Švýcarský Mezek

Zakoupil jsem před časem takovýho cvrčka. Messerschmidt Bf-109 G-6 v měřítku 1/144 od firmy Eduard...

Mezi námi modeláři se takové modely obvykle nazývají odznaky. Bývají určeny začínajícím modelářům, kteří se na nich naučí některé základní postupy. Existuje také jistá nepočetná (protože úchylná;o)) skupina modelářů zkušených, kteří modely v tomto měřítku staví, protože prostě nevědí coby. Neřadím se k ani jedné skupině. Úchyl sice jsem, ale úplně jiného druhu.

Nicméně zkusit se má všechno, tak jsem to zkusil. Nebolí to, vítr v kapse taky nehrozí (model stojí asi 60,-), tak jsem se toho ani moc nebál. Když jsem otevřel typickou eduardí černou krabičku s pohlednou kresbou předlohy onoho modelu, měl jsem před sebou dva rámečky (jeden z nich čirý s dvěma kusy překrytů pilotního prostoru) s celkem asi 20 díly, ze kterých se dala postavit "stodevítka" hned ve dvou verzích. Na krabičce je inzerována verze F-4, kterou svými kousky proslavil zejména Hans-Joachim Marseille, ale v rámečcích najdeme i díly pro stavbu pozdější verze G-6.

Hans-Joachim Marseille byl německý válečný pilot, který byl se svým letounem takřka jedno tělo. Měl sice značné problémy s disciplínou, ale díky jeho pilotním schopnostem se mu závažnější tresty vyhýbali. "Stodevítku" měl v paži do té míry, že sedíce za jejím kniplem dokázal křídlem letounu sundat kapesník z násady od koštěte, kterou na VPD držel figurant. Jeho schopnosti na vlastní kůži poznali i Britové, jejichž výsostné znaky nosila drtivá většina ze 165 letadel, které si Marseille nárokoval jako zničené. Je zřejmé, že byl daleko lepším pilotem než třeba Erich Hartmann (350 vítězství) a kdyby se v roce 1942 nezabil, bylo by to ještě zřejmější...

U Eduardů se rozhodli, že na trh pošlou více krabičkových verzí tohoto modelu. V rámci zjednodušení výroby se změny týkaly pouze obtiskového aršíků a schémat zbarvení - rámečky byly pro obě verze stejné.

Dát dohromady oněch dvacet dílů mi moc času nezabralo. Vlastně se dá říci, že se model této úrovně dá slepit za večer a to prosím dokonce i dobře. Déle už trvalo, než jsem si rozmyslel kterou verzi budu stavět a jaké zbarvení zvolím. Trpím totiž vrozenou averzí vůči Němcům, léčit jí nehodlám, a tak ačkoliv Marseillovi dovednosti obdivuji, ty černé kříže jsou prostě eckelhaftózní. Pak to přišlo. Vzpoměl jsem si na jedno hrozně staré číslo časopisu ABC, ve kterém jsem četl recenzi na jakousi speciální švýcarskou edici čtvrtkových stodevítek od Hasegawy... Problém byl vyřešen - postavím si švýcarskou G-6...

Jeden problém byl sice vyřešen, ale další se objevil. Kde mám proboha vzít švýcarské výsostné znaky v měřítku 1/144... U svého modelu letounu F/A-18B je sice má firma revell (kruhové - používané po roce 1945), ale tohle éro je rozměrově někde trochu jinde, než mezek, takže rabování revellácké krabičky se nekonalo. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než na model namalovat červené pruhy a na ně posléze složit Helvétské kříže z nějakých větších bílých kusů obtisků a vytvořit tak "válečnou" podobu švýcarských výsostných znaků. Bohužel tento postup nese sebou jisté nedokonalosti, kterých se již nelze zbavit. Bílé obtisky nekryjí tak dokonale jak by měly, a tak v místech, kde se pruhy překrývají prosvítá bílý čtverec... Nicméně - úlet je to dobrej...;o)

Pro představu o velikosti modelu opět přiložena pětikoruna...

Čelní pohled...a světe div se - přímo zepředu ;o)

Krabička s pohlednou kresbou Marseillovi "žluté 14" a její obsah...