"Black watch"

Trochu jsem váhal se zařazením do kategorie, hrál jsem si s myšlenkou, že kvůli figurkám svůj tlející blog obohatím v pořadí tuším šestou modelářskou rubrikou. Pak jsem se zadíval na název své technikářské rubriky a seznal, že figurka pěšáka se pod označení „blátoplaz“ celkem uspokojivě vejde.

Resinovou figurku britského pěšáka z východo-asijského bojiště pořídil jsem sobě za 50,- na jedné soutěži. Patrně ne zcela legální kopie byla zatavena v malém igelitovém pytlíčku a ani se nesnažila tvářit jako její 7x dražší originál. A tak ze soutěže jela se mnou domů. Doma jsem se tomu podíval na zoubek trochu lépe. Z pytlíku jsem na stůl vysypal celých šest dílů morbidně, leč prakticky naporcovaného infanteristy - trup s nohama a částí pravé ruky (od ramene nad loket), levou ruku (od ramene k zápěstí), zbraň (odlitou vcelku se zbývajícími částmi rukou), hlavu, batoh a mačetu. Po důslednějším prohlédnutí jsem našel nemalé množství závad, které povrch dílů hyzdily, leč model jako takový neznehodnocovaly. Vlna nadšení, podpořená nízkým počtem dílů, způsobila, že jsem se nevydržel na figurku jen tak koukat, tak jsem do toho říznul a pustil se do ní...

Nejprve jsem nabarvil největší díl, tedy trup s nohama základní barvou uniformy. Tou byl mix barev mid olive green a stone grey od španělské firmy Vallejo. Nechal jsem nátěr proschnout, ale odstín se mi příliš nelíbil, zkusil jsem tedy barvy smíchat znovu, tentokrát v jiném poměru. Nicméně původní barvu jsem si posléze s chutí namíchal znovu a nabarvil s ní řemení, aby se jeho barva od té uniformové zeleně mírně lišila. Odlišný odstín jsem použil i na klobouk. Hotovou uniformu jsem poté vystínoval olejovou barvou odstínu česká zeleň od firmy Umton.

Poté přišly na řadu odhalené části těla, tedy hlava a ruce. Použil jsem skintone rovněž od Valleja. Barvy této firmy jsou pro barvení štětcem mimořádně vhodné. Jsou totiž blbuvzdorné – nemusí se ředit a naneseny rovnou z lahvičky vypadají po zaschnutí bezvadně. Oprávněně jsem se bál vlasů a očí - oboje jsem dvakrát opravoval. Jelikož se ale nepřihodilo nic, co by mne připravilo o prvotní nadšení, vrhnul jsem se na obličej a celkem bez přípravy se pokusil barevně ztvárnit nejen zvrásnění obličeje jako takového, ale třeba i stín, který vojáčkovi do obličeje vrhá klobouk. Z větších celků už zbývala nabarvit pouze karabina Lee Enfield Mk.V, na níž jsem potrénoval pro změnu dřevo (nedostatečně, neb kresba vlastně ani není pořádně vidět) a bylo v zásadě hotovo... Po slepení jsem ještě dostínoval ruce pomocí již zmíněné barvy skintone, tentokráte mírně ztmavené hnědou.

Následoval podstavec. Do toho se mi moc nechtělo – přecijen jsem něco takového zkoušel jednou, dávno a mnohem jednodušší. No ale šlápnout se do toho někudy muselo, tak jsem začal tím, že jsem na úhledný podstavec ve tvaru osmibokého hranolu s patou nalepil několik nahrubo nařezaných korkových destiček tak, že na něm vytvořily jakési schody, které posléze posloužily jako základ pro terén. Překryl jsem je vrstvou papiermaché. To je takový papírový šmelc, který poměrně snadno vyrobíte tak, že nějaký jemnější – třeba toaletní – papír natrháte na malinké kousíčky a ty pak naházíte do vody. K nim přidáte trošku sádry a Herkules (...ale ne salám! Lepidlo...) a důkladně rozmícháte. Pravděpodobně bude potřeba trochu zcedit, protože vody tam určitě bylo moc. No a tohle pak nanesete na ten podstavec a necháte vyschnout (já vám řikal, že je tam tý vody moc). Posléze jsem terén ještě doladil nerozšmelcovanými kousky téhož papíru namočenými v tom Herkulesu. Ten schne celkem rychle, takže jsem prakticky ihned pokračoval dalším krokem, kterým bylo probarvení "zeminy" vodovými barvami. Krapet mne vyvedlo z míry, že jsem si na štětec vzal hnědou a když jsem to máznul na ten papír, bylo to sytě růžové... No nic. Po barvení jsem terén opět upatlal Herkulesem a umístil na něj poslední vrstvu – posyp a foliáže. Jelikož figurka představuje pěšáka z východo-asijského bojiště, zvolil jsem jakousi tmavou drť, která se mi v roli tlejícího pralesního bordelu líbí asi nejvíc. Dojem jsem podpořil kouskem kůry a suchým řebříčkem (nebo jak se to jmenuje – je to taková kytka, jejíž lístky hodně připomínají kapradí). Natrhanými kousky foliáže jsem pak znázornil drny trávy. Chtěl jsem ještě použít umělé větvičky „Nam bush“ belgické firmy Joefix, ale... někam odešly. Myslím, že i bez nich vypadá model dobře. Podstavec je přecijen relativně malý a nějaká vyšší vegetace by mohla figurku, která má dominovat, dost zastínit.