úterý 14. prosince 2010

Spitfire F Mk.IXc


Se zhruba 5500 vyrobenými kusy je "devítka" druhou nejrozšířenější verzí Spitfiru. S přihlédnutím k této skutečnosti bych řekl, že se jednalo o sakra povedenou improvizaci...

pátek 10. prosince 2010

Scorpion


Vozidlo s plným označení CVR(T) FV 101 Scorpion je jedním z řady konstrukčně příbuzných lehkých obrněných vozidel, která Britové od sedmdesátých let hojně využívají. Váží necelých 10 tun (vlastně asi 8), místo pancéřování má hliníkovou šlupku a vyzbrojen je dělem L23A1 ráže 76mm. Pohon zajišťoval benzínový motor Jaguar J60 o obsahu 4,2 litru, který byl později nahrazen dieselovou jednotkou Cummins BTA o obsahu 5,9 litru. Výkonově byly oba motory zhruba rovnocenné a dávaly vozidlu výkon lehce pod 200 koní.

sobota 30. října 2010

"Black watch"


Trochu jsem váhal se zařazením do kategorie, hrál jsem si s myšlenkou, že kvůli figurkám svůj tlející blog obohatím v pořadí tuším šestou modelářskou rubrikou. Pak jsem se zadíval na název své technikářské rubriky a seznal, že figurka pěšáka se pod označení „blátoplaz“ celkem uspokojivě vejde.

neděle 24. října 2010

Žába a škorpion


Dnes vám budu vyprávět jinou bajku. Pokud vím, je českého původu a je o žábě, která za horkého letního dne seděla na břehu široké řeky. Kdesi v suchém podrostu vypukl požár a brzy dospěl k řece. Byl cítit dým a slyšet praskot. Ze suché trávy náhle vyběhl škorpion. Žába se polekala a skočila do vody, ale škorpion jí řekl, že se nemusí bát. Nechtěl uhořet a požádal žábu, aby jej na zádech převezla přes řeku. Žába mu samozřejmě nevěřila, ale nechala se přesvědčit vcelku logickými argumenty, které jí škorpion předložil, a přes řeku jej převezla. V polovině řeky, v nejprudším proudu, ucítila bodnutí a ochromující bolest. „Ty pitomče!“ rozkřičela se na škorpiona „Pročs´to udělal? Já teď zemřu a ty se utopíš!" ...a než se nad oběma definitivně zavřela voda, škorpion stihl říci pouze: „Sem prostě takovej.“

pátek 27. srpna 2010

Žáby v mlíku

 

Stará ruská bajka vypráví o dvou žabách, které při hledání něčeho na zub nachomýtnou se ke kravínu. Napadne je, že tam by mohly najít něco dobrého a oknem skočí dovnitř. Ku své smůle však přímo do vědra s čerstvě nadojeným mlékem. Vyskočit nemohou, okraj je vysoko a nemají se od čeho odrazit. A tak se jedna rozhodne, že je zbytečné, aby zemřela unavená, plácat se přestane, klesne ke dnu a tam zemře. Ta druhá, i když je též přesvědčena, že smrt je nevyhnutelná, bojuje dál až úplným vysílením padne do mdlob. Když se probere, zjistí, že při svém zoufalém boji o život utloukla pod sebou v mléce tenkou vrstvu másla, které ji nadnáší. Poselství této bajky je zřejmé - nikdy, Nikdy, NIKDY!!! se nevzdávat, byť by naděje byla sebenicotnější. Odkaz na tuto bajku a její poselství umístil svérázný historik Jan Drnek do názvu své knihy, která pojednává o tom, co by bylo kdyby...

čtvrtek 24. června 2010

Wildcat Mk.VI

Jak jste si možná ráčili všimnout, objevily se nám tu nějaké nové kategorie. V rámci "Born in USA" zde najdete stroje, které se během WWII v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu, ale i později po válce v rámci běžných obchodních dohod, dostaly do služeb Royal Air Force, Fleet Air Arm, nebo jiného letectva Commonwealthu. Na úvod do kategorie jsem zvolil stroj, který toho v britských službách oddřel opravdu dost.

středa 2. června 2010

Harrier GR.3

Peter Harris nervózně přecházel kajutou. Občas pohlédl na ocelově šedou hladinu oceánu za oknem. „V červnu by u moře přeci mělo bejt pěkně." zamumlal tiše a vzpomněl si písčité pláže, na mírný větřík, který pod laskavým dohledem Slunce laškoval s vlnkami na moři. Jenže tohle byla jižní polokoule, kvapem se blížila zima, ta loď nebyla výletní, ale letadlová a Harris nebyl na dovolené, ale ve válce...

středa 14. dubna 2010

Hawker Typhoon Mk.Ib

Červen ve Francii dovede být nádherný, pomyslel si Max Schwanz, když utrhl dlouhé stéblo trávy a vložil si jej mezi rty. Dny jsou teplé a prosluněné. Příroda si na začátek léta oblékne šat v barvách nejjasnějších a nejveselejších. K idylce toho chybí tak málo. Snad mohl by se objevit nějaký vlídný vesničan a do stínu statného dubu přinést džbánek chladného vína. Jenže vesnice je zničená, lidé byli ve stodolách postříleni nebo uhořeli v kostele, statný dub je vyvrácen, jeho kořeny vyčítavě ční k nebi a vlídný stín najde člověk už jen v útrobách některého tanku, které se v troskách vesice na čas usídlili. Max toho nechtěl až tak moc. Vlastně by mu úplně stačilo, kdyby se každou chvíli odněkud neozývalo: "Achtung JaBo!"