Supersonic Shotgun
Zrodil se jako experimentální letoun pro zkoušky letů v rychlostech okolo M=1,5. Jeho výkony však dalece překonaly požadavky a proto nezůstalo pouze u jednoho či dvou zkušebních prototypů. 1.prototyp stíhacího letounu vzlétl v Boscombe Down 4.8.1954, do operační služby nový stroj vstoupil v roce 1960.
To letadlo je na první pohled neuvěřitelně ošklivé. Divná křídla, která vypadají, jako by se konstruktér nemohl rozhodnout mezi klasickým šípem a deltou.Vysoký trup s nádrží v pupku, díky kterému stroj vypadal jak těhotná velryba, to vše na dlouhých vratce vypadajících nohách podvozku. Vizáž Lightningů, která byla popisována přinejlepším jako agresivní a krvelačná, celkem ostře kontrastovala s jemnou elegancí Hunterů, jež měly ve službě u stíhacích perutí RAF nahradit. Leč co ztrácel na kráse, bohatě kompenzoval výkony. Věnujeme-li totiž letounu i druhý pohled, zjistíme, že ony netradičně vyhlížející tvary jsou beze zbytku dobře promyšlená technologická i konstrukční řešení. Odtoková hrana křídla, na níž byly ovládací plochy instalovány kolmo na směr letu, zajišťovala stejnou citlivost řízení letounu kolem jeho podélné osy, jakou může letadlům s křídlem o velkém úhlu šípovitosti nabídnout pouze delta křídlo. Přitom ale postrádá nežádoucí vedlejší efekty, které použití delta křídla nese. Zmíněná neobvyklá výška trupu Lightningu je způsobena netradiční instalací motorů. Oproti běžným konstrukcím, kde jsou motory uloženy vedle sebe, jsou motory RR Avon v trupu Lightningu uloženy na výšku tak, že spodní je předsunut před horní a jejich průřezy se částečně překrývají. Výsledkem je menší čelní odpor a lepší rozložení hmotnosti motorů v trupu (I když uznávám, že za tenhle patent musel pozemní personál RAF šéfkonstruktéra firmy English Electric upřímně nenávidět). Instalace přídavné nádrže na spodek trupu pak byla, samozřejmě krom správného kroku směrem k prodloužení doletu, prostou aplikací pravidla ploch.
A výsledek? Výkony, které se dají i dnes prohlásit za špičkové. Jako první letoun na světě mohl Lightning létat nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování (tuto skutečnost dnes Američané okázale ignorují a za první prohlásili svůj F-22, vzdor tomu, že před ním tuto schopnost prokázal právě Lightning, TSR.2 a dle některých zdrojů také Eurofighter). Počáteční stoupavost (To je, pravda, jalově znějící sousloví. Nicméně ne nepodstatné. Typická mise záchytného stíhacího stroje měla podobu bleskového startu z pohotovostního stání a co možná nejrychlejší přiblížení k cíli. Solidní počáteční stoupavost je právě ta charakteristika, která letounu umožňuje tento požadavek splnit) měla hodnotu plných 250m/s. Podíváme-li se na vrstevníky Lightningu, zjistíme 150m/s u Mirage IIIE, 180m/s u MiGu-21, 210m/s u Phantomu. I takový Hot Rod, jako byl americký F-104 Starfighter se s 243m/s Lightningu pouze přiblížil. Maximální rychlost 2415km/h není třeba komentovat.
Komentář si naopak zaslouží dostup Lightningu. Veřejně přístupné dokumenty RAF hovořily o „více než 60 000 stopách“ tedy zhruba 18000 metrech. Události ukázaly, že tato hodnota je hluboko pod skutečnými schopnostmi Lightningu. V roce 1984 během cvičení NATO Flt./Lt Mike Hale s Lightningem dostihl americký průzkumný letoun U-2, jehož pilot se domníval, že se nachází v absolutně bezpečné výšce. Při tomto incidentu dosáhl Lightning výšky ne méně, než 88 000 stop, tedy asi 26 500 metrů. Tentýž pilot se zúčastnil také srovnávacích testů v čase stoupání do určité výšky mezi Lightningem a výše zmíněným Starfighterem. Dle jeho slov Lightning svého konkurenta překonával prakticky ve všech režimech letu.
Lightning byl srovnáván s kdečím. Ke konci své kariéry i s o generaci novějšími F-14 Tomcat, F-15 Eagle, F-16 Fighting Falcon, nebo Mirage 2000. Vždy obstál. Svoji roli zde pravděpodobně sehrála i skutečnost, že Lightningy, které byly vyřazeny až v roce 1988 a to pouze z důvodu expirace životnosti draku, jejich piloti skutečně vůbec nešetřili.
Za svoji bezmála 30 let trvající kariéru si naostro vystřelil jednou... vlastně dvakrát. Jednou ve filmu Fantomas kontra Scotland Yard - když dotyčný zlosyn v nějaké raketě prchal ze zámku lorda McRashleye, byl jeho let zachycen letkou Lightningů, která Fantomasovu raketu sestřelila. Podruhé, tentokrát zcela reálně, se obětí Lightningu stal Harrier, ježto se během cvičného letu splašil a stal se neovladatelným. Poté, co se pilot katapultoval, zmrzačený Harrier vzdor absenci pilota pokračoval v letu. Bezprizorní stroj byl sestřelen, aby náhodou nespadl do nějaké obydlené oblasti...
Model – je v měřítku 1/72 a vyrobila jej v kvalitě ucházející čínská firma Trumpeter. Od nedávného uvedení modelu na trh je však stíhána kritikou kvůli nezvládnutému průřezu zadní části trupu potažmo tvaru trysek, kterýžto problém řeší opravný set firmy Aires. Bohužel i já nechal jsem se klubovými bratry zviklat a ten opravný set si koupil. Bohužel proto, že s ním se cena modelu vyšplhala někam k 700,- a instalace onoho setu byla všechno, jen ne pohodová. Set obsahoval vnější a viditelnou část vnitřních partií trysek a dále podélně rozdělenou zadní část trupu, která se instalovala na díly trupu ze stavebnice, ze kterých bylo předtím potřeba příslušné partie odřezat. Trup od Airesu ale vycházel celkově menší, užší a horní část byla propadlá. Korekce těchto neduhů odčerpala značné množství energie a nadšení nutného pro další práce, a tak jsem jinak celkem příjemnou stavbu čas od času přerušoval kvůli jiným modelům a dokončil ji až po 10 měsících.
Lightningy RAF prvních verzí létaly obvykle v efektním kabátě, kdy byl přírodní kovový povrch doplněn výrazným markignem v perutních barvách. Při barvení jesm tedy postupoval tak, že před nástřikem metalizéru „Polished Aluminium“ firmy Alclad základoval jsem celý povrch světlou šedo-modrou a některé panely odlišil různými odstíny šedé. Neosvědčily se barvy, které příliš výrazně kontrastovaly se základem, protože pod metalizérem velmi dlouho prosvítaly příliš výrazně, přičemž na jiných místech už se efekt ztrácel. Z tohoto důvodu jsem ještě po aplikaci metalizéru natupoval stříbřenku na místa, která bývala opotřebována častou manipulací.
Pro svůj Lightning jsem pořídil také sadu obtisků firmy Xtradecal (když už, tak už). Z něj jsem vybral stroj XM135/B náležící v roce 1962 do stavu 74.perutě RAF na základně Coltishall
Žádné komentáře:
Okomentovat