Jak jste si možná ráčili všimnout, objevily se nám tu nějaké nové kategorie. V rámci "Born in USA" zde najdete stroje, které se během WWII v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu, ale i později po válce v rámci běžných obchodních dohod, dostaly do služeb Royal Air Force, Fleet Air Arm, nebo jiného letectva Commonwealthu. Na úvod do kategorie jsem zvolil stroj, který toho v britských službách oddřel opravdu dost.
F4F Wildcat byl produktem firmy Grumman, která jej představila koncem 30.let. V roce 1940 jej zařadily do služby letectva US Navy a US Marine Corps. U pilotů nebyl letoun zprvu příliš oblíben, neb ve srovnání se služebně starším letounem F2A Buffalo byl ve vzduchu línější. K přehodnocení došlo po bitvě u Midway, kdy se Američané přesvědčily, že manévrovací schopnosti Buffala, které na japonská Zera stejně nestačily, Wildcat vyvažuje odolností, větší palebnou silou a lepší stabilitou při střelbě (samo za sebe hovoří srovnání ztrát obou typů při pokusu o odražení první vlny japonských bombardérů - 3 Wildcaty oproti 13 Buffalům).
Ještě před vypuknutím války zaznamenal Wildcat určité exportní úspěchy. 81 letounů si v roce 1939 objednali Francouzi jako stíhací typ pro dvě nové letadlové lodě Joffre a Painlevé. Exportní varianta dostala označení Grumann G-36 a oproti americkým Wildcatům doznala řadu změn, z nichž nejmarkantnější byla výměnu motoru - místo dvouhvězdicového přeplňovaného čtrnáctiválce Pratt and Whitney R-1830 "Twin Wasp" dostal jednoduchý hvězdicový Wright R-1820 "Cyclone 9" bez přeplňování. Za zmínku stojí také skutečnost, že Grumanny G-36 neměly sklápěcí křídlo a jejich hangárování bylo výrazně náročnější na prostor - na zmíněné letadlové lodě by se vešlo 2,5x více Wildcatů se sklápěcím křídlem, než těch bez něj. Francouzi si pro své stroje objednali zástavbu svého vybavení - zde zmíním náhradu amerických půlpalcových kulometů za francouzské kulomety Darne ráže 7,5mm, kterých G-36 nesl šest. Francie padla, lodě Joffre a Painlevé nebyly snad ani spuštěny na vodu a letouny G-36 převzali Britové. Na britský standard je upravila firma Blackburn a kvůli zmíněné absenci sklápěcího křídla Britové tyto letouny používali výhradně na pozemních základnách námořního letectva. Aby v tom názvosloví nebyl moc malý bordel, dostaly britské stroje označení Martlet Mk.I. První britskou jednotkou, která je obdržela, byla 804.peruť FAA na základně Hatson na Orknejích. Následovala dodávka 10 strojů G-36 s původním motorem Twin Wasp (označení G-36B, v rámci FAA Martlet Mk.II), které rovněž postrádaly sklápěcí křídlo. První Wildcaty se sklápěcím křídlem, které se Britům dostaly do rukou, byla třicítka letounů F4F-3A původně určených pro řecké letectvo, které je však obdobně jako to francouzské nestihlo převzít. Tyto stroje Britové nasadili na základnách v Egyptě a alespoň pokud já vím, byly to díky tomu jediné stroje, které nenesly kamufláž složenou z různých odstínů šedé...
Vzhledem k nedostatku kvalitních námořních stíhaček vlastní konstrukce si Britové půjčovali a pronajímali Wildcaty prakticky do konce války, a tak tato letadla byla u většiny větších akcí Fleet Air Arm - zásobování Malty (operace Pedestal), vylodění na Madagaskaru (operace Ironclad), vylodění v Severní Africe (operace Torch), ke konci války vzlétali z palub eskortních letadlových lodí a poskytovaly vzdušné krytí konvojům mířícím do Ruska, nebo prováděly samostatné protiponorkové hlídky. Poslední vzdušné vítězství Wildcatů v rámci FAA bylo zaznamenáno v březnu 1945 u pobřeží Norska, když si skupina Wildcatů poradila hned se čtyřmi Messerschmidty Bf-109. Podobně na tom byly i stroje americké. Poté, co se na nebi nad Pacifikem objevil modernější stroj firmy Grumann F6F Hellcat, výroba Wildcatu se přesunula jinam, aby uvolnila výrobní kapacity Grumannu, ale pokračovala dál v neztenčené míře na výrobních linkách, které pro tyto účely poskytl automobilový gigant General Motors. Jím vyrobené stroje nesly označení Wildcat FM-1 a FM-2. FM-1 odpovídala verzi F4F-4, FM-2 pak vycházela z projektu F4F-8, který Grumann sám nikdy neralizoval. Místo původního Twin Waspu jej poháněl také už jednou zmíněný Wright Cyclone, tentokrát ale ve zdokonalené verzi dávající výkon až 1350 koní. Vnějším rozpoznávacím znamením byla vyšší směrovka, která měla zvětšenou plochou kompenzovat větší točivý moment výkonnějšího motoru.
Právě verze FM-2, neboli Wildcat Mk.VI, by měl být předlohou mému modelu. Ten vyrobila v kategorii easy kit čínská firma Hobby Boss, která v současné době nabízí Wildcaty hned ve čtyřech verzích (F4F-3, F4F-4, FM1 a FM2). Aby vyhověla všem, nevyhověla vlastně nikomu a díly, které v krabičkách najdeme sice v hrubých rysech představují Wildcaty těchto verzí, nicméně na každém asi najdeme nějakou kombinaci konstrukčních prvků, která se v reálu neobjevila. Něco - jako třeba sebejednodušší znázornění výfuků - chybí úplně. A tak ačkoliv vím, kde chyby jsou a vím, že jejich odstranění by nebylo tím nejsložitějším, co jsem během svého modelářského života dělal, rozhodl jsem se stavbu pojmout vyloženě odpočinkově a těch pár dílů poskládat tak, jak jsou. Nakonec - superpřesný model není přesně to, kvůli čemu Hobby Boss tu dnes už poměrně širokou nabídku easy kitů vyrábí. I prosté poslepování ale se ukázalo být drtek problém, protože na to, jak málo těch dílů je, je slícování dost mizerné. Nicméně i přesto je hrubá stavba hotová tak za hodinu. Trocha tmelení, trocha broušení, trocha dorývání a hurá na barvu. I zde jsem šel cestou téměř nejmenšího odporu a zvolil jednobarevnou kamufláž tvořenou americkým odstínem Gloss Sea Blue doplněnou bílými rozlišovacími pruhy na křídlech a ocasních plochách. Obtisky na britské Wildcaty Mk.VI pocházející od polské firmy Techmod jinak ale nabízí možnost volby z celkem pěti letadel ve dvou kamuflážích, které Britové během války na námořních letadlech používali. Obtisky sami o sobě jsou hezké, mají dobrý soutisk, ale jsou krapet silnější, než by bylo vhodné a díky tomu jsou na tom hůř s přilnavostí. Ale přesvědčit se dají...
Wildcat Mk.VI; 882.peruť Královského námořního letectva, HMS Searcher, britská východoindická flotila
Žádné komentáře:
Okomentovat