středa 9. května 2012

Centurion Mk.11 LR

Bylo ráno 1.června 1968. Obyvatelé lesů v okolí Lüneburgu se do nového, tentokrát v tomto kraji až nezvykle slunečného dne, probouzeli pomalu. Klid a ticho narušovalo jen šumění větru ve větvích stromů a jemné zurčení potůčku vesele poskakujícího přes kamení na dně strouhy. Pohodovou atmosféru dotvářelo občasné zaštěbetání ptactva vysoko v korunách. Jediným zvukem, který sem nepatřil se tak o chvíli později stalo vzdálené hučení. Jak se zvuk blížil, změnil se v řev silného motoru doprovázený těžkým kovovým lomozem. Pokud by snad přihlížející o jejich původu nějak pochyboval, veškeré pochybnosti byly by zahnány přesně v momentě, kdy se z hvozdu na protější straně potoka vyloupla silueta stejně zlověstná, jako zvuky, které ji provázely. V okolí právě probíhalo vojenské cvičení a tím, kdo tak neurvale narušil romantiku klidného rána, byl tank Centurion Mk.11, jehož posádka po střetu se silami agresora takticky mění palebnou pozici a chystá se dál vést boj na zdrženou...
O Centurionu už jsem tu kdysi dávno psal. Tehdy to byla verze Mk.3, která se začla vyrábět, tuším, v roce 1947. Pravděpodobně to byla právě ona a její úspěšné nasazení během války v Koreji, která upoutala nákupčí ze všech možných koutů světa a Centuriony různých verzí pak sloužily od Kanady po Austrálii a od Švédska po JAR. Vzhledem ke svému rozšíření se dočkaly intenzivního bojového nasazení. V průběhu služby docházelo k mnoha úpravám a modernizacím. Za pozornost v tomto směru stojí zejména Izrael a Jihoafrická republika. V první jmenované zemi posloužily podvozky Centurionů jako platforma pro velké množství specializovaných vozidel, v té druhé pak hluboce modernizované Centy pod označením Olifant slouží v první linii dodnes. Nicméně i mnohem střízlivější a méně rozmáchlé úpravy zajistily tomuto vozidlu velmi dlouhou životnost a až nečekanou konkurenceschopnost. Jako příklad nám může posloužit cvičení švédské armády v roce 1995 v Revinge, kdy jeden Centurion (švédské označení Strv 102) v průběhu jediného simulovaného útoku vyřadil 4 zbrusu nové Leopardy...

Zatímco verzí Mk.3 dlouhý a úspěšný vývoj Centurionů začínal, verzí Mk.11, kterou představuji dnes, de facto* končil. Oproti starším verzím přibyla pancéřová deska přivařená na prsním pancíři korby, nebo velké infra-červené vyhledávací světlo na věži. Jednoduchým, ale velmi účinným zařízením, které se na Centurionech pozdních verzí objevilo, byl Ranging Machine Gun (dále jen RMG). Pod tímto do češtiny pro mne obtížně přeložitelným slovním spojením se neskrývá nic jiného, než kulomet ráže 12,7mm, z něhož střelec vypálil dávku tří svítících nábojů a podle místa dopadu korigoval zaměření hlavní zbraně. Nespornou výhodou tohooto zařízení byla krom zřejmé blbuvzdornosti i skutečnost, že - narozdíl od některých moderních optických zaměřovacích systémů - RMG umožňoval střelci odhadnout například i sílu větru a jeho vliv na přesnost palby. Výroba Centurionů skončila v roce 1962, jejich služba u Royal Armoured Corps však pokračovala až do první poloviny 70. let.

Model Centurionu v měřítku 1/72 budete shánět obtížně. Kupodivu - vzhledem k tomu, že jde o mnoha bitvami prověřeného harcovníka. Jediný vstřikovaný plastový model pochází z dílen firmy Airfix. Rok výroby 1964 o úrovni modelu ledacos napoví. aby toho nebylo málo, není v měřítku 1/72, ale v Anglii populárnějším 1/76. Budete se divit, ale rozdíl je znát. A tak jsme my anglofilové po léta marně slintali nad katalogy skotské firmy Cromwell models, která ve svém výrobním programu má odlévané modely Centurionů ve správném měřítku a přijatelné kvalitě a hned v několika verzích. Kdysi dávno jsem to zkoušel počítat a dopočítal jsem se, tuším, 16 různých variant, včetně časných Mk.1, ženijních AVRE 165, nebo ARV.2, případně izraelských derivátů Nagmachon, či Puma. Vlastně tam chybí jen ten jihoafrický Olifant. Marně se slintalo proto, že ta "firma" sídlí v garáži, má jednoho zaměstnance v osobě majitele Gordona Browna a na nějaké zběsile velké objednávky tím pádem nestíhá reagovat. Z toho důvodu také poměrně dlouho ignoroval snahy prodejců navázat nějaký obchodní kontakt...

Jestli stíhat začal, protože do kšeftu někoho přibral, nebo k tomu svému podnikání jenom začal přistupovat zodpovědněji, to nevím. V každém případě celkem nedávno sám nabídl spolupráci holandskému internetovému obchodu Tracks and Troops, kterýžto má českou pobočku. Když jsem to zjistil, objednával jsem takřka okamžitě a model měl doma cca za měsíc. To prý sice není norma, obvykle jsou dodací lhůty poněkud delší, nicméně status Cromwell models se z "nedosažitelné" změnil na "dosažitelné s obtížemi" a to je krok správným směrem.

Přijde-li v tuto chvíli čtenáři tato stať již poněkud nestručná, mohu jej uklidnit, že už se přiblížil závěru. V těchto místech by totiž měl následovat popis stavby. K tomu však tentokrát není moc co psát, protože celý model se skládal ze 3(!) základních dílů (korba, věž, hlaveň kanónu) a nemnoha dílů nějaké té drobotě (tu a tam nějaký ten poklop, kulomet na věž,...), a tak nebyl problém je hned napoprvé správně seskládat dokonce i vzdor skutečnosti, že výrobce k modelu nepřikládá návod. Nedostatečné vyblbnutí s vteřinovým lepidlem na samotných dílech modelu mne přivedlo k nápadu vypěknit model několika málo DoDo detaily. Doplnil jsem tedy madla na šircny, klece okolo světlometů, napájecí kabel ke světlu na věži a nová tažná lana - vše z tenkého měděného drátku.

Barvení musí modelář řešit svépomocí, neb balení neobsahuje ani barevné schéma a obtisky. Pro kamufláž jsem si tedy došel na stráky firmy Accurate Armour, která tuto verzi Centurionu vyrábí v měřítku 1/35, +/- vhodné obtisky jsem vybrabčil z domácích zbytků. Patinoval jsem nejdříve nástřikem silně zředěné prachové barvy, na níž jsem nanesl řadu různých patinovacích přípravků. Vůbec poprvé jsem použil Wet effect od firmy Mig Productions. Jedná se o čirou relativně vazkou tekutinu, která - jak název napovídá - slouží k vytvoření optického dojmu vlhkosti lhostejno, zda na hladkém, či porézním povrchu.

Podložka představuje právě tu v podtitulu zmíněnou lesní cestu někde jižně od Hamburku...









*) V rámci nomenklatury RAC existovaly i varianty Mk.12 a 13. Nicméně nejednalo se o pozdější modifikace Centurionu. Na standard těchto verzí se instalací nové sady výstroje souběžně upravovala starší vozidla již vyrobená. Číslo bylo přidělováno v závislosti na tom, z jaké starší verze byl nový tank postaven. K takovému přečíslování došlo poprvé v průběhu generálních oprav v roce 1959, kdy byly všechny Centuriony přezbrojeny a místo 20pdr. děla dostaly nový kanón L7 ráže 105mm a zároveň 50mm silnou ocelovou desku přídavného pancéřování na prsní pancíř korby. Z verze Mk.5 se stala Mk.6 a z verzí Mk.7 a 8 (které byly pravděpodobně posledními nově vyrobenými Centuriony a od starších verzí se lišily zejména delší korbou s větší palivovou nádrží) pak Mk.9 a 10. V roce 1965 se pak na Centurionech objevily infra-červené záření využívající systémy určené pro vedení palby a jízdu v noci. Takto dovybavené stroje dostaly příponu /1. O rok později se přikročilo k instalaci výše zmíněného RMG. Ve stejné době se na Centurionech začla používat tepelná izolace hlavní děl (stálá teplota hlavně má přímý vliv na přesnost střelby). Takto vybavené stroje dostaly příponu /2. Centuriony verzí Mk.6/2, 9/2 a 10/2, na nichž bylo nainstalováno IR zařízení, pak byly přeznačeny na Mk.11, 12 a 13.

Žádné komentáře:

Okomentovat