Trochu jsem váhal se zařazením do kategorie, hrál jsem si s myšlenkou, že kvůli figurkám svůj tlející blog obohatím v pořadí tuším šestou modelářskou rubrikou. Pak jsem se zadíval na název své technikářské rubriky a seznal, že figurka pěšáka se pod označení „blátoplaz“ celkem uspokojivě vejde.
Dnes vám budu vyprávět jinou bajku. Pokud vím, je českého původu a je o žábě, která za horkého letního dne seděla na břehu široké řeky. Kdesi v suchém podrostu vypukl požár a brzy dospěl k řece. Byl cítit dým a slyšet praskot. Ze suché trávy náhle vyběhl škorpion. Žába se polekala a skočila do vody, ale škorpion jí řekl, že se nemusí bát. Nechtěl uhořet a požádal žábu, aby jej na zádech převezla přes řeku. Žába mu samozřejmě nevěřila, ale nechala se přesvědčit vcelku logickými argumenty, které jí škorpion předložil, a přes řeku jej převezla. V polovině řeky, v nejprudším proudu, ucítila bodnutí a ochromující bolest. „Ty pitomče!“ rozkřičela se na škorpiona „Pročs´to udělal? Já teď zemřu a ty se utopíš!" ...a než se nad oběma definitivně zavřela voda, škorpion stihl říci pouze: „Sem prostě takovej.“
Stará ruská bajka vypráví o dvou žabách, které při hledání něčeho na zub nachomýtnou se ke kravínu. Napadne je, že tam by mohly najít něco dobrého a oknem skočí dovnitř. Ku své smůle však přímo do vědra s čerstvě nadojeným mlékem. Vyskočit nemohou, okraj je vysoko a nemají se od čeho odrazit. A tak se jedna rozhodne, že je zbytečné, aby zemřela unavená, plácat se přestane, klesne ke dnu a tam zemře. Ta druhá, i když je též přesvědčena, že smrt je nevyhnutelná, bojuje dál až úplným vysílením padne do mdlob. Když se probere, zjistí, že při svém zoufalém boji o život utloukla pod sebou v mléce tenkou vrstvu másla, které ji nadnáší. Poselství této bajky je zřejmé - nikdy, Nikdy, NIKDY!!! se nevzdávat, byť by naděje byla sebenicotnější. Odkaz na tuto bajku a její poselství umístil svérázný historik Jan Drnek do názvu své knihy, která pojednává o tom, co by bylo kdyby...
Jak jste si možná ráčili všimnout, objevily se nám tu nějaké nové kategorie. V rámci "Born in USA" zde najdete stroje, které se během WWII v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu, ale i později po válce v rámci běžných obchodních dohod, dostaly do služeb Royal Air Force, Fleet Air Arm, nebo jiného letectva Commonwealthu. Na úvod do kategorie jsem zvolil stroj, který toho v britských službách oddřel opravdu dost.
Červen ve Francii dovede být nádherný, pomyslel si Max Schwanz, když utrhl dlouhé stéblo trávy a vložil si jej mezi rty. Dny jsou teplé a prosluněné. Příroda si na začátek léta oblékne šat v barvách nejjasnějších a nejveselejších. K idylce toho chybí tak málo. Snad mohl by se objevit nějaký vlídný vesničan a do stínu statného dubu přinést džbánek chladného vína. Jenže vesnice je zničená, lidé byli ve stodolách postříleni nebo uhořeli v kostele, statný dub je vyvrácen, jeho kořeny vyčítavě ční k nebi a vlídný stín najde člověk už jen v útrobách některého tanku, které se v troskách vesice na čas usídlili. Max toho nechtěl až tak moc. Vlastně by mu úplně stačilo, kdyby se každou chvíli odněkud neozývalo: "Achtung JaBo!"
Na blankytně modré scéně oblohy nad jižní Anglií objevili se dva herci. Ponejprv se s odporným jekotem přihnal relativně malý letounek s obdéníkovými křídly a jakýmsi podivným doutníkovitým tělesem na hřbetě, aby jej následoval jiný, mnohem větší, a rychle letounek doháněl. Celkově nebylo pochyb o tom, že oba protagonisté jsou vůči sobě zhruba ve stejné relaci, jako příkladně taková kočka s myší. Když byla protivně ječící věc dohnána, letmým dotykem křídla ji lovec vychýlil z dráhy letu. Bezprizorní stroj předčasně ukončil svůj let pádem do polí, aniž by nadělal vážnější škody.
Hlavními protagonisty tohoto incidentu byl na straně jedné proudový bezpilotní letoun Fieseler Fi-103, historii lépe známý jako V-1, který na svých křídlech měl do některé z londýnských čtvrtí přinést další příděl zmaru. V roli lovce se představil Hawker Tempest Mk.V. RAF dokázala do konce války zneškodnit 1771 střel V-1. 638 z nich padá na konto Tempestů.
Vzhledem k okolnostem by nadpis mohl být považován za poměrně levný pokus o žert. Nicméně neodolal jsem. Přesto nebo snad právě proto ještě připodotknu, že se skutečně stále ještě ženit nemusím, ale chci...
