Zahlédl jsem dneska ráno v deníku Metro titulek, který pravil, že lidi sice do kina chodí, ale mohlo by to být i mnohem lepší. V úvaze nad příčinami se autorovi myšlenky rozběhly různými směry a o ten, nad kterým si zadumaně promnu koleno já, se otřel jen dvěma slovy: Nezajímavé tituly...
Kdysi dávno jsem četl Dunu a protože se mi líbila, tak po ní i všechno, co s ní souviselo. Doba, která uplynula od chvíle, co jsem otočil poslední list trilogie Historie Duny, už se počítá na léta. Porůznu se mi vybavují jednotlivé scény všech tří knih a do soukolí vzájemných souvislostí dnes už zapadají pouze za hlasitého skřípění. Jednou z takových scén je i Omniův zákeřný útok na jednu z planet Ligy vznešených vedený prostřednictvím takového nápaditého a krutě efektivního válečného aparátu, který pro Omniovu všemysl stvořil slizký Tleilaxan (nic osobního - když jsem Dunu četl, Tleilaxané mi přišly slizcí všichni), na jehož jméno si nevzpomínám. Ono ani není důležité. Důležitý byl ten werk, co vymyslel. Byla to taková skříň, z níž po dopadu na zem vyletělo hejno malých mechanických piraní, které sežraly, na co přišly. S plnými žaludky se pak vracely ke skříni, v níž se z nasbíraného materiálu vyráběly nové a nové piraně a hejno rostlo. A čím bylo hejno větší, tím víc toho zbaštilo a tím víc nových piraní mohla skříň chrlit. Jak přesně se Lize vznešených podařilo piraně zneškodnit, to už vám neřeknu. Zcela určitě při tom ale hodně lidí umřelo...
Tak... a teď se podívejte na tohle.
Základní kostra příběhu nového akčního sci-fi trháku Battleship se zřejmě nijak zvlášť neliší od Independence day. Jenom se ta hlavní bitka přestěhovala ze vzduchu do vody. Zrovna tam asi proto, že spousta bitevních lodí na moři vypadá stejně dobře, možná i lépe, než spousta bitevních letadel ve vzduchu. Tento závěr je možné podepřít i atmoškou scény z X-men: First class, v níž Magneto ležérním gestem obrací několik desítek tun železa v podobě dělostřeleckých granátů různých ráží proti lodím, které si na mutanty vystřelily... Takový slepenec scén již viděných a inspirovaných tu i onde, držící pohromadě pojivem vizuálních efektů, které před 16 lety při natáčení Independence day nebyly k mání...
Při tvorbě filmu, který si na žádné hluboké umění zřejmě hrát ani nechce a býti eye-candy je de-facto smyslem jeho existence, je to asi celkem legitimní postup. Ale při překročení jisté míry recyklace scénářů se asi nedivím, že se někomu ze šrajtofle ty dvě kilča vytáhnout spíš nechce...
Žádné komentáře:
Okomentovat