HMS Astute

Hobby Boss 1/700

Jaderná ponorka Jejího Veličenstva S119 Astute je zatím posledním kouskem v inventáři Královského námořnictva. Do služby Astute vstoupila v srpnu 2010 jako první z plánovaných 7 jednotek nové třídy (S120 Ambush, S121 Artful, S122 Audacious, S123 Agamemnon, S124 Anson, S 125 Ajax), která má ve službě nahradit starší ponorky třídy Trafalgar. Vyzbrojena je kombinací zbraňových systémů pro plavidla této váhové kategorie obvyklou a sice těžkými torpédy Spearfish a raketami BGM-109 Tomahawk. Mnohem zajímavější je technické řešení reaktoru Rolls-Royce PWR2, který plavidlo pohání. Tomu má palivo stačit na 25 let, tedy po celou plánovanou dobu operační služby této ponorky. Na palubě HMS Astute je instalováno vybavení potřebné pro recyklaci vzduchu a výrobu pitné vody, díky čemuž je ponorka schopná obeplout planetu bez jediného vynoření. jediným limitujícím faktorem je zásoba potravin, která 98 členům posádky vydrží 3 měsíce.

Přesto, že je toto plavidlo ve službě pouhý rok a půl, stihlo se už minimálně dvakrát dostat do novin. Poprvé, když 22.10.2010 uvízla na mělčině u Isle of Skye nedaleko Skye Bridge. Při vyprošťování navíc došlo ke kolizi mezi ponorkou a remorkérem. Kapitána HMS Astute, commandera Andyho Colea připravil tento incident o velení. V prosinci 2010 jej nahradil commander Iain Breckenridge. Druhý, mnohem smutnější incident se na palubě ponorky odehrál 8.4.2011. Jeden z námořníků spustil na velíně palbu z automatické pušky a než byl přemožen a odzbrojen, jednoho námořního důstojníka zabil a jiného zranil...

K modelu. Našel jsem jej celkem nedávno mezi novinkami v pražské prodejně MPM. Na maličké krabičce svítila cenovka s rozumně nízkým číslem, a tak jsem si ponorku odnesl domů a vlastně hned se pustil do stavby. Ta není nijak složitá - Celý model se skládá z nějakých 21 dílů a to včetně těch, z nichž si modelář složí podstaveček. Celkově rychlý průběh komplikuje pouze ne právě nejlepší slícování polovin trupu, jejichž spoj je třeba důkladně přeléčit tmelem a smirkovým papírem. Vzhledem k velmi jednoduchým tvarům a tedy dobré přístupnosti takto ošetřovaných míst se však nejedná o problém. Něco legrace jsem užil na závěr při nanášení obtisků, kterých je ve srovnání s plastikovými díly v modelu naopak až moc. Nicméně ani zde jsem nenarazil na nic, co by stálo za nějaké dlouhé rozebírání a já si tak mohl do vitrínky dát další průseru-prostý model.