úterý 28. dubna 2009

Seafire Mk.XV

aneb Kterak naučili draka plavat

Jak došlo k tomu, že se na palubách britských letadlových lodí Spity objevily, to by vám řekl lépe Petr. Já se omezím pouze na stručné a pouze mírně ironizující sdělení, že za to může typický škodlivý vliv velení námořnictva na jeho leteckou složku. Počátkem WWII se na palubách britských letadlových lodí nacházela podivná směska letadel, z nichž skutečnou námořní stíhačkou nebylo žádné. Potřeba nějakou získat byla dosti akutní a vedla k poměrně rozumnému přesvědčení, že vývoj něčeho zcela nového by byl příliš dlouhý, přičemž čas byl luxus, který Británie tehdy neměla. Sáhlo se tedy po existujícím dostatečně výkonném stroji z inventáře RAF a začlo se s úpravami. Výsledkem byl Seafire Ib, který vizuelně a dost pravděpodobně i větší části vnitřní konstrukce odpovídal tropikalizovanému Spitfiru Mk.V...

Řekl jsem stručně - ani Seafire na ty letadlové lodě nebyl zrovna to nejlepší. Podvozek se tomu otevíral směrem k centroplánu, letadlo díky tomu mělo poměrně malý rozchod podvozkových noh a přistávat na takové zařízení byl adrenalin i na pozemních základnách. Na letadlovce zábava pro otrlé... Nicméně ve vzduchu to byl stejně schopný válečník, jako jeho bratránek od RAF, nebyl tedy důvod jej nevzít na milost alespoň do získání nějaké vhodnější náhrady. Ta sice přišla ještě během války v podobě amerických námořních stíhaček Wildcat, Hellcat a Corsair, nicméně Seafiry se v operační službě udržely nejen po celou dobu trvání WWII, ale i docela dlouho po ní.

Seafire Mk.XV je první poválečnou verzí Seafiru. Zároveň je první verzí, která byla poháněna motory RR Griffon. Do služby u FAA se dostaly krátce po skončení války, vydržely až do počátku 50.let a krom britského námořnictva je používalo barmské letectvo, ale také francouzské nebo kanadské námořní letectvo. V obou státech se patnáctky velké oblibě netěšily a poměrně brzy byly nahrazeny - v Kanadě britskými stroji Hawker Sea Fury, ve Francii americkými Hellcaty.

K modelu . Firma CMR, která model vyrobila, těší se pověsti kvalitního výrobce, z jehož produktů člověk nemusí mít vítr. Mohu potvrdit, že jsem při koupi modelu skutečně neměl ani jeden. Tento stav mi vydržel pře první pohled do krabičky až do prvního pokusu některé díly zkusmo sesadit a vyzkoušet lícování. Tehdy jsem větry úplně přeskočil a rovnou se málem posral. Na obou polovinách trupu skvěla se v dělící rovině řada bradaviček. Jako pracovník slévárna jsem mohl tušit, co najdu pod nimi, bohužel mi mé rozhodnutí netahat si práci domů v tomhle případě přineslo menší trauma. Ony bradavička byly způsobeny předčasným vyjmutím dílu z formy, což mělo za následek vyhřeznutí tekutého materiálu skrz nějakou slabší krustičku materiálu již ztuhlého. Materiál těch vyhřezlinek samozřejmě v dílu samém chyběl. Vem čert, zatmelí se, přebrousí se... Na jedné polovině trupu byla špatně dolita spodní část přídě. Při sesazení obou polovin trupu díly pod kuželem vrtule seděly a od něj se směrem ke kořeni křídla rozbíhaly až do cca 3 milimetrové mezery. Vem čert, zatmelí se přebrousí se... Přistávací hák byl o 1,5 až 2 milimetry kratší, než otvor v trupu, do něhož měl být vlepen. Vem čert, zatmelí se, přebrousí se...

S většinou úskalí, která mi model přichystal jsem se vypořádal spíše rezignovaně, než s jakoukoliv negativní emocí. Stavba pokračovala pomalu, ale přesto se celkem jistě blížila ke konci, aniž bych čekal nějakou další zradu. Ta přišla v podobě taženého překrytu pilotního prostoru, který byl podivně úzký a krátký a nízký a vůbec tak nějak mrňavý... Na otvor v trupu naroubovat prostě nešel! Vytáhnout si novou neumím, chvátila mne panika. Nicméně v domácích zásobách se jakž takž ucházející náhrada našla. Ačkoliv ani ta tak úplně nesedí, znamená výrazný posun k lepšímu a já už prostě neměl sílu začínat s ní znovu. A tak tu ten model sedí, já naň s rozpaky koukám, vědom si toho, že ten výsledek mohl být mnohem lepší... Nicméně úplně nespokojen nejsem - při těch problémech dopadl ještě celkem dobře.

Závěrem dodám, že slušivý kabát, složený z barev Extra dark sea grey na horních a Sky type S na spodních plochách, náleží 773.peruti královského námořního letectva, která byla počátkem roku 1950 dislokována na Gibraltaru.

seafxv

O samotě...

bratranci

...a společná s bratranci...

7 komentářů:

  1. tož pěkné to máš, ale ještě se to přefotí, ať můžou ostatní lépe kritizovat ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. nevím,co furt máš :) já vidím slušně zpracovaný kit ...

    OdpovědětVymazat
  3. Na to, jak jsi popsal obsah krabicky, ten vysledek vypada skvele.

    Tady mas za odmenu jeho bratricka, neni to sice Mk.XV, ale co nadelam...
    http://www.vejrazka.name...et7.html

    OdpovědětVymazat
  4. jo jokdo má zájem, nechť se přihlásí, uspořádáme přednášku na téma vývoj verzí S. Seafire...

    :-)))

    OdpovědětVymazat
  5. Petře, já měla pocit, že máš zákaz přednášet ještě nejmíň 3/4 roku a pak Tě ještě stejně čeká podmínka...

    OdpovědětVymazat
  6. v poho...já začnu až po Galahadovi... :-))

    OdpovědětVymazat
  7. hmmm......jestli to bude stačit...

    OdpovědětVymazat