Kapitola dvanáctá

Švýcarské intermezzo

Roger Prest byl v Ženevě už týden. Na pohled budil dojem turisty, který si náramně užívá svoji zaslouženou dovolenou a celé dny tráví prohlídkami místních pamětihodností. Ženeva je celkem hezké město a tak zde turistů očumujících architektonické skvosty není málo. Nicméně Prest tu byl pracovně. Aniž by přesně věděl proč, dostal za úkol co nejlépe zmapovat chování a denní režim člověka jménem Hans Kassel. Spolu s instrukcemi dostal jen jedinou kloudnou informaci. Hans Kassel je advokát, zabývá se obchodním právem a úřaduje v kancelářské budově na rohu ulic Rue Versonnex a Boulevard Helvétique.

Celý týden Prest jako ocásek chodil za Kasselem a pečlivě dokumentoval všechno, co považoval za důležité. Tedy úplně všechno. Kdy přichází do kanceláře, kdy ji opouští, kdy a kam chodí na oběd, s kým chodí na oběd, co dělá po práci, s jakými lidmi se stýká... a po nocích z toho skládal obrázek Kasselova života. Ten člověk se zrovna nepřetrhne - do kanceláře přichází obvykle okolo deváté hodiny ráno. Opouští ji v půl dvanácté, aby poobědval v restauraci hotelu Beau Rivage. Vrací se mezi jednou a půl druhou odpoledne. Kancelář zavírá v půl šesté odpoledne. Poté se čtyřikrát během sedmi dnů nechal odvézt do Grand Casino na Quai du Mont Blanc, které opouštěl okolo desáté večer. Prestovi se nepodařilo zjistit, co v tom kasínu Kassel tak často dělá, ale byl si téměř jist, že kvůli hazardu tam určitě nechodí. Určitě ne vždy.

Prest tyto informace předal svému nadřízenému a očekával další rozkazy. Bál se dalšího týdne zabitého za Kasselovými zády, doufal v návrat do Anglie, ale to co přišlo... Nebylo to poprvé, co po něm chtěli, aby se někomu vloupal do kanceláře, ale obvykle mu alespoň řekli, co má hledat. Tentokrát se mu dostalo jen nic neříkajícího obecného žvanění o nějaké firmě MARS Gmbh. Pro sebe si z toho vyvodil, že bude nejlepší podívat se na všechno, co se té firmy týká. Od kolegy převzal sadu univerzálních klíčů a mobilní telefon s jakýmsi záhadným zařízením zasunutým ve vstupu pro nabíječku. Účel té malé plastové věci byl Prestovi záhy osvětlen - uloženo na vhodném místě dokáže zaznamenat kombinaci potřebnou k otevření trezoru. Po zasunutí do příslušného portu se zjištěná kombinace zobrazí na displeji telefonu. Velmi efektní, ale bohužel to znamená, že Prest bude muset do Kasselovi kanceláře dvakrát. Organizace tentokrát Presta příjemně překvapila. Pro první vstup vymyslela solidní krycí historku, v níž Prest společně s jedním svým kolegou sehrají obchodní zástupce dvou firem, které mezi sebou právě uzavřely báječnou dohodu a Kassel by jim u toho měl asistovat.

Tohle divadlo Kasselovi zahráli včera. Prestovi se podařilo zařízení pomocí kousku žvýkačky umístit na spodní stranu sedadla kancelářského křesla, v němž seděl. Doufal, že v budově nemají příliš aktivní uklízečku. Teď bylo čtvrt na dvanáct a Prest ve spěchu procházel parkem Jardin Anglais a směřoval k Rue Versonnex. Spěch byl vlastně zbytečný, nicméně Prestovi trochu pracovaly nervy. Rychlejší chůze nebyla příliš účinný způsob, jak se nervozity zbavit, ale aspoň něco. Do budovy dorazil v 11:25. Brzo. Nejdřív se chtěl posadit v recepci a s novinami v rukou si počkat, až Kassel budovu opustí. Při pohledu na německé a francouzské titulky otráveně protáhl obličej a pomalu se vydal ke schodům. Předchozím výzkumem zjistil, že Kassel jezdí výtahem, potkat by se tedy neměli.

V 11:33 Prest dorazil ke Kasselově zamčené kanceláři, rozhlédl se po chodbě, vyndal z kapsy klíče a v klidu vstoupil do místnosti. Ze židle sejmul čtecí zařízení a vložil je do telefonu. Displej se rozsvítil a když se tak stalo, Prest na chvíli myslel, že s tím krámem šlehne o zem. Na displeji svítila slova "PROSÍM ČEKEJTE". Dvě slova, dohromady celkem slušná prosba. Na nejednoho majitele mobilního telefonu však působí jako červený hadr na býka. Po necelé půl minutě se objevilo osmimístné číslo:

25474415

Prest s telefonem v ruce přistoupil k trezoru a otevřel jej. Uvnitř našel šest šanonů, mezi nimiž celkem rychle našel záznamy o MARS Gmbh. Ku Prestově smůle byly tyto jedny z těch obsáhlejších. Letmo desky prolistoval, aby posléze jejich obsah vložil do kopírky a celý jej zaznamenal pro svého zaměstnavatele. Celkem 132 stran formátu A4 bylo hotovo během 20 minut. Prest se mezitím rozvalil do Kasselova křesla a jen tak koukal do stropu. Když kopírka skončila se svou prací, začal Prest s tou svojí. Kasselovy záznamy pečlivě uložil do šanonu a ten vrátil do trezoru. Kopie pak uložil do svého kufříku na místo balíku čistého papíru, jímž nahradil spotřebu kopírky.

Prest se rozhlédl po místnosti. Hledal nějaké stopy své přítomnosti. Žádné nenašel. Odešel tedy z kanceláře, zamkl ji a téměř v pravé poledne opustil budovu...