neděle 17. prosince 2006

Kapitola jedenáctá

 

R.I.P. Mr. Derris

K domu, v němž měl Derris dle policejních záznamů bydlet, jsem dorazil dřív než Chico. Rozhodnutý na kamaráda počkat jsem sesedl z motorky a abych jen tak bezcílně nepostával, došel jsem si do blízkého stánku pro párek v rohlíku. Ani stánek a později ani rohlík příliš důvěry nebudily, nicméně po chvilce přesvědčování, že mne nemůže potkat nic horšího než průjem, jsem si ukousl první sousto. Bylo pro mne nemalým překvapením, že to ani nechutnalo špatně. Uklidněn jsem se rozhlédl po ulici. Celkem nepříjemné místo a to nejen kvůli množství odpadků, které se tu válely. V ulici nebyl, krom stánku, jemuž jsem dal před malou chvílí vydělat, žádný podnik, který by tu vytvářel alespoň nějaký ruch. Hospoda, bar, dokonce i ten nejšpinavější bordel, ze kterého by pohlavní nemoce oknama vytékaly na chodník, by tu z toho udělaly mnohem přijatelnější místo. Tady bylo mrtvo.

Z přemítání o všech možných podnikatelských záměrech vedoucích ke zvelebení této části Londýna jsem byl vytržen nenápadným a na první pohled nevinným úkazem. Ve druhém patře domu, v němž měl mimo jiné bydlet i Derris, praskla okenní tabulka. Sklo zůstalo v rámu, jen pár střepů dopadlo na prázdný chodník. Víc nic. Zadíval jsem se na poškozené okno. V levé dolní části chyběl kousek skla zhruba ve tvaru kosočtverce. Od cípu, jímž se zakusoval do zbytku okna, se do všech stran rozbíhaly praskliny.

Když jsem dojedl, přešel jsem ulici a zamířil k místu, kam jsem viděl dopadnout jediný větší střep. Přidřepl jsem a zvědavě si ho prohlédl. Celkem normální kousek skla... až na dva detaily. Lpěla na něm krev a jeden roh vypadal, jako by okenní tabulkou prošla kulka. Navenek jsem zachoval formu, kousek skla v klidu položil tam, kde jsem ho vzal, vstal a vešel do domu, jemuž (doufám) okno patřilo. Uvnitř jsem odhodil strojený klid, vytáhl pistoli a cestou do druhého patra bral schody po dvou. Tam jsem se zastavil a snažil se trochu zorientovat. Schodiště bylo hned za vchodem do domu. Jednotlivé byty (no - spíš pokoje) měly tedy zhruba šířku toho schodiště a soudě dle vzdálenosti jednotlivých dveří byly naskládány na délku podél chodby. Celé tohle dumání jsem si ale mohl ušetřit. V celé chodbě byly otevřené jenom jedny dveře a za nimi jsem našel Derrise, jak se v kaluži krve válí na zemi. S připravenou zbraní jsem vešel do bytu a ujistil se, že v něm jsem sám. Vrátil jsem se k Derrisově mrtvole. Muž ležel na zádech se široce roztaženýma rukama i nohama...a vlastně i hlavou... Uprostřed čela měl nevelkou díru, která na mne mrkala, jako by byla Derrisovým třetím okem. Zátylek byl úplně na hadry. Hlava vypadala jako by byla zpola utopená v podlaze. Úlomky týlní části lebky se v krvavých chuchvalcích váleli prakticky všude po pokoji, ulpívaly na stěnách, na okně, dokonce i na stropě a hlava na podlaze spočívala jen na potrhaných zbytcích měkké tkáně.

Z celé scény se mi začal zvedat žaludek. Vyšel jsem tedy z pokoje na chodbě jsem se opřel o zeď a Higgsovi ohlásil nález mrtvoly. Pár minut poté se ozval Chico. Stál před domem a neviděl mě. Řekl jsem mu, kde jsem a čekal. Ani jemu neudělal pohled na Derrisovo tělo právě dobře. Když přijel Higgs s partou, prohlédl si Derrisův byt a ani on potom nevypadal právě nejveseleji. Vzal si nás stranou a začal se vyptávat. Chico se pokrčením rameny od události distancoval, a tak se Higgs obrátil na mě. Převyprávěl jsem mu tedy, jak se věci seběhly a nevynechal ani onen pofidérní párek v rohlíku při jehož konzumaci jsem se stal svědkem vraždy a nijak se tím nenechal vyrušovat...

"Ježíši ty seš takovej kůň!" zaúpěl Higgs, když jsem skončil. I mě to přišlo pitomé, když jsem si události sesumíroval do několika vět, které jsem Higgsovi přednesl. Jeho hodnocení jsem se tedy ani moc nedivil.

"Viděls někoho z domu vycházet, potom co to okno prasklo?"

"Neviděl..." na to Higgs pokýval hlavou a někomu ze svých podřízených přikázal aby se podíval po nějakém jiném východu z domu. Našel požární schodiště. Při prohledávání jeho okolí byla v kontejneru na odpadky nalezena pistole s tlumičem. Bylo to ale první a poslední vodítko, které policie našla. Můj špatný úsudek mě tak žral daleko víc.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat