Spitfire PR.XIX

 

Maratonec

Teď tak trochu nevím, jak začít, aby to neskončilo půldruha hodinovou přednáškou... Tedy stejně jako v předchozím případě vezměmež to stručně. Ačkoliv byl spitfire v první řadě stíhací letoun, poměrně brzy RAF pocítila potřebu využít jeho výkony i jinde, a tak se v poněkud nepřehledném systému značení objevilo i několikero variant průzkumných, jejichž jedinou zbraní byla rychlost. Spitfire PR.19 byl poslední průzkumnou variantou a zároveň poslední aktivně sloužící variantou Spitfiru vůbec - poslední operační let byl uskutečněn 1.4.1954. I tehdy po deseti letech služby díky maximální rychlosti 740 km/h a dostupu cca 13000 metrů pro protivzdušnou obranu představoval stejný problém, jako o nějaký pátek později nepoměrně modernější americký SR-71 Blackbird...

Spitfire PR.19 se také více-méně omylem stal držitelem jednoho rychlostního rekordu. Jednomu stroji tohoto typu při letu ve velké výšce selhalo přetlakování kabiny. Náhlý nedostatek dýchatelného vzduchu musel pilot řešit rychlým sestupem o nějakých 8000 metrů. Při střemhlavém letu dosáhl jeho Spitfire rychlosti 1110 km/h.

Původně jsem měl v plánu stavět něco úplně jiného. Ale po mordování s námořníkem jsem si chtěl postavit pro změnu nějakého pohodového Spita. Ačkoliv ani tenhle kousek nebyl prost komplikací (je ze stejné stavebnice jako FR Mk.XIV a FR Mk.XVIII a ačkoliv jsou potřebné úpravy jednoduché až triviální, jsou poměrně rozsáhlé a člověk na tom nějakou tu hodinku nechá), oproti předchozímu to byla zívačka...

Stavbu popisovat nebudu, je to pořád stejný. Zbarvení představuje stroj ze samého konce služby u RAF:

81.peruť RAF, základna Seletar v Singapuru, počátek roku 1954