"To seš kurva tak levej, že ti stačí zhasnout a nenajdeš dvoumetrovýho chlapa?!" řval na mne Higgs, když jsem mu poreferoval o tom, jak jsem dopadl s Mitchellem. Neměl jsem k tomu co říct, tak jsem mlčel. Kouknul jsem se na Chica; seděl ve svém oblíbeném rohu, měl zavřené oči - lehce se usmíval, o něčem přemýšlel. Zřejmě si chrochtal, že Higgs neřve na něj.
"Kdybych se tam přerazil, bylo by to lepší..." plácnul jsem po chvíli. Higgs se na mne poměrně dost prudce otočil, nadechl se a asi chtěl něco říct, ale pak jen němě zavřel ústa mávl rukou a otočil se zpět k oknu... Za to se docela nečekaně ozval Chico: "Pánové, nechal bych invektiv a začal přemejšlet o tom, jak ho najdem, co řikáte..." Musel jsem uznat, že tenhle návrh má hlavu na správné místě. Ke stejnému závěru došel zřejmě i Higgs: "Možná bych moh pomoct. Něco zkusim a dám vědět. Ale jestli ho najdu, tak budu rád, když mi to NĚKDO neposere...jasný Bobe...?!" Kývl jsem, Higgs se zvedl a odešel. Jelikož jsme s Chicem vlastně neměli co dělat, šli jsme si také po svých.
Dorazil jsem domů okolo osmé večer. Když jsem otevřel dveře od bytu, praštila mne do nosu nepopsatelná vůně, takže do obýváku a dál do kuchyně jsem spíš doslintal, než došel. Viděl jsem Jane v mojí zástěře, s mojí chňapkou na ruce, jak stojí u mojí plotny a mojí vařečkou se vrtá v mém hrnci, zatímco se vedle na mojí pánvičce peklo úplně cizí hovězí.
"Ty vaříš?"
"No jistě, že vařím, jsem snad ženská, ne..." Odpověděla mi s úsměvem na moji pravdaže blbou otázku.
"No...to jo...ale ty vaříš pro mne...(?)"
"A tobě to vadí?"
Ale to ne...jen jsem to nečekal. Udělej to ještě párkrát a zamiluju se."
"Protože vařím?"
"No...jo. Naposled mi vařila máma a jak jí mam rád..."
Po téhle větě jsem se já zarazil nad tím jakou blbost jsem plácnul. Jane se pousmála: "Když mi nebudeš říkat mami, tak se klidně zamiluj, když jinak nedáš."
"Bez obav. S mojí mámou bych si tě v životě nesplet... a co to teda budeme mít dobrýho? ...jestli to není tajemství..."
"Není, není...jen si to všechno nepamatuju. On je to takovej šílenej mišmaš..."
"To je fuk. Jestli to bude chutnat tak, jak to voní, tak si budu chrochtat."
"To, doufám, ne..." Pravila Jane opět s pousmáním.
Usedli jsme ke stolu takřka svátečně prostřenému. Čistý ubrus (kde se tu vzal?), váza s květinami, láhev vína... k tomu všemu to hovězí ve voňavé omáčce z bůhvíčeho... Kdyby to viděla moje máma. Z tichého úžasu mne Jane brzy vyvedla.
"Co ti řekl Higgs?"
"Kvůli Mitchellovi?"
"Mhm"
"Nepochválil mne. Vlastně mne seřval jak malýho kluka."
"A najdete ho ještě někdy?"
"Higgs řikal, že to zkusí. jako policajt k tomu má rostředky, tak ho nechám pracovat a uvidim, co z něj vyleze."
"A nemůže nás ten Mitchell s těma jeho kumpánama najít sám?"
"Těžko. Spíš bych řek, že koukal zmizet..."
"Dobře...tak nám asi nezbývá nic než to čekání...a kam by mohl zmizet?"
"Bůh ví. Ty jeho kumpáni řikali něco o tom, že normálně žije v Americe, ale tam ho prej pro něco stíhaj, tak se zdrhnul schovat mámě pod sukně... Higgs něco najde. On je takovej buldok..."
Na to mi Jane odpověděla jen povzdechem. Dovečeřeli jsme beze slova...
Žádné komentáře:
Okomentovat