neděle 22. ledna 2006

Kapitola devatenáctá

...bude kovbojsko...

Neuplynul ani týden od mého leteckého dne a já už zase skákal přes kaluže. Sice jsem si dával velký pozor, abych dopadal na pravou nohu a běh se podobal spíše rychlejší chůzi, ale šlo to. Veškeré vyšetřování bylo zase jednou jenom na Higgsovi, z čehož jsme byli všichni (včetně Higgse) řádně nervní, ale protentokrát mne hřálo u srdce, že jsem to nepodělal já. Bylo chladné, ale slunečné ráno a vypadalo to, že se z toho vyvrbí docela fajn den.


Poprvé od nehody s policistou jsem se vypravil do své kanceláře. Cestou jsem potkal provozovatele "mojí" posilovny, boxera Gravese. Na první pohled to mohlo vypadat, že jeho den se nevyvíjí tak hezky jako ten můj. Druhý pohled ve vás vzbudí dojem, že se takhle tváří pořád. A pokud se nestane něco nepředvídatelného, třetí pohled vám váš dojem potvrdí. Jelikož jsme měli společnou cestu, dali jsme se do řeči a než jsme došli k domu v němž máme své úřadovny, probrali jsme všechno od počasí přes mezinárodní politiku po dámské sedací partie. Měl jsem dobrou náladu, tak jsem se optal, co tak někdy zajít na jedno...nebo dvě... Graves na mne chvíli podezřívavě koukal, řekl proč ne a odešel se do sklepa duševně připravit na lidi toužící po zdravém životě...


Naproti mojí kanceláři postávala Lucy Diamondová s rukama vbok a vztekle zírala na stoličku s květináči, která si hověla přímo před jejími dveřmi. Brumlaje si něco o božích mlýnech jsem vstoupil do své kanceláře, roztáhl žaluzie, otevřel okno, posadil se a jen tak koukal. Zkoušel jsem dumat o případu, ale ono vlastně nebylo o čem. Jestli Higgs s něčím nepřijde, je po případu. Ani nevím, jak dlouho jsem takhle seděl, když začal drnčet telefon. Zvedl jsem ho, představil se a dál jen kýval. Volal mi Higgs. Zjistil, že Mitchell se nejspíš vrátil do Ameriky. Předevčírem odletěl s Air France do Toronta odkud s nějakou místní charterovou společností pokračoval do Vancouveru. Podle toho, co už víme, Mitchell žije v jakémsi mrňavém městečku na severu státu Washington - cca 120 km od Vancouveru...


Když Higgs skončil velmi uctivě jsem mu poděkoval, sebral bundu a mazal za Jane. Řekl jsem jí vše, co jsem se před chvílí dozvěděl od Higgse. Chvíli na mne koukala a když konečně otevřela ústa, vyšlo z nich: "Takže jedeme do Ameriky?"


Už to tak vypadá...

Žádné komentáře:

Okomentovat