100 bitev

dle Micheala Lee Lanninga nejvýznamějších...

Kdysi dávno, dřív než se přestěhovala do Netopýřího pelechu - ještě v době, kdy obývala překrásnou Strychninovou chaloupku, prohlásila Porcelánová panenka, že Američané by se neměli pokoušet zpracovávat historii starší sta let... Po zkušenosti s knihou "100 bitev" bych se pod ten výrok klidně podepsal a třeba i dvakrát. Nakonec - o tom, jak poutavě dokáže její autor - Michael Lee Lanning - psát se zmínil už Binární tady ...

Tak za prvé - autor občas zamění příčinu s důsledkem. Příklad: Vojenský potenciál státu X upadal, což se projevilo porážkou v bitvě tam a tam tehdy a tehdy, kdy byl poražen státem Y... Já vám nevím - bitvy obvykle zúčastněné armády vyčerpávají. Jednu z nich obvykle vyčerpá víc a té se pak říká poražená. Důsledkem této porážky pak bývá úpadek vlivu jejího ...řekněme provozovatele. Jistě tomu tak nemusí být vždy, ale pokud není, zasloužilo by si to kromě prostého tvrzení i nějaké to dovysvětlení a to nám Lanning nedodá.

Dále mám z knihy dojem, že autor měl pro svou knihu daleko dříve vymyšlený efektní název než obsah. Usuzuji tak z toho, že v knize na stejnou úroveň staví třeba takovou bitvu u Meggida (o které se s jistotou ví jen to, že byla...asi...; z tohoto pohledu se její význam jeví býti poněkud sporný) s bitvou o Británii (která, když už nic jiného, udržela v chodu válku, která se chýlila ke svému konci nechutně rychle; nemluvě o tom, že je zmapována den po dni a o nejednom jejím účastníkovi se ví i to, že měl třeba pihu na prdeli). Ze stejného důvodu mne udivuje mimo jiné i absence bitvy u Camerone . Tato bitva sama o sobě možná nic moc nebyla, ale:

1) Je reprezentativním "kusem" konfliktu, který svět skutečně mohl (dokonce i měl) změnit. Když počátkem 60.let 19.století v USA vypukla občanská válka, rozhodly se evropské mocnosti situace využít a na území Mexika vytvořit ekonomickou protiváhu Spojeným státům. Původně se jednalo o společnou iniciativu Velké Británie, Francie a Španělska. Ruku do ohně bych za to nedal, ale mám dojem, že se jednalo o první případ spolupráce právě těchto tří států (obzvláště britové v této alianci působí trochu jako pěst na oko). No podle toho to také vypadalo. Britové a Španělé Mexiko brzy opustili a veškerá tíha bojů spočinula na hřbetě nebohých Francouzů (kteří byli zanedlouho vypráskáni také). V každém případě - pokud by aliance nebo později Francouzi samotní dosáhli svého, Amerika by dnes nejspíš neměla tak silnou pozici

2) Právě bitva u Camerone díky svému průběhu stojí u zrodu všech možných legend o Cizinecké Legii. Cca 60 legionářů se bránilo v opevněné vísce útokům 2000 Mexičanů (800 jezdců a 1200 pěšáků). Přežili pouze tři legionáři a těm byl umožněn volný odchod z vesnice. Od té doby skví se písmem zlatým vyvedené jméno zapadlé mexické vesnice Camerone hned pod mottem "Legio Patria Nostra" na zástavě Cizinecké Legie. na památku padlých u Camerone přísahají nováčci v Legii...

Celkem rád bych řekl, že když už nic jiného, obsahuje kniha alespoň historicky korektní informace. Ale příkladně války o španělské dědictví se v Lanningově podání tváří jako by se v jednu chvíli půlka států Evropy domluvila, sešla se jednoho srpnového dne roku 1704 u Blenheimu a dala si tam přes držku kvůli něčemu, co by se stejně dobře dalo vyřešit diplomatickou nótou (dokonce i tehdy). Bitva u Blenheimu, kterou Lanning zmínil, svůj význam sice měla, ale v podstatě jen psychologický. Francouzi pod vedením maršála Tallarda, který se dopustil několika dost tristních taktických chyb, opustili bojiště bez spojence a bez sebevědomí. Přičemž to sebevědomí se později zdálo býti citelnější ztrátou. Na druhá straně fronty naopak vznikla legenda o neporazitelnosti princů dvojčat - Evžena Savojského a vévody z Marlborough. Jediným "hmatatelným" výsledkem bylo obsazení Bavorska protifrancouzskou koalicí. Na tento druh důsledků byla bohatší bitva u Maplaquetu (1709). Jednak to byla nejkrvavější bitva válek o španělské dědictví (a vlastně nejkrvavější bitva celého 18.století; celkem padlo asi 30 000 mužů), ale hlavní význam spočíval jinde. V první řadě rozpačitý výsledek této bitvy způsobil, že tažení na Paříž, které mělo válku ukončit, bylo potřeba odložit. Díky tomu trvaly boje o nějaký ten pátek déle. Dále nerovnoměrné ztráty na straně koalice (největší újmu utrpělo holandské vojsko) způsobily rozkol v koalici, jež chvílemi nebyla daleko od úplného rozpadu. Navíc se projevila síla veřejného mínění - po masakru u Malplaquetu se britská veřejnost chytila za nos a do dalšího krveprolévání už jaksi chyběla chuť... Za povšimnutí jistě stojí, že krvelačnost z lidí vyprchala i přesto, že tehdy vojáci neumírali pod dohledem kamer a k onomu "za nos chycení" stačily jen počty mrtvých...

Takže - kniha 100 bitev má význam jako solidní seznam. Najdeme v ní totiž i bitvy, o nichž možná neví i nejeden erudovaný historik a to je jistě klad. Lanning sám nám o těch bojích sice moc neřekne, ale člověka to občas přiměje hledat jiné zdroje. Jejich zařazení do díla trochu odporuje autorově tvrzení, že se jedná o soubor sta nejvýznamějších bitev v dějinách lidstva, ale prology já stejně nečtu, takže ani tímhle jsem se nenechal nijak rozházet. Dalším nesporným kladem knihy je prudce pozitivní vliv na sebevědomí čtenáře. Při louskání textu totiž občas zjistíte, že o daném tématu víte víc, než autor...

P.S.: když jsem brouzdal netem a hledal nějaké informace o bitvě u Blenheimu, narazil jsem na tohle . Třeba by se to mohlo hodit nějakému maturantovi... ať jsem užitečnej...