Nešťastní lidé bez bolavých nohou

 

Je listopad, okolo svatého Martina, tedy by tu - jak se již stalo takovou hezkou tradicí - měl být co nevidět zavěšen vesele zvětralý článek o dalším, ještě lepším ročníku Memoriálu československých parašutistů.

Víkend o slámotě

aneb Testujeme játra

Zaskočení lidé s bolavýma nohama

Po loňské improvizaci, na níž tím jednoznačně nejlepším bylo to vzepětí zúčastněných, kteří akci zpunktovali hygienikům navzdory, jsme se zase vrátili do Chrudimi.

Nadávky nás baví

"Vidim vyžilýho rockera. Na hlavě odrostlou, trochu umaštěnou a pocuchanou muletu. Na očích sluneční brejle, jako nosí Ozzy. V koutku párátko jako náhražku za cígo, protože ve škole se nekouří. Oděv vcelku jednoduchý - černý triko, přes něj bunda M65 tak stará, že by se jí v hospodě už ani neptali na občanku, ošoupaný - možná i trochu prošoupaný džíny a na nohou koně.
A dneska se naučíme vědecky uvařit kafe tak černý, že bude něco jako černá díra v hrnku.
...až to budete mít hotový, tak mě vzbuďte..."

Věnováno Psici, která jistě promine, že jsem kroužek vědecký vyměnil za modelářský. A ačkoliv to není nikde explicitně psáno, též koně za kanady...

Kterak mi praskla guma

dvakrát

žHavé výstřely

 Lenost je mocná a dnes se jí podařilo vyhnat mě místo vaření pro dvakrát M79 a jednou M17. Čekání na ně jsem si ve společnosti lahodného a voňavého G krátil vzpomínkou na večerní seriosní debatu se svojí přeúžasnou ženou.

Going dark...again...

Rok, možná dva a možná jen půl nazpátek jsem zaslechl rozhovor s Danem Vávrou (u něhož se snad příliš nespletu, když řeknu, že ho není třeba představovat), z něhož mi tehdy v hlavě neutkvělo mnoho. Vzpomněl jsem si na něj - a opět spíš na to, že jsem jej slyšel, než na nějaké detaily - o pár měsíců blíž k současnosti, když jsem po delším čase hrábnul do šuplíku po instalačních CD hry dost starý na to, aby jí v hospodě nalili.

Ne tak šťastní lidé s ne tak bolavýma nohama... část první

 Co říci úvodem. Jezevci se samozřejmě těšili a v rámci možností i poctivě připravovali na listopadový vrchol turistické sezony. 
...ale kung-flu řekla ne...

Mk.II

Tanky Mk.II měly původně sloužit k výcviku posádek a s jejich nasazením ne frontě se příliš nepočítalo. Nicméně člověk míní... Z celkem 50 vyrobených tanků Mk.II v Anglii zůstalo pouze 5 kusů. 20 bylo odesláno do Francie rovnou, 25 s určitým zpožděním kvůli "mezipřistání" právě u výcvikových útvarů. 

První Eso

Skryt mezi stromy hlídal křižovatku na silnici k Pociechu. V druhé polovině září bývají rána chladná, ale vzdálený lomoz prozrazoval, že zde, v Kampinoském lese, bude za chvíli pořádné horko. S okem připraveným na okuláru a prstem na spoušti jen s největším úsilím krotil nervy. Zachoval chladnou hlavu a tanky, které se po silnici blížily a mířily zřejmě na Pociech, nechal projet. Palbu zahájil na odkryté boky dvou lehkých tanků Pz.Kpfw.35(t) a jednoho středního Pz.Kpfw.IV... Když zbraně zmlkly, bylo zřejmé, že tyhle tanky doválčily. Jejich posádky na léčku ani nestihly zareagovat.

Spálený Mill

"...jen mi štve, že nám má na tý střelnici celej den pršet."
"To nám cestou ne. Jsem koukal na předpověď a nějaká přeháňka tu a tam jo, ale jinak polojasno."

Tacticool bačkůrky

Ctěné čtenářstvo si jistě ráčilo povšimnouti, že mě v posledních pár letech začala bavit pěší turistika.

Šťastní lidé s bolavýma nohama III

Bylo zhruba čtvrt na osm ráno. Rozednilo se teprve před chvílí, kraj stále spal. Jen okno strážní budky u brány na letiště svítilo a pohyb za záclonou byl jedinou viditelnou známkou života.
"Dobrý ráno, my se jdeme nahlásit. Paraskupina Alfa, tým Jezevci..."

Letní příprava

Zvykl jsem si na téma výletů, které my Jezevci pořádáme v rámci přípravy listopadový memoriál čs. parašutistů, utrousit jen tu a tam krátkou poznámku na FB. Ten poslední mi ale z nějakého důvodu vychází delší, pročež jsem se rozhodl zatočit zarezlou klikou mlejnku a odložit si sem...

Šťastní lidé s bolavýma nohama II

"Co když to letos nedáme?"
"Tak to budem zkoušet, dokud to neklapne."
"Dobře... A co když to teda letos dáme?"
"Tak to dáme příště zas, ne...?"