Harrier GR.7

To si takhle v prosinci odpoledne po práci sedím u počítače, štrachám se v odkazech na všelijaké stránky s leteckou tématikou, dumám o tom, jakou krabičku vytáhnu z kitníku. Kandidátů je jako vždycky několikero, všechno krásný éra, který z nich si sakra vybrat... Takže na to, co na mně zrovna bliká na monitoru počítače se zas až tolik nesoustředim. Náhle moji pozornost poutá fotka Harrieru v zajímavém zbarvení. To je ostatně přesně ten typ materiálu, pro který se do neznámých vod internetu pouštím. Nějaký zajímavý kousek. Neokoukaný, ale zapadající mezi to, co už ve vitrínce mám, aby si to tam všechno pohromadě tak nějak harmonicky "prdělo"...
Předmětná fotografie odkazovala na Britmodeller, kde bylo k nalezení kvantum dalších obrázků zachycujících stejný stroj. Harrier na fotkách byl verze GR.9 v kamufláži, v níž před více než 40 léty u RAF začaly létat první Harriery GR.1 - kombinace Dark Green a Ocean Grey na horních a Medium Sea Grey na spodních plochách. Fotky jsem si zvědavě prohlížel a přemýšlel o tom, co to vlastně má znamenat... Nejjednodušší teorie, která se i díky jedné velmi názorné indicii nabízela, byla /bohužel/ správná. V roce 2006 totiž dostal jeden Sea Harrier FA.2 retro-zbarvení, které mělo připomenout původní zbarvení prvních Sea Harrierů Fleet Air Arm. V jeho případě bylo ještě o chlup efektnější, protože již nebyla k dispozici původní kamuflážní barva (konkrétně to byla Extra Dark Sea Grey) a jako náhradu za ni použili Roundel Blue. To je barva používaná pro nástřik výsostného značení a jako taková je mnohem výraznější. Onen Sea Harrier (kterému to mimochodem hodně slušelo) dostal toto zbarvení u příležitosti vyřazení typu z operační služby u FAA, po němž následoval prodej SHARů do Indie. U Fleet Air Arm je nahradily Harriery GR.7/9 původně z inventáře 3.perutě RAF, která v roce 2006 přezbrojila na stroje Typhoon F.2.

Že z operační služby u obou leteckých složek britských ozbrojených sil zmizí i Harriery GR.7 a 9 mne vlastně ani nestihlo napadnout, protože na oné výše zmíněné stránce jsem si to (mezi srdcervoucími výkřiky jako "R.I.P. poor little beast", "I will miss them." nebo "F*ck those labour bastards who leave us weaker and weaker every time we're unlucky enough to have them in charge!!") prostě přečetl. 15. prosince 2010 provedla skupina 16 Harrierů přelet nad několika základnami RAF, čímž se Harrier se službou u letectva Jejího Veličenstva rozloučil. Čtyři z oněch 16 strojů nesly výrazné zbarvení. Jeden byl ve výše zmíněné retro-kamufláži, ostatní tři měly SOP v barvách perutí, které Harriery ještě provozovaly (1. a 4. peruť RAF a 800.peruť FAA).

V tu chvíli byla volby více méně jasná. Všechny dosavadní kandidáty na rozpižlání jsem uklidil do skříně, abych z ní vyndal model Harrieru GR.7 od japonské Hasegawy. Je tomu již nějaký pátek, co jsem od této firmy jednoho Harriera slepil a kvůli množství zbytečných nepříjemností to nebyl právě ten nejpříjemnější zážitek. Do této stavby jsem se tedy pustil obezřetně a s jistými obavami. Byl jsem proto příjemně překvapen, když jsem zjistil, že výrobce přidal na přesnosti výroby a díly lícují až na pár výjimek velice slušně. Celkový dojem však utrpěl krutou ránu v podobě slušně řešeno italského přístupu ke ztvárnění některých detailů. Jedním příkladem budiž brzdící štít na spodní části trupu, který u skutečného letounu svý tvarem tak úplně nekopíruje kontury navazujících partií letounu a navíc - na téměř 30 let starém modelu GR.3 jej lze otevřít, je zde naznačen pouze rytím. Zpracování výtokových trysek slušně komentovat nelze, to byla prostě prasárna! nahradil jsem je proto sadou nepoměrně hezčích od firmy Quickboost. Kromě trysek jsem na model doplnil výzbroj v podobě laserem naváděných bomb GBU-24 Paveway III, protože přímo v modelu výrobce nabízí pouze dvojici protileteckých raket AIM-9 Sidewinder a přídavné nádrže.

Barvení bylo rovněž zajímavé, ale z daleko úsměvnějšího důvodu. Harriery GR.7 měly nátěr složený ze dvou odstínů šedé. Když jsem hledal vhodné barvy pro svůj model jako zdaleka nejlepší kombinaci jsem vyhodnotil Dark Sea Grey na spodní plochy a Dark Sea grey na horní... Ne nezdá se vám to - opravdu se ty dvě barvy jmenují stejně. Jsou dokonce i od stejného výrobce. Jediné, čím by se měly lišit, je chemické složení pigmentu a tedy roztok, kterým je možné danou barvu ředit. Nicméně rozdíl v odstínu je mezi nimi natolik výrazný, že jsem jej pro své potřeby musel utlumit. Barva horních ploch je tedy mixem obou zmíněných barev v poměru 1:1.

Ačkoliv výrobce v krabičce nabízel barevná schémata pro trojici atraktivně dekorovaných letounů nasazených v Iráku po roce 2003 (dva z nich jsou ozdobené žraločí tlamou a různým počtem symbolů odlétaných misí), originální obtiskový aršík zůstal s výjimkou popisek nevyužitý. Stejně tak jsem se rozhodl ignorovat výše zmíněnou retro-kamufláž. Nemám rád demo-zbarvení a už vůbec ne to svého druhu pohřební. Pro svůj model jsem zvolil zbarvení z obtiskového aršíku"UK AIR ARM UP-DATE 2005/06" od firmy Model Alliance, který nabízí kamufláže několika různých Harrierů a mezi nimi stroj 800. perutě Fleet Air Arm v podobě, v jaké je tato jednotka na jaře 2006 převzala. I proto, že můj model představuje stroj v době, kdy se s ním personál perutě seznamoval, jsem jej vyzbrojil pouze cvičnou municí (která se od té ostré na první pohled liší podle barevných doplňků - ostrá munice má žlutá, cvičná modré)

Harrier GR.7A, 800. peruť Královského námořního letectva, základna Cottesmore, duben 2006