Samozřejmě, že mě to dostihlo také. Jelikož se narozdíl od Helenky nepovažuji za národní kulturní poklad, nijak zvlášť mne nepřekvapilo, že konec bloguje spláchne i můj mlejnek. Jako mnozí i já si pořídil zálohu, kterou najdete na galahad.ex-bloguje.cz. Časem přesídlím jinam - pravděpodobně na mlejneknamaso.blogspot.com, kterážto adresa již chvíli existuje, ale zatím na ní nic nenajdete... Tak se tam časem třeba potkáme... Případně jinde. Ale to už se dozvíte tam... Časem... ;-)
Zahlédl jsem dneska ráno v deníku Metro titulek, který pravil, že lidi sice do kina chodí, ale mohlo by to být i mnohem lepší. V úvaze nad příčinami se autorovi myšlenky rozběhly různými směry a o ten, nad kterým si zadumaně promnu koleno já, se otřel jen dvěma slovy: Nezajímavé tituly...
Ticho a klid nedělního odpoledne na anglickém venkově rozčísl řev dvou leteckých motorů. Nízko nad krajinou se prohnala dvojice zbrusu nových elegantních strojů, jimiž byla nedávno přezbrojena 19. peruť RAF v nedalekém Duxfordu. Její piloti den co den tahali nová letadla vzduchem, ždímali z nich to nejlepší a učili se je znát... Byl květen 1939 a každý tak nějak tušil, že se to bude brzy hodit...
Chtělo se mi do podtitulu napsat něco stručného a úderného... Něco jako třeba, že "...tímhle to začalo..." Ale jelikož bych větší než malou měrou kecal a nic jiného mne nenapadlo, nezbývá mi, než na stručnost a údernost podtitulu rezignovat.
Se zhruba 5500 vyrobenými kusy je "devítka" druhou nejrozšířenější verzí Spitfiru. S přihlédnutím k této skutečnosti bych řekl, že se jednalo o sakra povedenou improvizaci...
Vozidlo s plným označení CVR(T) FV 101 Scorpion je jedním z řady konstrukčně příbuzných lehkých obrněných vozidel, která Britové od sedmdesátých let hojně využívají. Váží necelých 10 tun (vlastně asi 8), místo pancéřování má hliníkovou šlupku a vyzbrojen je dělem L23A1 ráže 76mm. Pohon zajišťoval benzínový motor Jaguar J60 o obsahu 4,2 litru, který byl později nahrazen dieselovou jednotkou Cummins BTA o obsahu 5,9 litru. Výkonově byly oba motory zhruba rovnocenné a dávaly vozidlu výkon lehce pod 200 koní.
Trochu jsem váhal se zařazením do kategorie, hrál jsem si s myšlenkou, že kvůli figurkám svůj tlející blog obohatím v pořadí tuším šestou modelářskou rubrikou. Pak jsem se zadíval na název své technikářské rubriky a seznal, že figurka pěšáka se pod označení „blátoplaz“ celkem uspokojivě vejde.
Dnes vám budu vyprávět jinou bajku. Pokud vím, je českého původu a je o žábě, která za horkého letního dne seděla na břehu široké řeky. Kdesi v suchém podrostu vypukl požár a brzy dospěl k řece. Byl cítit dým a slyšet praskot. Ze suché trávy náhle vyběhl škorpion. Žába se polekala a skočila do vody, ale škorpion jí řekl, že se nemusí bát. Nechtěl uhořet a požádal žábu, aby jej na zádech převezla přes řeku. Žába mu samozřejmě nevěřila, ale nechala se přesvědčit vcelku logickými argumenty, které jí škorpion předložil, a přes řeku jej převezla. V polovině řeky, v nejprudším proudu, ucítila bodnutí a ochromující bolest. „Ty pitomče!“ rozkřičela se na škorpiona „Pročs´to udělal? Já teď zemřu a ty se utopíš!" ...a než se nad oběma definitivně zavřela voda, škorpion stihl říci pouze: „Sem prostě takovej.“
Stará ruská bajka vypráví o dvou žabách, které při hledání něčeho na zub nachomýtnou se ke kravínu. Napadne je, že tam by mohly najít něco dobrého a oknem skočí dovnitř. Ku své smůle však přímo do vědra s čerstvě nadojeným mlékem. Vyskočit nemohou, okraj je vysoko a nemají se od čeho odrazit. A tak se jedna rozhodne, že je zbytečné, aby zemřela unavená, plácat se přestane, klesne ke dnu a tam zemře. Ta druhá, i když je též přesvědčena, že smrt je nevyhnutelná, bojuje dál až úplným vysílením padne do mdlob. Když se probere, zjistí, že při svém zoufalém boji o život utloukla pod sebou v mléce tenkou vrstvu másla, které ji nadnáší. Poselství této bajky je zřejmé - nikdy, Nikdy, NIKDY!!! se nevzdávat, byť by naděje byla sebenicotnější. Odkaz na tuto bajku a její poselství umístil svérázný historik Jan Drnek do názvu své knihy, která pojednává o tom, co by bylo kdyby...
