Ještě k těm svátkům...

...fakt se povedly...

Boj se žrádlem jsem vyhrál - já žiju, žrádlo ne. V zájmu objektivity musím přiznat, že kdyby nepřítel nasadil i elitní sbor vanilkových rohlíčků, mohl vývoj událostí zvrátit ve svůj prospěch... Jediný skutečně závažný útok na můj zažívací trakt tak byl zaznamenán pouze včera, kdy se mi na talíři objevilo uzené vepřové koleno...

Na svátky jsem se těšil. Očekával jsem něco jako aktivní odpočinek v podobě trochy modelaření nebo vyrábění andělíčků v horském sněhu a všeliké jiné blbnutí ve společnosti mé znovunabyté přítelkyně... Lepení se nekonalo, protože mamka mi hrozila, že mne vydědí, jestli jí sváteční ubrus upatlám syntetickými barvami Humbrol, vteřinovým lepidlem nebo tmelem; eventuelní proříznutí skalpelem by pak znamenalo nikoliv vydědění, ale vykostění...

Blbnutí ve sněhu se rovněž nekonalo. Ono by se tedy konat mohlo, ale ne s mojí znovunabytou přítelkyní, protože nikdo tohoto titulu není. Když jsem nedávno v jednom článku vytroubil do světa, že JE ZPÁTKY, přecenil jsem situaci, jak se zdá... Dostat během dvou měsíců dvakrát kopačky od téže slečny a dokonce i téže cestou a ještě navíc v obou případech kvůli stejnému drátovi, to se hned tak nepodaří, a tak věřte, že se svou jedinečností chlubím. Jedna kamarádka mi říkala, že přemýšlet o novym starym svý ex nemá valného smyslu, protože i kdyby to byl Brad Pitt s mozkem Einsteina, přijde mi divný, jak přede mnou mohla dát přednost takový prostoduchý zrůdičce. Že měla dotyčná pravdu, jsem musel uznat, když jsem si uvědomil, že jsem asi 5x za sebou zopakoval větu: "Ale von je vážně blbej a vošklivej..." Leč slečna, o jejíž přízeň jsem usiloval, zřejmě tíhne k romantickým hrdinům, jež pro ni bude pod okny hrát milostné písně a v případě jejího "NE"  se nechá naverbovat Cizineckou Legií... Tomuto profilu odpovídá spíš on, protože jediný hudební nástroj, který ovládám, je triangl (a ještě s bídou) a Cizinecká mne láká jen o málo více, než tříska za nehtem... No nebudu to pitvat více - jen teď už se necítím ani tak zlomeně jako spíš nasraně. Abyste rozuměli - já vlastně ani nemám vztek na ní, mne jen nehorázně vytáčí fakt, že ničemu nerozumim... Takže jsem svátky trávil dílem sledováním klasických krimifilmů, jako je třeba Francouzská Spojka nebo Serpico, dílem u počítače vžívaje se do role velitele Britského Expedičního Sboru ve hře s poetickým názvem Blitzkrieg. Opravdu mne nadchla a až budu velký, stanu se dělostřelcem...

 No nic no...hezkej novej rok přeju...;o)