tag:blogger.com,1999:blog-29911752426480952472024-03-29T04:29:24.736+01:00Mlejnek na masoGalahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.comBlogger448125tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-63052208278981008492024-03-27T19:15:00.002+01:002024-03-28T11:14:35.564+01:00Šmudla<p> <span style="font-size: large;">...panák na cestu pro parťáka, co tu nemohl bejt věčně...<br /></span><br />
</p><a name='more'></a><p><span style="font-size: large;">Asi tejden před tim, než jsme se s Habrou brali, jsme trávili víkend u jedný její kamarádky kdesi na Vysočině. Asi nějaká oslava, už se nepamatuju přesně. Dost možná by ten vejlet upadl v zapomnění úplně, kdybychom sebou domu nevezli tak šestitýdenního všiváka pro moje rodičovstvo.</span></p><p><span style="font-size: large;">Úplně klasickej vesnickej kříženec všeho se všim, z kteréžto košaté genetické výbavy se konkrétně u tohohle nejvíc na povrch protloukli jezevčík s pekinézem. Byl maličkej, vypadal, že ho možná budem muset ještě dokrmovat mlíkem z lahvičky. Ale rozkoukal se rychle a moji maminku rychle začal zaměstnávat tím, jak si v domácnosti zkoušel, co se dá rozkousat a na co je lepší se vyčurat. Z toho časem vyrost, ale pořád to byl takovej ten veselej blbeček, ze kterýho byly hlavně děti u vytržení a občas se u nás nejezdilo na návštěvu za babičkou, ale za Šmudlou.</span></p><p><span style="font-size: large;">S Habrou jsme se brali v roce 2009 a počty jsou neúprosný. Ve středu začal tahat zadní nohy, včera přestal jíst a pít. Dneska ráno dostal injekci. Veterinář přijel, ještě ho vyšetřil, zakroutil hlavou a psisko umřelo v klidu, doma, na svý oblíbený dece, zatimco ho máma hladila po hlavě. A já si tady tak nad tim panákem rozjímám, a říkám si, že ona mu ta moje máti nakonec dopřála lepší konec, než jakýho se dočká leckterej člověk...<br /></span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEje6gvTtdxBIPWfDyU0Tqlyp64fiDcWrLV03Hojkf5WreyMXecGNtlUAkt1QqgOvqj_H8S4ToVLyGTsgJQnrv4ZilpoTzmv0xK3QMp49bwM6NN5G9RLlF8riIYAxyNq9ojgM1YtpnUgpXLBFKauCf9K15KFqh6RfThsQQphLTKTiupJXfiJROH8tyflwO4/s960/smudla.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="636" data-original-width="960" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEje6gvTtdxBIPWfDyU0Tqlyp64fiDcWrLV03Hojkf5WreyMXecGNtlUAkt1QqgOvqj_H8S4ToVLyGTsgJQnrv4ZilpoTzmv0xK3QMp49bwM6NN5G9RLlF8riIYAxyNq9ojgM1YtpnUgpXLBFKauCf9K15KFqh6RfThsQQphLTKTiupJXfiJROH8tyflwO4/s320/smudla.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBugvsdrFyOunlFvLdqW-M6ow6PtXW_4g907r69BPi7VTYV0rv80gXpVGrONLy7W7t5lHa1tJaVV0CScpwqSZ_oimgQ_L7GzQU2fHh0a80JFSw7SdkTJXxyR90kfdvqZk1_0la-q8HI8TsdAdTBElClkrS4rKZ6rBBYp8QLBDteHpo5qh_jUIxxvQONEo/s960/smudla_2.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="636" data-original-width="960" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBugvsdrFyOunlFvLdqW-M6ow6PtXW_4g907r69BPi7VTYV0rv80gXpVGrONLy7W7t5lHa1tJaVV0CScpwqSZ_oimgQ_L7GzQU2fHh0a80JFSw7SdkTJXxyR90kfdvqZk1_0la-q8HI8TsdAdTBElClkrS4rKZ6rBBYp8QLBDteHpo5qh_jUIxxvQONEo/s320/smudla_2.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0bDE-m3iBvBhB1J4Oy-M1COXDzNnxZpx_zhyGSHIEw8CWIvpPGnm4BlO-dYqWGTO9qfOOG7EKxtgRCZ76DhKk8zbsdqrA4IkbiyN3KmobK7jxgR5sT6miQKiG3O96oEZnFqoWn18nqOp9bTn17OzKpJycjJXWtRiM8K-mweQG8q2qcpF_opYdP7_U_uU/s960/smudla_3.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="636" data-original-width="960" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0bDE-m3iBvBhB1J4Oy-M1COXDzNnxZpx_zhyGSHIEw8CWIvpPGnm4BlO-dYqWGTO9qfOOG7EKxtgRCZ76DhKk8zbsdqrA4IkbiyN3KmobK7jxgR5sT6miQKiG3O96oEZnFqoWn18nqOp9bTn17OzKpJycjJXWtRiM8K-mweQG8q2qcpF_opYdP7_U_uU/s320/smudla_3.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQ5y_R6QGGc_NUrIGMqby9ZevBHG7tPow3hKEp0NgMKQDHi7F4l9sNM0A2BOVH3gQsAHs68rrXZGJ1w361uTCb4orQRa5h7le1flTYY9SDIk14ig837GdlVxTx3a_s9i4vpiLMcnofILsrROl68UBFt-vA3psGL1E5SRzarRx7iOqOOsT7evihGfU9lEE/s960/smudla_4.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="636" data-original-width="960" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQ5y_R6QGGc_NUrIGMqby9ZevBHG7tPow3hKEp0NgMKQDHi7F4l9sNM0A2BOVH3gQsAHs68rrXZGJ1w361uTCb4orQRa5h7le1flTYY9SDIk14ig837GdlVxTx3a_s9i4vpiLMcnofILsrROl68UBFt-vA3psGL1E5SRzarRx7iOqOOsT7evihGfU9lEE/s320/smudla_4.jpg" width="320" /></a></div><p><br /><span style="font-size: large;">EDIT 27.3.: Protože mam ženu přeúžasnou, netrvalo dlouho a dohledala balík fotek z toho víkendu, kdy jsme si Šmudlu odvezli. Mimo jiné mě usvědčily z toho, že třetího z bratrů si pamatuju ještě blbějc, než jsem původně myslel. <br />Nuže na první fotografii vidíte malýho Šmudlu se svojí máti. Na druhé pak šviháka podezřelého z otcovství.</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-size: large;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGLY90zHCsOP-39j95_lqGwy6GnQgq2jZ6Lm_6z2tIe7SWspqvPaR-BzUztOGAhMZX1yikAr03d6cDFPCKqMKiS3vFlrTVaNJC8DsQbO6Yx-k9dQZ_ZTsxOuU0fBtKY91Mrzf64eU-mJSzYzImzH6PnxJGAmZpd5Xker5YQHF6SJyetVm-oQTrAluQqfQ/s700/Smudla%20s%20matkou.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="525" data-original-width="700" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGLY90zHCsOP-39j95_lqGwy6GnQgq2jZ6Lm_6z2tIe7SWspqvPaR-BzUztOGAhMZX1yikAr03d6cDFPCKqMKiS3vFlrTVaNJC8DsQbO6Yx-k9dQZ_ZTsxOuU0fBtKY91Mrzf64eU-mJSzYzImzH6PnxJGAmZpd5Xker5YQHF6SJyetVm-oQTrAluQqfQ/s320/Smudla%20s%20matkou.JPG" width="320" /></a><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGCAPUUFvcYr7rp3EvYWj7daNxEzEk-urdqWSYuyW2AVEAbJHjGIFZcqLQYDp4cTaZ86iRwqIrqRi1thR7J495mNRqthWMpud_vYOHHQQxNXLj_9CXDQs1yuEC64g6jJEJv1QVDZPN8ahT6L3JhgVC-qjz7YLggixQiPI8TP-eh_sJ9hNV25U_v0R9jHc/s700/Smudluv%20otec_asi.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="525" data-original-width="700" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGCAPUUFvcYr7rp3EvYWj7daNxEzEk-urdqWSYuyW2AVEAbJHjGIFZcqLQYDp4cTaZ86iRwqIrqRi1thR7J495mNRqthWMpud_vYOHHQQxNXLj_9CXDQs1yuEC64g6jJEJv1QVDZPN8ahT6L3JhgVC-qjz7YLggixQiPI8TP-eh_sJ9hNV25U_v0R9jHc/s320/Smudluv%20otec_asi.JPG" width="320" /></a></div><br /></span></div><span style="font-size: large;">...dále tu máme Šmudlův epický beef s bráchou...<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAQrAe_9sGGbqwpWueq_5bAGfg7MpwPnVYeGVuO0rEOoPnFk3tP4XVxTzkK4kvfVo2yjA25Dg4VYNZQynbEaWFoy1z4b-pLGzaPbwCJ7Gsxe80KwBAVvyoio9NoO6YNwl4VNJsat5sM7_nY4M3C20i80PwFrtO_GBSzQ2INg_15abe-OZ9090DLvjamo4/s700/Rvacka.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="525" data-original-width="700" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgAQrAe_9sGGbqwpWueq_5bAGfg7MpwPnVYeGVuO0rEOoPnFk3tP4XVxTzkK4kvfVo2yjA25Dg4VYNZQynbEaWFoy1z4b-pLGzaPbwCJ7Gsxe80KwBAVvyoio9NoO6YNwl4VNJsat5sM7_nY4M3C20i80PwFrtO_GBSzQ2INg_15abe-OZ9090DLvjamo4/s320/Rvacka.JPG" width="320" /></a></div><br />Sourozenci pohromadě. Toho vošklivýho chlapa si nevšímejte...<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQenB8pBja9lc2Hbyz2_Y26sElRNATWO83U6093H42H7q7tzO85ZttGgz2V1rzXPjHgsZk5hjXmKAc1YXIMH52dCEPbDklm_X_m_SZ5TmfqJTFPwyemX8dgBErso9SQ0ardXYKQT8scQ5xrUfBJqdEDujQc57u_cZSAHZkBxa940kPWHqD9shN2eaFDbg/s700/Brachove.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="525" data-original-width="700" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQenB8pBja9lc2Hbyz2_Y26sElRNATWO83U6093H42H7q7tzO85ZttGgz2V1rzXPjHgsZk5hjXmKAc1YXIMH52dCEPbDklm_X_m_SZ5TmfqJTFPwyemX8dgBErso9SQ0ardXYKQT8scQ5xrUfBJqdEDujQc57u_cZSAHZkBxa940kPWHqD9shN2eaFDbg/s320/Brachove.JPG" width="320" /></a></div><br />...a nakonec nějaký to nepříjemný setkání s mimozemšťanem...<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrF6xqk6Lgs8js3JsIAGfDWvLGnvd9NBKr3JJMpdidOxCA9YFE9lcwWMJ9ifEWWu9QoeEdoIfc1RM0hB6o2Lj3PFgTMcqHaNakbl7ZhQ7wERzW9W7f2jOcqsdUBLn_aMgfq5v7XUw4KxhEYzVp2WjQiIhcuyhPa5Zi5zOYfoMXjVKdPCGTnp3KXFXNj3g/s700/Smudla%20s%20kocourem.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="700" data-original-width="525" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrF6xqk6Lgs8js3JsIAGfDWvLGnvd9NBKr3JJMpdidOxCA9YFE9lcwWMJ9ifEWWu9QoeEdoIfc1RM0hB6o2Lj3PFgTMcqHaNakbl7ZhQ7wERzW9W7f2jOcqsdUBLn_aMgfq5v7XUw4KxhEYzVp2WjQiIhcuyhPa5Zi5zOYfoMXjVKdPCGTnp3KXFXNj3g/s320/Smudla%20s%20kocourem.JPG" width="240" /></a></div><br /><br /></span><br /><br /><p></p><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com13tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-39496963803135557642024-03-19T21:56:00.000+01:002024-03-19T21:56:21.203+01:00Tacticool bačkůrky Mk.2<p> <span style="font-size: large;">Když něco funguje, nejebte do toho!</span><br />
</p><a name='more'></a><p><span style="font-size: large;">Před pár lety jsem se tu pochlubil novým obutím. Sáhnul jsem do kapsy hlouběji, než jsem byl dříve zvyklý a pořídil si pár Zephyrů a doufal, že na těch legendách, co se o nich vypráví, je alespoň zrnko pravdy. Praxe mi pak ukázala, jsou pravdivý úplně celý, ba v nich kus tý chvály ještě chybí, aby zůstaly uvěřitelný.</span></p><p><span style="font-size: large;">Za čtyři roky jsem v nich nachodil stovky kilometrů suchem, mokrem, bahnem, sněhem, městem i lesem a za celou tu dobu jim mohu vytknout jednu jedinou věc. Na mokru kloužou. Docela hodně. Zmoklá dlažba vyžaduje poněkud preciznější chůzi, než by člověk v pohorkách čekal. Odhaduju, že výrobce použil na podrážku tvrdší směs, které ve vlhkém prostředí chybí adheze. Ale jinak, přátelé, kolegové, bratři, sousedé, je to pecka peckovatá tak moc, že bych si ty škrpále nejradši nezouval, ani když jdu do vany.</span></p><p><span style="font-size: large;">Čas oponou trhnul a nejpozději loni v listopadu na pamětihodně posranym pochodu mi daly zřetelně najevo, že už jsou na tyhle složitější akce přecijen trochu moc unavený. Poohlédl jsem se tedy po novym páru a maličko se zhrozil, když jsem zjistil, že Löwa ty Zephyry vylepšila. Některé krámy tu původní variantu přestaly objednávat a v nabídce ji nahradily botama Zephyr Mk.2, které jsou v důsledku zvýšených vývojových nákladů, inflaci a v posledních dvou letech také nebývalé poptávky po vojenské obuvi cca o osm stovek dražší.</span></p><p><span style="font-size: large;">No ale donesl jsem si je domu a s radostí zjistil, že Löwa svoji práci za stálého míchání nespláchla do hajzlu, nýbrž se jí podařilo boty skutečně v některých ohledech zlepšit (v těch ostatních zůstala beze změn).</span></p><p><span style="font-size: large;">Například má jiný design podrážky slibující lepší protiskluzové vlastnosti. Vzorek v podstatě připomíná zimní pneumatiky. Tak uvidíme, až naprší... <br /></span></p><p><span style="font-size: large;">Čtvrtý pár oček pro tkaničky je vybaven svorkama. Jejich výhoda je, že při obouvání netrávíte mládí dotahováním každého křížení tkaniček, protože na nártu je svorky přiměřeně dotažený udrží i u rozvázaných bot. Ale hlavně to znamená, že se při každym zavazování tkaniček neodírá ta vrstva goretexu pod šněrováním.</span></p><p><span style="font-size: large;">Zdánlivě nepodstatný detail je, že výrobce vypustil středové očko ze spodní části šněrování. Já samozřejmě inženýrům z Löwy do hlav nevidím a nevim přesně, proč to udělali. Pro mě je ovšem důležitá skutečnost, že timhle kosmetickym zákrokem vytvořili na botě místo pro háček nepromokavých návleků, které se obvykle právě za tu spodní část šněrování k botám připevňují.<br /></span></p><p><span style="font-size: large;">No a chodí se v nich stejně dobře, jako v původních. <br />...děcka, já vám mam takovou radost...<br /><br /></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVNV_H2fkSZnP51m6hhSYSlim-nMUOe6VBWLm_VAaUkwkBd6_2sKVCESTx_HmBAkUvFbT2GV4qRj7C1LGik8q3Ci4RtOX_i1lDKLqRxDR0vt6q6GWYaeh14SYkb-dsRVoLU3fYYsHoYC0tl6-ap6yi_BPdOofP4l4Xuv1R7pLWqwjZm3hA3H1aw43Gqa0/s1000/Zephyr%20Mk2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="1000" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVNV_H2fkSZnP51m6hhSYSlim-nMUOe6VBWLm_VAaUkwkBd6_2sKVCESTx_HmBAkUvFbT2GV4qRj7C1LGik8q3Ci4RtOX_i1lDKLqRxDR0vt6q6GWYaeh14SYkb-dsRVoLU3fYYsHoYC0tl6-ap6yi_BPdOofP4l4Xuv1R7pLWqwjZm3hA3H1aw43Gqa0/s320/Zephyr%20Mk2.jpg" width="320" /></a></div><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-18234105463736162272024-03-10T21:26:00.003+01:002024-03-11T11:44:13.781+01:00Březen<p> <span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">...na kamna serem...<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Turistická sezona se rozjela do vysokých obrátek a Jezevci šli letos šoupat tlapkama již potřetí. Jsem poslední dobou nějak podezřele zodpovědný, pročež čtenáře již potřetí v řadě nemohu oblažit veselou historkou o příchodu z putyky tak pozdním a vstávání tak časném, že bych se potkal v koupelně. Sešlo se toho tento víkend víc, než co jeden člověk zvládne a já musel přepečlivě vybírat, jestli se mi chce na výšlap s Jezevcem, nebo na modelářskou soutěž do Saska. Jelikož mi již jako malému špuntovi tatínek vysvětlil, že - cituji - nelze být jednou prdelí na deseti posvíceních, zvládl jsem si vybrat bez újmy na duševní rovnováze. Šel jsem na výšlap a do Saska poslal jen modely na nesoutěžní klubovou výstavu.<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Výlet jsme naplánovali na zhruba třicet kilometrů z Mnichovic do Luk pod Medníkem a vyrazili na něj v sestavě rozšířené o Hostinského, který v pátek, když jsem se U Vávrů stavil s Habrou na oběd, projevil zájem se jít vyvětrat s náma. A tak jsme se v sobotu před osmou ráno sešli u nás na nároží a odešli na Hlavák, kde se k nám přidal druhý Jezevec, koupili jsme lístky a kafe a odebrali se na nástupiště 7J, kde na nás už čekal vlak. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ten nás asi v devět vyklopil na malebnám peroně mnichovické zastávky. Byť osobní vazby mám k obci o zastávku dřív, Mnichovice vám, přátelé, musím doporučit k návštěvě i kdybyste se na ně měli jen podívat z toho nástupiště, dát si pivo a utopence v hospodě u nádraží a zase frčet domu. Mnichovice sedí ve svazích údolí říčky Mnichovky, trať vede vysoko v jednom z těch svahů a výhled do kraje nabízí kouzelnej. My se nad ním ale dojímali jenom chvilku, než kolega Jezevec zapnul pindikometr a mapy a my mohli vyrazit.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">A jakýpak s tim ciráty - rovnou do kopce k Božkovu (jinýmu Božkovu) a dál po vzhledně upravené cestě do Mirošovic. Obloha byla zatažená, v lukách u Mirošovic se proháněl vítr, jedním slovem bylo frišno. Dokonce i Hostinský si v těch místech vzal přes flanelku svetr. Mirošovicema jsme propluli bez velkých okolků a mířili ke Kovářovicím. Z holých mezí jsme spadli mezi stromy, o které se vítr přece jen trochu rozbil a už nebyl tak protivnej. V Kovářovicích jsme se rozhodli si krátce udělat pohodlí. Posadili jsme se ke stolu na návsi u kapličky sv. Václava, já z batohu vyndal čajový servis, abychom posléze mohli konverzovat za popíjení hřejivého Earl Grey. Probrali jsme spoustu složitých společenských témat, mj. jsme došli ke shodě v tom, že až budem s tim Liverpoolem hrát příště, chtělo by to trefovat zařízení, aby se nemohlo stát, že jim se z osmi střel ujme pět a nám z dvanácti s bídou jedna.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">No nic. Prošli jsme Kovářovicko-Zaječickou aglomerací, za níž se nám otevřel výhled na obec Lojovice, nacházející se ve svahu kopce, o němž jsem dosti přesvědčeně prohlašoval, že je to nejvyšší bod našeho dnešního výletu, pročež bychom si měli výstup užít. Nahoře kolega Jezevec zjistil, že to nejvyšší bod teda není a já se pak musel omlouvat za mystifikaci. Blížilo se poledne, mraky se protrhaly, vysvitlo slunce a den byl najednou jak obrázek. Lesem jak z pohádky, kde zem pokrývá mech měkký jak peřinka, jsme se blížili ke Kamenici a nejednou si pochvalovali, že ten dnešní vzdoušek máme za odměnu za posledně, kdy nám ten výlet vyšel docela pochcaně. Do Kamenice jsme došli okolo půl jedné po poledni. Zaparkovali jsme tedy v hospodě U Partyzána a dali si střídmý oběd. Konkrétně Jezevci frankfurtskou a Hostinský květákovou s vejcem. Samozřejmě nechyběl rohlíček a pivečko. Konzumaci jsme uzavřeli oslazeným turkem, pak už zbývalo jen vyčurat, zaplatit a jít. I zde jsme samozřejmě živě konverzovali a musel to být, myslím, přenádherný pohled, když jsme se my tři statní čtyřicátníci, všichni v zelenym, trochu špinaví, dost zpocení, zaujatě bavili o pečení dortů, bábovek a jiných cukrářských laskomin...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Než jsme Kamenici opustili, prohlédli jsme si několikero pamětihodných objektů:<br />- zámek Kamenice, druhdy majetek význačného průmyslnického rodu Ringhofferů</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">- hrobku barona Ringhoffera; ta se nachází na celkem rozlehlém pozemku na konci dlouhé aleje vedoucí právě od zámku. Cestou k ní lze popatřit na větší než malé množství koní ze stájí nad Dvorským rybníkem</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">- last but not least - modelový příklad úlitby pojišťovně v podobě malého domečku v remízku na břehu Hamerského rybníka, který sice byl zajištěn mřížemi na dveřích i oknech, ale v jeho papírových stěnách si zájemce může kapesním nožem vchodů vyrobit kolik chce a kde chce.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Za Ringhofferovou hrobkou jsme již nezadržitelně blížili k obci Těptín, kde jsme tentokrát už ale doopravdy dosáhli toho nejvyššího bodu na trase. Protože to převýšení od Kamenice není nijak pozoruhodně velké, přešli jsme to mlčením a Těptínem protěptili až do polí k chatové kolonii u Markvartova rybníka. Minuli jsme oboru Březka, přeběhli silnici k Chotouni a po velmi trojrozměrné asfaltce došli k chatám v Pohorce. Ve stínu stromů jsme udělali krátkou pauzu, vypili hrneček zázvorového čaje z dílny pana Hostinského a poté se pustili z kopce do údolí Chotouňského potoka pod Jílovým. Údolí je od Chotouně až dolů k Borku plné rekreačních chat, do nichž si lufťáci jezdí užívat dny pracovního klidu. Později za Borkem na cestě k Žampachu ta cesta údolím potoka lemovaným domky ve svazích docela připomíná údolí říčky Kamenice v Hřensku.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">V Žampachu jsme si letos prvně užili posezení na zahrádce v restauraci Troníček. Čepujou tam moc dobrej Kácov a na tom sluníčku bylo fajnově. Nezevlovali jsme tam příliš dlouho, nohy už by moc ztuhly, tak jsme vrátili sklo a vydali se na poslední úsek cesty. Vedl nás podél Sázavy kolem bývalého žampašského mlýna ke Studeneckému potoku, který jsme chtěli překročit a pěšinkou podél plotu penzionu Jaro se dostat k osadám rozesetým v těchto místech po obou březích Sázavy. To byl plán, takhle jsem si cestu pamatoval z doby, kdy jsme tudy s kolegou Jezevcem šli před pár lety poprvé. Pěšina podél plotu ale asi nějak...zarostla, nebo co. A nová byla označená o kousek dál o něco výš ve sklanatém svahu. Odvážně jsme se pustili tam, kam se naštěstí v tu chvíli nikdo jiný nevydal, protože na téhle cestičce se nikomu vyhýbat nechcete! Postupovali jsme po kamenité stezce a jásali nad krásnými výhledy dolů na řeku. Jásali jsme opravdu všichni - jásal Hostinský, jásal Jezevec, jásal jsem já, ba jásalo i mé koleno, jemuž jsem na podobné kozí stezce u Seče v listopadu přivodil bebí. Snad protože bylo světlo a sucho se nám tenhle přechod podařil bez zádrhelů a my někde u osady Goward sestoupili zpátky dolů k Sázavě. Čekali nás poslední stovky metrů a my se mohli nerušeně obdivovat roztomilé architektuře chat na obou březích řeky. Kousek za osadou Terezie jsme vyfuněli do protivně prudkého svahu k Lukám pod Medníkem a těšili se na cílovou prémii v podobě piva a utopence v hospodě U nádraží. Jenže hospoda byla zavřená, protože její osazenstvo zřejmě vypomáhalo na hasičskym bále U Holubů. Do příjezdu vlaku zbývalo 41 minut a Holubovic knajpa je od zastávky přesně tak blbě daleko, aby se tam sice stihlo dojít a zas se vrátit, ale jinak už nic. A tak jsme zůstali posmutněle sedět na zahrádce osiřelé hospody, hodnotili zážitky a palčivě vnímali chlad, který se do nás pouštěl, jak se slunce pomalu schovávalo za kopce.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">I přes závěrečné zklamání však výlet nelze hodnotit jinak, než kladně. Okolí trasy je krásný a počasí bylo v sobotu vyloženě za odměnu. Dneska sice trochu bolim, ale koho to zajímá...</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhADoH7rKwn3sn55Bi9COHHnoieoSZSvhdXsBmUQgS71vP4eDpbYN1eeGBZXZxa8zFX5LXGDdlqF-gXExP6uWGL0Ho3Q9OrtU6xj2sYwaqnIsYJ4xt96XxOejylpyCrZfFHdOGQPMbo8xWvQf3hJOOx4QQshjlC9XCWg47A1QPpGvVz2vv3qMLqmcoQMz0/s1984/viadukt.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1488" data-original-width="1984" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhADoH7rKwn3sn55Bi9COHHnoieoSZSvhdXsBmUQgS71vP4eDpbYN1eeGBZXZxa8zFX5LXGDdlqF-gXExP6uWGL0Ho3Q9OrtU6xj2sYwaqnIsYJ4xt96XxOejylpyCrZfFHdOGQPMbo8xWvQf3hJOOx4QQshjlC9XCWg47A1QPpGvVz2vv3qMLqmcoQMz0/s320/viadukt.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-25933563173564261032024-03-08T23:59:00.004+01:002024-03-09T00:11:33.688+01:00Bermudský trojúhelník<p> <span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">...bylo nebylo, tak dávno, že už spíš nebylo...<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Když jsem se před cca dvaceti lety k modelářství vracel, chodil jsem si ponejprv připomínat atmosféru a nasávat vůně tohohle koníčku tam, kde jsem se s ním seznámil. Tím místem bylo modelářství LEGATO u nás na Jižňáku. Byl to jeden z těch kšeftíků, co se jimi od počátku devadesátek zaplnily kočárkárny sídlištních paneláků. Mezi hromadou kadeřnictví, galanterií, večerek a papírnictví byl specializovaný modelářský obchod vcelku ojedinělý úkaz. Takže se panu majiteli dobře dařilo a v dobách největšího rozmachu měl ty prodejny dvě, jednu klasickou a v druhé bazar.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ten obchod už neexistuje, jeho majitel se z prodeje cuknul a šel vyrábět (strašně rád bych řekl, že je v tom stejně dobrej, jako ve kšeftě, ale to bych vám, přátelé, kolegové, bratři, sousedé, sprostě lhal). To ovšem teď není až tak důležité. S nástupem ke studiu na ČVUT jsem se začal mnohem pravidelněji pohybovat centrem Prahy, díky čemuž jsem se rychle seznámil s třemi obchody, které tvořily vrcholy modelářského bermudského trojúhelníku, v němž se záhadně ztrácely celé výplaty tempem, které snese srovnání snad jen s ostříleným uživatelem hracích automatů. <br /></span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOJxGaiFuwkqE7jQ3i1kU4IiZpLdozpQAkWcOj-1mhBsuEzYq_8UtIAGdPWKKxSehYMLTqLm-N10m9NLPPkztPjOrRCYzwikq_KfoGDowhHvZgRR5XjbEflEwSbN7oFywMtmrdLRHcxyFL4Oo3Q-mzshJjfhgoaZSMgd7xB6KbOpBGSw9o7ktjE2qBccE/s480/zmizeli_a_jsou_zmizely.gif" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="356" data-original-width="480" height="237" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOJxGaiFuwkqE7jQ3i1kU4IiZpLdozpQAkWcOj-1mhBsuEzYq_8UtIAGdPWKKxSehYMLTqLm-N10m9NLPPkztPjOrRCYzwikq_KfoGDowhHvZgRR5XjbEflEwSbN7oFywMtmrdLRHcxyFL4Oo3Q-mzshJjfhgoaZSMgd7xB6KbOpBGSw9o7ktjE2qBccE/s320/zmizeli_a_jsou_zmizely.gif" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Prvním, největším a nejviditelnějším, byl obchod MPM v Myslíkově ulici. Jedna ze dvou pražských poboček modelářského obchodního řetězce byla na širokém bulváru vedoucím od městského soudu k Mánesu skutečně hodně na očích a takřka si jí nešlo nevšimnout. Šlo o skutečně velký krám, odkud člověk málokdy odešel s prázdnou, protože tam vždycky zakopl o něco, co nutně potřeboval, i kdyby to měl být jen štěteček. A kdyby náhodou nepotřeboval, pěkně postavené modely v několika vkusně rozmístěných vitrínách už nějaké to utrácivé puzení vyvolaly...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">A když jste potřebovali něco, co v MPM neměli, prodávající nebyli nepřející skety a doporučili se podívat ke konkurenci jen o pár kroků dál. Druhým vrcholem trojúhelníka byl malý nenápadný obchod v Opatovické ulici, kterému se podle majitele říkalo zkrátka Bílek. Co o něm říci? Byl to sice krcálek o málo větší, než průměrná koupelna, ale stěny byly krabicema obložený od podlahy ke stropu a že by si člověk neměl z čeho vybrat, to rozhodně nehrozilo. A konkrétně já díky dispozicím tohohle kvelbu začal stavět jako člověk a ne jako prase. Jak byl ten obchod zastrčenej, daly se tam totiž prokecat dlouhý hodiny o tom, co se jak dělá a já tam takhle nabral spoustu vědomostí a tipů a triků.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Posledním vrcholem byl bazar ve Pštrossovce. Pár kroků od Bílka, takřka přesně v místech, kde Opatovická do Pštrossovky ústí, je obchod, který sice stran běžného sortimentu příliš zajímavě nevypadá, na druhou stranu ale neznám ve svém okolí jediného modeláře, který by si odtud neodnesl nějaký ten klenot. Poklad, o kterém ani nevěděl, že ho potřebuje, dokud ho tam v regálu neviděl. <br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Bílek v Opatovický zavřel dlouho před kovídkem - 2016, možná 17, MPM v Myslíkovce skončilo počátkem července 2021 a bazar ve Pštrossovce se to chystá odpískat k poslednímu dubnu.<br />Ne, že by to byly jediný modelářský obchody v Praze... ale nemohlo by kurva aspoň něco, co si pamatuju z mládí, zůstat naživu?!<br /></span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-29944067669607627552024-02-25T20:04:00.001+01:002024-02-25T20:05:02.009+01:00Malá pardubická<p> <span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">My vám ty medaile dovezeme!<br />...no anebo taky ne...<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Posledně jsem sliboval, že pojedu na soutěž do Pardubic. A jelikož jsem muž činu a nemluvím jen tak do větru, zlámal jsem dokonce i kolegu Pokladníka, aby jel taky a to dokonce i vystavovat! Znamenalo to sice, že jsem v sobotu ráno vstával zhruba tak, jako bych šel do práce, abych byl včas na smluveném místě setkání. To znamená v Kolovratech. Neděste se přátelé, nelitujte mne - je to sice vidlákov napůl cesty do Benešova, avšak snadno dosažitelný přímým vlakovým spojením z Hlavního nádraží, o němž víme (jelikož máme experimentálně ověřeno), že se tam Galahad umí dokutálet i po čtyřech hodinách spánku a s kocovinou jako prase. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">No to nevadí. Tak jsme tedy někdy okolo 7:45 odfrčeli do centra Koněpůlek, kde se v nadpise zmíněná modelářská soutěžní výstava konala v IQ parku Ideon. Menší sál v přízemí budovy se rychle zaplnil návštěvníky a zejména tedy vystavujícími modeláři, kteří se postarali o to, aby bylo na stolech čím oko potěšit. Stoly se zaplnily, bohužel skromné rozměry místnosti způsobily, že se k nim člověk měl potíž protlačit. Nu nevadí, řekl jsem si, a šel hledat kafe. U vstupu jsem se zeptal chasníků v pořadatelských tričkách, zda-li by nebyli tak laskavi a nenasměrovali mě do byfé k plnému šálku. A oni tak laskavi byli a nasměrovali. Jen ty koordináty, které mi dali, mne trochu zmátli.<br />"No tady je automat na kafe, tamhle vedle dveří... No anebo nějaká kavárna ve městě. Tady jsme kousek od centra, tady toho bude..."<br />Vyhlídka na automatickou kávu mě nijak nerozparádila, ale řekl jsem si, že jí dám šanci, vyhledal jsem automat a inzerovaných 15 korun za pohárek mě zase trochu uspokojilo. Vhodil jsem do automatu dvacku a vcelku bez rozmýšlení šmátnul po tlačítku nadepsaném BÍLÁ KÁVA BEZ CUKRU 130ml, abych se pár vteřin divil, proč se nic neděje a nakonec na drobném displayi našel vysvětlení: ZÁSOBNÍK POHÁRKŮ PRÁZDNÝ. Tož jsme se odebrali vedle na plavečák, tam maj kiosek s kafem dobrym a ne úplně drahym...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Poté jsem učinil několikero pokusů protlačit se do sálu a podívat se na modely. Bohužel bez úspěchu, sál byl malý, lidí pořád plno, lačnících po fajnový podívaný a i nějakých těch nákupech. Bylo asi jedenáct, když jsem se dalších pokusů vzdal a odešel do města hledat něco k jídlu. Hradecký Lev byl akcí společenskou, Malá pardubická naproti tomu akcí veskrze nespolečenskou. Oběd jsem si po krátkém korzování po promenádě v centru Pardubic vyřešil vcelku uspokojivě v Pasáži Velvet a pak si šel k Bajerům dát pro změnu kafe. Café Bajer je podnik, o kterym jsem toho hodně slyšel. Majitel jednoho mýho oblíbenýho e-shopu na něj pěje chválu, kudy chodí, pročež jsem neodolal a šel si ten podnik vyzkoušet na vlastní kůži. Chybu jsem neudělal. Těžký retro dýchá ze všech koutů velmi členitě disponovanýho prostoru (takže je tam těch koutů fakt hodně!). Plechových reklamních cedulí je tam po zdech možná o něco víc, než by bylo potřeba, ale nijak zvlášť neruší. Vmáčkl jsem se do rohu k malému stolečku mezi akvárkem a klavírem, objednal si lázeňskou kávu a z batohu vyndal knihu, v jejíž společnosti jsem pak trávil něco přes hodinku a bylo mi tam dobře.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">K Ideonu jsem se vrátil okolo půl druhé. Tou dobou většina návštěvníků vystavovala své sýrové držtičky slunci. Všechno už viděli, co potřebujou, to už maj koupený, tak co by se mačkali vevnitř, no ne? Využil jsem toho a šel se teda konečně v klidu podívat, co se tam na těch stolech vlastně sešlo. V sále jsem zjistil, že nejen touha po předjarních paprscích vyhnala návštěvníky před dům. Atmosféra uvnitř by se totiž dala přehazovat vidlema. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ovšem modelů byly mraky a byly krásný. Lidi dokážou ze všech možnejch plastů a plechů a papíru vykouzlit neskutečný věci. Třeba papírovou Harley Quinn v životní velikosti.<br />Víte co - podívejte se sami...třeba <a href="https://photos.google.com/share/AF1QipP9cymmKPF8kU-c55_WChi1ybuh0CPMTiVOsU-6bo6hftl0BIjRD_0w-FjCj6uopA?key=eTFjeWoydGdKVTNwdktIMnc2OXoxS2pMTllzUDdn">sem</a>. Nebo k <a href="https://www.eastmodels.sk/clanky/1741/podujatia/mal%C3%A1-pardubick%C3%A1-2024-fotografie-lietadiel-a-vrtu%C4%BEn%C3%ADkov.html">sousedům</a>.</span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-15635316711656379852024-02-20T22:05:00.000+01:002024-02-20T22:05:24.882+01:00Já už budu hodnej, dědečku...<p> <span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">...na služebnim kompu se na porno nekouká...<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">To ví každej, proto to nikdo neděláme, že jo. Ale přesto, že to nikdo neděláme, systémáci pro sichr závadný stránky uživatelům zakazujou. A tohle všechno je úplně fuk, protože s dalším obsahem článku to nebude mít nic společnýho. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Kdysi dávno jsem vyfasoval služební notebook. Nebyl nic extra a navíc jsem se o něj dělil s kolegou, což znamenalo, že kdykoliv člověk potřeboval klikat doma, musel se s nim tahat z firmy a pak zase zpátky a občas jsme si o něj s kolegou museli hodit korunou.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Pak jsem vyfasoval služební notebook, co byl úplně celej pro mě. Zdědil jsem ho po jednom manažerovi, co odešel za lepšim. Zaměstnánim, ne noťasem. Nicméně ten poděděnej notebook byl svýho času asi docela dělo a když jsem ho přinesl domů a ukázal ho svýmu domácímu stolnímu PC, začalo na mě při každym spuštění žárlivě křičet prostřednictvim rozdováděnýho větráku. A možná ta žárlivost byla i na místě, jelikož o to vlastní železo jsem se nikdy tak nestaral. To se pořád oprašovala klávesnice. A vyfoukávala kompresorem. A otíral monitor. A bydýlko se mu vyrobilo, aby se nepřehříval...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">A nakonec to stejně nedal. Dnes dopoledne jsem se pohrabal v sedačkách nějakýho letadla, napsal šéfovi mail s výsledkem kontroly a jen chvíli po odeslání se dostavila mozková příhoda. Nejsem doktor, pročež jsem se v souladu se zdravovědnými poučkami pustil do pokusů o resuscitaci. Nebožáka jsem odvezl do firmy ke kontrole odborníkovi, kterému už nezbylo, než konstatovat smrt.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Bylo mi to celý trochu líto. Nebudu lhát - hlavně proto, že v deset dopoledne už člověk na tu cestu do práce prostě naladěnej neni. Buď tam jedu ráno a odklikám si to tam celý, nebo se z postele odkulim ten metr ke stolu a odklikám si to tam celý. Ale tyhle přesuny uprostřed šichty mi vždycky hrozně blbě shodí řemen. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ovšem klobouk dolu před systémákem, jelikož mi do tří odpoledne někde nějak vykouzlil náhradu za nebožtíka. Sice už taky žádnej mladík, jeden ze <strike>čtyř</strike> tří posledních mohykánů, ale pořád čipera. Již zítra bude mít příležitost ukázat, jak velkej...<br /></span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-56280211479467960772024-02-12T20:14:00.000+01:002024-02-12T20:14:38.906+01:00Odpočívej ve hnoji<p> <span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">Společenské události od pátku až do neděle hrozily přetížit můj organismus, pročež jsem přemýšlel, že bych si alespoň kostru tohohle status reportu napsal předem. <br />...ale pak jsem se na to vyflák...<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ve čtvrtek večer si Habra odvezla inženýra s medvídětem do Plzně ke tchánovi, a mně zůstala povinnost vypravit v pátek dopoledne komtesku na taneční závody do Chorvatska. Ještě před polednem jsem osaměl a jal se nějak doplácat tím nakopnutým pracovním dnem. Stávkující CATIA mě ovšem přiměla upustit kladivo již po necelých šesti hodinách a já se tak mohl těšit na večerní koulovačku bez dalšího rozptylování.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">S dalšími Veselými Lepiči jsme se sešli na pravidelném zasedání, kteréžto bylo tentokrát ozvláštněno doslavením dvou čerstvých čtyřicátníků, co jsme se tak v klubu pěkně sešli. Pivo teklo proudem, stoly se prohýbaly, když veselý hlahol otřásal hostincem v základech. Navzdory tomuto úsilí jsme všichni odešli po svých. Je mým guilty pleasure zastavit se ještě cestou domů na šláftruňk U Vávrů. Přiznám se totiž bez mučení, že to je hostinec, jaký jsem si vždycky přál mít někde po ruce. Takový to místo, o který lze jen tak zakopnout a vždycky tam bude někdo známej, s kym lze prohodit pár slov. Tentokrát vzadu u baru seděl Plachtař a Hudebnice. Hudebnice je jedna z číšnic, které U Vávrů obsluhují a někdy v budoucnu ji možná budu muset překřtít, protože hudebnice je U Vávrů za barem vlastně každej, kdo nemá penis. Pokud náhodou má, je značná šance, že je to hudebník. Stay sharp, ať pak nejste zmatený. Takže Hudebnice je drobná mladá dáma, která se věnuje hře na violoncello a když jej někam nese, přes futrál neni vidět. S tím asi může mít něco společného skutečnost, že když se ve 23:45 chystala naši veselou společnost opustit, nástroj raději nechala v úschově v hospodě a já jí ještě musel dát malíčkový slib, že ji nenechám vlkům napospas, kdyby metro náhodou nestihla. (Stihla.)</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">23:45 je zároveň poslední čas, který si toho večera pamatuju. Veselí ještě chvilku pokračovalo, pravděpodobně ve vší počestnosti, jelikož jsem se ráno vzbudil sám a oblečenej. Tedy ráno. V 10:40. Což bylo tak akorát, jelikož v 11:00 jsem měl sraz s Vávrovýma a společně jsme se vydali do libockého archeoparku na masopustní hody. Tam vám bylo tak pěkně! Počasí se vydařilo a jitrnice, jelítka, bůček, gulášek i tlačenka taky. Hodokvas jsem zahájil zabíjačkovým gulášem, pokračoval o chvíli později krajícem chleba se škvarkovou pomazánkou a na závěr, chvíli před odchodem jej završil porcí pečeného bůčku. Nedalo mi to, abych si ještě nenechal zabalit dvě studený jitrnice sebou domů...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Zatímco do Liboce jsme spěchali nejkratší cestou, návrat domů jsme pojali vyhlídkově. Na chvilku jsme se zastavili v baru U klíčů, sympatickém malém podniku kousek od Malostranského náměstí. Zakončení akce samozřejmě nemohlo proběhnout jinde, než U Vávrů. Tam pak strejda Fanánek tak dlouho básnil o dejvický nádražce, až musel čelit mým seriosním pokusům jej tam ještě ten večer vytáhnout. Myslím, že obě naše játra jsou ráda, že odolal a já mohl místo pochlastávání v daleké putyce doma složit prádlo.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">...a včas se uložit ke spánku, neb druhý den se šlo na výlet. Pokud jste sobotu neprochlastali tak, že jste se probrali až dneska, patrně vám neuniklo, že právě neděle nakonec na výlet nebyla právě ideální den. Oproti sobotě se počasí notně zkazilo (Abych dneska zase musel stahovat rolety, protože mi slunec svítil do monitoru, že jo. K posrání, tohleto.) a my ťapali celou cestu v dešti. Drobné zcela neškodně se tvářící mrholení nepříjemně zalejzalo za nehty. Předchozí, zřejmě vydatnější déšť pak udělal z polních a lesních cest rozmáčený oranice, na nichž se člověk buď do bláta propadal po kotníky, nebo protivně podkluzoval...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ale nepředbíhejme. Vyrazili jsme ráno z Hlavního nádraží vlakem v 8:21 do Strančic. Tam nás vyklopili pár minut před devátou a my se vydali přes Kunice do Velkých Popovic. Tam jsme zkontrolovali otevírací dobu místní Kozlovny, kde nás sice tak trochu jakoby docela dost serou pivem naceněnym na objem 0,45, ale zase tam maj docela dobrý polívky. Teď tam však měli ještě zavřeno, pročež jsme se bez zastávky pustili dál a kousek za brtnickou hasičárnou obec opustili. Tam jsme se toho dne poprvé potkali s tou výše zmíněnou rozmáčenou oranicí, která s námi zůstala celou cestu ke Struhařovskýmu rybníku. V Nové Hospodě na benzínce jsme si koupili každej jednu pikslu džusu, jímž jsme spláchli malou sváču a pokračovali dál do Kostelce u Křížků, který je sympatický zejména tím, že je to odtud blízko do <a href="http://mlejneknamaso.blogspot.com/2023/08/vonim-destem.html#more">Nechánic ke Zdeňce</a>. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">...na kterou jsme se samozřejmě těšili už od Strančic, že ano. A opět jsme neodešli zklamáni. Pivo jako křen, česnečka jak druhej a zavíčkoval jsem to báječnym telecim s bramborovou kaší. Nic lepšího se mi ten den asi nestalo (Ale no tak dobře, Habra s dětma z Plzně i komteska z Chorvatska se vrátily živý a zdravý. Ale kromě toho...). S pani hostinskou jsme se shodli, že to počasí dneska stojí za bačkoru a člověku je skoro líto, že se ráno jen neotočil na druhej bok. Příliš jsme se tam ale tentokrát nezdržovali, pár kilometříků nás ještě čekalo. Tak jsme zaplatili, zvedli nacpaný pupíky, oblíkly je do vlhkých bund a šli dál směrem k Jílovému, kde jsme se rozhodli výlet ukončit, i když dle původního plánu jsme měli dojít až do Davle. Plácat se údolím Záhořanskýho potoka nám v neděli prostě nějak nepřišlo jako dobrej nápad... Tedy jsme si v Jílovym na náměstí sedli do autobusu číslo 332 a vypadli z něj až na Budějovický, abychom cestou na metro zakopli o Kolkovnu. Když už nás nevyzpytatelné cesty Páně zavedly právě sem, dali jsme si dvě plzeňský, k nim poločas utkání mezi Hradcem a Bohemkou a jeli domu. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">...takovej to moh bejt krásnej vejlet!</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLdamjWwVg427W_9CZ9pUuHQfXplvamjTLROHJOemdX4D_9iw5HggJI-Z8lrIMw69YYkbbfUYUNFNc2TKVjHxCMFXufAMm3sHExExfYRHAqf77TFnlLoEstZaSphanIz-oOvi3efFPTRFwdADCEL4egFGlm_htuj3wTwg2h3HNq5TQAbGsnhToaw5fkNA/s1984/cestou%20necestou.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1488" data-original-width="1984" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLdamjWwVg427W_9CZ9pUuHQfXplvamjTLROHJOemdX4D_9iw5HggJI-Z8lrIMw69YYkbbfUYUNFNc2TKVjHxCMFXufAMm3sHExExfYRHAqf77TFnlLoEstZaSphanIz-oOvi3efFPTRFwdADCEL4egFGlm_htuj3wTwg2h3HNq5TQAbGsnhToaw5fkNA/s320/cestou%20necestou.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com15tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-3549002686134065392024-02-04T16:03:00.001+01:002024-02-04T17:45:04.954+01:00Lehký tank vzor 38<p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">... poprvé. Asi ne naposled...<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Československý lehký tank vzor 38 vznikl vývojem z projektu TNH. To byla pokusná varianta, kterou firma ČKD v různých obměnách prodávala do různých koutů světa. Našinci udělá dobře, když si na jeho adresu přečte nebo vyslechne kladná hodnocení, která ho občas vynáší až na úplný vrchol tvrzením, že se jedná o pravděpodobně vůbec nejlepší lehký tank 2. světové války. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Já bych tak daleko asi nezacházel, nicméně pravda je, že šlo o vozidlo mimořádně podařené, které nejen že bylo bez obtíží schopné zničit libovolný tank ve své váhové kategorii, ale dokonce i některé střední a těžké (například britské Valentiny, Crusadery, případně ruské T-28 a T-35). Zdaleka největší výhodou osmatřicítek ale bylo technické řešení podvozku a celkově vysoká spolehlivost tanku, která později při nasazení u Wehrmachtu často překonávala i precizní práci německých inženýrů v podobě tanků Pz.III a IV. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Výroba tanků Pz.Kpfw.38(t), jak byly tyto lehké tanky označeny v rámci německé nomenklatury, běžela do roku 1942, z výroby vzešlo 7 různých variant, označených jako Ausf.A až G. Do ukončení výroby opustilo továrny v Praze a Plzni dohromady 1414 osmatřicítek všech verzí. Dále pokračovala výroba podvozků, které posloužily jako základ mnoha různých druhů bojových vozidel; lehkých průzkumných obrněnců, protiletadlových, nebo vyprošťovacích vozidel, případně houfnic ráže 150 milimetrů. Jednalo se, vzhledem k jejich specializaci, o relativně malé série, které daly dohromady okolo 700 kusů. Samostatnou kapitolou jsou tzv. stíhače tanků, které v rodině LT vz.38 představovaly zdaleka nejpočetnější větev. Na podvozku osmatřicítky vznikly dvě základní varianty, jedna s otevřeným, druhá s uzavřeným prostorem posádky. Prvních zmíněných, nazvaných <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Marder_III">Marder III</a>, bylo podle některých zdrojů vyrobeno 1736 kusů, těch druhých, známých pod jménem <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Hetzer">Hetzer</a>, vzniklo více než 2800.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ani po porážce nacistického Německa ale kariéra osmatřicítek a jejích derivátů neskončila. 31 tanků blíže nespecifikované verze sloužilo pod označením LT-38/37 v obnovené československé armádě. Ta do výzbroje zařadila i stíhače tanků Hetzer (ST-I); zhruba 100 kusů zbylých po německé armádě, 100 kusů nově vyrobených u ČKD a nakonec 50 z plzeňské Škody. 250 Hetzerů pak v těsně poválečných letech představovalo nejpočetnější obrněné vozidlo československé armády. Vedle bojových ST-I vznikla padesátka vozidel ST-III určených pro výcvik řidičů. <br />V roce 1946 ČKD obdržela objednávku na 158 stíhačů tanků pro švýcarskou armádu. Vozidla doznala pár změn. Místo benzínového motoru dostala diesel, vyměněna byla ale také hlavní zbraň - namísto původního PaK 39 L/48 ráže 75 milimetrů Švýcaři zvolili rovněž německý kanón StuK 40 stejné ráže, rozeznatelný od původní zbraně podle úsťové brzdy (kterou původní na Hetzerech používané dělo vůbec nemá). Vozidla, označovaná švýcarskou armádou G-13, byla dodána mezi lety 1947 a 50 a sloužila až do počátku 70. let. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Zcela nezávisle na ČKD nebo Škodovce se docela bouřlivého vývoje osmatřicítky dočkaly ve Švédsku. Švédsko objednalo tyto tanky v nepříliš vhodnou dobu. Dodávka 90 vozidel byla plánována na rok 1940, ovšem rozpracované tanky zkonfiskoval Wehrmacht (Zdá se, že manýry agresivních diktátorů jsou si podobné do nejmenších detailů, aneb Rusko zdraví Indii) a zařadil do své výzbroje jako Pz.Kpfw.38 Ausf.S. Švédům se později s ČKD podařilo dohodnout na předání dokumentace pro potřeby licenční výroby, ovšem tanky byly armádě dodány o cca tři roky později, než s nimi původně počítala. Licenční výroba ve Švédsku sebou přinesla pár změn ve vybavení. Na první pohled byla patrná výměna sekundární výzbroje za zbraně švédské výroby. Dále měly švédské tanky, označované jako Strv m/41 jiný pohon. Místo původní Pragy TNHPS dostaly švédské tanky motory Scania-Vabis 1664, později ještě o něco výkonnější L 603 stejného výrobce. Od roku 1944 běžela výroba malé série samohybných děl <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Stormartillerivagn_m/43">Sav m/43</a>. </span><span style="font-family: arial; font-size: large;">36 vozidel tohoto typu Švédové používali ještě počátkem 70. let. Vedle toho, když v průběhu padesátých let pomalu dosloužili Strv m/41, solidní podvozky vyřazených tanků posloužily pro stavbu obrněných transportérů <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Pansarbandvagn_301">Pbv301</a>, jimiž byly mechanizované jednotky švédské armády vybaveny po celá šedesátá léta.<br />Rodina osmatřicítek tedy nakonec byla až nečekaně košatá...<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Chtěl-li si někdo postavit model LT vz.38 v měřítku 1/72, nebyl v úplně snadné pozici. Ne snad, že by těch modelů bylo málo. Ale jaký! V roce 2004 vydala první krabičkovou verzi tohohle tanku ukrajinská firma UM. Od té doby předlohu vcelku srdnatě vytěžuje a v průběhu následujících 17 let vydala takřka všechno, co na tom podvozku jezdilo, včetně takových extrabuřtů, jako jsou poválečné švédské samohybné houfnice m/43. Z hlavy jsem schopen vyndat vlastně jen dva články, které ještě chybí - stíhač tanků G-13 a obrněný transportér Pbv301.<br /> Ohromující výběr je však bohužel vyvážen ne právě oslnivou kvalitou modelů. Ono se to postavit dá, abychom si rozuměli. Ovšem procházka růžovým sadem to zrovna není a zejména detaily nýtované konstrukce tanků dostanou při tmelení a broušení dost na prdel. V podstatě totéž lze říci o produkci české firmy Attack Hobby, která modely osmatřicítek vyráběla ještě dříve, než výše zmínění Ukrajinci. V kvalitě stejné, ne-li mírně horší.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">V roce 2021 přispěla svojí troškou do mlýna polská firma FtF, neboli First to Fight. Pozornější čtenář si vzpomene, že o té už tu jednou byla řeč, konkrétně v článku o stavbě polského tančíku TKS. FtF soustředila svůj výrobní program okolo začátku 2. světové války a zejména tedy polské kampaně, díky čemuž si přijde na své i český modelář, který díky tomuhle zaměření už dostal do ruky slušné modely hned několika kusů československé techniky, které se Němci tak ochotně ujali a během války používali. Právě v roce 2021 přišla na řadu i osmatřicítka, nejprve ve variantě Pz.38 Ausf.A (která takřka beze zbytku odpovídá původní československé podobě tanku), posléze přišly na řadu Ausf.B, velitelská Ausf.C a naposled výrobce poněkud ustřelil, když vydal samohybné dělo na podvozku osmatřicítky Sd.Kfz. 138/1 Ausf.H, známé též pod jménem Grille, nebo též Bison. Prozatím jsem si nastěhoval domů Ausf.B. Pokud by se zvídavý čtenář snad chtěl pídit po tom, proč právě tu, odpověď je v zásadě vcelku prostá. Barvičky. Ale nebudeme předbíhat, ke zbarvení se dostanem. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Již u modelu TKS jsem zmínil, že výrobce odvádí vcelku poctivou práci a detaily, které nemusí, nevynechává. Podvozek v tomhle směru ale bohužel tomu štěstíčku naproti moc nejde. Při zachování nějaké rozumné úrovně jednoduchosti (Je to model pro wargaming, tedy se očekává, že si těch modelů člověk bude chtít sbouchat třeba pět. Zabít tim řádově měsíce by se úplně nehodilo.) Je v podstatě nemožné jej vylisovat tak, aby podstatná část detailů nepadla za oběť limitům zvolené technologie. Pročež pásy, které v poslední době nejeden výrobce lisuje vcelku s koly pojezdovými i hnacími, vypadají... No... Hezky zrovna ne.<br />Ovšem zde přichází ke slovu moderní technologie. Na co nestačilo obvyklé lisování plastu, vyřešil 3D tisk. Firmy, které vyrábí nejen všelijaké doplňky, ale i celé modely, právě touhle metodou, rostou jak houby po dešti. Jednou z nich je příkladně, tuším, polská firma Red Tank Miniatures, která vcelku nedávno uvedla na trh podvozek pro časné varianty Pz.Kpfw.38. A ty oproti původním dílům ze stavebnice vypadají nesrovnatelně lépe.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"></span><span style="font-family: arial; font-size: large;">Se stavbou bychom tu byli v zásadě hotový a čeká nás barvení, kde se konečně dostaneme k těm zmíněným barvičkám. Osmatřicítky
v průběhu své služby bohužel zrovna pestré nebyly. Ne, že by člověk od
tanku čekal nějakej karneval v Riu, ale ta strohá Panzer grau, jíž byla
kamuflována většina těchto tanků, je druhej extrém. Ovšem zde na scénu
vstupuje jedna vcelku nenápadná česká firma, která se zabývá výrobou
všelijakých serepetiček pro modeláře. Nejznámější je pravděpodobně díky
resinovým nebo sádrovým (to podle měřítka) modelům československého
pohraničního opevnění, podle něhož je ostatně pojmenovaná - ŘOP. Vedle
toho také prodává velké množství obtiskových sad na bojovou techniku a
hned několik z nich pokrývá pestrou službu osmatřicítky. Sáhl jsem po
největší dostupné exotice v podobě aršíku věnovaném službě osmatřicítek v
maďarské, rumunské a bulharské armádě a mezi nimi vybral jeden ze dvou
rumunských strojů v kamufláži tvořené kombinací barev Panzer grau a
Dunkel gelb. Jediným označením na tanku jsou kříže sv. Michala na věži a kapotě motoru. Jelikož s datací a lokalizací předlohy je to maličko na prd, podložku jsem pro malou osmatřicítku vytvořil takovou indiferentní. <br />Tak tedy - Pz.Kpfw.38(t) Ausf.B rumunské armády někdy někde...<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: arial; font-size: large;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilk_56PY1-OBr_dOQPGilGp3Fop6NGuyAOMrKvATlCoYmudPLABSfWeiyhMCIdiL9-F6maSRTvkcn1EhVGvtTBDPkqHw6P30N4-35Qe0zgKtQRP0fWQelZzw2zKqUcGwHod-3kzo6CaCUj5V813JdJOeZut6_LcrQhQkRphr3MDvFpczvkEmtHpoVP6aA/s1482/T-38B_III.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1443" data-original-width="1482" height="312" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilk_56PY1-OBr_dOQPGilGp3Fop6NGuyAOMrKvATlCoYmudPLABSfWeiyhMCIdiL9-F6maSRTvkcn1EhVGvtTBDPkqHw6P30N4-35Qe0zgKtQRP0fWQelZzw2zKqUcGwHod-3kzo6CaCUj5V813JdJOeZut6_LcrQhQkRphr3MDvFpczvkEmtHpoVP6aA/s320/T-38B_III.jpg" width="320" /></a></span></div><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7ZtTWh_mXUocok8lWCNnRnv9mC4_l279jnHfD0qZpb8acC3EQCQUkw7Yxp7eH1erMWVouNX3_Zr4zdtV3_WH8ISgawn9bwMkyibClx0s7Gewrhzon5ZwTFQ0roGOqMeHHHDgmQoQc2jS6NtuOsMAhUtg4IhnONfG5bOOruJ9-Abc5f-B-Ai7G53QAJwY/s1762/T-38B_II.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1607" data-original-width="1762" height="292" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7ZtTWh_mXUocok8lWCNnRnv9mC4_l279jnHfD0qZpb8acC3EQCQUkw7Yxp7eH1erMWVouNX3_Zr4zdtV3_WH8ISgawn9bwMkyibClx0s7Gewrhzon5ZwTFQ0roGOqMeHHHDgmQoQc2jS6NtuOsMAhUtg4IhnONfG5bOOruJ9-Abc5f-B-Ai7G53QAJwY/s320/T-38B_II.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZL6t0A3P8YIlpquBVUJ5TNMBr3tg8yn3wvl8tEaO1aUuiR5J-7Y6COZrremaktI7EjaruiFbnBXQZa95DCrjDQ6rLt7PnHYO_cNEaYPkiJ1YY3lUAeRaJIeIHL6cDakxd-vM4j0NaXQpM4CGhbqX9G63oZDy03Yu0wLsMPJbspaT_HLlLPv3jjF-aQyI/s1936/T-38B_I.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1936" data-original-width="1734" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZL6t0A3P8YIlpquBVUJ5TNMBr3tg8yn3wvl8tEaO1aUuiR5J-7Y6COZrremaktI7EjaruiFbnBXQZa95DCrjDQ6rLt7PnHYO_cNEaYPkiJ1YY3lUAeRaJIeIHL6cDakxd-vM4j0NaXQpM4CGhbqX9G63oZDy03Yu0wLsMPJbspaT_HLlLPv3jjF-aQyI/s320/T-38B_I.jpg" width="287" /></a></div><br /><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"> <br /><br /></span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com23tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-68001179853095526422024-01-29T21:00:00.001+01:002024-01-29T21:00:57.328+01:00Jak mi bylo čtyřicet<p> <span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">...a už zase neni...<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">"A co piješ?" zeptal se mě Mrtvý muž z Yossarianova stanu, když si definitivně ujasnil, že v pátek muže na pivo. Piju Myslivce, ale to neni důležitý, zejména proto, že taková informace není zcela kompletní. Myslivce preferuju do placatice na vejšlapy, jinak piju všechno, co teče - klidně i mlíko nebo vodu.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Důležitý je, že já
totiž loni při organizování třídního srazu objevil kouzlo facebookových
událostí, který to obepisování lidí docela příjemně zjednoduší. A
využil jsem je i teď, když jsem si u příležitosti svých čtyřicetin
usmyslel, že by bylo fajn si dát pár škopků i s lidma, který třeba
nevídám úplně běžně. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">A tak jsme šli prostě s klukama na pivo. Sestava byla nakonec vcelku skromná, dostavili se kolegové Jezevec, Kavárník, Svědek, Binární a již zmíněný Mrtvý muž z Yossarianova stanu. Avšak k dobré zábavě to postačilo a na každýho zbyla o něco větší porce narozeninovýho dortu, který nám zastoupila pomalu pečená burgundská šunka, který to pochopitelně strašně slušelo, dokonce i bez svíček.<br /></span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuSI8e71uGiVfYhd0CvMer5vIoInNHARlw9MvPutFj2hgKjb7cXBIAgg7FI12YInW7wODtta0FhH5IgC1GqDHIV8hFia04681_DjYrWtWrPIGutMylzddExKccRd4WNUu0gAp9kQuS3FgJMVVHuuR9USmCPbn-2DUhIQSxBlWfpmZtat8hNzTU0hrVbUw/s1984/burgunda.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1488" data-original-width="1984" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuSI8e71uGiVfYhd0CvMer5vIoInNHARlw9MvPutFj2hgKjb7cXBIAgg7FI12YInW7wODtta0FhH5IgC1GqDHIV8hFia04681_DjYrWtWrPIGutMylzddExKccRd4WNUu0gAp9kQuS3FgJMVVHuuR9USmCPbn-2DUhIQSxBlWfpmZtat8hNzTU0hrVbUw/s320/burgunda.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Nesmíte se na mě příliš zlobit, že si fakt nevzpomenu na všechny ty veselý historky, který jsme si vyprávěli, ale byli určitě hrozně dobrý. Víte třeba, že v jednom nejmenovaném žižkovském nevěstinci si přes den přivydělávaly vařením obědů? Nevíte? ...tak už víte. <br />Já v každym případě příliš nevim, co bych vlastně dál psal, jelikož jsem se tu ze všeho nejvíc nechal trochu unést dojetim nad vcelku prostou skutečností, že mě ty lidi rádi viděli a vesměs se snažili mi udělat radost.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">No jasně, že všichni alkoholem. Ale čim je člověk starší, tim lepší si kamarádi mužou dovolit, řikala jedna strašně chytrá <a href="https://zenasmoly.blogspot.com/">žena</a>... ;-)<br /></span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjh4gmtErsqtELh5B5Nd8AY-gPYwZNn_qZV79ETnKluQahvaMHf6oCwtXjfBon3yXWg4lbtRl_5Tkz9Sq4D38BUCFumHHrVjKYXYqNH9tcQhxcq_i8izt5wCAOn5N1Al4vJ70JfA5oF8X60EdDAkk8PgC7DZsuxFtgsIzeuXnZZGrHF8HGsPoraMhR07pY/s2048/bobika.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1558" data-original-width="2048" height="243" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjh4gmtErsqtELh5B5Nd8AY-gPYwZNn_qZV79ETnKluQahvaMHf6oCwtXjfBon3yXWg4lbtRl_5Tkz9Sq4D38BUCFumHHrVjKYXYqNH9tcQhxcq_i8izt5wCAOn5N1Al4vJ70JfA5oF8X60EdDAkk8PgC7DZsuxFtgsIzeuXnZZGrHF8HGsPoraMhR07pY/s320/bobika.jpg" width="320" /></a></div><p></p><p style="text-align: center;"><span class="x4k7w5x x1h91t0o x1h9r5lt x1jfb8zj xv2umb2 x1beo9mf xaigb6o x12ejxvf x3igimt xarpa2k xedcshv x1lytzrv x1t2pt76 x7ja8zs x1qrby5j"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto" style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><i>"Náš útulný interiér, přátelský personál a velký výběr pochutin a nápojů vyloženě láká k příjemné relaxaci..."</i></span></span></span></p><p style="text-align: center;"><span class="x4k7w5x x1h91t0o x1h9r5lt x1jfb8zj xv2umb2 x1beo9mf xaigb6o x12ejxvf x3igimt xarpa2k xedcshv x1lytzrv x1t2pt76 x7ja8zs x1qrby5j"><span class="x193iq5w xeuugli x13faqbe x1vvkbs x1xmvt09 x1lliihq x1s928wv xhkezso x1gmr53x x1cpjm7i x1fgarty x1943h6x xudqn12 x3x7a5m x6prxxf xvq8zen xo1l8bm xzsf02u" dir="auto" style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><i> </i></span></span></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-43053348626999302982024-01-24T20:33:00.000+01:002024-01-24T20:33:20.337+01:00Zahřívací kolo<p> <span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">...co nehřeje a na nic kulatýho si taky nehraje.<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Modelářskou výstavní sezonu jsem zahajoval minulý týden, tenhle nutně musela přijít na řadu ta turistická. Po loňském neúspěchu na Memoriálu jsme se s kolegou Jezevcem rozhodli, že letos se do toho zakousnem. Ale zas ne úplně bezhlavě, pročež jsme na začátek roku zvolili trasu známou a hlavně tedy vcelku krátkou.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Tentokrát zcela bez předvýletní kocoviny jsem v neděli ráno vstal, umíchal si vajíčka s cibulkou a se slaninou (a dostal od Habry vynadáno za to, že si takhle soukromničim), naplnil čutory vodou, zabalil sváču do brašničky a s dobrou časovou rezervou vyrazil na Smíchovské nádraží, kde jsme s parťákem před odjezdem v 9:05 ještě úplně v pohodě stihli u kafe probrat sobotní přípravný zápas mezi Spartou a Kodaní.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Možná se ptáte, proč že jsme si tu kávičku neudělali doma místo rozmařilého utrácení u stánku před nádražím. Na to je odpověď velmi jednoduchá - byla zima jako kráva a ten ohřejváček do ruky přišel při tom čekání na autobus zatraceně vhod. My rutinéři už zkrátka víme. A než jsme dojeli do Dobříše, teplota mírně stoupla a vůbec bych se to počasí nestyděl prohlásit vyloženě za krásný. Z Dobříše směrem ke Kytínu jsme nešli poprvé. My totiž z Dobříše chodíme téměř výhradně ke Kytínu. Pouze jednou jsme šli do Hostomic, odkud jsme ale do toho Kytína nakonec taky došli. Ovšem tentokrát poprvé nám pod nohama křupal sníh. Ne, že bych byl takový romantik, ale byl jsem tak nějak spokojenější, když jsem viděl, že na cestě leží sníh, ne náledí (které jsme sice také potkali, ale jen tak trochu, aby se neřeklo).</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">V altánu u Voznice jsme udělali první zastávku a uvařili čaj. Voda se v tý zimě vařila vcelku dlouho, úplně do varu se nakonec ani nedostala. Což ve finále nijak nevadilo, jelikož nápoj byl po vyluhování ihned tak akorát k pití. Zahřál, již tak dobrou náladu ještě vylepšil a my směle vyrazili dál k tomu Kytínu. Tam nás nohy donesly poklidným, snad až líným, tempem za slabou hodinku a my se lehce před polednem posadili ke stolu v místní pivovarské hospodě a snědli jim tam každý jednu misku výborný gulášovky. Nedalo moc práce se dohodnout, že některý příští výlet musí v Kytíně končit, abychom si místní pohostinství mohli vychutnat o něco důkladněji. Na lístku skví se jedna dobrota vedle druhý a podle toho, co jsme letmo zahlédli u vedlejšího stolu, um místního kuchaře za naší představivostí nijak zásadně nezaostává.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Pročež jsme museli urychleně prchnout, abychom vejlet z důvodu přecpanýho břicha nemuseli odpískat po cca 9 kilometrech (Ulomená noha po dvaceti je přijatelný důvod, přežrání ani ne po deseti rozhodně nikoliv). Erudovaná debata o béčkových akčňácích s letadlama nás doprovodila až na vrchol zalesněného kopce mezi Kytínem a Halouny. V Halounech jsme se povinně zasavili znovu, v restauraci U Zrzavého paviána. Pozornému čtenáři bude název hostince, ba možná i celá trasa, povědomý. A nebude se mýlit. Skutečně jsme si tentokrát nenechali do plánů kecat od nějaký invence a pro začátek jen vzali kus něčeho, co už jsme šli. A v těch Halounech jsme si vyzkoušeli, jestli je Zrzavej pavián v zimě tak útulnej, jak vypadal. A je! Kamna v prostorném sálu topily jak vzteklý, než jsme zbaštili sekanou s hořčicí a křenem, krásně mi prohřály bundu, jejíž rubovou stranu jsem sálavému teplu nastavil.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Spokojeně jsme pak vyrazili na poslední, vyloženě odpočinkový úsek do Zadní Třebáně. Třebáň máme rádi kvůli Mašince. Mašinka je hezká nádražka, kde se dobře čeká na vlak, mají tam dobrý pivo, utopence a nakládanej hermelín. Ovšem kdybychom v Třebáni byli tentokrát poprvé, patrně by nás příliš neuchvátila. Postarší princezna, která v neděli roznášela, si nás vcelku dlouho nevšímala. Pak sice přišla, omluvně sdělila, že "...tady na vás vůbec neni vidět..." a rozsvítila si, ale potom na nás asi nebylo vidět dál. Pivo asi taky stálo v trubkách zbytečně dlouho (čemuž se zdráhám věřit, ale nevim, čemu jinýmu bych přičetl na vrub tu...osobitou vůni a chuť)... Zrovna sladkou tečku ten výlet tedy nedostal. <br />Ale stejně dobrý!</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiifT8RcrhF69KPiUCJqe3vvQfpw95LLE4P7ERVu3N7wejAoKHfEIuzx00BKLbdksi5FMg0Btb5ElEiSfCxHGmaCR6SqdUHFGE9GZ4gkE6uICOLLSv2UCTayxwE5AXg-FHkymYGqz3Ne8wnCY7RwyK0fL5UjvRB3khg6p11duveT3dPBlRPlPz5WbEJyE4/s1984/varna.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1488" data-original-width="1984" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiifT8RcrhF69KPiUCJqe3vvQfpw95LLE4P7ERVu3N7wejAoKHfEIuzx00BKLbdksi5FMg0Btb5ElEiSfCxHGmaCR6SqdUHFGE9GZ4gkE6uICOLLSv2UCTayxwE5AXg-FHkymYGqz3Ne8wnCY7RwyK0fL5UjvRB3khg6p11duveT3dPBlRPlPz5WbEJyE4/s320/varna.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-63785844034907103042024-01-18T21:34:00.007+01:002024-01-18T21:54:57.815+01:00Otvírák<p> <span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">Hradecký Lev<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Modelářům soutěžní sezona začíná hned druhou lednovou sobotu. O provětrání toho nejčerstvějšího, nejhezčího a nejvoňavějšího, co se modelářům urodilo ve vitrínách, se toho dne stará klub plastikových modelářů z Hradce Králové. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Abyste si náhodou nemysleli, že kocovinu si pořizuju jen před jezevčíma výletama, vězte, že ani teď před Lvem mě střízlivýho nedostali! Opila mě žena kamaráda Kavárníka u příležitosti jeho čtyřicátých narozenin, což je ale, jak jistě uznáte, vcelku salonfähig příležitost. K oslavě mě sice přizvala až na poslední chvíli, ale mojí účasti nic nebránilo, tedy jsem se ve smluvený čas dostavil ke Karlovi do Uhříněvse k dlouhé zábavné a v neposlední řadě též poučné besedě, jejíž průběh si z pochopitelných důvodů už tak zcela nevybavuju, ale měla vcelku hmatatelný výsledek v tom, že dveře od záchoda jsem si ten večer už otevíral jedině botou. To ne, že by v tý knajpě bylo něco špatně. Jen ten hovor byl docela sugestivní. Schválně - myjete si ruce před, nebo po použití toalety? Dámy to budou mít nepochybně hozený trochu jinak (přítomné nám asi i řikaly jak, jen já si to nějak...asi neslyšel, byl tam hluk).</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ale to neni důležitý. Důležitý je, že pln dojmů jsem dorazil domů, odkud jsem něco po osmé ráno zase vysmahnul. A to tak střelhbitě, že jsem si až někde dvě stanice před Černým Mostem vzpomněl na snídani. V souvislosti s ní teda hlavně na to, že jsem žádnou neměl. Což jsem na tom čerňáku u Ječmínka, či co to tam je nahoře v té pasáži, napravil a šel na K+R vyhlížet klubového kolegu Zachariáše, s nímž jsem byl domluven na společné cestě do Hradce.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Natěšeni jsme vpadli do vstupní haly kongresového centra, abychom hned za dveřmi dostali studenou sprchu v podobě nepříliš živě vypadající fronty do prostoru výstavy samotné.<br />"Stejně nejdřív potřebuju kafe!" řekl jsem si a frontu obešel směrem k místnímu byfé, kde jsem si frontu ale musel vystát taky, byť zdaleka ne tak dlouhou. Ovšem to nejpodstatnější, co nakonec značnou měrou udalo tón mému pojetí události, bylo zcela neplánované (i když rozhodně ne překvapivé) setkání s Bedýnkou. Bedýnka je dobrácký obřík figurou připomínající Buda Spencera a jeden z hronovského spolku Tvrdé Játro, o jehož dalších členech jsem se tu již nejednou zmiňoval. S ním jsem si tedy vystál tu krátkou frontu na kávu a společně jsme si ji šli také vypít ke vcelku dlouhému stolu, kde nedlouho poté ukázali své krásné tváře pánové Macan a Joska. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">A nejen oni! Řekněme třeba takový kolega Křepelka, na jehož pleš jsem v sobotu v Hradci popatřil po několika letech, přestože druhdy jsem s ním takřka denně jezdíval autobusem číslo 135 na Florenc. No to nevadí. Chci říci toliko, že onen dlouhý stůl, u něhož jsme se s Bedýnkou usadili s tou první kávou, stal se bezděky takovou přepřahací stanicí, kde se nakonec na kus řeči zastavila spousta známých starých i nových. A tak slovo dalo slovo, kafe se změnilo v pivo a bylo na tom světě krásně.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Pozorný čtenář si pravděpodobně všiml, že jsem od příchodu ještě nebyl v prostoru výstavy. A všiml si správně. I já si toho v sobotu někdy před polednem všiml a vyslovil odvážnou myšlenku, že "...se tu s váma sice kafrá pěkně, ale když už sem se tomu Zachariášovi přisral do auta, měl bych se na ty modely jít aspoň podívat..."<br />"Na to ser, po neděli budou všechny na netu." pravil Macan s uklidňujícím úsměvem. Ne, že by neměl pravdu, ale po obědě jsem se pln sil přeci jen utrhl ze řetězu a šel se teda na tu krásu podívat. A vlastně jsem s tím báječně vyjebal, jelikož kluci u kasy už měli vyprodaný lístky, takže když jsem se jim přihlásil, že jsem vevnitř ještě nebyl a chtěl bych jim dát nějaký vstupný, mávli rukou směrem k úplně vybranýmu bločku od lístků a řekli mi ať jdu. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Co jsem viděl uvnitř, to nemá cenu popisovat, <a href="https://www.eastmodels.sk/clanky/1713/podujatia/hradeck%C3%BD-lev-2023-fotogal%C3%A9ria-s%C3%BA%C5%A5a%C5%BEn%C3%BDch-modelov.html">to se musí vidět</a>. Obešel jsem výstavní stoly, poslintal je jen trochu a proběhl vedle do místnosti k prodejcům. Tam to nebylo našlapaný o nic míň, ale utratil jsem málo a až po neúprosném nátlaku. Ne, že by nebylo za co, ale byl jsem na sebe přísnej! </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Před druhou hodinou odpolední jsme zase seděli v autě a frčeli na Prahu. Dát si soutěž jen takhle na čumendu, jako my tentokrát Lva, má svoje výhody. Tohle LIFO je z nich asi nejzásadnější...<br /><br />No a když jsme teď jeli za Mechovákama, Koněpůlky příští měsíc taky nezanedbáme...<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-17786153052961027802024-01-07T13:47:00.001+01:002024-02-04T17:44:51.674+01:00Churchill AVRE Mk.III<p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">Churchill už tu jednou byl, pro stručnou historii tanku proto odkážu <b><a href="https://mlejneknamaso.blogspot.com/2013/06/churchill-mkiv.html#more">tam</a></b>.<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Tady se jen stručně zmíním o konkrétní v nadpise zmíněné variantě. AVRE jest zkratkou slov Assault Vehicle Royal Engineers a dává (na britské poměry) relativně slušnou představu o tom, co to před vámi vlastně stojí. Jedná se tedy o těžké ženijní vozidlo, vybavené pro překonávání rozličných překážek při vedení bojových operací. Místo protitankové šestiliberky byly Churchilly AVRE Mk.III a IV vyzbrojeny minometem ráže 230 milimetrů, v podstatě demoliční zbraní určenou k ničení obranných postavení protivníka. Vedle toho na speciálním zařízení často nosily balík kulatin, které sloužily k rychlému překonání protitankových příkopů; kulatiny se svrhly do příkopu, kde vytvořily improvizované přemostění. Pro ještě lepší průchodnost bylo možné přes balík nahrnout zeminu a tím přemostění trochu vyrovnat a umožnit tak přechod i vozidlům o něco citlivějším na kvalitu cest.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Sám sebe jsem teď trochu zaskočil, když jsem zjistil, že na ten předchozí model Churchillu, který jsem stavěl, se mi ve vitríně práší už něco přes deset let. Tehdy jsem se o v té době vcelku nových modelech rozličných verzí tanků Churchill, které začal vyrábět hong-kongský Dragon, vyjadřoval neuctivě a nevděčně. Řečený výrobec tehdy naskočil na vlnu všelijakýho zjednodušování a jeho nový Churchill se v některých detailech příliš nelišil od o minimálně dvě dekády staršího předchůdce, v některých byl asi i o něco horší.<br />Kde že loňské sněhy jsou... Dragon se zjednodušování detailů drží jak hovno košile a ve srovnání s jeho poslední produkcí je Churchill ještě vyloženě zlatej. Byl by, kdyby byl k sehnání. Což není, nepočítám-li všelijaký komisní prodeje, případně on-line aukce... Ještě, že jich mám nasysleno dost!</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">No to nevadí. Rozborem stavby se asi taky příliš zdržovat nebudu, jelikož o ní si můžete přečíst přesně tam, kam jsem odkazoval již výše v této stati. Odlišností bylo nemnoho. Něco vyplynulo z faktu, že předloha toho aktuálního kusu měla věž svařovanou, místo hrubého povrchu litého polotovaru jsem se proto pokusil o naznačení svarových housenek. Trochu jinak jsem též odrbal blatníky. Na závěr jsem model tanku oživil nějakym tim bordelem, který je každá slušně vychovaná posádka líná uklízet, za což bývá nadřízenými pravidelně chválena. A kyblíček. Sice mi s nim ten tank připomíná valacha, co si v zápřahu nosí pod ocasem pytel na koblihy, ale přesto (možná právě proto) kyblíček muší bejt!<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Mnohem víc srandy, než se samotným modelem jsem užil s podložkou. Nevěřili byste, co práce navíc je s oválným půdorysem, když jste zvyklý na obdélníkový. Ale dobrá věc se podařila, půdorysný tvar podložky jsem vykrouhal a jal se na něj vršit základ budoucího terénu. Protože výrobce modelu nabízí označení pro dva stroje 6. ženijního pluku 79. obrněné divize, která prošla severozápadní Evropu od Normandie až k nížinám severního Německa, rozhodl jsem se ztvárnit kousek terénu ze začátku této cesty. Jedním z nejtvrdších oříšků, které museli spojenci při probíjení z pláží rozlousknout, byly pozemky rozparcelované bujnými živými ploty na nekonečné množství kill-zón, kterých Němci využívali možná dovedněji, než betonové pevnosti na pobřeží. Ve vzrostlém houští bylo snadné schovat téměř cokoliv od snipera po protitankové dělo kryté pěším družstvem, nezřídka také baterií minometů. Průchod takto bráněným územím byl pro útočníka příjemný asi jako tříska za nehtem, obránce se naopak často zvládal z boje odpoutat dřív, než utrpěl nějaké zásadní ztráty. Malého Churchilla jsem tedy umístil na relativně úzkou cestu mezi dvěma takovými porosty, z nichž v jednom lze najít obranné postavení, které němečtí vojáci poněkud ve spěchu opustili. Zmizeli a jsou zmizelí. Jinak by je zmizel ten Churchill... </span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJX2g0hd3Yk6l8PksLbrdUMp5BT1byUrqR4NT8XVsFXHRiesEKYqaDuF46Qi9PT9NVrSzK7cC2T8H_YpFJtOqTzoKwqBmnUiN3F2Rzydp7bsu6dmW4aY7l318uGqSyP_tYF0_IJioI5LqsR_2jurffhDZRUeFA3IqBZxUx_HzDWCkV_GZGtmQWY6Kdxs4/s1600/Churchill%20AVRE%20III_1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1521" data-original-width="1600" height="304" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJX2g0hd3Yk6l8PksLbrdUMp5BT1byUrqR4NT8XVsFXHRiesEKYqaDuF46Qi9PT9NVrSzK7cC2T8H_YpFJtOqTzoKwqBmnUiN3F2Rzydp7bsu6dmW4aY7l318uGqSyP_tYF0_IJioI5LqsR_2jurffhDZRUeFA3IqBZxUx_HzDWCkV_GZGtmQWY6Kdxs4/s320/Churchill%20AVRE%20III_1.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0eVNTQJ1IXgWE9fn1Q6rYkytFJ1UvU8SXW2eIDWy8HSKAQNfTvgul1TZNmFGX8o-nn0r-7jDNDrRnQIPm9hP28C-lwvW_4dw9wEOSYDpu2A_djGtDY-kUR-Z7p5N8XasPVVwMBwzhSY2PRspEMS90qIQYXwoygdxtSr5ZKi2-l3u4a54qOmj01QJTrhE/s1600/Churchill%20AVRE%20III_2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1294" data-original-width="1600" height="259" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0eVNTQJ1IXgWE9fn1Q6rYkytFJ1UvU8SXW2eIDWy8HSKAQNfTvgul1TZNmFGX8o-nn0r-7jDNDrRnQIPm9hP28C-lwvW_4dw9wEOSYDpu2A_djGtDY-kUR-Z7p5N8XasPVVwMBwzhSY2PRspEMS90qIQYXwoygdxtSr5ZKi2-l3u4a54qOmj01QJTrhE/s320/Churchill%20AVRE%20III_2.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge06_rb6jKvDxCa3byMcltsgaabA1TwPDJ1kYlp21u1x8DJsdGy7KotwEq6eaNHPB_oI4MlwJo11YbBZBB0yvaScxGFBdaDXAhZN6mrmMwhgRDUFJu3_w1zA-WP5R7MlZyXftMmJJSS79O_Jyjoc2Y2HcEA4z98v6kqNufiNzsmXvH8_TEFqn-kYDDYiI/s1600/Churchill%20AVRE%20III_3.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1585" data-original-width="1600" height="317" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge06_rb6jKvDxCa3byMcltsgaabA1TwPDJ1kYlp21u1x8DJsdGy7KotwEq6eaNHPB_oI4MlwJo11YbBZBB0yvaScxGFBdaDXAhZN6mrmMwhgRDUFJu3_w1zA-WP5R7MlZyXftMmJJSS79O_Jyjoc2Y2HcEA4z98v6kqNufiNzsmXvH8_TEFqn-kYDDYiI/s320/Churchill%20AVRE%20III_3.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQ5ggQSOvNcRBg6FoBMVPxifEX2itfhanWpoaMfnIhlNOF4SAIMs2W8MRBvvmgjYSXCmKyT1zAhEQycN9ySUoWga0CpxMWtldpsbPWvxzRgiRTtekZitSrsztyWaeaUbaFNBMRbBpdrylwugYmFBi5x6Nk_O8NHaheGptn12W5sZT5cUl6LqyvkDUtIkI/s1600/Churchill%20AVRE%20III_4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1582" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQ5ggQSOvNcRBg6FoBMVPxifEX2itfhanWpoaMfnIhlNOF4SAIMs2W8MRBvvmgjYSXCmKyT1zAhEQycN9ySUoWga0CpxMWtldpsbPWvxzRgiRTtekZitSrsztyWaeaUbaFNBMRbBpdrylwugYmFBi5x6Nk_O8NHaheGptn12W5sZT5cUl6LqyvkDUtIkI/s320/Churchill%20AVRE%20III_4.jpg" width="316" /></a></div><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com22tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-54093232725717556462023-12-14T21:19:00.000+01:002023-12-14T21:19:01.070+01:00Vánoční besídka<p> <span style="font-family: arial; font-size: large;">...aneb Tuzemák v lahvi od Macalanu<br /></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Nevim, jestli je to dneska nějakej široce zavedenej (zlo)zvyk, nebo se tim pyšní jen vzdělávací zařízení, odkud si půjčujem děti my s Habrou. Já si třeba ze svých školních let na nic takovýho nevzpomínám. Řeč je o předvánočním představení školáků pro rodiče. Já byl na jednom takovym ve čtvrtek 7.12. a potřeba vylejt si do hlavy lahev kořalky nikdy nebyla větší.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Abychom si rozuměli, nečekám od dětí nějaký profesionální výkony. Ani omylem. Já jen nerozumim tomu, proč takovej cirkus pořádá základní škola. Pochopim všelijaký umělecký kroužky při DDM. Tam jde o zájmový skupiny, kam ty děti chodí dělat něco, co je zajímá a baví a těm rodičům to předvést chtějí. Dokonce i když to zredukuju na prostý účetnictví, tak to smysl dává, protože rodič dostane příležitost nahlédnout, do čeho sype svůj těžce vydělaný peníz. V případě ZŠ ale motivy těžko hledám. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Jedna věc je, že zpěv nebo tanec nejsou úplně přesně to, co běžný rodič doufá, že si jeho potomek ze školních škamen odnese. Rozhodně ne to nejdůležitější...<br />Druhá věc je, že - snad s výjimkou těch nejmenších školáčků - ani ty děti vesměs nevypadají, že by tušily, co a proč na tom podiu dělají, ani že by je to nějak zvlášť bavilo.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Čemuž se nelze příliš divit, protože:<br />"Hele, inženýre, ty vystoupení... To si vymejšlíte sami...?"<br />"Ne, to dělá úča."<br />Aha... Tak to už potom vlastně moc nepřekvapí, když deváťáci křičí, že chtěj žít nonstop a s tím, co přijde, dál chtěj se rvát. Jen mi přijde trochu pitomý, že se tyhle normalizační povolenky ordinujou školákům ještě hluboko v jedenadvacátym století. A že to navíc dělaj lidi, jejichž generace zvonila klíčema mimo jiné právě i za to, aby mohli vedle Michala Davida poslouchat...já nevim...třeba i něco dobrýho...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Teenagery, halekající některou z pecek zmíněnýho hitmakera, bych ale považoval za vcelku plochou historku okresního formátu. Jednak se nad podobnym jevem pozastavoval onehdá i Jindřich Šídlo, přičemž když nad tim dělal překvapený pikaču on, ze souvislostí nějak vyplynulo, že ti "jeho" mládežníci poslouchali toho Davida dobrovolně.<br />A s tím ostatně souvisí i druhá věc - jakkoliv smutná - je to jen otázka vkusu a už jsem na vlastní uši slyšel lidi říkat, že ta jeho muzika má vlastně všechno, co daný žánr vyžaduje...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ale pak jsem na té vánoční besídce byl svědkem toho, kterak malí čiperové po podiu běhali s pomlázkama. Podobné rozpaky vzbudili též chlapci ze sedmé třídy, kteří se, co jim jejich mutující hlasy dovolily, snažili zazpívat, že "...je naprosto nezbytné, abych byla šťastná..."<br />Hele... já nevim. Já prostě nevim. Je to dobrej nápad, nebo je to blbej nápad, nebo jakej je to teda nápad?<br /></span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-4905288124826560472023-12-10T22:35:00.004+01:002023-12-11T15:23:46.488+01:00Komteska<p> </p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Galahadovic prvorozená přišla do puberty, na kterou coby cholerický rodič jistě budu mít ještě mnoho příležitostí si stěžovat. Ale mezi tim by rozhodně nemělo zapadnout, že mi ta cácora obvykle dělá radost.<br /></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Někdy menší, když se pochlubí jedničkou z fyziky. Jindy větší, když si i v tom svym trochu hovězim věku přijde s tátou popovídat a chvíli mě rozptyluje při práci držkovánim, jak jí zlobí češtinářka a dějepisářka v jedné osobě (Obzvlášť u toho dějepisu by mě docela mrzelo, kdyby si ho komteska nechala znechutit, jelikož si moc dobře vzpomínám na to příjemný mrazení, když si rok zpátky ještě v rámci vlastivědy jako téma pololetního referátu vybrala světovou válku, toho jména první...).</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Když jí byly asi tři roky, dostal jsem nápad, že bych s ní začal chodit cvičit do Sokola na cvičení rodičů s dětmi. To nebyl žádný blesk z čistého nebe, jen jsem si vzpomněl, že moje máma se mnou chodila taky a že mi to bavilo. Komtesku to bavilo taky. Cvičitelky byly vlídné dámy, pro prcky vymýšlely všellijaký hry a překážkový dráhy a za odměnu za pěkný cvičení bylo skákání na velký trampolíně. Vcelku sranda byla i s ostatníma rodičema, se kterýma jsme po cvičení chodili do místního kiosku vyvozovat nějaký ty důležitý společensko-politický závěry nad pivo a párek.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Celá ta kratochvíle je bohužel střižená vcelku striktně pro děti předškolního věku a komtesku tahle hranice trefila o dost dřív, než se zbavila potřeby mít u sebe tátu nebo mámu. V následujících pár letech jsme tak řešili problém, jak to udělat, aby dítě mohlo pěstovat nějakou volnočasovou aktivitu a přitom se nezaseklo před dveřma do tělocvičny, kde se měla pustit šosu rodičova kabátu. Nebyla to ani trochu sranda, ale jednou byl aspoň k něčemu užitečnej kovídek.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Komteska si na podzim '19 za trpělivého Habřina dohledu a konzultací vybrala z nabídky v místnim DDM kroužek latinsko-amerických tanců, kam ponejprv přesně v souladu s dříve nastaveným modelem chování přišla do šatny a dál jsme si mohli hodit korunou, jestli to dneska půjde nebo ne. Pak přišel kovídek a výuka se přesunula na síť. "Cesta na tréning" tak najednou pro malý galahádě znamenala toliko vypakovat na hodinu a půl sourozence z pokoje, kde pak na ní při pilování tanečních figur viděl jen trenér přes webkameru. A když pak po pár měsících DDM zas otevřelo sál, s docházkou a hlavně teda přítomností dalších lidí už najednou nebyl problém. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">No a pak se mi komteska do toho tance nějak zakousla. Obvyklý kroužkový lekce jsou v úterý a ve čtvrtek, ona si vyprosila ještě nástavbu pro zájemce a chodí ještě v pátek a v neděli... Trenéři jí nemužou vynachválit a poměrně brzo přišli s tim, že by mohla zkusit i nějakou soutěž. To už jsem tu vytrémovanou holčičku nepoznával ale vůbec. No ať si to zkusí, ne? Osobně sice závodům ve spíše uměleckých kategoriích hodnocených ryze subjektivně moc nerozumim, na druhou stranu mi to příležitostně nebrání v tom, abych svoje jméno vylepil na startovní listinu něčeho nepříliš odlišnýho, protože co si budem - modelářský soutěže nejsou nic jinýho než pokus kvantifikovat to, jestli se mi něčí výtvor líbí. Je mi hodně sympatické, že milá komteska ty taneční soutěže vnímá do značné míry podobně, jako já ty modelářské. Totiž že je to pro ni z velké části společenská záležitost a jede si tam zablbnout s kamarádkama. Je to totiž vcelku spolehlivý způsob, jak si tu zábavu nenechat otrávit příliš ambiciozníma pitomcema.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ovšem to, že se někam jezdí užít sranda s kamarádama, neznamená, že se nemužou vozit medaile, víme? Takže mi poslední listopadový víkend odjela na soutěž úplně normální, řeklo by se zcela běžná dcera a domu se mi vrátila mistryně světa...</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwmRVwoObhHOJG9B6RyOAva8jgdb5iViQ3aybD3-g1DT8MsJr19nPpJW_7-Z6nxuWHVIlIdNx9xkXBU2Rj320Li6e248lvq3RUxT6Ou53TiuLsk4BsT7lZXdHMriwN_nHS3VsbEQMvL-849tH2O_76zUoBq0YQfz5sI4MG6AsKsZK4gUIR2HwHNbEsOZQ/s1276/countess.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1276" data-original-width="1068" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwmRVwoObhHOJG9B6RyOAva8jgdb5iViQ3aybD3-g1DT8MsJr19nPpJW_7-Z6nxuWHVIlIdNx9xkXBU2Rj320Li6e248lvq3RUxT6Ou53TiuLsk4BsT7lZXdHMriwN_nHS3VsbEQMvL-849tH2O_76zUoBq0YQfz5sI4MG6AsKsZK4gUIR2HwHNbEsOZQ/s320/countess.jpg" width="268" /></a></div><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"> </span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-17636881973435277122023-11-27T19:48:00.000+01:002023-11-27T19:48:51.519+01:00Pohádka pro tatínka<p><span style="font-family: arial; font-size: large;">protože tatínkové rádi jedí...<br /></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">V naší hronovské haciendě nachází se v ložnici starý, leč funkční gramofon. V téže ložnici, jen o pár kroků vedle, stojí almara a v ní je počty skromná, žánrově však bohatá, sbírka gramodesek. Když počasí blbne, pouští si děti elpíčka a vesele křepčí tu na Beatles, jindy na Stouny, nebo Def Leppard. Ovšem asi nejvíc si oblíbily desku Vašek vypráví, na níž o 45 let mladší Václav Neckář čte pohádky Františka Nepila a prokládá je zpěvem písní, často převzatých od interpretů z dekadentního západu.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">"Tatí, tatí...poď poslouchat, teď bude vyprávět pohádku pro tebe!" hulákal na mě s očima navrch hlavy inženýr, když Vašek začal vyprávět pohádku pro tatínka - totiž pohádku řeznickou. Ústřední postavou řeznické pohádky je řezník pan Švestka, který je ve svém řemesle takový přeborník, že je pro čuníka radost dostat se mu do rukou. To se to prasátko se směsí radosti a trémy ptá, jestli si má stoupnout tak? ...nebo snad radši semhle?<br />"No, stůj takhle... Ale zdvihni víc hlavičku... A usměj se." poprosil ho pan Švestka. Pak čuníka posolil, popepřil - ani málo, ani moc, nýbrž tak akorát - a udělal ťuk... A čuník se naráz rozpadl na jitrnice, jelítka, prejt, špekbuřt neboli tlačenku...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">A abyste věděli, já jednoho takovýho pana Švestku znám. Má takové malé roztomilé, nebál bych se říci malebné řeznictví ve Střešovicích a nejmenuje se Švestka, nýbrž Hudera. Což ovšem ničemu neškodí a ty jitrnice, jelítka, prejt, tlačenka, prdelačka, kolínka, gulášek, párečky, klobásky, bůčky i špíčky jsou přesně tak dobrý, jak si představuju od toho Nepilova pana Švestky. Snad jen ty čuníci mu pod kudlu neskáčou tak ochotně.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">A tenhle pan Hudera během zabíjačkové sezony pořádává v tom svém malém roztomilém, nebál bych se říci malebném řeznictví vepřové hody, kde býval klan Galahadů pravidelnými návštěvníky. Od zastávky Ořechovka vyšlapete krátký kopeček (to abyste si ty dobroty zasloužili) do ulice Nad hradním vodojemem, jejíž maloměstský ráz je podtržen návštěvníky klábosícími u otevřených vrat s cigárkem v jedné a pivem v druhé ruce. Protože žízeň je na těch hodech pochopitelně taky čim hasit. Za vraty otevírá svůj jen zdánlivě temný chřtán úzký průjezd jen tak na jednu dodávku, který vás dovede do útulného dvora, kde to obvykle jistě klokotá veselou činorodostí, který dnes však nahradila rozměrná paraplata chránící spíš před deštěm než před sluncem, vysoké stoly ke stání a nějaký ten plynový ohříváček, aby pohodlí bylo dokonalé. Vůkol stolů postávají spokojení lidé, kterým dosud nic nebylo a je jim líp, baští tu mastnou nádheru, vyměňují si rozverné zdravice a chleba mají vedle talířů, jen aby si měli do čeho otřít ruce... <br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Jako do všech dobrejch věcí, hodil nám do toho vidle kovídek, po kterym jsme na pěknou tradici návštěv ve Střešovicích tak úplně nenavázali. Pro vinnou klobásu na štědrovečerní tabuli jsme si tam nikdy jezdit nepřestali, ale na hody jsme zašli po hodně dlouhé době teď v sobotu. Přátelé - bylo to přesně tak dobrý, jak si to pamatuju! Ta prdelačka! ...ty výpečky! ...ta plná mísa prejtu světlýho i tmavýho! ...ovar! ...guláš! Vedle pípa s pivíčkama od Herolda a plnej tác vdolků navrch. Kdyby mi žena ještě vedle v prodejně nekoupila plátek tlačenky s pečeným masem k večeři, žral bych tam nejspíš ještě teď...</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvpNTuTmMh-RndAnBFnx0weeYVKwpximeMVwgghf6pxRiK_XCqqF712CQ408TP2BpTUKynCLmO7_DSZPnzMfER2SzTzlx4nXTYNIN3b1WtFzCWakiPJHVCQWr14wpvQY1_OtUdIwZB7HkNG41vkPISRq-EGADLamICmBfp1c9Udt9mQNHMlr9idaZC-qM/s2000/Hudera.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="968" data-original-width="2000" height="155" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvpNTuTmMh-RndAnBFnx0weeYVKwpximeMVwgghf6pxRiK_XCqqF712CQ408TP2BpTUKynCLmO7_DSZPnzMfER2SzTzlx4nXTYNIN3b1WtFzCWakiPJHVCQWr14wpvQY1_OtUdIwZB7HkNG41vkPISRq-EGADLamICmBfp1c9Udt9mQNHMlr9idaZC-qM/s320/Hudera.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-78168124003689494942023-11-20T19:46:00.000+01:002023-11-20T19:46:52.148+01:00ModelKit Kladno<p> </p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Kladno </span><span style="font-family: arial; font-size: large;">je fajn. To už jsem vám řikal. Tentokrát se mi tam ale líbilo proto, že jsem si mohl polízat mozek s bratry v plastu!<br /></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Kladenskou modelářskou soutěž jsem ochutnal loni, když jsem jí vzal zavděk coby náhradním programem za Memoriál ČS Paras, který jsme tehdy vynechali, protože si parťák uhnal kovídek. S jistými výhradami (které směřovali zejména k místním parkovacím automatům) se mi akce líbila, pročež jsem byl rád, že se mi na kladenské modelárske podujaťie udělalo v kalendáři místo i letos, nakonec dokonce i tak, že jsem nebyl řidičem.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Pln dojmů jsem byl už od samého začátku. Nejdřív ze všeho jsme po zaparkování výstavu málem minuli a teprve pobavené pohledy známých ksichtů, doprovázené otázkou, kam že si to štrádujem, nás probraly a my se teda nakonec trefili do správných dveří. Ty dveře vedly do předsálí kladenského kina Sokol, v němž si pořadatelé vybírali startovný, resp. vstupný. Ale hlavně se tam nacházel výčep, u kterýho stálo jasně zelené polo tričko. Mělo v sobě dobříšského předsedu, který nebral jakýkoliv ohled na to, že ještě nebylo ani deset dopoledne, a s pivem v jedný a párkem v druhý ruce z toho nedělal vědu. A kde je on, samozřejmě nemůže chybět ani lobo! Usedli jsme k družnému hovoru o přehršli zajímavých témat, do něhož nám však záhy géniové zodiakální hodili vidle. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Kolega Moloko, takto předseda našeho spolku - Klubu Veselých Lepičů - přišel ke stolu, tlačil před sebou nasranej obličej a v ruce třímal velmi amatérsky vyvedený plakátek se svojí podobiznou a nápisem "Prodavačům pudinků vstup zakázán.", kterou jen chvíli před tím serval ze stánku, který si na kladenské soutěži otevřel majitel obchodu lakýrnickým nářadím, jemuž můžeme řikat třeba Kořeň. Mentální vyspělost Kořeňovo humorů, tkvící v tom, že Moloko je zaměstnán u Oetkera, budiž podtržena faktem, že Oetker na Kladně sídlí... Nó, to nevadí. Epochální beef mezi Kořeněm a naším klubem se rozjel poté, co nám poskytl na recenzování stříkací pistoli, jejíž hodnocení zřejmě nebylo tak zcela podle jeho gusta. Detaily neznám, nicméně se zdá, že od tý doby Kořeňa z nás (a z nás tedy zejména z předsedy) mezi ušima svědí vaginální mykóza. Drby nesbírám a kvůli němu nezačnu, zejména proto, že kdyby zejtra zmizel a byl zmizelej, nepoznal bych rozdíl. Nicméně za mlejnek na maso bych Kořeňovi popřál, aby pod stromečkem našel o něco většího pinďoura a toho pak doporučuju pravidelně omývat vlažnó vodó, třeba mu pak ty mindráčky daj pokoj... <br />(...a on pak nám...)</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Dětinský naschvály ale naši pozornost nijak dlouho nepoutaly. Bylo spoustu lepších věcí k prodebatování se spoustou lidí, který jsem mnohdy i docela dlouho neviděl, spousta krásně postavených modelů na stolech, spousta krabiček u výřečných prodejců k prozkoumání. V zásadě poprvé jsem měl příležitost si dát v klidu pivko s již zmíněnýma klukama s Dobříše. K nim na soutěž totiž sice jezdívám rád a dá se říct, že pravidelně. Ovšem tam by oni potřebovali každej jednu hlavu a čtyři páry rukou navíc, na nějaký pochlastávání s kamarádama tam neni čas. Krom toho na kladně ráčil ukázat svou krásnou tvář bratr v kiltu Švejk. S ním v čele party návštěvníků z Pardubic jsem poobědval a neptejte se mě, jak je to možný, trval ten oběd přes dvě hodiny. Pomalou obsluhou to nebylo...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Přijet na modelářskou soutěž a neodnést si odtamtud žádný nový model by bylo rovno zhruba slintání před cukrárnou. Přátelé, kolegové, bratři, sousedé, nebudu vás dlouze napínat - neošidil jsem se! Ba nebojím se říci, že právě naopak. Postával jsem u regálu obchodu Plastic Planet, listuju kuchařkou modelu tahače<b> <a href="https://www.mn-modelar.cz/files/upload/302/mix_obrazky/0006850_usa-m983-hemtt-tractor-with-pershing-ii-missile-erector-launcher.png">M983 s nosičem taktických raket Pershing II</a></b><a href="https://www.mn-modelar.cz/files/upload/302/mix_obrazky/0006850_usa-m983-hemtt-tractor-with-pershing-ii-missile-erector-launcher.png"> </a><br />"To je bazarovka, 400 kaček..." pronese zcela neutrálním tónem pan obchodník o modelu, jehož běžná maloobchodní cena odpovídá zhruba jednomu obrázku Františka Palackého, a štrádoval si to za kýmsi kamsi...pryč.<br />"Co...? Pocemtyvolekamdeš...VEM SI ODE MĚ TY PENÍZE!!!"<br />Asi karmická odměna za to počubený koleno z minulýho tejdne.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Den se líným tempem již dávno přehoupl do své druhé poloviny, kdy jsme s Molokem zasedli v předsálí ke kafíčku...pak druhýmu...a třetímu...a klábosili tak nějak s kymkoliv, kdo šel okolo. Tak jsme se prožvanili až k mírně zpožděnému vyhlašování. Co bych tak k němu... No asi takhle - já jezdím vystavovat, ne soutěžit, pročež je mi obvykle vcelku buřt, co se při tom vyhlašování děje a ex post dohady o tom, kdo za co byl oceněn, nechávám jiným expertům, jednoho takovýho ostatně máme i v klubu. Ovšem dvěma kolegům z klubu to na Kladně párkrát zacinkalo, budiž jim touto cestou pogratulováno.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Závěrem bych ctěnému čtenářstvu rád dopřál něco málo obrázků. Jelikož jsem sám nefotil, odkážu alespoň na výběr z hroznů jiného účastníka zájezdu.<br /><a href="https://photos.google.com/share/AF1QipMEaAkoEuaJA6k7SLL8Sn0NU-U34XEnh5z7pIG41C3TYMPp5cZeAkpbugVLy1cPLQ?key=QnpPNUFZOUxpbGlCcUlqS2xEanhpSmZIT2xJdFp3">Behold!</a></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-6912282866051827822023-11-12T12:56:00.002+01:002023-11-12T13:23:33.346+01:00Zklamaní lidé s bolavýma nohama<p> </p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">Po
loňské nepřítomnosti, na níž se mi ale ani trochu nechce myslet, jsme se tento rok zase
vrátili do Chrudimi.</span><br /></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Po roce nepřicházejí Vánoce, ale Memoriál československých parašutistů, takto vrchol jezevčí turistické sezóny, na kterou jsme se s parťákem po loňské vynucené absenci obzvláště těšili. Pročež jsme si dali obzvláště záležet, abychom si někde neuhnali nějakej bacilus, který by nám, nedej Budha, hodil vidle do plánů i letos. Pro jistotu jsem dva týdny před akcí nechodil ani do práce. </span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Ale dobrá věc se podařila, pátek 10.11. nás oba zastihl ve zdraví, tak jsme si během dopoledne zkompletovali výbavu... No vlastně... Já nevim, jak druhej Jezevec, ale já měl všechno podstatný sbalený nejpozději ve středu a od tý doby jsem se v tom už jen tak přehraboval a promejšlel, jak si ten gear zorganizuju, aby mi to na cestě fungovalo co nejlíp. Krom toho jsem ještě dumal, v čem vůbec půjdu. Protože jsem děsná maskáčová manekýna a mam toho doma k venčení poměrně dost, vnějšímu pozorovateli bych mohl připomínat nějakou vyvoněnou gazelku, co se nemuže rozhodnout, čim si dneska ozdobí kopejtko. Vlastně se ani nedivim, že si ze mě ta Habra pak dělá tak trochu prdel. </span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Před čtvrtou odpoledne jsme se tedy sešli na hlavním nádraží, aby nás odsud někdo hodil do Pardubic. Náročného úkolu se nakonec ujaly České Dráhy, které bez zpoždění vlak vypravily, ba dokonce nás včas dovezly i do těch Pardubic. "Co se asi posere jinýho, když ČD tentokrát zafungovaly bezchybně?" ptali jsme se sami sebe, stále ještě s humorem... </span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Ale nepředbíhejme... Noc jsme trávili jako obvykle u parťákovo příbuzných, tentokrát ale ne v Chrudimi, nýbrž v novém domě v Bojanově, odkud nás druhý den ke chrudimskému letišti odvezli. Startovali jsme vcelku pozdě, až ve 12:55, takže skupin, které v době našeho odjezdu z Bojanova už byly na cestě, bylo dost. A k našemu velkému překvapení šly právě přes ten Bojanov, kde je pravděpodobně obtěžovala početná německá hlídka, jejíž auta parkovala u místní sámošky. Tenhle obrázek zavdal příčinu k mnoha spekulacím, jelikož Bojanov je od obvyklé trasy docela dost stranou. </span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Na letišti všechno vcelku klidným tempem směřovalo k zahájení operace. Výsadek Yankee, jehož byla skupina Jezevci součástí si převzal falešné doklady, vyplnil je a pak už jen pár okamžiků zbývalo k odchodu na briefing, dovybavení mapou a dávkou potravy. Ustrojení do padáků se neobešlo bez humorných vložek, ne snad proto, že by člověk nevěděl, jak se do toho leze, jako spíš kvůli tomu, že přede mnou se do toho postroje šněroval někdo podstatně menší než já.<br />"Zhubni."<br />"Ale hovno zhubni. Mně tam překážej koule, ne panděro." vyměnili jsme si s parťákem teplé lidské slovo při úpravě délky popruhů. Všechno nakonec zapadlo, kam mělo, celý výsadek odklusal do letadla, odkud téměř vzápětí zase vyskákal, každý si na zemi sesbíral osobní materiál (prostě si každej zase vzal svůj batoh) a vyrazili jsme na cestu...</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Při briefingu jsme dostali dvě kontaktní adresy: Paní Šíbovou v Šiškovicích č.p.31 a pokud ta z jakéhokoliv důvodu neklapne, měli jsme vyhledat náčelníka hasičského sboru v Křižanovicích a na další se doptat u něj. Tím jsme tedy měli info do začátku dané a vydali se na cestu končinami již dávno známými - přes rozhlednu Bára okolo Perného rybníka... U Šiškovic jsme si všimli dvou uniformovaných mužů. Z povzdálí jsme si je prohlíželi, zjistili, že to nejsou Němci, nýbrž český četníci, tak jsme je zkusili. Jeden kamsi odběhl, hovořili jsme tedy jen s jedním z nich.<br />"Ukažte mi doklady... Hmmm...co tu děláte?"<br />"My jdem ze Slatiňan, jsme vyrazili na houby..."<br />"Jo na houby... Hele fotky v dokladech nečitelný, otisk prstu nečitelnej, datum narození blbý, navíc máte oba doklad se stejnym číslem. Hele já bych vás teď měl ohlásit Němcům. Kdybych to chtěl udělat, tak už jsou tady. Tak mi přestaňte věšet buliky na nos a hrajte se mnou rovinu..."<br />"Nooo..."<br />"S tim letadlem, co tu v noci kroužilo, nemáte nic společnýho, co?"<br />"Vůbec nevim, o čem je řeč..."<br />"Hm... tak běžte. Za prvníma domkama to ohněte pryč ze vsi. Tam, kam jste asi měli namířeno, teď SS provádí razii. A támhle pan štábní ať vás taky nevidí, ten by pochopení mít nemusel. A ať jste sem přišli dělat cokoliv, doufám, že to tu lidem nezpůsobí potíže. Běžte."</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Inu šli jsme. Šiškovice jsme tedy jen tak z východu lízli a pokračovali Křižanova. Na návsi na zastávce jsme zdlábli kousek sváči a došli k hasičské zbrojnici. Dobově odění hasiči nám nabídli něco na zahřátí, na nic se neptali a na otázku, kde najdem náčelníka, nás polohlasem poslali na nedalekou autobusovou zastávku. Poděkovali jsme za čaj i informace a hleděli se odklidit. Po návsi se potloukal četník, který ani zdaleka nevypadal tak vstřícně, jako ten šiškovický. Ale zlý asi nebyl, viděli jsme ho legitimovat jednu dvojici a v klepetech ji neodvedl.</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">"Neseme vám psaní od sokola Matouše." ohlásili jsme se smluveným heslem.<br />"Pojdťe dovnitř" pokynul nám a potichu pokračoval "Odsud půjdete na zříceninu hradu Oheb nad sečskou přehradou. Tam na vás bude čekat štábní kapitán Morávek, ten vám poví, co dál. V blízkosti hradu hlídkují odbojáři, s nimi se dorozumíte pomocí světelných znamení, těch bude vždy dohromady šest. Takže když oni na vás bliknou dvakrát, kolika blikutíma jim odpovíte?"<br />"Čtyřma."<br />"Správně. Prostě vždycky dohromady šest. Tak běžte a hodně štěstí, pánové."</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Vyrazili jsme na cestu, parťák zkontroloval navigaci a seznal, že teď nás právě čeká průchod tím Bojanovem, kde jsme ráno viděli ony dříve vyrazivší skupiny. Na Oheb to bylo 11 kilometrů, cca 2 hodiny svižné chůze a podstatná část z nich ubíhala stejně dobře, jako předchozích 13 z Chrudimi do Křižanova. Cestu jsme si krátili spekulacema o tom, jak naložíme s těma dokladama, co je "v tý Anglii zpravodajci ale teda úplně pohnojili". A co případně dělat, kdyby se situace jevila úplně bezvýchodná.<br />"Hele...co kdybychom na ty fricky prostě začali mluvit anglicky a prohlásili se za důstojníky Jeho Veličenstva krále Jiřího VI? To by pak byly ty pohnojený papíry passé..." napadlo mě. K žádné dohodě v tomhle směru nedošlo, nicméně myslim, že by to ty chlapce, co nám na memoriálu hrajou Němce, mohlo trochu vyvést z rovnováhy. </span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Ovšem dovolím si krátký přípodotek ke krycí historce. Po zkušenosti s oním důstojníkem, co nás vyslíchal předloni u Nového Města na Moravě, jsme pochopitelně chtěli dát dohromady něco pokud možno co nejneprůstřelnějšího. Takže v první řadě si přečíst, co se píše v těch dokladech (Což se nám teda opět tak úplně nepovedlo. Toho stejnýho čísla na obou legitimacích jsme si nevšimli a že je podle razítka vydaná v Mladý Boleslavi taky ne... Na tom nás právě tak trochu potahal ten četník u Šiškovic.) Ale rozhodli jsme se ještě dopoledne sepsat "zvací dopis" od starého známého, abychom měli tu dalekou cestu vyfutrovanou nějakým cílem, za kterým tam jdem. Předhodit vyslíchajícímu dopis, v němž stojí zhruba něco jako "Kluci, přijeďte, práce tu pro vás oba mám dost a dost." mohlo pomoci a jsem na ten nápad obzvlášť hrd a pyšen.</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Ale zpátky na cestu. V Bojanově nás zastihli dvě věci. Tma a déšť. Tma je dobrá, tma nás schová. Déšť už nás bavil mnohem méně. Předpověď počasí mluvila o nějaký vodě z nebe padající. Ovšem předpokládaná úroveň srážek vypadala na vcelku neškodné mrňkání, které spíš osvěží, než že by obtěžovalo. A ze začátku to tak skutečně vypadalo. Ovšem déšť sílil a i když nešlo o žádnou vyloženou průtrž, časem nás promáčel. Promáčený podrost na polních a lesních cestách nám udělal nevídaný čvachtando grando i v botách, což člověku úsměv z tváře sundá už docela spolehlivě... Na rozcestí v serpentýnách na silnici mezi Hořelcem a Prosečí jsme si ze všech dostupných cest vybrali tu možná sice opravdu nejkratší, ale zcela jistě taky nejposranější. Úzká pěšina ve srázu pod Markovou skálou nás místy nutila plazit se po kamení a kořenech, aby nám nepodjely kopejtka a my se pak nevymáchali pod prudkým svahem v Chrudimce (ne, že bychom pak snad mohli být mokřejší.) Jen pár kroků za tím nejhorším mi ale ty kopejtka ujely, já si sednul na prdel a zjistil, že jsem si pod sebou zapomněl levou nohu. Podařilo se mi vstát a donutit se k chůzi, koleno mi při ní ale strašně sprostě nadávalo a žádnou velkou oporu už mi nenabídlo. Někdy v tenhle moment padlo definitivní rozhodnutí, že letos to odpískáme. Je to sice k nasrání, když člověk ví, že to zvládnout jde, ale právě to vědomí, že už jsme to několikrát zvládli nám taky umožnilo tohle selhání překousnout, protože to, co jsme si účastí na těchto podnicích dokázat chtěli, to jsme si dokázali už v roce 2017. Krom toho cílem hry není chytit zápal plic, nebo se zmrzačit.</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Noha jakž takž šla i když bolela, tak jsme se dohodli, že dojdeme do Seče, tam si sednem pod nějakou střechu a ohlásíme pořadateli předčasné ukončení naší cesty. Po zhruba dvou kilometrech chůze jsme vzali za kliku restaurace Veselka a objednali si grog a vývar. Přechod ze zimy do tepla má na člověka různé účinky. Stejně tak uvolnění přicházející s přechodem do klidového režimu. Třeba já jsem venku na chladném listopadovém vzduchu a při vědomí, že sem ještě dojít musím, to nešťastný koleno ani moc necítil, téměř by se mohlo zdát, že jsem ho rozhýbal do normálně použitelného stavu. Ovšem když jsem si sedl v hospodě do tepla s vědomím, že odsud už nikam nepůjdu, ozvalo se znovu a mně bylo chvíli na omdlení, chvíli na zvracení. O doušek grogu a dvě lžíce vývaru později jsem se skutečně skláněl nad porcelánem. Umyl jsem si hubu a s pocitem dobře vykonaného díla si šel ten vývar dojíst. Pravdou je, že pak už mi bylo v zásadě dobře. Zhruba za půl hodinky před hospodou zaparkoval armádní Hilux, jehož řidič si pro nás do Veselky došel, naložil nás a my vyrazili na předčasnou zpáteční cestu. Jisté pozitivum jsme si našli alespoň v tom, že si v Pardubicích ve zrekonstruované nádražce dáme pivo a něco malýho k jídlu. Jenže zrekonstruovaná nádražka měla zavřeno. V pátek po příjezdu jsem jí kontroloval. Otevřená. Otvírací doba denně od 7:00 do 22:00. Ovšem v sobotu zřejmě došlo k nějaké lokální časoprostorové anomálii, která způsobila, že všude bylo půl devátý, jen v nádražce jedenáct. Tak jsme si na pokladně koupili lístky a hleděli se z toho prokletýho místa odjebat co nejdřív co nejdál. Na otázku, co se letos posere místo českých drah, jsme tedy dostali vcelku jasnou odpověď: VŠECHNO!</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">...ovšem i přes fakt, že ke psaní tohohle článku jsem si sednul zhruba v době, kdy jsem plánoval krásně utahanej baštit guláš v cíli cesty, a ke stolu jsem se tu skládal poněkud komplikovaně, protože mam hnátu v ortéze, podařilo se mi na letošní účasti najít mnohá pozitiva. V první řadě je to dobrá připomínka, že předchozí čtyři úspěšné účasti nejsou důvod si myslet, že to dáme s prstem v nose. S tím úzce souvisí následující seznam vybavení, které bude potřeba do příště vyřešit jinak a lépe.</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"><b><u>Boty:</u></b> Ok, to že budeš potřebovat nový už víš, to sis naplánoval asi vcelku rozumně a ten rybník, cos v nich měl nakonec asi neni tak úplně jejich chyba. Ale nevyser se na to, jasný jo...?</span><br /></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><b><u>Čelovka:</u></b> Tu věc z Dekáče na tři tužkový zahoď! Nikde neni psáno, že je potřeba si pořídit zrovna Petzla za bůra, ale za rohem máš kšeft, kde tyhle věci prodávaj a něco se slušnym poměrem výkon/cena tam určitě vymyslíš. Třeba jako něco, co ti pod ty nohy bude opravdu svítit, ty vole!<br /></span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><b><u>Něco nepromokavýho:</u></b> Já vim, že v předpovědi řikali... Na to se ale vyser, co řikali v předpovědi počasí. Vždycky si z nich děláš prdel, ale jdeš na takovouhle akci a najednou jim věříš? Kup si pláštěnku. Ne, to pončo, co máš doma, neni správný řešení, to v nějakym hustšim lese rozerveš a pak stejně budeš mokrej.<br /></span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><b><u>Něco nepromokavýho podruhý:</u></b> Já vim, že toho Helikona, do kterýho si balíš, máš rád. Je skvělej, spoustu práce odvedl a určitě jí ještě spoustu odvede. Ale k narozeninám si dostal batoh, kterej má vlastní pláštěnku! Navíc je větší, takže se obejdeš bez tý hromady sumek, který si věšíš na Helikona, aby se ti všechno vešlo!</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><b><u>Něco nepromokavýho potřetí:</u></b> Ty jelito blbý! Na co sis kupoval ty goretexový gaitery, když je pak necháš válet doma?! Kdybys je měl, vysoká tráva by ti nepromáčela boty a kalhoty až po kolena!</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><b><u>Něco nepromokavýho počtvrtý:</u></b> Hele ale teď už mi tim amatérismem fakt sereš. Bereš si věci na převlečení, to je super. Ale k čemu myslíš, že ti asi budou, když je vyndáš z batohu provlhlý? Tos je nemohl zabalit? Igelitka, pytel na odpadky... cokoliv podobnýho... Krk bych za to nedal, že kdyžs šel první rok, tak si je zabalený měl! Takže dobře ti tak, blboune!</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><b><u>Trekový hole:</u></b> Bejvaly by bodly, viď? Máš je, nos je!</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Ale abych jen nenadával, mám tu i něco gearu, který jsem vytáhl prvně a zafungoval přesně(!) tak, jak měl.<br /></span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><b><u>Bunda:</u></b> Jednoduchej převlečník z hrubšího kepru. Kopie anglický armádní větrovky ze šedesátých let, vyvedená v kamufláži používané kdysi rhodéskou armádou. Dokud nezačalo chcát, bylo mi v ní naprosto bezvadně. Spolu s termotrikem pod ní tak akorát hřála a dýchala, aby člověk nedrkotal zubama a zároveň se při chůzi nevařil. Tohle se mi v softshellu nikdy vyladit nepovedlo. Vzhledem k tomu, že ten déšť mi softka od těla delší dobu taky neudrží, asi mám náhradu. Tohle + něco nepromokavýho přes, případně místo toho..</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><b><u>Cap comforter:</u></b> Ještě v pátek dopoledne s láskou ušito rukama zlatýma stříbrnýma Habřinýma. Inspirace opět na ostrovech - kombinace krátké šály a čepice byla uvedena do výbavy britského vojáka na přelomu 19. a 20. století, největší věhlas jí během 2. světové války získali Commandos, kteří je nosili do akcí, často místo helem. Univerzální velikost bývala cca 25x75 centimetrů, dvě vrstvy. </span></span></span><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Originál býval pletený vlněný, já sáhl po bavlně což ovlivnilo i velikost výchozího polotovaru, protože bavlna není tak pružná. Střih proto v tomhle případě univerzální už není. </span></span></span><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"> Nicméně stále platí to, že se tím buď zezadu přikreje krk a konce přeloží na prsou pod zapínáním bundy, nebo z toho lze jednoduchým způsobem složit apartní kulíšek. Tak jsem tu věc využil já a byla to pecka. Nebyla mi zima na uši a hlava se mi v tom nijak nepařila. </span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">A sváču, tu jsem si taky udělal dobře. Ten dalamánek s vepřovou pečení a lídlovskym humusem se smaženou cibulkou člověk ocení, i když se nevleče po nelidsky dlouhejch výletech!</span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">Takže za rok! <br /></span></span></span></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"></span></span></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOfwr1PV2_Vu54EybLQNTx-4hh_BfCbAa8AuCmaHU5Tqhau7xVOxZ_xsGaakfANd2NsNLvP1W37AHqYHOGiFMpjJvHWiZzwWCXMq9rA2japCFEomjKbJZLkRrkF7Z3DUbHNgpZr_mvcjaf1JcL4-qV0ySUnYRF2Kxvmdj5juHzIpWU5m2iK81C0lX6Apg/s2048/Jezevci_23.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOfwr1PV2_Vu54EybLQNTx-4hh_BfCbAa8AuCmaHU5Tqhau7xVOxZ_xsGaakfANd2NsNLvP1W37AHqYHOGiFMpjJvHWiZzwWCXMq9rA2japCFEomjKbJZLkRrkF7Z3DUbHNgpZr_mvcjaf1JcL4-qV0ySUnYRF2Kxvmdj5juHzIpWU5m2iK81C0lX6Apg/s320/Jezevci_23.jpg" width="320" /></a></span></span></span></div><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><br /> </span></span></span><p></p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql rrkovp55 a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><br /></span></span></span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-52686177205138968502023-11-06T19:28:00.003+01:002023-11-06T19:55:38.497+01:00Je to šišatý!<p> </p><p><span style="font-family: arial;"><span style="font-size: large;">...aneb Sobota na Markétě<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">V sobotu 28. října skončilo mistrovství světa v rugby. Vítězem turnaje se stal tým Jihoafrické Republiky poté, co porazil Nový Zéland. O bod. Zase. V zápase, o jehož průběhu laikové i odborníci píšou, až se jim od klávesnic kouří, protože All Blacks cítí vcelku oprávněnou křivdu, o které ale příznivci Springboks pochopitelně nechtějí ani slyšet, protože by jim kazila radost.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Zkrátka nic, co by neznali i fandové jiných sportů, kteří od finálových zápasů těch svých turnajů očekávají dechberoucí zážitek, aby nakonec zjistili, že zápas o třetí místo byl o tři parníky zábavnější.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ovšem ani ne zcela dobře odpískaný finále nezměnilo nic na tom, že doma teď to rugby frčí a co my si jako počnem, až RWC 28.10. skončí... Jelikož jsem muž činu, nelenil jsem a šel se na stránky české rugbyové unie podívat, jaký program má vlastně naše repre, když se jí ten mistrák teda zjevně netýká. Naše repre hraje mezinárodní turnaj se soupeři na své výkonnostní úrovni v tzv. Rugby Europe Men's Trophy 23/24. Ve skupině má Švédy, Švýcary, Chorvaty, Litevce a Ukrajince a 28.10. odehrála ve Stockholmu první zápas sezony. Pochopitelně proti Švédům a bohužel prohrála 48:37. Prohra zamrzí, ovšem rugbyový počty jsou přecijen trochu jiný, než ty fotbalový a tak i z téhle prohry nějaký bodík do tabulky kápnul, konkrétně bonusový bod za čtyři a více položených pětek.<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">No a v sobotu 4.11. se na Markétě odehrálo utkání proti Chorvatům a já tam Inženýra nutně potřeboval vzít, ať to taky vidí, jinak než v televizi nebo ze hřiště. V metru se k nám přidal hostinský od Vávrů se svým synem a v této sestavě jsme každý všecek zvědav vyrazili na Petřiny a odtud pěšky na stadion na Markétě. Měl jsem o nás ponejprv strach, jelikož jsem se pln neopodstatněného, ale bezbřehého sebevědomí doma nepodíval, kudy se z těch Petřin na Markétu jde. To za nás Markéta vyřešila sama, jelikož předzápasová hudební produkce byla slyšet až na ty Petřiny a tak stačilo jít za zvukem. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">U vchodu nás nečekala žádná tlačenice, to až u stánku s občerstvením, od kterého jsme nemohli odejít jinak, než s pivem a limonádama. Místa k sezení byl vcelku dostatek, takže nakonec vlastně nebylo ani žádný velký hrdinství obsadit místa hned nad tunelem, kterým nedlouho poté nastoupili hráči na hřiště.<br />"Proč k nám stojí zády?" zazněla vcelku logická otázka, když se na státní hymny oba týmy seřadily s hlavní tribunou za zády. Stálo to trochu mžourání, ale nakonec se nám podařilo zaostřit na protější podstatně menší tribunu, na níž stál kameraman, který odtud později snímal hru a asi u toho na pozadí chtěl mít taky nějaký diváky. Jaká byla na stadionu návštěva, to si netroufnu odhadnout. Lístky se zřejmě prodávaly toliko na střední část hlavní tribuny a ani ta nebyla úplně plná. Inu - amatérský sport...<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Hra samotná se minimálně v prvním poločase hrozila zvrhnout v exhibici našich, kteří první pětku položili asi po dvou minutách a pak v nepříliš dlouhých rozestupech přidávali další a další ...a další. Chorvati o sobě dali vědět jednou, pročež do kabin se hráči rozešli za stavu 36:7 pro český tým. I když se po přestávce obraz hry trochu proměnil, Chorvati trochu přidali, naši trochu zvolnili, český tým stále vcelku v klidu hlídal své vedení a skore zápasu se uzavřelo na 48:22. Inženýr si pak nutně potřeboval jít plácnout s hráčema. Přišlo mi docela sympatický, že si s tim davem kloučků, co se okolo tunelu takhle seběhli, plácli ochotně všichni včetně Chorvatů a se vcelku upřímnýma úsměvama ve tvářích.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ze stadionu jsme se pak odebrali okolo břevnovského hřbitova na pivo k benediktínům do kláštera. Mladíci vypili nějaký kofoly, my s pantátou ochutnali místní jedenáctku, u níž jsme zápas znalecky zhodnotili jako pěknou podívanou, kde obě mužstva předvedla pohlednou disciplinovanou a čistou hru, která tu nižší výkonnostní třídu prozrazovala jen občas poněkud překvapivými odchylkami od té důsledné systematičnosti, které člověk uvykl při sledování zápasů těch top tier týmů na RWC. V podstatě to bylo docela osvěžující. Závěrem pak nelze říct více, než že jsme už za tmy šli na tramvaj číslo 22 a obklopeni přítulnými turisty odjeli domů.</span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZHnEI22TaJveuIkOM2MBY20fgaawjsMaVB6s5QomECXwDtqH24V8eNVcsmn6Z9KVxLz4TCIEq7QG7Yl95lxcIvofSQJGffUWe5LkxQZS-K3J41fKzHUqOF2iXUZ0Bxhyphenhyphen6eCxbDOO8dYW5NHOub9061mYs7LlFD2Hosi_QiUkRkgA68Zo0JVsJfviZmqw/s1344/ml%C3%BDn.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="582" data-original-width="1344" height="139" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZHnEI22TaJveuIkOM2MBY20fgaawjsMaVB6s5QomECXwDtqH24V8eNVcsmn6Z9KVxLz4TCIEq7QG7Yl95lxcIvofSQJGffUWe5LkxQZS-K3J41fKzHUqOF2iXUZ0Bxhyphenhyphen6eCxbDOO8dYW5NHOub9061mYs7LlFD2Hosi_QiUkRkgA68Zo0JVsJfviZmqw/s320/ml%C3%BDn.JPG" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-81960018211194750072023-10-30T11:38:00.001+01:002023-10-30T19:07:12.155+01:00Na Okoř je cééésta...<p> <span style="font-family: arial; font-size: large;">...další díl cestopisného občasníku...<br /></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Vcelku asi nebude pochyb o tom, že vstávat ve sváteční den před sedmou hodinou ráno je zvláštní druh sebetrýznění, kterého se na sobě člověk dopustí jen velmi nerad a jen z velmi dobrého důvodu. <br />Já si podmínky navíc nezanedbatelně ztížil sledováním velmi, ale opravdu VELMI napínavého zápasu mezi Anglií a Argentinou o třetí místo na letošním rugbyovém mistrovství světa. U Vávrů si totiž pan hostinský pro rodinu a přátele otevřel sázkovou kancelář a já do výsledku zainvestovali svůj těžce vydělaný peníz. A ačkoliv jsem tedy svoji padesátikorunu díky vítězství Anglie pěkně zhodnotil, výsledek 26:23 napoví, že šlo o jeden z těch zážitků, které člověk potřebuje trochu spláchnout. Do peří jsem ulehl někdy před druhou ráno, a tak když mi v 6:40 zvonil budík, hodnou chvíli jsem na něj tupě zíral, než jsem si uvědomil, že nejde o omyl.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Jako vždy jsem ale na sebe byl přísný, vstal, sbalil se a na sraz dorazil včas. V 8:12 jsme odjeli z nádraží Praha - Dejvice na Kladno, odkud jsme vyrazili skrz město vůkol kladenské průmyslové zóny mezi Kročehlavy a Dubím, pak lesoparkem až k Buštěhradu. Buštěhrad je prazvláštní místo, které by mohlo být až dojemně krásné, ale vědomě se rozhodlo, že nebude. Na lavičce u kapličky svaté Máří Magdaleny s výhledem na unavenou budovu bývalého buštěhradského pivovaru jsme zbaštili kus svačiny a jali se ťapat dál. Cesta mezi poli nás vedla přes Bouchalku k obci Zájezd, která vypadá, že větší část její rozlohy tvoří zoopark, jehož exponátům se lze obdivovat vcelku zblízka i přímo na cestě, kde příkladně naši pozornost poutaly dvě rozjančený veverky a jedna sovička nesměle valící oči z otvoru v budce. Odtud jsme přes kopec dospěli k velmi sympatické vesničce Libochovičky. K zadní straně budovy místního úřadu přiléhá pohledná dřevěná terasa nad rybníkem, na níž si lze ze samoobslužné pípy dopřát jedenáctistupňového Kozla za 33 kaček, případně stejné množství prosecca za 65,-. Mimo to jsme se s parťákem shodli, že jsou Libochovičky obec mimořádně nenápadná. Stojí v dolíku tak, že jsme ji pořádně nezahlédli dříve, než pár desítek metrů před prvním domem a když jsme ji opustili, pár desítek metrů stačilo, abychom ji už zase neviděli. V podstatě ji lze minout ze vzdálenosti pár desítek metrů, aniž byste si vůbec všimli, že tam je (což de facto znamená, že 813 let stará obec na Kladensku má lepší stealth vlastnosti, než Suchoj Su-57). </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: arial; font-size: large;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoHcDaind9YDO9Nhsq8V03TTuunSWGcfm6-M2njtFcP_acXu5skIF-PDz6rPsheCNFD_gqPAVWdSaPtnaDez2usvPkYmmGeNiwAUO4nZPRv6EFaP4np5j6A4T-Tg3r4CfKnURgoaDCE2H2lwkrTMo-ZFr8VD14gJMrgaoffrLXdvVsjl3yFW8EG4gSbeA/s1984/galahad_libochovicky.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1984" data-original-width="1488" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoHcDaind9YDO9Nhsq8V03TTuunSWGcfm6-M2njtFcP_acXu5skIF-PDz6rPsheCNFD_gqPAVWdSaPtnaDez2usvPkYmmGeNiwAUO4nZPRv6EFaP4np5j6A4T-Tg3r4CfKnURgoaDCE2H2lwkrTMo-ZFr8VD14gJMrgaoffrLXdvVsjl3yFW8EG4gSbeA/s320/galahad_libochovicky.jpg" width="240" /></a></span></div><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /> </span><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Za Libochovičkama přišla na řadu ta v nadpisu zmíněná Okoř. Trampskými písněmi proslavenou lokalitu jsem dosud nikdy nenavštívil, byl jsem tedy zvědav, co tam vlastně najdem. Nu... Hrad v dolíku je svým způsobem skutečně pozoruhodná rarita, která za návštěvu stojí. My se v malé výletní občerstvovně nedaleko hradu najedli a napili a při tom se krátce zamysleli nad architekturou v podhradí. Zajímalo nás, zda-li jsou místní domy pozůstatkem staré tvrze, nebo jen místní ochotně využili kámen z rozvalin jako stavební materiál. Vedle toho jsme ještě spekulovali o tom, jak se asi stalo, že terasa občerstvení Ella, kde jsme si do hlav tlačili tu klobásu, nemálo připomíná velký kotec pro psa. Abychom si rozuměli - ono tam bylo útulno, pivo i klobása byly dobrý, pani provozní ochotná a milá... Ovšem terasu od cesty oddělovalo pletivo od země až po střechu. <br /><br /></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWjubhLaWhR48G1rsDpv8WMAMwp-MYtTfFgfW2L9hWdS-FZFasz5p0J21yqjP6m4cW37Jfjku1GsrsyJlglB_0tHIyx1MBEJFiqc4-JapWkINeERUMjm3tvvV8bhE8Ew8CMy_hGIsUgwWjFysIvGIIMkrkD5iWtuWIudQogawAQyD7C7rCudYRljpAHSA/s1984/okor.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1488" data-original-width="1984" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWjubhLaWhR48G1rsDpv8WMAMwp-MYtTfFgfW2L9hWdS-FZFasz5p0J21yqjP6m4cW37Jfjku1GsrsyJlglB_0tHIyx1MBEJFiqc4-JapWkINeERUMjm3tvvV8bhE8Ew8CMy_hGIsUgwWjFysIvGIIMkrkD5iWtuWIudQogawAQyD7C7rCudYRljpAHSA/s320/okor.jpg" width="320" /></a></div><br /><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Poněkud rozmařile jsme další zastávku udělali hned o vesnici vedle, v Noutonicích, kde mají kavárnu, která jakoby se do obce o rozloze cca 300x500 metrů vlastně ani moc nehodila. Uvařili nám tam vynikající flat white, jen ztěží jsme odolávali vystaveným zákuskům a před zabíjačkovou polévkou jsme následně museli vyloženě utéct směrem na Velké Přílepy.<br /><br /></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8MtIc0TIXqGxcVsnS4D_U4PwN0w4uwFx0behT3KRb5j5EIIFrjbO1ZsL0G7FH-bJTK94QDJcGNfLNlt2BzkieWBBO1byx4YtebH48K8u2nnnF2yL-1uog7vyGceYPtr29-eq6URaGl1FmIKrpRzvDyt0fil51i66fsno_kJ6_kw2qcRArF0_kxUxiYss/s1984/U_zlabu.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1984" data-original-width="1488" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8MtIc0TIXqGxcVsnS4D_U4PwN0w4uwFx0behT3KRb5j5EIIFrjbO1ZsL0G7FH-bJTK94QDJcGNfLNlt2BzkieWBBO1byx4YtebH48K8u2nnnF2yL-1uog7vyGceYPtr29-eq6URaGl1FmIKrpRzvDyt0fil51i66fsno_kJ6_kw2qcRArF0_kxUxiYss/s320/U_zlabu.jpg" width="240" /></a></div><br /><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Noutonický Kafe U žlabu byla naše poslední zastávka před cílem. Přes zmíněné Velké Přílepy jsme za nostalgického přemítání nad oblíbenými PC hrami došli do Úholiček a odtud přes kopec do Únětic. Tady jsme ještě jednu zastávku udělat i chtěli, ovšem hospoda U Lasíků byla plna lidí, kteří došli k závěru, že rozumné počasí je třeba využít, dokud se ještě jakž takž drží. Tedy jsme v podstatě jen otevřenými vrátky nahlédli do zahrádky na frontu k výdejnímu okénku a rozhodli se pokračovat v cestě bez zastávky. Ostatně do nádražky v Roztokách už to odsud bylo jen zhruba 4 kilometříky.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Jenže to jsme ještě netušili, co nás v Roztokách čeká za brutální kombinaci zrad a křivd a jiného strádání. Z pivovaru Perron se vyklubala ruina se zatlučenými okny, nádražka byla zavřená a my sice zareagovali pružně a rychle naskočili do vlaku přistaveného k nástupišti, jenže se brzo ukázalo, že jde o úplně jiný vlak, než potřebujem a místo odvozu na Masaryčku nám zprostředkoval pěkný výhled na vlak, který tam z druhého nástupiště skutečně jel. Další jel naštěstí o pouhou půlhodinku později, do toho už se nám nastoupit podařilo dokonce i s poměrně přesným plánem, kde ten debriefing nakonec provedem. Při odjezdu z roztockého nádraží jsme z okna zahlédli venkovní posezení toho zatlučenýho pivovaru. Bylo ovšem zavřený, tak by nám stejně bylo platný jak hadovi noha.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Za Masarykova nádraží jsme se metrem dopravili na Karlovo náměstí a dojmy z výletu došli probrat do Krčmy u Parašutistů. Našli jsme si stůl, na němž sice byla rezervace, ale až od sedmé večer, my tedy na svoje dvě piva tvarůžky v bramboráku měli času habaděj. Volba téhle hospody nakonec tu zavřenou nádražku v Roztokách postavila do zcela nového světla. U Parašutistů, vedle jídla a piva, prodávají pár zajímavých upomínkových předmětů spojených právě s druhoválečným československým desantem. Všimli jsme si triček, ale hlavně moc pěkné velcrem podšité nášivky. Mohl bych ji začít popisovat, ale fotka bude, myslím, lepší.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-family: arial; font-size: large;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxL1EuFPPaFepnfKStgmhkvaoUuPcg80YVD6XTzOQImNR0u8q5qbzhtfGWgLWhIzOJfvY5XQYnPpQJz6GrV3iUbO4ffst7pMeBOc0W98Mg5exI0ot0X5c9p6uSe5k0yQGBCf2uYO2MAofoE5kCICauPajUZbLmixsjmwYb_PDXlsz7oQs8SnLD4Cb2zB0/s2015/paras.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2015" data-original-width="1511" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxL1EuFPPaFepnfKStgmhkvaoUuPcg80YVD6XTzOQImNR0u8q5qbzhtfGWgLWhIzOJfvY5XQYnPpQJz6GrV3iUbO4ffst7pMeBOc0W98Mg5exI0ot0X5c9p6uSe5k0yQGBCf2uYO2MAofoE5kCICauPajUZbLmixsjmwYb_PDXlsz7oQs8SnLD4Cb2zB0/s320/paras.jpg" width="240" /></a></span></div><span style="font-family: arial; font-size: large;"> <br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Na Memoriálu československých parašutistů za dva týdny to bude +35 bodů k morálce!<br /></span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-5452247523497720532023-10-22T22:03:00.000+02:002023-10-22T22:03:30.418+02:00Malej velkej rugbysta<p> <span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">aneb Sportem ke zdravějším rodinným vztahům<br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">V neděli dopoledne se v Edenu konal rugbyový turnaj kategorie U10. Tedy turnaj hráčů do deseti let. Inženýr se tomuhle sportu věnuje druhym rokem, baví ho to, na turnaje jezdí rád. Dětský sport v jeho podání má všechno to, co k věci patří - dělání volovin místo poslouchání trenéra, trochu toho povztekávání na hřišti, špetka toho hraní na sebe nesmí chybět. Vesměs nic, co by člověk neznal z vlastních miničlověčích let. Proto si zaslouží neskonalý obdiv trenéři, kteří trpaslíky zvládají motivovat tak, aby se na hřišti dělo +/- to, co se tam dít má, protože zrovna rugby je sport, u něhož je sakra vidět, když se zcela nesystematicky po place plácá tlupa kluků, kteří si dělají každý co chce. Druhá věc je, že to může být o hubu trochu víc, než v jiných sportech. <br /></span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">Ale zpátky k tomu turnaji. V neděli 8.10. se teda v Edenu sešlo Bambilion týmů, které si to v přátelské atmosféře příjemného dne mezi sebou rozdaly hlavně o dobrý pocit, jelikož láhev rychlých špuntů nakonec dostaly stejně všechny. Habra toho dne opět závodně děrovala terče, pročež jsem sebou do Edenu musel brát i Komtesku s Medvídětem. Hru se mi tedy poměrně dlouho sledovat nedařilo, jelikož nejdřív bylo potřeba vyřešit, kdo chce limonádu, kdo pivo, kdo párek v rohlíku a s čim a proč s párkem nemůžeme na prolejzačky. Tak přišly až za dlouhou cca minutu a půl, než si Medvídě ten párek natlačila do hlavy. Při předvádění rozličných kaskadérských kousků se mě moje nejmladší ratolest přeptala, proč maj rugbysti u hřiště prolejzačky. Prolejzačky samozřejmě nejsou prolejzačky, ale úplně normální venkovní posilovna, což jsem Medvíděti sdělil, načež následovala otázka "A jak na tom posilujou?" ...přeloženo "Tati předveď."<br /></span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;"><br /></span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">Konečně se taky podívat na hru se mi podařilo až během Inženýrova posledního zápasu a měl jsem to štěstí, abych jej zahlédl, jak se chopil míče a pevně rozhodnutý nikomu ho nepůjčit se rozběhl skrz polovinu soupeře. V pohybu zarputile pokračoval i tehdy, když se mu na zádech zachytil jeden z protivníků při pokusu o skládku. K němu se za chvíli přidal druhý a třetí. Čtvrtý inženýrovi zastoupil cestu a jal se mu míč z rukou brát. Tedy zkusil to. Mladý galahádě, stále na nohou, se nedalo, ba dokázalo přihrát spoluhráči, který o pár vteřin později více-méně nerušeně položil pětku.</span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">Jako správnej mladej vlčák si inženýr chtěl nějakou položit i sám, a tak jej čím dál více rmoutilo, když ho trenérka na chvíli stáhla na střídačku a poslala hrát někoho jinýho. Rozhodčí naposled fouknul do píšťalky, ukončil zápas a s ním i turnaj a kluci si šli nastoupit na vyhlášení. </span></span><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">Při
nástupu k vyhlášení výsledků došlo i na takový to držkování na půl
cesty mezi smutkem a vztekem, protože se Inženýrovi ta pětka nakonec nepodařila. A tak</span></span><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;"> se táhnul kousek za zbytkem týmu s tvářema trochu nafouklýma a očima trochu uslzenýma.</span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">"Co je, člověče?" ptám se ho a snažim se dělat, že nevim. "Vždyť jste teď zaváleli..."<br />"Jenže vona mě pořád střídala a já si skoro nezahrál." žaloval inženýr na trenérku.<br />"Nezahrál? Víš, jak's tam byl důležitej? Teď jsem na to koukal. Skládali tě čtyři kluci a nepovedlo se jim to. A vy jste z toho pak dali pětku. Chápeš, že tu si vyrobil ty, protože si na sebe navázal 2/3 soupeřova týmu?"<br />"No ale..." zkoušel zaprotestovat, ale viditelně pookřál.<br />"Žádný ale. Z takový situace už zvládne položit každej."</span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">Inženýr zamyšleně zmlknul, tváře splaskly, uslzené oči oschly.<br />A než odpoledne přijela domů Habra, vzal tu myšlenku za svou a mamince pak příběh zarputilýho špalka, co na něj byli čtyři protihráči krátký, nadšeně odvyprávěl sám.</span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">Jelikož jsem líný autor, od zmíněného turnaje uplynulo 14 dnů a Inženýr si zahrál na dvou dalších turnajích. V sobotu 14.10. se konal velký mládežnický rugbyový turnaj, přičemž kategorie U10 hrála na hřišti Tatry Smíchov. Tatra Smíchov má hřiště dvě a ani o jednom nejsem zcela přesvědčen, že je skutečně na Smíchově. Hlavní mají v kopci na Klamovkou směrem k Ladronce, druhé úplně na hulváta na Strahově. Dříve jej používal fotbalový klub Slavoj Břevnov, později se ho ujala právě Tatra. Zjistil jsem, že to hřiště znám už 20 let, jelikož jsem právě na něj během prvního semestru na ČVUT jezdil hrát fotbal v rámci tělesné výchovy. Teď se na něm ovšem konal Prague Youth Rugby Festival, kterého se v kategorii U10 zúčastnilo 29 týmů, včetně 3 německých a 1 polského. Kluci* odehráli 9 zápasů, z nichž 3 vyhráli, zbytek ne. Ovšem nekonala se žádná ostudná nakládačka (což jsem tou dobou rozhodně nepovažoval za samozřejmost, jelikož první dva turnaje podzimu pánové dostávali ostudné nakládačky takřka výhradně) a malí Slávisti skončili na 20. místě. Kluci ze sebe měli viditelně lepší pocit, když viděli, že dovedou zahrát a i Inženýr se po pochvale od trenéra zbytek dne culil jak měsíček na hnoji.</span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">No a dneska jsme jeli do Chrášťan. Tam má hned na kraji obce poměrně velkoryse řešené hřiště ARC Iuridica a sjeli se tam obvyklý podezřelí - tedy malí rugbysti ze Sparty i ze Slavie, z Přelouče, Tatry Smíchov a Olympu. Prakticky všichni poskládali mužstev více. Třeba tatrováci asi 4, jestli ne 5. Slávisti se rozdělili do dvou skupin - Slavia Surikaty a Slavia Nosorožci. Inženýr v Surikatách řádil jak černá ruka, celý tým šlapal jak švýcarský hodinový strojek, výsledkem čehož byly čtyři výhry v pěti zápasech a celkové vítězství ve skupině. S trenérem jsme se zcela neironicky shodli, že se na mládenečky kouká lépe, než na včerejší semifinále mistrovství světa mezi Anglií a Jihoafrickou republikou...</span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">A já mam radost. Tedy, po zmínce o PYRFu a Chrášťanech by to nemuselo být zcela zřejmo, ale hlavně z toho, jak si malý galahádě přechroupalo ten krátký rozhovor po zápase v Edenu. Klučina si po mojí promluvě mohl pomyslet něco o prdeli a mlet dál svou o tom, jak chtěl taky položit a voni mu to nedovolili. Místo toho si to, co jsem mu řekl, produmal a asi dospěl k závěru, že neplácám voloviny. Na první pohled banální věc. Ovšem já mam výhodu druhýho a pak ještě všech dalších. A já vidim, že mi to rugby docela pomohlo si najít cestu k synovi, se kterym jsme si čert ví proč dřív lezli na nervy.</span></span></p><p><span style="font-size: large;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-size: large;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3bepMKSgRMIdJSw2Rzwpqe1CSRYv5LEuBTyFv_7GcdbIhYsD2kvCGAx_-vzSgEXvpVNX3rB3_op-vZGkN1MLCSmXm-PdllnmlI6TocIx8pseyE6MVPEa1NgPkdoDhY8IGrXXj0uSq2KWRRf7EIC8-XMLSr4EJ1kW4KamySH7RHlEl9wOTaLSTMKbD-a0/s682/rugbysta.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="682" data-original-width="344" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj3bepMKSgRMIdJSw2Rzwpqe1CSRYv5LEuBTyFv_7GcdbIhYsD2kvCGAx_-vzSgEXvpVNX3rB3_op-vZGkN1MLCSmXm-PdllnmlI6TocIx8pseyE6MVPEa1NgPkdoDhY8IGrXXj0uSq2KWRRf7EIC8-XMLSr4EJ1kW4KamySH7RHlEl9wOTaLSTMKbD-a0/s320/rugbysta.jpg" width="161" /></a></span></div><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">*) Člověk bezděky píše kluci, ale v U10 ještě hrajou kluci s holkama pohromadě a zrovna ve slávce s našim mladym hrajou blonďatý modrooký dvojčata Maruška s Emilkou.<br />...a docela válej...</span><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span></span><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-59215238891502361052023-09-24T22:30:00.001+02:002023-09-24T22:44:32.630+02:00Zase Beroun<p> <span style="font-family: arial; font-size: large;">Tento příspěvek není sponzorován pivovarem Berounský medvěd. <br />...i když by mohl...<br /></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">O tom, že se při plánování výšlapů člověk nemůže nechat rozházet složitějším večerním programem den předem, jsem se tu již jistě zmínil. Tentokrát jsem tedy v sobotu ráno u stánku na levnou kávu na smíchovském nádraží rozháněl páteční návštěvu divadla, kam jsme se se ženou šli smát kamarádovi ochotníkovi a pak se s ním jen tak trochu opili. Domů jsme se odebrali okolo půlnoci, což zní vcelku mravně, dokud nedodám, že ta kultura se přihodila v Pardubicích a my se tudíž do peří dostali zhruba ve dvě v noci. Budíček v sedm tedy nebyl z nejpříjemnějších i navzdory tomu, že mi hlavou necloumala kocovina. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Nicméně z domu jsem se vykutálel dostatečně brzo na to, abych ve vestibulu smíchovského nádraží stihl vyřešit výběr hotovosti, snídani a samozřejmě i to výše zmíněné kafe. To hlavně. Zcela bez potíží jsme pak s parťákem našli nástupiště H, z něhož nás v 8:35 autobus číslo 395 odvezl do zastávky Dobříš, průmyslová zóna. <br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Půlhodinku v autobuse jsme naplnili rozborem výsledků zápasů právě probíhajícího mistrovství světa v rugby a neméně aktuálních pohárových zápasů našich fotbalových celků. Pokračovali jsme porovnáním pravidel obou sportů, zejména s ohledem na metodiku posuzování zdržování hry a jiného destruktivního chování. Již nikdy se nedozvíme, co všechno bychom zvládli vyřešit, kdyby naše moudrá debata nebyla ukončena neurvalým zásahem nějaké nepřející všemocné entity.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">"Sem se nějak vopotil, jak sem měl ten batoh na klíně... Ty vole hovno vopotil, mi vytek velbloud!" zhrozil jsem se ještě než autobus zastavil na zastávce a podezřele vyhlížející mokrý flek v klíně mě v tu chvíli trápil ze všeho nejméně. Odstrojil jsem batoh, abych zjistil dvě věci:<br />1/ Někdy nějak se mi povolilo šroubení, kterým je šlauch připojen k vývodu ve spodní části hydrovaku. Ne moc, takže voda utíkala velmi pomalu.<br />2/ Batoh jsem si zřejmě vybral dobře. Kapsa na hydrovak těsní velmi slušně, i odsud voda jen pomalu vzlínala okolo švů a teprve od nich do vnější tkaniny. Když jsem tedy batoh sundal ze zad a vyňal z něj toho nešťastnýho velblouda, vylil jsem z batohu dobrýho tři čtvrtě litru vody.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Výlet tedy zahájen ve velkym stylu! Ovšem další průběh již byl mnohem pohodovější. Lesem okolo Voznice jsme došli ke Kytínu, kam se nám i díky té neplánované údržbě gearu hned na začátku podařilo dojít tak akorát na otevíračku místní pivovarské restaurace. Dali jsme pivo a polívku a šlapali dál, do vršku k chatové osadě Na rovinách a od ní přes kopec k obci Halouny. Tam jsme při některém z minulých výletů našli hospodu U zrzavýho paviána a rozhodli jsme se jí poctít návštěvou i tentokrát. Už si nepamatuju, jestli jsme tam okolo procházeli někdy v období kovídkových restrikcí, nebo bylo prostě jen hezky a prázdno na zahrádce, v každém případě jsme se tehdy dovnitř nepodívali. A tak jsme si tu tentokrát nadšeně prohlíželi interiér, který takhle na první podívání vypadá, jako že se do toho domečku vlastně nemůže vejít. Ale on vejde, vzdor své velikosti působí útulně a maj tam pěkný velký litinový kamna. Do pochodového deníčku jsme proto učinili záznam, že tohle místo je obzvlášť vhodné pro zastávku na nějakém zimním výletě.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ve Svinařích u hřiště jsme pak potkali právě začínající sobotní beerfest. Byli jsme na sebe ale přísný a nezastavili se tam. Zejméně proto, že od Paviána v Halounech je to ke svinařskýmu hřišti asi kilometr a čtvrt. Takhle často ty zastávky prostě dělat nejdou... Chladnokrevně jsme tedy minuli hřiště, zámek (objekt vhodný k rekonstrukci) a nakonec i ceduli značící konec obce a serpentýnami mezi lukami a lesy se dokutáleli do Litně. Tam jsme se nijak zvlášť nezdržovali, zbaštil jsem tam toliko svůj doma s láskou připravený rohlík s máslem, šunkou (samozřejmě od kosti) a sýrem (nějakej mladej Jouda...teda Gouda), ke kterýmu jsem se rozhodl si sednout jen z tý svý protivný pražácký zpovykanosti, že jo. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Přes údolí Stříbrného potoka jsme pokračovali do obce Korno. Přes obec Korno už jsme také jednou šli a tato lokalita sluje dvěma věcmi. Jednak tam nemají hospodu, druhak tam na zdi místního úřadu mají telefonní budku s telefonem na telefonní karty. Teda měli, už nemaj. Chtěl jsem tento přístroj nezanedbatelné historické hodnoty vyfotit a oblažit čtenářstvo třeba takovým docela malým soutěžním kvizem o hodnotné ceny. Ovšem místňáci si historie zřejmě neváží, přístroj odstranili, pročež si hodnotné ceny holt musím zkonzumovat sám...<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Od Korna jsme zamířili k Tetínu. Cesta vede většinou lesem, což je fajn, ale taky na ní spadnete mnoho metrů k Údolí děsu, abyste ty výškové metry pak naháněli zpátky. Je to o to otravnější, že to údolí je vcelku úzké a z pěšiny na jedné straně vcelku zřetelně vidíte pěšinu na té druhé. V Tetíně jsme se proto rozhodli si dopřát odměnu v podobě zastávky v místní občerstvovně. Ačkoliv to byl zážitek rozhodně jedinečný, dosud se mi nepodařilo se usnést, jestli byl i pozitivní. Parťákovi se sice podařilo sbalit nějakou místní kočku, která se nechala pomazlit a pak si bez řečí šla po svých, ale pivo v tý hospodě měli fakt divný. Tetínský Bořivoj byl vskutku zvláštní zkušenost. Po chuti sice hořký, což pivu sluší, ovšem poněkud slabšího řízku. Čichový vjem byl ale vysloveně průser, jelikož to pivo zkrátka smrdělo zhruba jako hronovská Prdlavka. Každé říhnutí pak vracelo na patro právě tenhle smradlavý ocas. A to mi, dámy, schválně dejte vědět, jestli některá z vás chce mít v ústech smradlavý ocas...<br /></span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1488" data-original-width="1984" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiphz9doFOinRxCO5NBF0ZLSO9UHWJjSf1B7LPiYeKLJgQn9Q_0X0SkLGBSWbvcOcVcwgo_7dZ63xkoEpNuWqfLwdQn5-IbUpKFYDno8XSIsT_CANFfHxvdGTCCX2bi0AV8BPG7uNPSNiQZDScJlmkY8RMSFl1Ae18ITATlCPW7709MF1GZo7J0Q0lwSTI/s320/mistni%20kocka.jpg" width="320" /><br /><br /></div><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Bořka jsme tedy prohlásili za Zkušenost a šli si opravit chutě k Medvědovi do Berouna. K němu to z Tetína byly již necelé tři kilometry, navíc z kopce, takže jsme tam brali za kliku ...brzo!<br />Velká osmička zasyčela na patře asi jako když plivnete na rozpálenou pánev. A pak jsme u té osmičky i zůstali, přiznávám, částečně i proto, že jsme se rozhodli si takhle soukromě zostudit toho tetínskýho Bořka. Osmička od Medvěda se totiž i při své skromné voltáži pyšní nesrovnatelně plnější chutí a člověk si na ní, tak jako my v sobotu, může pošušňávat klidně celý večer, aniž by měl pocit, že o něco přichází. U Medvěda jsme vyřešili nakonec i večeři a před osmou večer už seděli ve vlaku ku Praze. Cestou na mne trochu dolehlo nevyspání, pročež jsem si pak doma utkání mezi jihoafrickými a irskými rugbysty pustil radši až druhý den ze záznamu, neboť z večerního přímého přenosu bych věru mnoho neměl. <br /><br /></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1488" data-original-width="1984" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRGcsJSoLfU4UASyWdOnYN3W_Yj6s5qfE32dSf-IESnByyojuSt1xpA-loWcClqgPvvVETbqTb5tIYvZIGlTH8ER-lNRnWKNCTTqKIne7qX89kZBNcFlJCYk7nrV6vNOS9a3B1Nq5gUJnvaefMoiveZjEyFkgE_rxij3VRgB90I1IrdXYEU02ERhlrJSc/s320/FIAT.jpg" width="320" /><br /><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">Rauchpauzu u Medvěda nám svým příjezdem okořenil tenhle veteránek.<br />FIAT 124 Sport. Takový pěkný auta uměli, ale pak přišel nějakej vůl a vymyslel Multiplu...</span><br /></span></div><br /><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com15tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-33219388691409044172023-09-15T11:42:00.000+02:002023-09-15T11:42:34.655+02:00Milion piv Pavla Bartůňka<p> <span style="font-family: arial; font-size: large;"><span>Ačkoliv by klidně mohlo, nejedná se o závody v konzumaci, nýbrž významné profesionální jubileum. <br /></span></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">Pan Bartůněk je totiž sládek. Vaří pivo v Malešově a jeho umění bych se nebál nazvat kouzelným. Vaří piva nejrůznějších pivních stylů a síly a ani jedno není špatný. Chcete si pochutnat? 13°Märzen, 14° IPA, případně 15° Scottish Heavy Ale jsou tu pro vás. Chcete se osvěžit po jízdě na kole? Výborná 9° chutná, ale nenaloží. A na všechno ostatní je tu nikoliv Mastercard, ale nefiltrovaná 12°.</span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">Vedle nějaké té stálé nabídky se průběžně objevují produkty, řekněme, sezonní. Tam vlastně patří třeba právě ta devítka, kterou v Malešově vaří hlavně v letních měsících právě pro všelijakou sportující havěť, aby tato na cestě z restaurace nezapomněla při chůzi střídat nohy. Skotskou patnáctku též nepotkáte pokaždé...<br /></span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">Čas od času uvaří žitný ležák. Jedenáctistupňové pivo, samozřejmě krom neotřelé chuti, potěší i tím, že narozdíl od pšeničných piv neprohání.</span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">A pak tu máme vánoční speciály. Předloni jsme měli díky panu sládkovi možnost ochutnat pivo pomerančové. Ponejprv jsem se trochu děsil. Ovšem pak jsem při ochutnávce zjistil, že pan Bartůněk neni žádnej mamlas, nebo Němec, aby do piva lil sladký šťávy. Někde v průběhu vaření do něj vpravil toliko nastrouhanou pomerančovou kůru. O ní je známo, že je hodně voňavá, avšak hořká. Pivu tím pádem nemá jak uškodit a tak i malešovský pomerančový speciál dopadl dobře. Po chuti pivo, po vůni byste začali zpívat koledy. Za majstrštyk bych považoval loňský vánoční speciál banánový. Zatímco v případě pomerančové kůry člověk ještě jakž takž chápe, co se v tom kotli dělo, s banánem jsem v koncích. Takže pivo bylo zase dobrý, jen tentokrát prostě nevim proč (proto dělá sládka pan Bartůněk a ne já). Výsledkem je, že zvědavostí všecek hořím, z čeho to pivo uvaří letos. </span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">No a tenhleten pan Bartůněk někdy v nedaleké minulosti v Malešově uvařil své milionté pivo. Pro tuto příležitost připravil várku piva 1 000 000 Beer Ale. A tu jsem takhle ve středu večer dostal U Vávrů ochutnat. Jde o svrchně kvašenou dvanáctku, dobrý řízný pivo, co na patře zanechá příjemný hořký ocásek, který vzdáleně připomene kávu. </span></span></p><p><span style="font-size: large;"><span style="font-family: arial;">A vůbec. Běžte na pivo!</span></span></p><p><span style="font-size: large;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><span style="font-size: large;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM6-g3JUXbne7AY6BgozjyznOFSktnZfAlwuTybnisdhHprYX86R7EmVsBHFoFIt5JUz-gaHtkZ9Kio4RHTzjoky11CgtkfVNuKfvb-WqlGl-3g6nClLIQsXgjTtW_Frm4tR1I90Keu9MH8MzHAe3Ysr4aYN6WR8Dk79hRO6v6h-ObcW0nX3zx2jwzjBQ/s2000/milion.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2000" data-original-width="968" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhM6-g3JUXbne7AY6BgozjyznOFSktnZfAlwuTybnisdhHprYX86R7EmVsBHFoFIt5JUz-gaHtkZ9Kio4RHTzjoky11CgtkfVNuKfvb-WqlGl-3g6nClLIQsXgjTtW_Frm4tR1I90Keu9MH8MzHAe3Ysr4aYN6WR8Dk79hRO6v6h-ObcW0nX3zx2jwzjBQ/s320/milion.jpg" width="155" /></a></span></div><span style="font-size: large;"><br /><span style="font-family: arial;"><br /></span></span><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com13tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-51715880139933839802023-09-03T14:57:00.003+02:002023-09-03T15:02:19.172+02:00Kladno!<p> </p><p> </p><p> <span style="font-family: arial; font-size: large;">...je skvělý. Zejména proto, že z něj průměrnej jezevec zvládne dost rychle dojít do Berouna.<br /></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Léto pomalu balí kufry, prázdniny už odfrčely a to znamená jedinou věc. Memoriál československých parašutistů se blíží.<br />Dokonce tak rychle, že jsme se na něj během minulého týdne s parťákem už stihli přihlásit. Při kteréžto příležitosti jsme si stihli jen tak na půl huby zanadávat na pořadatele, že se neobtěžovali to vyvěsit na FB stránkách pluku. Jen tak na půl huby, na celou bychom si nedovolili. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">To teď ovšem není důležité. Důležité je, že je potřeba hodně chodit, aby si pracky zvykly, že se s nima hýbe. Pročež jsme se první záříjovou sobotu vydali na tůru končinami dosud neprobádanými a směle vykročili z kladenského nádraží k Berounu. Sešli jsme se na nádraží Praha-Dejvice u spěšného vlaku. Pro nás oba to byla premiéra, jelikož jsme dosud tuhle trať neokusili. Než jsme ale stihli zavtipkovat o dopise do Bravíčka pro rubriku "Tenkrát poprvé", byli jsme na Kladně a jali jsme se věnovat jiným věcem. Konkrétně parťák třeba cigaretě.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Bylo devět, když jsme nohou sebejistou vykročili na pochod. Netrvalo dlouho a zapadli jsme do lesa. Do lesa deštěm provlhlého a voňavého. Vzduchem se nesla vůně podhoubí, z něhož tak za týden houbařům nastanou žně, a rozjančené štěbetání ptactva, které jakoby místo zpěvu nasadilo mnohem vážnější tón před odletem do teplých krajin. Jako bych v tom trilkování slyšel nervózní otázky, kterými před odletem na dovolenou bombardují rodiče svoje rozjívené potomstvo. "Kartáček na zuby máš? A co sandály? A kolik sis zabalil spoďárů? Cože? ...jenom troje? ...na takovou dobu?!?"</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Nó, to nevadí. </span><span style="font-family: arial; font-size: large;">U Braškova jsme náhle z lesa vypadli, abychom se do něj stejně náhle o pár kilometrů později u Nouzova zase ponořili. Chovali jsme se slušně a snad proto k nám byl hvozd vstřícný. Když jsme si řekli, že tady někde bychom mohli na chvíli složit kosti a sníst nějakou svačinu, les vykouzlil útulné posezení se stolem a dvěma lavicemi. Někde v těch místech jsme si začali ladit kušny na obídek v nějaké vesnické občerstvovně. Nedalo moc práce se dohodnout, že zastávku uděláme v Chyňavě v dělnickém domě. Zejména proto, že blíž v tu chvíli žádná restaurace nebyla, pokud bychom se tedy nechtěli vracet.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Chyňava ovšem zklamala. Takřka v pravé poledne jsem lomcoval klikou zamčených dveří, na nichž visela cedule řkoucí, že otevřeno jest každou sobotu i neděli od 11:00 do 22:00. Nepovolily. Ani jsme nikoho z personálu k životu neprobrali, aby dveře odemkl a hladové pocestné napojil a nakrmil. V podstatě úplně přesně vím, k čemu tam došlo. V pátek se tam všichni ožrali jako prasata a výčepní vychrupoval, aby mohl otevřít aspoň večer a před nedělí se jako prase ožrat zas.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /><br /></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="1984" data-original-width="1488" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFONzSHIXcnogrBULiCLTma5hazt4b17agr9WXtw8upL2xrYwiUagjVqedxxxeh2_L-tNcoMy_vGcjkpT9eCh4KbaDNcgjYsYu48wUkm-N_Ssfi_pp-TwvFOSYMkq_EmhqKsoVMIGGZ0uCaeSTYSv1M7JyyXG4gYGceA7WPvISnKgIzuKdfY1TiX0nljM/s320/Eli.jpg" width="240" /><br /><span style="color: white; font-family: arial; font-size: medium;"><i>Jo
když jsme u těch prasat - jedno nadmíru rozkošné vám nemůžu zůstat
dlužen. Tohle je Eli. Říká, že neni k jídlu, ale já bych ji
nepodceňoval. S parťákem jsme se shodli, že kde je vůle, najde se i
cesta.</i> </span><span style="color: black; font-family: arial; font-size: large;"> </span></div><br /><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Místo činu jsme znechuceně opustili a za rohem pořídili krušovickou dvanáctku. Slabý flastříček na bolavou dušičku, avšak vydrželi jsme u něj ve stínu klábosit tak nějak o hovně dobrou půlhodinku. Pak jsme vyrazili dál ke kopci Kamenná s vidinou, že jde v zásadě o poslední kopec celého výletu. Takže jsme se s ním ale vůbec nesrali, okolo hřbitova došli k obci Železná a za ní se mezi Plešivcem malým a bezpřívlastkovým protáhli už k tomu Berounu. Klesali jsme po cestě kamenité a špekulovali, kde sníme housku. Lesy u Berouna totiž objednávky laviček zdaleka neplní tak střelhbitě, jako ty u Kladna. Tedy jsme sešli až do města a tam se někde mezi zahradami na chvíli usalašili na balvanu, který si tam majitel nejbližšího pozemku nejspíš dovalil proto, aby si o něj motorista urval nápravu. Nebo cyklista rozbil hubu. To podle toho, kdo vysrabí první a začne uhýbat. Tak na něm jsme se usadili, rozbalili housky a jali se žvýkat. Jen tak mezi sousty jsem se podíval na telefon, zda-li mi nepřišla zpráva od Habry, která ten den byla někde na závodech (a od čtvrtka mne důtklivě nabádala, abych držel palce). Zpráva žádná, ovšem časomíra podezřelá.<br />"Hele... oni jsou teprv dvě...(?)" povídám parťákovi.<br />"No jo..." <br />"...jsme ale hovada..."<br />Trasu jsme měli naplánovanou na 28 kilometrů, z nichž jsme po pěti hodinách měli sežráno cca 26... Nu což - jak jsem pravil již v prvním odstavci, memoriál se blíží a trénovat je potřeba. Tak jsme to tentokrát pojali trochu víc jako sportovní výkon. V hospodě jsem pak sice při konzumaci cílové prémie zakusil takovou křeč do obou nohou naráz, že jsem málem překousl stůl, ale tím si nenechme kazit jinak veskrze pozitivní dojmy. Z výletu i z hospody.<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">A ta hospoda... Konec výletu jsme si hodili do pivovaru Berounský medvěd, kam jsme se, obzvlášť po fiasku v Chyňavě, obzvláště těšili. Poslední metry bychom, troufnu si tvrdit, doskákali i po rukách a věru by to stálo za to.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Berounský medvěd je jedna z těch hospod, které se člověk zdráhá chválit, aby se majiteli nedoneslo, že může trochu povolit a vlastně to pořád bude dobrý. Když k ní přicházíte, ponejprv vás zachvátí obava, že se lámete do podniku, který se usilovně rekonstruuje. Tímto dojmem se však nesmíte nechat odradit. Rezavými železnými vraty vůkol váhy pro náklaďáky vstoupíte do dvora z jehož početných zákoutí na vás budou mrkat dávno prázdné tlakové lahve kyslíko-acetylenových svářecích souprav, velké přívěsy s kompresory, případně jedno nebo dvě protiletecká děla. A někde za vším tím oprýskaným železem si všimnete slunečníků a pod nimi terasy a hned potom průčelí pivovaru, který jakoby do toho dvora vůbec nepatřil. Ale je tam, přátelé, a je fantastický! Uvnitř jednoznačně ještě hezčí, než zvenku. Vejdete do čistě vybílené místnosti s tlustými dřevěnými trámy pod stropem, z nichž visí svazky chmele. Malá okna s poctivými kovanými mřížemi dovnitř pouští jen tolik světla, abyste pohodlně našli místo pro vlastní prdel na jedné z fortelných lavic u neméně fortelných dlouhých stolů a zvládli si přečíst přiměřenou nabídku piv i jídel. A ty piva jsou skvělý a vůbec ne drahý. A protože jsme do Berouna došli brzy a piv bylo k ochutnání několikero, netřeba asi dlouze rozebírat, co se dělo dál. Pro začátek jsme nechali na patře zasyčet osmistupňové cyklopivo. Obzvláště po fyzickém výkonu vřele doporučuji. Je chutné, vcelku plné, přitom nenaloží. Pak přišli na řadu jedenáctky Zlatý kůň a medové polotmavé. První jmenované hodnotím z nabídky asi nejvýš - velmi podařený exemplář takového toho běžného výčepního piva. Tak akorát silný, příjemně hořký. Medové polotmavé stojí za ochutnání, doporučit lze lidem, co si pivo dávají místo zákusku. Asi bych nezkoušel právě tohle pivo pít celý večer, kocovinu bych po něm očekával přímo hororovou. Třináctistupňový medvěd už byl někde na půl cesty ke stoutu. Pořád měl svůj říz, ale už byl hodně těžký. Skvělá chuťovka, ale osvěžení od něj nečekejte. K pětadvacetistupňovému Bručounovi úplně nevím, co bych napsal. Hádám, že kdyby měl ruce, na bench pressu urve víc, než Kamil Fila. Chutnalo mi to, ale nejsem si zcela jist, jestli takovým nápojům stále říkat pivo.<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Zkrátka - vážení přátelé, ano. Opil jsem se! Ale sami vidíte, že metodicky a přísně vědecky, aby VY jste už nemuseli. Tedy pokud na tom náhodou nebudete vyloženě trvat... <br /><br /></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp0d7qz0JTFuz5ZCTE9wxtTSaWLRuqvKrZaXtN4tjrftkEqPKsirzKnlVZl8tg8pUMNdK4_1KfZeD2CByFnT1Cmvl_wGwEu662phRvFII3LLal6fs2_YySJM3Nj9dnx5QvaJYVzzdn_ZBjg52e2IWlzlX4GFx0FBkKr05RMD2oBVlhYjpYjpcDcKAPXJ8/s1984/%C5%BEelezo.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1488" data-original-width="1984" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhp0d7qz0JTFuz5ZCTE9wxtTSaWLRuqvKrZaXtN4tjrftkEqPKsirzKnlVZl8tg8pUMNdK4_1KfZeD2CByFnT1Cmvl_wGwEu662phRvFII3LLal6fs2_YySJM3Nj9dnx5QvaJYVzzdn_ZBjg52e2IWlzlX4GFx0FBkKr05RMD2oBVlhYjpYjpcDcKAPXJ8/s320/%C5%BEelezo.jpg" width="320" /></a></div><br /><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com19tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-58974031881038341632023-08-22T20:33:00.001+02:002023-08-22T20:33:43.598+02:00Bratři v kiltu 2<p> </p><p> <span style="font-family: arial; font-size: large;">aneb Prominenti ze Sychrova<br /></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Velmi, skutečně velmi opatrně jsem hlasem neradostným u oběda v Hořovicích na náměstí přesile dobříšských modelářů sděloval, že letos se bohužel jejich soutěže, známé jako Dobříšská šelma, nemohu zúčastnit. Nijak jsem nepřehrával, jezdívám k nim rád. Bohužel nemůže být člověk jednou prdelí na deseti posvíceních, jak říkával můj nebožtík otec. A já už tou dobou měl zakoupenou vstupenku na Skotské hry na Sychrově. Lobo ponejprv nasadil vcelku chápavý tón, který ovšem o vteřinu později neváhal zazdít s jemu vlastní rozkoší.<br />"Takže místo k nám ty jedeš někam šaškovat v sukni, jo? Myslím, že ti za to bude udělena cena Nepřítomného Buzíka."</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">A za co že to tedy?<br />Většinu balení jsem si vyřídil ve čtvrtek, na pátek už mi zůstalo jen takový to nedočkavý ohlížení na batoh připravený na posteli. Cestování proběhlo ve vcelku příjemném klidu, který byl jen velmi lehce narušen zúžením na silnici před Turnovem. Ovšem nabrat pivo do petky v hospodě naproti nádraží mi to nezabránilo. Protože našinec musí být připraven a vzhledem k tomu, že příjezd na Sychrov jsme tentokrát měli naplánovaný téměř dvě hodiny poté, co zavírá restaurace před zámkem, potřeba byla obzvláště palčivá!</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Jenže! ...no možná by se tu, vzhledem k dalšímu, ty vykřičníky hodily i dva, tak tedy:<br />Jenže!! Hospoda sice loni skutečně zavírala v pět odpoledne, jenže(!!!) to bylo loni. Letos jsme lehce po sedmé došli k vesele hlaholícímu podniku, jež nám sliboval doširoka otevírat svou vlídnou náruč ještě další hodinku. Změně oproti loňskému roku se vlastně nelze příliš divit. Loni se žížnivci vešli ke dvěma stolům, letos bylo plno. Takže ačkoliv paní provozní otvírala v sobotu už v 8:15, aby pro návštěvníky Skotských her připravila vydatnou a chutnou snídani, i v pátek večer ochotně vydržela déle.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Plni radosti ze setkání jsme s Macanem setrvali v družném hovoru do pozdních nočních hodin. Ostatně - to pivo z Turnova se vypít taky muselo, jelikož v sobotu už by asi bylo zralý tak akorát vylít. Ale někam zahučelo půl lahve myslivce a to už považuji za mírně rozmařilé.<br />"Stany už teď asi stavět nebudem, co?"<br />"Pršet nemá, tak bych se na to vys...pal."<br />A tak jsem jen rozprostřel piknikovku, na ní karimatku a zalezl pod deku rovnou pod hvězdama. Ráno jsem si skrzevá podivně otlačenou hlavu vzpomněl, kde skončil ten myslivec. To mě ovšem netrápilo dlouho, mráčky rozehnala čerstvě uvařená káva a k ní kousek vynikajícího švestkového koláče z právě otevřené restaurace. Poté, co jsme zrušili ležení a do otevření zámku pořád něco času zbývalo, došli jsme si tam ještě na česnečku.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Brány zámku se otevřely v devět dopoledne. My svoji účast na akci zahájili průzkumem areálu zámecké zahrady. V přední části, nejtěsněji doléhající k zámku a teď tedy hlavně k pódiu, na němž se po celý den střídaly hudebníci, se pochopitelně nacházely stánky s občerstvením, nabízející vedle českých specialit pochopitelně i ty ostrovní. Teda vlastně jednu, můžete třikrát hádat kterou... <br />Pomalým krokem jsme minuli plácek s ukázkami skotských tanců (a výukou! ...tam jsem, přiznávám, trochu zrychlil), jiný s přehlídkou autoveteránů britské výroby (tam jsem zase naopak trochu zdržoval), polní tábor RAF (kde nám nabízeli nějakou novou jistě velmi pěknou knihu a kolega Macan jim tam rozsedl zánovní stoličku, jelikož ji nerozpoznal jako rekvizitu a odložil si na ní tělo), keltskou vesnici, nebo historický vojenský tábor (kterému jsme říkali "prvoválečný" i když tam kempilo všechno možný od Waterloo, přes Isandlwanu, až po Cambrai). Někde v těch místech jsme odbočili vlevo směrem k oranžerii, k níž jsme si ovšem v následujících chvílích jen jednou nebo dvakrát skočili pro pivo, jelikož jsme se utábořili hnedle vedle ukázky britského tábora ze světové války, toho jména druhé. S klucima se dobře a poutavě hovořilo a hlavně tedy jejich místo disponovalo toho dne zcela neocenitelnou komoditou - stínem. </span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Když se přiblížilo poledne neméně pomalým krokem jsme se odebrali najíst. Pevně rozhodnuti si letos ten haggis dát, když už jsme ho loni nestihli, jsme došli ke stánku, u kterého naštěstí zrovna nebyla fronta až na parkoviště. <br />"A chcete to v menu, nebo jen s chlebem?" otázala se milá dáma u pokladničky. "Komplet, prosím..." odpověděli jsme takřka jednohlasně a hleděli, jak nám na talířku z recyklovaného papíru jedna po druhé přistávají porce šťouchaných brambor, tuřínu a haggisu. Necítím nutkání to jídlo nějak extra komentovat, obzvláště ne v našich končinách. Nahraďte ovci prasetem, tuřín zelím a jste na úplně normální český zabíjačce, kde se droby taky rozhodně nevyhazujou.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Krk bych za to nedal, že jsme pak chutnou krmi šli spláchnout lahodným nápojem do již tolikrát zmíněné restaurace v předzámčí. Možná i dvěma lahodnými nápoji, jelikož tam nebylo možno nepotkat známý obličej. Zejména na pány ze Zichovce jsme měli toho dne velké štěstí. Po krátkém odpočinku jsem neodolal pokušení a musel si jít trochu polechtat ego ke sportovním disciplínám. A tak zatímco Macan vystavil kušnu slunečním paprskům, já se postavil do fronty před začátkem trasy vytyčené pro farmářskou chůzi. V teoreticky snadné disciplíně se po vás chce, abyste došli k 50 metrů vzdálenému pacholeti a zpět tolikrát, kolikrát zvládnete. Prakticky vám cestu komplikují žulové kameny po 100 librách v každé ruce. Disciplínu jsem si vyzkoušel už loni a jelikož jsem se svým tehdejším výkonem nebyl zcela spokojen, musel jsem letos zas. Kamení jsem odnesl na vzdálenost osmdesáti metrů, což je o osmadvacet víc, než loni. Srovnání s ostatními borci nemám, ale vyloženě špatný to asi nebylo, jelikož jsem si od sličné zapisovatelky vysloužil frťana. (Teda buď tak, nebo jsem byl v sobotu nebezpečně krásnej.) Spokojeni, já s výkonem, Macan s opálením, jsme se opět odebrali do stínu k druhoválečnýmu táboru, kde jsme pokračovali v rozboru dopoledne nastolených témat.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Den dál pynul klidným tempem k večeru, před sedmou večer jsme nějak doklouzali zase před zámek, kde se konalo zahájení večerního programu. Předpokládám, že vypadalo stejně jako slavnostní zahájení her v poledne, jen tentokrát bylo na tanečníky a dudáky lépe vidět, jelikož větší část návštěvníků se utahaně placatila na oválném trávníku před pódiem. Večeři jsme pak vyřešili z vlastních zásob a už se nikam nijak zvlášť nehnali, ba ani pro to pivo ne. Uvnitř areálu jsem pak nakonec měl už jen jedno a to vlastně ani ne tak kvůli tomu pivu. Zálohovaný kelímek s logem her mi přišel být užitečnějším suvenýrem, než příkladně triko. Na závěr večera si k nám sotva dospělá obrýlená blond princezna přišla vyprosit cigaretku. Zřejmě se přišla schovat před všetečnýma očima pantáty, kterýmu pomáhala u některýho ze stánků. Poklábosila, zůstala na dvě a s přáním dobré noci si pak odešla po svých. My nedlouho po ní hodili batohy na záda a šli si zas před zámek hledat místo k přenocování. Původní bylo obsazené stanem velikosti třípokojového bytu, šli jsme tedy jinam. Nakonec jsme si rozložili spaní mezi stoly na trávníku před restaurací, opět v provedení cabrio, a šli si nechat zdát o dršťkový, kterou na druhý den pani výčepní přislíbila.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">V neděli ráno jsme se v klidu placatili před hospodou opět téměř do otvíračky. Před příchodem personálu podniku jsme se jen sesbírali, pobalili a přesunuli do společensky mnohem přijatelnějšího rozvalování u stolu. Když paní výčepní přijela, mile se usmála a my si během krátké chvíle šli pro tu báječnou dršťkovou. Během jídla jsme sledovali ostatní účastníky, kterak neochotně balí a vyráží k domovům, i když někteří vypadali, že by si za volant neměli sedat nejlépe tak do čtvrtka. Trochu škodolibě jsme se jejich kocovinám zasmáli a šli si dát pivo. Měli jsme času dost, vlak na Turnov nám jel pár minut po jedenácté. Tak jsme setrvali na zahrádce a ponejprv si ani nevšimli, že hostinská po snídaních zase zavřela, aby po té hektické sobotě podnik připravila zase na normální provoz. <br />"A kam jde ten pán?" ozval se hlas, patřící zřejmě někomu, komu byl již přístup do útrob restaurace odepřen, když se Macan bezelstně odebral na záchod.<br />"Ten může."<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">...a toho nepřítomnýho buzíka mi dobříšský prej fakt přišili...<br /><br /></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAYEGxMd_KLKpLHIP8pkND3ietpWj11f4POxsZNcej7sNcw0llBgcmYdyRfG9YDzd3RoBPRT70EhSh8q2Jz9vTxYuVU_0fxuSKPPER5DDaFYk751QCiUsDongpJAAAFfyLGHvz_yqmF-sfiZvIHID7rV35st5QIU3sW1qQddbbz4Q6gzg7K-CUNG0CycY/s2048/waafka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAYEGxMd_KLKpLHIP8pkND3ietpWj11f4POxsZNcej7sNcw0llBgcmYdyRfG9YDzd3RoBPRT70EhSh8q2Jz9vTxYuVU_0fxuSKPPER5DDaFYk751QCiUsDongpJAAAFfyLGHvz_yqmF-sfiZvIHID7rV35st5QIU3sW1qQddbbz4Q6gzg7K-CUNG0CycY/s320/waafka.jpg" width="240" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivRGzQobnXtikd36fBcEDVMSrxZm_Os2zKCfZGovxFCzdpGsbmXI6-UYDJMCiY9W0fBHdUkAs_8Fonp41KEBtAj_lVFoKVH3dRsFjdQrC-9eipRzSmst2QCfzb77-R95FBHM-kl-zFzNiMZ8rAIM6c12OamIputIQDiDCSku4iK7ygrHQ68Taw6Wn2GNM/s2048/veterani.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivRGzQobnXtikd36fBcEDVMSrxZm_Os2zKCfZGovxFCzdpGsbmXI6-UYDJMCiY9W0fBHdUkAs_8Fonp41KEBtAj_lVFoKVH3dRsFjdQrC-9eipRzSmst2QCfzb77-R95FBHM-kl-zFzNiMZ8rAIM6c12OamIputIQDiDCSku4iK7ygrHQ68Taw6Wn2GNM/s320/veterani.jpg" width="320" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv-h-lQlngg0LTVdOtTHfj7BBXWKVlHFov4GMlqQYTgYHEKZZ0BxBFvTgOfjGg4CShwq-cKA9IxAa_dBf4Gg6VTTteDCUh8o3r8LA9KWLUUcy0ww3v5BpktqGlZ0ZSm0ptfoPcCGeJKowmsPhoEsEA3ahpycSWqeS6hpwk9XivhS29ANCbw0tPp0TXYOc/s2048/farmer.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjv-h-lQlngg0LTVdOtTHfj7BBXWKVlHFov4GMlqQYTgYHEKZZ0BxBFvTgOfjGg4CShwq-cKA9IxAa_dBf4Gg6VTTteDCUh8o3r8LA9KWLUUcy0ww3v5BpktqGlZ0ZSm0ptfoPcCGeJKowmsPhoEsEA3ahpycSWqeS6hpwk9XivhS29ANCbw0tPp0TXYOc/s320/farmer.jpg" width="240" /></a></div><br /><p></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-2991175242648095247.post-72980639692525319562023-08-10T15:58:00.001+02:002023-08-10T21:45:54.107+02:00Vonim deštěm<p> </p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">smrdim potem</span><span style="font-family: arial; font-size: large;"></span></p><a name='more'></a><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">V létě jsou jezevčí túry trochu problematickou záležitostí, jelikož se dostávají do kolizí s rozličnými rodinnými plány ještě více, než je obvyklé kdykoliv jindy během roku. Je tedy asi v zásadě logické, že najdeme-li vhodný termín, nenecháme se odradit něčím tak plytkým, jako je varování ČHMÚ před silnými dešti a nebezpečím vzniku povodní. Výlet byl naplánován na 6. srpna, tak prostě půjdeme 6. sprna! Předpověď, slibující deště, jsme se rozhodli vzít jako milé zpestření navozující atmosféru podzimního nečasu, který na nás nejspíš bude čekat při vrcholné události naší turistické sezony.<br /></span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Trasu jsme naplánovali trochu kratší, než obvykle - jen 25 kilometrů - se startovním bodem v Jílovišti, konkrétně na zastávce regionálního autobusu 317 Jíloviště, Trnová. Tam nás autobus vyplivnul přímo u dálnice, od níž jsme ihned zapadli na pěšinu do lesa a poklidnou svěží zelení se vydali podél dálnice k okresní silnici, která ji podjezdem křížila a dovedla nás do obce Klínec. Než se tohle všechno přihodilo stihnul jsem si asi stopatnáctkrát vynadat za zvolený oděv. Večer před výletem jsem si připravil dlouhé kalhoty a UBACS, abych ráno po vytrčení ruky z okna vysrabil a navlékl se do softshellky, ve které jsem se začal trochu vařit už cestou na Smíchov... Bunda ještě v lese u Jíloviště skončila uvázaná kolem pasu a do konce výletu jsem ji na sebe už nevzal.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Ale zpět do Klínce. V ospalém městečku (jakém taky jiném v neděli před desátou dopoledne) jsme se příliš nezdrželi, jen krátce jsme jihli nad trojicí májových koťat. Tři malí čerti se batolili okolo domku, všichni byli zvědaví, ale každý jinak. Jeden svou zvědavost kombinoval s leností, tak mu stačilo si nás prohlížet ze zápraží domu. Druhý byl zvědavý, ale opatrný, a tak sice přišel blíž, ale schovával se za zděným sloupkem plotu. Posledního kromě obvyklé kotěcí zvídavosti asi ještě postřelilo ADHD, protože jeho pozornost zcela neřízeně přeskakovala na to, co ho zrovna cvrnklo do nosu (Jé lidi...jéé list...jééé voda...jéééé pavouk....ééééé macarena...).</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Stará světelná cedule "KINO" na jednom z domů na návsi, dá-li se tomu místu tak říkat, nás inspirovala k dlouhému moudrému, ale mírně rozhořčenému rozhovoru o tom, kterak nám produkční společnosti v poslední době kurví oblíbené tituly. Třeba tu na to taky někdy dojde řada, ovšem teď se tím nezdržím víc, než co stačí na prosté sdělení, že plodná diskuze na toto téma nás doprovodila od klínecké návsi do lesa na kraji obce a dál údolím potoka Korábky k jednokolejné železniční trati mezi Měchenicemi a Dobříší a Bojovskému potoku kousek za ní. Debatu vcelku násilně ukončil kopec, který se náhle vzpříčil na druhém břehu zmíněného potoka, přičemž pěšinu nabídl úzkou kluzkou a s množstvím polámaných stromů k podlezení. S parťákem jsme nezávisle na sobě dospěli k závěru, že další vykecávání necháme až nahoru, resp. někam, kde si stoupání nebude říkat o žebřík.</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Zadírák postupně ztrácel grády a když jsme se kousek od Sloupu vynořili z lesa, šli jsme už v zásadě po rovince. Prošli jsme obcí, minuli vyhlídku, z níž je pěkný pohled na soutok Vltavy a Sázavy, a pokračovali dolů do Davle. Již v kousek pod Sloupem jsme se shodli, že si zasloužíme kafe v oblíbené kavárně. Ta však měla svou vlídnou náruč zavřenou a my museli s našima choutkama kousek vedle, kde jsme si místo kafe nalili do volátek pomerančový fresh. Snad nepuknete závistí, když vám řeknu, že jsme k tý dobrotě dostali plastový brčka!</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Osvěženi jsme přešli na druhou stranu řeky, minuli davelskou železniční stanici a zapadli do Záhořanského údolí mezi romantické chatové osady neméně romantických jmen. Za poslední z nich jsme opustili údolí Záhořanského potoka a přes protivně tááááááááhléééééé stoupání pokračovali na kopec nad Jílovým. Na kopci nad Jílovým je les a na kraji toho lesa na stromě skví se otlučená cedule s varováním, že psům tu hrozí nákaza liščím svrabem. Pozoruhodné je, že na druhé straně žádné takové varování nebylo. Tam se nám otevřel výhled na stádo pasoucích se krav, který pochopitelně působil mnohem optimističtěji. Odtud až do Jílového na náměstí už to bylo v podstatě z kopce, tak jsme se nějak samospádem rozeběhli a co čert nechtěl, postavili nám do cesty hospodu. Jmenuje se Florián a je zařízena v takovém sympatickém starobylém duchu. Vaří tam pohledně, pročež jsme raději po jednom pivu hleděli zmizet, abychom se nerozdřepěli příliš a nezačali špekulovat, jestli už jsme se dneska třeba nenacourali dost...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Vědomi si toho, že nejblbější kopce vytčené trasy už máme za sebou, šli jsme svižně a zvesela, těšíce se na blížící se cílovou prémii. Říkala onehdy <a href="https://upsice.blogspot.com/"><b>Psice</b></a>, že si ty naše přepřahací stanice snad bude zapisovat. Bude-li, následující záznam si zaslouží podtrhnout. Skutečný cíl našeho putování - navzdory skutečnosti, že od něj to pak na autobus bylo ještě 3 kilometry - byla totiž roztomilá malá hospůdka U Zdeňky na okraji Nechánic u silnice mezi Radlíkem a Sulicema. Nízký domek s velkorysou zahrádkou a solidně velkým parkovištěm, nabízí útulné posezení nad dobrým pivem a chutným jídlem a příjemně domácké prostředí podtrhuje výřečná pani výčepní, která když zrovna netočí pivo, sedí u stolu před pípou a za veselýho kafrání se hrabe v bednách s knížkama, který jí tam lidi nosí a ona si je roztřídí a pak je půjčuje... Věru je tam milo a neodchází se odtud snadno, má-li před sebou člověk ještě nějakou větší porci kilometrů. To my ale neměli - 3 kilometry z kopce do Psár na autobus lze v podstatě zanedbat. Pročež jsme si U Zdeňky udělali pohodlíčko a odměnili se pozdním obědem, který jsme samozřejmě neváhali spláchnout několika pivy...</span></p><p><span style="font-family: arial; font-size: large;">Co říci závěrem. Kupodivu se mi větší část cesty dařilo si udržet vcelku čistý boty i navzdory skutečnosti, že ještě ráno trochu pršelo, o deštích předchozího dne nemluvě. Pěšina do Psár tuhle časoprostorovou anomálii bohužel napravila. </span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY9l5nftu3hllRlMSlJ-vquN5h2lRTjz-LoWCTVBPP_L63hrbF5A3IW7xVdvVFXYrcBLqY5eFdLRuIQd8S3zsVdN8l444A8xiDYRZhHI2erC3vi37uv9qO8_L4yE2rz9zR8iuXox4CAekpTjswGVggDXrI4nOJgHCLYig3WDz2kRdzvPL3imanVVhnSTA/s1984/Zdenka.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1488" data-original-width="1984" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY9l5nftu3hllRlMSlJ-vquN5h2lRTjz-LoWCTVBPP_L63hrbF5A3IW7xVdvVFXYrcBLqY5eFdLRuIQd8S3zsVdN8l444A8xiDYRZhHI2erC3vi37uv9qO8_L4yE2rz9zR8iuXox4CAekpTjswGVggDXrI4nOJgHCLYig3WDz2kRdzvPL3imanVVhnSTA/s320/Zdenka.jpg" width="320" /></a></div><br /><span style="font-family: arial; font-size: large;"><br /></span><p></p>Galahadhttp://www.blogger.com/profile/16134512095298104977noreply@blogger.com8