aneb Bilancujeme pozdě, zato však blbě
Loni jsem si na sebe upletl bič zveřejněním nepříliš skromného předsevzetí, jehož předmětem byl závazek nerozestavět nový model, dokud nedokončím ty, které už rozestavěné jsou. Bylo jich tehdy požehnaně, zveřejňoval jsem nadvakrát, protože na jeden zátah jsem si ani na všechny nevzpomněl...
Nicméně čtete-li, asi chcete vědět, jak to tedy dopadlo. Inu nedopadlo. Že to předsevzetí nesplním bylo zřejmé už někdy v květnu, když jsem se pustil do Churchillu. Nu – měl jsem za sebou šestici temelínů i rozhodl jsem se, že si od nich trochu odfrknu. Jakási všemocná entita se mi za onu nedostatečnou vůli střelhbitě pomstila. Když jsem model dokončil, zjistil jsem, že i to pouhé jedno jediné kamuflážní schéma, které výrobce poskytl, je blbě. A nešlo o nějaké chybějící, či přebývající čísílko census numberu, nebo jinou podobnou marginalitu. To zbarvení patří nikoliv na Churchill Mk.IV, ale NA75 – verzi velmi zřetelně odlišnou. Nádhernou pointu tomu kameňáku dodal sám výrobce tím, že Churchill NA75 začal vyrábět také a vozidlo v předmětné kamufláži se nerozpakoval plácnout rovnou na krabici...
No nic – co letos?
Celkem dobře si pamatuji, jak mne onen prvotní elán, se kterým jsem se do dokončování pustil, časem pomalu opouštěl. Proto tentokrát se seznamem tak konkrétním, jako vloni, nepočítejte.
Spitfire LF Mk.IXe – v tuhle chvíli je na stole a pomalu, ale jistě, se blíží k dokončení.
A-4G Skyhawk – restík, který jsem si uhnal během loňského roku účastí ve skupinové stavbě, jejímž výstupem by měl být zaplněný stůl SIG Skyhawk na letošním Panthers Cupu. Už je částečně v barvě, mělo by to tedy klapnout... Krom australského géčka bych rád postavil ještě argentinskou A-4C, ale to už asi nebudu lámat přes koleno. V každém případě tady jmenný seznam končí. Dále následuje...
...něco z Velké Války – bude tomu letos 100 let, co světová váka, toho jména první, vypukla. I zasloužila by si připomenutí, ne že ne... A když to nebude letos, bude to za rok, za dva,...za tři...čtyři...
...něco s invazní zebrou – jiné hezké výročí, tentokráte sedmdesáté, od vylodění v Normandii. I to se tedy dočká nějakého připomenutí. Ačkoliv jsem už na 99% rozhodnut, jakou podobu bude mít, zatím si to nechám pro sebe...
...něco kulervoucího – ne, nemám pocit, že by mi to loni šlo od ruky zbytečně moc. Jenom bych si docela zkusil postavit něco jako že fakt echt vostrýho! Něco tak drsnýho, že to dostane Slavíka, i když to nezpívá. Vzhledem k tomu, že to může být v podstatě cokoliv, stařičkou Avií BH-3 od Kovozávodů Prostějov počínaje, pětatřicetinovým Centurionem s půlmetrákem after-marketové bižuterie konče, nebudu se pokoušet ani o náznaky. Až to uvidíte, poznáte to...
...ptákovinu – stokrát nic umořilo osla, říká se. Přistoupím-li k postulátu jako k matematické rovnici a za proměnné dosadím konkrétní hodnoty, mohu úpravou obdržet stejně pravdivé tvrzení „Mnoho podkladů = modelářova smrt (že je modelář za osla dosazen správně vám potvrdí 4 z 5 manželek; já mám samozřejmě tu pátou). Ne snad, že bych se topil v publikacích a v honbě za věrným ztvárněním historické předlohy se nechával nějak moc unést, ale na druhou stranu takový kopance, jako je ten výše zmíněný Churchill, si vždycky rád odpustím. A když si člověk pořád musí na něco dávat majzla, rád si od toho čas od času odpočine.
Tak uvidíme, jak to dopadne tentokrát...
No nic – co letos?
Celkem dobře si pamatuji, jak mne onen prvotní elán, se kterým jsem se do dokončování pustil, časem pomalu opouštěl. Proto tentokrát se seznamem tak konkrétním, jako vloni, nepočítejte.
Spitfire LF Mk.IXe – v tuhle chvíli je na stole a pomalu, ale jistě, se blíží k dokončení.
A-4G Skyhawk – restík, který jsem si uhnal během loňského roku účastí ve skupinové stavbě, jejímž výstupem by měl být zaplněný stůl SIG Skyhawk na letošním Panthers Cupu. Už je částečně v barvě, mělo by to tedy klapnout... Krom australského géčka bych rád postavil ještě argentinskou A-4C, ale to už asi nebudu lámat přes koleno. V každém případě tady jmenný seznam končí. Dále následuje...
...něco z Velké Války – bude tomu letos 100 let, co světová váka, toho jména první, vypukla. I zasloužila by si připomenutí, ne že ne... A když to nebude letos, bude to za rok, za dva,...za tři...čtyři...
...něco s invazní zebrou – jiné hezké výročí, tentokráte sedmdesáté, od vylodění v Normandii. I to se tedy dočká nějakého připomenutí. Ačkoliv jsem už na 99% rozhodnut, jakou podobu bude mít, zatím si to nechám pro sebe...
...něco kulervoucího – ne, nemám pocit, že by mi to loni šlo od ruky zbytečně moc. Jenom bych si docela zkusil postavit něco jako že fakt echt vostrýho! Něco tak drsnýho, že to dostane Slavíka, i když to nezpívá. Vzhledem k tomu, že to může být v podstatě cokoliv, stařičkou Avií BH-3 od Kovozávodů Prostějov počínaje, pětatřicetinovým Centurionem s půlmetrákem after-marketové bižuterie konče, nebudu se pokoušet ani o náznaky. Až to uvidíte, poznáte to...
...ptákovinu – stokrát nic umořilo osla, říká se. Přistoupím-li k postulátu jako k matematické rovnici a za proměnné dosadím konkrétní hodnoty, mohu úpravou obdržet stejně pravdivé tvrzení „Mnoho podkladů = modelářova smrt (že je modelář za osla dosazen správně vám potvrdí 4 z 5 manželek; já mám samozřejmě tu pátou). Ne snad, že bych se topil v publikacích a v honbě za věrným ztvárněním historické předlohy se nechával nějak moc unést, ale na druhou stranu takový kopance, jako je ten výše zmíněný Churchill, si vždycky rád odpustím. A když si člověk pořád musí na něco dávat majzla, rád si od toho čas od času odpočine.
Tak uvidíme, jak to dopadne tentokrát...
Tak to jsem na tebe zvědav.... :-)))))
OdpovědětVymazat