Hawker Typhoon Mk.Ib

Červen ve Francii dovede být nádherný, pomyslel si Max Schwanz, když utrhl dlouhé stéblo trávy a vložil si jej mezi rty. Dny jsou teplé a prosluněné. Příroda si na začátek léta oblékne šat v barvách nejjasnějších a nejveselejších. K idylce toho chybí tak málo. Snad mohl by se objevit nějaký vlídný vesničan a do stínu statného dubu přinést džbánek chladného vína. Jenže vesnice je zničená, lidé byli ve stodolách postříleni nebo uhořeli v kostele, statný dub je vyvrácen, jeho kořeny vyčítavě ční k nebi a vlídný stín najde člověk už jen v útrobách některého tanku, které se v troskách vesice na čas usídlili. Max toho nechtěl až tak moc. Vlastně by mu úplně stačilo, kdyby se každou chvíli odněkud neozývalo: "Achtung JaBo!"

Přepadový stíhací letoun Hawker Typhoon objevil se na obloze počátkem čtyřicátých let a RAf si od něj slibovala mnoho. Poháněl jej nejsilnější motor, jaký byl britským leteckým průmyslem vyroben. V jeho křídla s skrývala baterie 12 kulometů ráže 7,7mm, kterou později nahradila čtveřice kanonů ráže 20mm. Hmotnost bomb, kterou unesl, byla ještě před nedávnem vyhrazena pouze bombardérům. Přes zmíněnou zátěž si to Typhoon sypal rychlostí přesahující 600km/h.

Ale víte, co jsem posledně říkal o té sudičce s tou bradavicí na nose, ne? Nic není zadarmo. Jelikož byl na anglickém nebi Typhoon svého druhu první, byl dítkem poněkud neduživým a svého času mu už jen krůček chyběl ke smrti a zatracení. Minimálně 25 pilotů RAF přišlo o život poté, co se Typhoonu během letu utrhly ocasní plochy, protože konstrukce letadla byla v těchto partiích poněkud poddimenzovaná. Nezanedbatelnou nevýhodou Typhoonu byla také skutečnost, že ale vůbec nevypadal jako Spitfire. Ne snad, že by nebyl dost hezký. Jen si ho často pletli s německým Focke-Wulfem FW-190 a stříleli po něm i vlastní...

Pevnostní charakteristiky trupu se časem podařilo doladit a poté, co se piloti zejména jiných britských letadel naučili Typhoony rozpoznávat (v čemž jim měly pomoci výrazné rozlišovací prvky, aplikované na různé části letounu), nic už Typhoonu nebránilo ukázat, co dovede. Typické úkoly, které plnily perutě Typhoonů sestávaly z náletů na letiště, útoků na menší logistické uzly, napadání železniční i silniční dopravy... Během příprav na vylodění v Normandii tímhle způsobem výrazně snižovaly mobilitu a bojeschopnost německých vojsk, díky čemuž spojenecké invazi čelil jen zlomek toho, co dle Rommelových plánů mělo. V průběhu invaze samotné poskytovaly palebnou podporu postupujícím spojeneckým armádám. Díky neustávajícím útokům právě Typhoonů Němci při ústupu od Falais zanechali svému osudu řádově stovky rozličných bojových vozidel, mezi nimi i těžké tanky Tiger.

Právě vraky Tigerů stojí za pozornost. Když byla oblast okolo Falais zajištěna a spojenci se zajímali o účinnost svých leteckých zbraní a mezi nimi zejména relativně nových raket RP-3 s bojovou hlavicí 60pdr. SAP (semi-armour piercing), zjistili zajímavou skutečnost. Činností stíhacích bombardérů bylo vyřazeno pouze 17 Tigerů. Většina byla odsouzena ke zrezovatění ve škarpě vinou mechanické závady, nedostatku pohonných hmot, nebo dezerce posádky. Zdálo by se tedy, že efekt raketových útoků během bojů ve falaiské kapse byl spíše psychologického rázu.

Model letounu Hawker Typhoon vyrobila korejská firma Academy celkem nedávno. Budiž za to velebena, neb její model má pravděpodobně nejlepší poměr výkon/cena ze všech, které jsou na trhu k dispozici. Ve stejné cenové relaci seženeme starý model firmy Airfix a ještě starší od FROGu, přičemž o sestavitelnosti obou si nedělám iluze. Celkem kvalitní short-runovou stavebnici časné varianty Mk.Ib nabízí česká firma Pavla models, ale za cenu více, než dvojnásobnou. Odlévané modely rovněž české firmy CMR jsou po všech stránkách pro fajnšmekry. Jejich předlohami jsou ale okrajové varianty Typhoonu - prototyp a Mk.Ia v první krabičce, časná Mk.Ib ve druhé a noční stíhací NF Mk.I ve třetí. Jejich ceny se pohybují okolo 700,- za kus, a tak když jsem si před časem dovolil pořídit Mk.Ia, dovolil jsem si docela dost...

Zpět k Academě - ta představuje finální podobu Typhoonu, která se u peeutí RAF objevila počátkem roku 1943. Dílenské zpracování modelu je dobré a pokud jeden nejni kopyto, ke komplikacím by nemělo dojít. Jediné, co bych výrobci vytkl jsou ústí výfukového potrubí. Jejich zpracování budí dojem práce, kterou někdo odvedl takhle v pátek půl hodiny před koncem odpolední směny. Jsou vylisovány vcelku s polovinami trupu a nepůsobí právě nejlepším dojmem. O tom, že existuje vyhovující náhrada v podobě odlévaných výfuků firmy Quickboost, jsem se dozvěděl pozdě. Trup jsem měl zavřený, řezat už se mi do něj nechtělo.

Jelikož jsem se nevybouřil v průběhu stavby, vymyslel jsem si na sebe úchylárnu při barvení. Typhoon jako symbol účasti RAF na vylodění v Normandii musel mít invazní pruhy. A pak jsem našel něco neodolatelného. I pravil jsem k sobě: "Na Tempestu sis zkusil, jak se malujou hezký pruhy, tak proč si na Tiffy nezkusit, jak se malujou ty zprasený?" Do tohohle rozhodování mi drobet kecala i moje touha bavit se na soutěžích a modelářských fórech kvokáním lidí, kterým se v obci modelářské říká úsťoví brzdaři, všude jinde kazišukové. Důvod tentokrát tkví v tom, že mi tací pravděpodobně budou spílat, že: "...ty pruhy sou divně kostrbatý...a špinavý...a tyhle sou užší...tady vidim v barvě jakoby prasklinky..." a všichni budou svorně ignorovat skutečnost, že pro leteckou podporu vylodění spojenci nasadili 12000 letadel a malovat na ně proužky nebylo v rámci příprav na invazi právě prioritou. Nikdo se s tím nijak nemazal a mnohde tuhle parádu na letadla matlali košťatama... Můj Typhoon má tedy onu invazní zebru nedokončenou a nehezkou. Sériové číslo částečně zmizelo pod ní, stejně tak i identifikační kód perutě, který někdo bílou barvou ručně namaloval nad trikolóru na směrovce...

Stroj náleží do stavu 609.perutě RAF a takhle nějak mohl vypadat za svítání dne 6.června 1944