středa 2. června 2010

Harrier GR.3

Peter Harris nervózně přecházel kajutou. Občas pohlédl na ocelově šedou hladinu oceánu za oknem. „V červnu by u moře přeci mělo bejt pěkně." zamumlal tiše a vzpomněl si písčité pláže, na mírný větřík, který pod laskavým dohledem Slunce laškoval s vlnkami na moři. Jenže tohle byla jižní polokoule, kvapem se blížila zima, ta loď nebyla výletní, ale letadlová a Harris nebyl na dovolené, ale ve válce...
Nasazení Harrierů GR.3 během války o Falklandy už jsem tu před časem zmínil v souvislosti s knihou Jerryho Pooka - pilota, který se války účastnil. Tedy jen stručné shrnutí. RAF poskytla Harriery GR.3 jako zálohu za případné ztráty Sea Harrierů FRS.1 královského námořního letectva. Přes skutečnost, že Harriery RAF nebyly vybaveny radarem pro plnění úkolů protivzdušné obrany nutným a nosit řízenou protileteckou výzbroj, konkrétně rakety AIM-9L Sidewinder, se musely narychlo učit, nebyl tento krok tak úplně nepochopitelný. Vyhledávání cílů prováděly lodě samotné, letouny obstarávaly „pouze" jejich likvidaci a v tomto směru byly kvality Harrierů RAF i Sea Harrierů FAA naprosto stejné.
Nicméně argentinské letectvo se poměrně brzy do vzdušných soubojů přestalo hnát, veškerá jeho aktivita související s britskými vzdušnými zbraněmi se omezila pouze na pokusy o ústup z bitevního pole a předpokládané těžké ztráty Sea Harrierů nepřišly. Letouny RAF tedy posloužily jinde a jinak. Drahocenné stíhací Sea Harriery FRS.1 nahradily v roli bitevníků a po celý zbytek operace Corporate byly nasazovány na útoky proti pozemním cílům a průzkumné mise. Ve dvou vlnách bylo na palubu letadlové lodi HMS Hermes dopraveno celkem 15 strojů Harrier GR.3, z nichž 4 byly ztraceny a 1 poškozen natolik závažně, že jej personál na lodi nedokázal uvést do provozuschopného stavu.
Po ukončení bojů byly letouny RAF vysazeny na Falklandách, kde se nakonec přecijen dostaly k hlídání vzdušného prostoru a to do doby, než bylo na ostrovech k dispozici letiště dostačující k provozu klasických stíhaček.
Tolik z historie. K modelu - vyrobila jej koncem první poloviny 80.let firma Hasegawa. Já jej zakoupil společně s modelem Sea Harrieru FRS.1 od téže firmy tak před třemi či čtyřmi roky s jasným úmyslem postavit si válečníky z Falkland, o nichž jsem ale tou dobou neměl nejměnší tušení, jak vlastně vypadaly. Nechal jsem je tedy „na nějakej den po neděli". Ten přišel někdy v březnu, když jsem se začal tak trochu topit ve všelikých technikách povrchové úpravy Typhoona a pocítil potřebu na chvíli odložit barvy a zase chvíli stavět. Jak se ukázalo, měl jsem šťastnou ruku, neb hrubá stavba Harrieru mne překvapila natolik nepříjemně, že jsem se k barvení Typhoonu vrátil poměrně vděčně.
Model je starý cca 25 let, takže by mu člověk ledacos odpustil, ale co je moc...
1/ Pouzdra s kanóny Aden nemají od výrobce na trupu nijak vymezenou polohu, jejich umístění tedy závisí z větší části na tom, jak dosedací plochy pouzder lícují s příslušnými partiemi trupu. Jelikož to není nijak slavné, neobešlo se to bez několikerého použití debondéru a tomu úměrného přívalu sprostých slov.
2/ Žárovka na hřbetě je umístěna nesprávně umístěna v podélné ose trupu. To by býval nebyl problém, kdybych si toho ráčil všimnout dřív, než byl model v barvě. Já si toho ale všiml až ve chvíli, když jsem zjistil, že ono poziční světlo překáží jednomu obtisku...
3/ Za zdaleka největší průser považuji hodně mizerné lícování vnitřních partií sacáků. Výrobci se nějak nepodařilo udělat profily dosedacích ploch tak, aby se kryly a po sestavení vzniká v útrobách sacích otvorů přesazení, kterého není jednoduché se zbavit. O přehlížení nelze vzhledem k velikosti sacích kanálů Harrieru mluvit už vůbec. Tento problém by sice elegantně vyřešily FODy, ale do těch se mi nějak nechtělo. Do budoucna mne tahle skutečnost docela děsí. Jednak proto, že výše zmíněný model Sea Harrieru FRS.1 pochází ze stejných forem a tento problém se u něj zcela jistě objeví také, přičemž v jeho případě bych se nutně potřeboval obejít bez FODů. Další věc je, že k dnešnímu dni vlastním osm Harrierů různých verzí (GR.1, GR.3, GR.5, GR.7, T.10, námořní Sea Harriery FRS.1 a FA.2 a americký Harrier II+). Pět z nich pochází z dílny japonské Hasegawy a historky, které se k mým uším donesly, mne nikterak nepřesvědčily, že by na tom ostatní Hasegawou vyráběné varianty Harrierů byli lépe.
Povrchová úprava modelu také nebyla právě procházkou, ale zde je třeba podotknout, že problém byl nejspíš někde mezi modelem a židlí... O tom, že by bylo fajn mít čistou stříkací pistoli jsem se už nejednou přesvědčil, přesto jsem zaschlým svinstvem nechal zaskočit zase...
Ve finále jsem si tedy užil alespoň nanášení obtisků. Vyloženě lahůdková sada obtisků, vydaná anglickou firmou Xtradecal v roce 2007 u příležitosti 25.výročí války o Falklandy, ukázala se býti cenným artiklem a alespoň závěr stavby učinila příjemným, když krycí lak obtisku po nanesení na povrch modelu a použití softeru zmizel, jako by tam ani nikdy nebyl. Ze všech možností vybral jsem si letoun sériového čísla XV997. Volba byla jasná více méně od počátku stavby a vlastně už i docela dlouho před ní. Je tomu už nějaký pátek, co jsem takhle na e-dayi u jednoho stánku spatřil knihu a na té knize fotku Harrieru GR.3 s laserem naváděnými bombami pod křídly. I rozhodl jsem se tehdy, že můj model Harrieru GR.3 bude vyzbrojen právě takhle. RAF s touhle výzbrojí tehdy díru do světa neudělala. Tedy alespoň nijak zvlášť velkou. Nejeden pokus o použití laserem naváděných bomb selhal, občas z příčin celkem blbých, a tak jediným strojem, který tuto výzbroj nejen nesl, ale také spotřeboval, byl právě Harrier sériového čísla XV997. Stalo se tak 13.6.1982 a cílem bylo velitelské stanoviště argentinských obranných pozic na Mt. Tumbledown. Letoun pilotoval Wing Commander Peter Squire a cíl byl přímým zásahem zcela zničen. O den později nesl stejný letoun stejnou výzbroj, tentokrát v jeho kokpitu seděl Squadron Leader Peter Harris a terčem byly argentinské pozice na Sapper Hill. Protože nad Port Stanley zavlály bílé vlajky a útok byl odvolán takřka v hodině dvanácté, vznáší se nad Harriery s touto výzbrojí takové to patetické dramatičko jak vystřižené z amerického akčního trháku...
griiixi

Harrier GR.3 XV997/31; na palubě HMS Hermes, červen 1982
Harrier GR.3 sériového čísla XV997 původně náležel do stavu 4.perutě RAF dislokované na letišti Gutersloh v Německu. K 16.dubnu 1982 byl převeden k 1.peruti RAF na základně ve Witteringu. Odtud byl 2.května přelétnut na základnu St.Mawgan a o dva dny později na Wideawake na ostrově Ascension. 7.května odplul v rámci první vlny Harrierů na palubě lodi Atlantic Conveyor do jižního Atlantiku. Na palubě lodi přistál jako třetí Harrier GR.3 18.5. Při přeletu z Conveyoru jej pilotoval Squadron Leader Jerry Pook. 21.5. s ním Flight Lieutnant John Rochfort přistál příliš blízko u okraje lodi, letoun sklouzl a zůstal viset zachycen v chodníčku vedoucím podél vzletové paluby. Byl vyproštěn bez poškození a o několik hodin později opět nasazen. 23.5. se zúčastnil útoku na přistávací plochu v Dunrose Head (Wg.Cdr. Peter Squire). 24.5. byl nasazen při náletu na letiště v Port Stanley (Sqn.Ldr. Bob Iveson). 28.5. byl jedním ze tří Harrierů, které provedly takřka učebnicový útok na argentinskou baterii protileteckého dělostřelectva u osady Goose Green, která toho času motala hlavu celému praporu britských výsadkářů. 13. a 14.6 provedl lety, o nichž jsem se zmínil výše. 4.7. se s ostatními Harriery GR.3 přemístil na letiště v Port Stanley, kde v rámci Harrier Detachment (HarDet) setrval minimálně do konce roku 1982. K 20.srpnu 1983 byl opět ve stavu 4.perutě RAF na základně Gutersloh.

6 komentářů:

  1. ou, tak tomuhle říkám parádní nářez po ránu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. hele! St.Mawgan!Na téhle základně RAF jsem se svého času vyskytoval taky ... jen jsem se s tím Tvým Harrierem minul cca o 16 let :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ale, ale......cos tam dělal, ty podšívko? :-O

    OdpovědětVymazat
  4. byl jsem tamna jednom leteckém záchranném cvičení jako tiskový mluvčí naší jednotky ;-)
    ***
    ale to už je dávno :)

    OdpovědětVymazat
  5. Dávno......je to dáááávno, co jsem maturoval...
    Povidej, přeháněj...

    OdpovědětVymazat