Kapitola čtvrtá

No...poradí mi někdo s tím názvem? Mne totiž nic nenapadá...

Probudil jsem se okolo osmé ráno. Oblečený a zmuchlaný jak papír od sekané jsem se placatil na pohovce. Na mém levém rameni jsem po krátkém hledání našel hlavu své nynější zaměstnavatelky. Na stolku stála téměř prázdná láhev od portského a vedle dvě nedopité sklenice. Z celého výjevu jsem byl poněkud na rozpacích, ale vzhledem k tomu, že jsme byli oba oblečeni, nebyli až tak strašné. Vlastně to bylo docela příjemné probuzení. Po chvilce se vzbudila i Jane. Nejspíš proto, že jsem se začal při tom všem rozhlížení po pokoji dost vrtět. I ona byla chvíli vyvedena z míry polohou v jaké se po probuzení přistihla, ale opět se se svými rozpaky vypořádala lépe, než já. Modrá krev je modrá krev. Po snídani mne odvezla k Le Caprice, kde jsem včera nechal auto. Rozloučili jsme se a jeli domů. Můj ohoz už zdaleka nebyl tak elegantní jako včera a jelikož jsem se v něm celou noc válel na cizí pohovce už ani nebyl tak pohodlný. Hned jak jsem dorazil domů jsem jej pohodil k úboru, který mi předevčírem načichl v hospodě. Hromádka oblečení u pračky utěšeně roste. Jestli to takhle půjde dál, do týdne chodím nahý. Nebo špinavý. Radši nahý... Navlékl jsem se do sportovního a šel si zaběhat. Doběhl jsem až k budově, kde mám kancelář a "U mě" si zacvičil. Moc mi to nesedlo, tak jsem se přestal zbytečně týrat v posilovně a šel radši běhat. Doběhl jsem domů, osprchoval se odjel do práce. V kanceláři jsem si sedl za stůl, usilovně a soustředěně přemýšlel (Chico by řekl, že čumím do blba). Pak jsem ze stolu vytáhl telefonní seznam a opsal si z něj čísla a adresy všech nakladatelství, která mají něco společného s literaturou pro děti a mládež. V Londýně jich nebylo mnoho a navíc byla všechna soustředěna ve Fleet street nebo blízkém okolí. Zdálo se mi to málo, tak jsem přidal ještě knihkupectví a antikvariáty. Toho už bylo víc...až moc řekl bych. Rozhodl jsem se , že nechám ruku odpočinout a začal obvolávat nakladatelství. Obvykle, když zjistili, že nejsem knihkupec, ztratili zájem se se mnou vybavovat a hleděli hovor co nejrychleji ukončit. Po krátké úvaze jsem došel k závěru, že pátrat v nakladatelstvích byl nesmysl. Pokud se jednalo o doprodej, zcela jistě to byla záležitost týkající se opuze knihkupců. S bolestným povzdechem jsem se vrátil k opisování adres a čísel londýnských knihkupectví a antikvariátů. Nouze naučila Dalibora housti, mne přemýšlet. Další spásná myšlenka patřila Jane. Zvedl jsem sluchátko a vytočil číslo.

"Dobrý den Jane, promiňte, že ruším, mohl bych mít otázku?"

"Samozřejmě, že nerušíte...co byste potřeboval vědět?"

"Ten člověk v parku...neřekl vám náhodou, koho zastupuje? Neměl nějakou průkazku?"

"Nic takového neměl, ale všimla jsem si z jakého byly ty knihy nakladatelství - BfC Publishers. Pomůže to?"

"Jistě, že to pomůže. Jste si jistá, že byly právě odsud?"

"Vy asi dětské knihy moc nekupujete, že?"

"Jak jste to poznala? To je to tak vidět?"

"Kouknu, vidím. BfC mají na knihách takové velké nepřehlédnutelné a nevzhledné logo. Praští do očí... A nechtěl byste mi třeba tykat?"

"Chtěl. Čím jsem si zasloužil takovou poctu?"

"Ber to jako odškodné za to, že jsem ti zválela to apartní sáčko..."

"Dobře Jane...díky za informaci"

"Nemáš za co."

"Ale mám. Den trávím tím, že z telefonního seznamu opisuju adresy a telefonní čísla nakladatelství a knihkupectví. Kdybych je měl všechny obvolávat, musel bych si sehnat nějakej vedlejšák, abych zaplatil účet za telefon."

"A ty mi neúčtuješ výdaje...?"

"No jo vlastně...ale potom by sis ten vedlejšák musela najít ty."

BfC Publishers. Podíval jsem se na svůj seznam, jestli na něm tohle nakladatelství najdu. Bylo tam a bylo odškrtnuté, takže jsem tam volal. Vytočil jsem jejich číslo ještě jednou a čekal.

"BfC Publishers, u telefonu Elizabeth Millanová, co si přejete?"

"Robert Crayfish. Volal jsem cca před hodinkou kvůli několika titulům dětské literatury." Můj hlas mi přišel trochu škodollibý, vzhledem k tomu, že jsem s touto slečnou už mluvil a musel na ní působit dosti neodbytným dojmem.

"Á...ano...jistě, vzpomínám si. Co pro vás mohu udělat?" Nemýlil jsem se.

"Mohl bych mluvit s někým, kdo má na starosti distribuci knih do obchodů?"

"Moment, přepojím vás na obchodní oddělení."

Chvíli jsem čekal a přemýšlel o tom, co vlastně sháním. U Jane možná mohlo mé jednání budit dojem něčeho jako systematyčnosti, ale pravda je taková, že jsem dost tápal.

"Obchodní oddělení, Harriette Hoggardová. Mohu vám pomoci pane...(?)"

"Crayfish...Mohu se zeptat v jakých knihkupectvích vaše knihy najdu?"

"Nač to potřebujete vědět?"

"Jsem velmi zvědavý..."

"Slyšela jsem. Vaše zvědavost mne ale příliš nezajímá...nějaký jiný, pokud možno lepší argument nemáte?"

"Samozřejmě. Někdo vaše knihy nabízí po domech a narušuje soukromí obyvatel Londýna. Potřebova bych si udělat nějakou představu o tom, kdo mu podobnou práci zadal."

"Vy jste od policie nebo tak něco?"

"...tak něco...řeknete mi to?"

"Rozumím tomu dobře, že nejste od policie?"

 

"Rozumíte."

 

"V tom případě, než vám něco řeknu, ráda bych viděla vaši licenci. Můžete se tu stavit třeba zítra kolem desáté dopoledne. Vyhovuje vám to?"

 

"Ano vyhovuje. Možná bude lepší probrat to osobně"

 

"Také si myslím. Jestli je to všechno, mám ještě nějakou práci."

 

Tím jsem se s příjemně znějící madam Hoggardovou rozloučil. Pro dnešek jsem byl v podstatě hotov. Chvíli jsem s nohama na parapetu přemýšlel, čím se zabavím. Když jsem to vymyslel, zamkl jsem kancelář a seběhl si do sklepa "Ke Mně" zacvičit, doufaje, že mi to teď sedne lépe, než ráno. Mám tam svoji skříňku a v ní něco jako pohotovostní cvičební úbor – o problém méně, když mne chytne rapl. Obcházel jsem posilovací stroje a na každém udělal pět sérií. Nějak těmhle mašinkám nemůžu přijít na chuť – stejně vždycky skončím na bench-pressu nebo na hrazdě. Cvičební úbor už byl uzený, tak jsem ho po tréninku vzal domů. Pohodil jsem jej na hromadu, kterou jsem založil, když jsem se naposled vrátil z pitky s Chicem. Máma měla pravdu, asi bych tu pračku vážně měl zapojit...