úterý 30. července 2013

Seafire Mk.Ib

První drak s ploutvema

Seafire Mk.I byl prvním a nutno říci, že horkou jehlou ušitým pokusem naroubovat vynikající Spitfire na letadlovou loď. Stalo se na přelomu let 1941 a 42, kdy Fleet Air Arm dostala od RAF 48 Spitfirů Mk.Vb. Tyto prošly přestavbou u firmy Air Training Service Ltd. Konverze byla skutečně celkem jednoduchá - "nové" stroje měly oproti Spitfirům navíc jen přistávací hák a s tím související zpevnění konstrukce trupu za centroplánem. Tyto stroje sloužily takřka výhradně k testování provozu na moři a operačnímu výcviku personálu.
Je to trochu s podivem, ale křehký stroj se nakonec skutečně podařilo přemluvit, aby sebou nechal mlátit o palubu letadlové lodi. Vyžádalo si to sice další zpevnění v podobě plechových plátů nanýtovaných na konstrukci trupu v okolí hlavních podélníků, ale podařilo se. S touto úpravou bylo u firmy Cunliff-Owen v Eastleigh konvertováno dalších 118 Spitfirů Mk.Vb na Seafire Mk.Ib. Finální verze byla vybavena námořním navigačním a komunikačním zařízením a budíky na palubní desce byly překalibrovány z mil/mil za hodinu na námořní míle a uzly. Výzbroj Spitfiru Mk.Vb zůstala zachována.
Seafire Mk.Ib nakonec využívalo jen nemnoho prvoliniových jednotek od října 1942 do září 1944.

Po skromné exkurzi do historie následuje popis stavby modelu. Z literárního hlediska se tak po tenkém oslím můstku přesouváme od encyklopedií k psychothrillerům (se silným politickým podtextem, jak si domyslí každý, kdo ví, jak to v našich končinách chodí mezi některými výrobci).
Seafire Mk.Ib v měřítku 1/72 vyrobila firma AZ model sídlící v jedné obci nedaleko za Prahou. Její majitel je tím typem usměvavého žvanila, který vás svou výřečností přiměje vzít si hypotéku na nákup vlastní babičky a ještě vás přesvědčí, že to je přesně to ONO, co vám chybělo k dokonalému štěstí. Stručně řečeno si jej pamatuji jako nadmíru talentovaného obchodníka.
Časem se krom obchodů pustil i do výroby a nutno říci, že zde jsou jeho výsledky mnohem rozpačitější. Proto mi přišlo docela líto, když před časem oznámil, že s prodejnou končí a nadále se bude věnovat pouze výrobě.
Každý z výrobců, kteří jsou dnes na trhu - lhostejno, zda mainstreamových obrů, či lokálních "lahůdkářů" - nějak začínal a teprve časem se dopracoval ke kvalitě v některých případech špičkové. Leč v žádném případě byste asi ani u nového výrobce neměli mít při pohledu na jeho nový model pocit, že je tak 10 až 15 let starý.
Ze Seafiru od AZ tenhle pocit mám. A nejen z něj. Nechci na firmu AZ dštít oheň a síru za to, že snad umí guvno. To by ani nebyla pravda, neb její produkce z poslední doby je už kvalitativně dost na úrovni. Nicméně starší výroba je místy docela tristní a vám při stavbě přivodí dojem, že nejste modelář, ale zedník... Vzhledem k tomu, kde všude a jak moc se musí tmelit, jednomu ta zednická lžíce přijde být celkem přiměřený nástroj.
Seafire je tak napůl cesty. Kokpit je slušně vybavený a dobře zapadne do dutiny v trupu. Poloviny trupu k sobě sednou hezky, horní polovina křídla na tu spodní rovněž tak, čemuž nijak vehementně nevzdorují ani stěny podvozkových šachet, které před slepením křídla vkládáte na rubovou stranu jeho spodní poloviny. Celkem příjemně překvapí slícování přídě trupu se sestavou Vokesova protiprachového filtru. Na druhou stranu při spojování zmíněných podsestav křídla a trupu už se problémům nevyhnete. Plechový díl, z něhož má modelář naohýbat záchytný hák, je v podstatě nepoužitelný. Poněkud notorickou bolístkou modelů od AZ jsou čiré díly. Můj měl rozostřené rámování, byl celkem dost matný a domírného rohlíku, což se projevilo při lepení na připravený trup, kdy čelní štítek a odsuvný překryt celkem bez potíží sedí, kde mají, ale zadní tunel na pravé straně sedí, na levé se však o nějakou tu desetinku propadá.
Nebudu to protahovat - nějak se to sbouchat dá a nakonec to rozhodně vypadá i docela hezky. Ale stavba teda žádnej Tuzex, přátelé...
Co se týká zbarvení, Seafire Ib se svým celkem nízkým počtem vyrobených kusů nějaké originalitě moc prostoru nedává. Možnosti nám tedy výrobce dává dvě. Buď kamuflovaný bojový stroj 885. perutě FAA, nebo osobní kočár Lt.Cmdr. Duncana Hamiltona, velitele základny v keňském Port Reitz - tmavě modrý letoun, ozdobený bílými blesky táhnoucími se po obou stranách trupu od náboje vrtule až ke směrovému kormidlu. Za povšimnutí u něj stojí i použitý typ výsostného označení, obvykle používaný perutěmi východoindické flotily. Hamiltonův Seafire byl odzbrojen a denavalizován.
Rozhodl jsem se právě pro něj. Tmavě modrá Seafiru vyloženě sluší, bílé doplňky jemně podtrhují jeho eleganci. Navíc mám prostě tak nějak radši letadla "s ksichtem"... Proces barvení se však také bez potíží neobešel. Příčinou byla barva Royal Blue od firmy Tamiya. Nějak se s barvami tohoto výrobce ne a ne zkamarádit. Buď mi při stříkání zasychají příliš brzy, čehož následkem na povrchu modelu vzniká nehezká krupice, nebo - při vyšší míře naředění - zůstává barva "živá" řádově týdny po nanesení na model a tím pádem na model v podstatě nelze sáhnout jinak, než v rukavici.
Velmi jsem ocenil kvalitu obtisků. Byly pravda poněkud tvrdší, ale zato perfektně kryjí a tak bílý blesk na bocích není šedý, nebo světle modrý, ale skutečně bílý.
Závěrečný krok stavby - patina - má podobu de facto pouze silného zaprášení. Jako osobní kočár velitele základny byl tento Seafire, předpokládám, udržován s nadprůměrnou péčí. Odřeninami jsem tedy šetřil a něco málo jich ztvárnil jen na přechodu křídlo trup, kde se i při sebelepší péči nátěr musel ošlapat. Za výfuky jsem odstínem Tire Black udělal šmouhy od spalin z výfuků a zbytek je už jen ten zmíněný prach...
Tak tedy ještě jednou: 
 Seafire Mk.Ib, Lt.Cmdr. Duncan Hamilton, Port Reitz, Keňa 1943.



3 komentáře:

  1. Drahý kolego, předně přijmi gratulaci k dokončenému modelu, tvou produkční schopnost z poslední doby ti mohu jen pustě závidět....

    za druhé bych tě rád mííííííírně poopravil...

    když výše zmíněný pán s výrobou modelů začínal, tak to vůbec nebylo špatné... jeho PUR modely byly tehdy dost nad průměr, a jeho prvotiny z plastu taky nebyly k zahození... Potom se to nějak "zvrtlo", začal hodně prodávat do zámoří a tam jsou natolik laxní (a on si toho všiml), že mu s radostí kupovali i ty šunty. Takže právě proto, že je dobrý obchodník, začal ubírat na kvalitě, a tím logicky zvyšovat zisky...
    Budiž mu to přáno....

    Naštěstí se alespoň trochu probral, a v poslední době už zase alespoň některé modely jsou v tom pásmu nadprůměru...

    Bohužel zrovna tahle série spitů od Mk I až po Mk VIII k nim nepatří...

    Kup si Mk IX, spravíš si chuť :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj náměstku,

      ty reziňáky si nepamatuju, resp. pamatuju, ale v ruce jsem žádný z nich neměl, tedy jsem hodnotil pouze stříkaný věci. Ale i tak máš pravdu, že srovnám-li se Seafirem třeba kvalitu o nejeden pátek staršího Glosteru Gauntlet, je vidět nezanedbatelný propad...

      Mk.IX mám. Střihnu z ní poválečnou LF Mk.XVIe a jelikož mam teď rozestavěnou Mk.IX od Swordu, jsem celkem zvědav, která z nich je lepší...

      Vymazat
  2. Elegantné éro. Stopercentne súhlasím, že tá modrá mu sluší.

    OdpovědětVymazat