úterý 14. prosince 2010

Spitfire F Mk.IXc


Se zhruba 5500 vyrobenými kusy je "devítka" druhou nejrozšířenější verzí Spitfiru. S přihlédnutím k této skutečnosti bych řekl, že se jednalo o sakra povedenou improvizaci...

Příčina vzniku této varianty se jmenuje Focke-Wulf FW-190A. Když se tyto stroje v průběhu roku 1941 objevily na nebi nad západní Evropou, začali piloti RAF zjišťovat, že Spitfire Mk.V - tou dobou páteř Fighter Command RAF - nějak ztrácí dech. Celkem jasně hovořila třeba i statistika ztrát. Tou dobou se na rýsovacích prknech konstruktérů Vickers Supermarine rodila úplně nová verze Spitfiru. Měla nový výkonnější motor RR Merlin řady 60 a výrazně přepracovanou konstrukci draku. Tato verze dostala označení Mk.VIII a její vývoj trval příliš dlouho. Do výzbroje RAF nakonec zařazena byla, ale v počtech relativně malých a pouze na okrajových bojištích.


Trn z bolavé paty Britům vytáhla nahonem spíchnutá rychlokvaška v podobě šedesátkového Merlinu zastavěného do draku Spitfiru Mk.V. Výkon nového motoru nebylo možné kvůli slabší konstrukci letadla samého využít naplno (pro srovnání - maximální rychlost Spitfiru Mk.IX byla oproti "osmičce" o ne zcela zanedbatelných 30km/h nižší), nicméně toto spojení fungovalo, sice ne na 100%, ale za to včas. A tak se v historii pohádkových draků ze Southamptonu objevil nechtěný bastard, jež se dostal na výsluní na úkor pečlivě připravovaného projektu. A nebylo to ani poprvé, ani naposled...


Zde bych ukončil hodinu dějepisu a začal se věnovat modelařině. Stavebnici Spitfiru Mk.IX, kterou vám dnes předkládám, vyrobila firma Airfix celkem nedávno a je dost možné, že s ním udělá díru do světa. Zpracování není zázračné a neohromí ani množstvím detailů. Nabízí ale solidní stavební komfort za cenu, za níž by se model mohl prodávat na kila. Já během stavby na vážnější problém nenarazil, a tak se to modelaření protentokrát obešlo bez žehlení zbytečných průšvihů. Krapet náročnější bylo barvení. Pro ztvárnění High Speed Silver jsem použil odstín Duraluminium od firmy Alclad. Alclady obecně jsou blbuvzdorné barvy - lahvička se protřepe, barva se bez jakéhokoliv ředění naleje do pistole a modelář může pracovat. Jedno drobné úskalí tkví ve skutečnosti, že je nelze stříkat na neupravený plastový povrch. Respektive lze, ale nedrží tam ani po velmi důkladném proschnutí. Kolega z klubu mi už kdysi dávno doporučil model použitím Alcladů nastříkat lesklou černou. Poslechl jsem dobré rady a výsledek se dostavil. Druhé drobné úskalí jsem našel ve skutečnosti, že Alclady jsou ředěny velmi agresivním ředidlem, které rozpouští i zbytky zaschlé barvy třebas i v pistoli. V důsledku jsou šupinky starého bordelu vyplavovány tryskou při stříkání a společně s metalizérem ulpí na povrchu modelu. Tomu lze zabránit například snížením pracovního tlaku pistole tak, aby tento ty zmíněné šupinky neunesl...


Obtisky pocházejí ze setu Post war Spitfires of firmy Freightdog models. Tento set mi byl sympatický zejména tím, že téměř ignoruje Griffonem poháněné verze Spitfirů, namísto kterých modelářům nabízí zajímavá barevná schémata dosluhujících válečných veteránů s Merliny.


Spitfire F Mk.IXc; 32.peruť RAF, Palestina, leden 1947


spitix

1 komentář:

  1. nuda ;-)vyšlo Ti to hned napoprvé :-)))))
    ovšem model se Ti povedl

    OdpovědětVymazat