pondělí 15. června 2020

Mk.II

Tanky Mk.II měly původně sloužit k výcviku posádek a s jejich nasazením ne frontě se příliš nepočítalo. Nicméně člověk míní... Z celkem 50 vyrobených tanků Mk.II v Anglii zůstalo pouze 5 kusů. 20 bylo odesláno do Francie rovnou, 25 s určitým zpožděním kvůli "mezipřistání" právě u výcvikových útvarů. 
Kvůli původnímu určení nebyly kladeny nijak velké nároky na pevnost použitého pancíře a proto byl pro stavbu tanků Mk.II použit méně kvalitní materiál. Byť v tomto směru panují jisté pochybnosti, pravdou je, že v pozdějších bojových střetnutích pancíř podléhal i průbojnému střelivu běžné puškové ráže.
K bojovému nasazení tanků Mk.II došlo především v bitvě u Arrasu mezi 8. dubnem a 17. květnem 1917. Cílem britského snažení zde bylo vázání sil německé císařské armády tak, aby se lépe dýchalo Francouzům snažícím se prorazit v okolí Aisne. První dva dny bitvy u Arrasu lze bez přehánění popsat jako ohromující úspěch, protože britské a kanadské divize Němce až nečekaně snadno vypakovaly z kopců v okolí Monchy, Croisailles a Vimy. Kdyby nic jiného, protivníka tak připravili o výhodná pozorovací stanoviště, která do té doby sloužila k navádění dělostřelecké palby na pozice spojenců. Zhruba v polovině dubna se však Němci z prvotního překvapení trochu probrali a podnikli několik protiútoků. Je-li mi známo, žádný z nich neuspěl, nicméně Brity stála obrana dobytých území dost sil a další postup se výrazně zpomalil, pročež územní zisky mezi polovinou dubna a polovinou května už zdaleka tak oslnivé nebyly. Podařilo se však Němce přimět, aby k Arrasu dopravili záložní oddíly od Aisne, kde tudíž nemohli stát proti Francouzům. Francouzům to však bohužel k naplnění cílů nestačilo. Němci si rozhodující střet v jejich sektoru vnutit nenechali... Strategická situace na západní frontě se příliš nezměnila, zúčastněné armády zhubly  dohromady o více, než půl milionu mužů (německé ztráty jsou přibližně vyčísleny na 163 000 mužů, britské na 160 000, francouzské na 187 000; do jarních bojů na západní frontě se zapojil také ruský expediční sbor, který přišel o zhruba 5000 mužů)

To by k historii stačilo, podíjmež se teď na model. Ten vyrobila ukrajinská firma Masterbox, když se pár let zpátky různí modelářští výrobcové předháněli ve zpracování předloh z Velké války, protože stoleté výročí bojů, které tvář Evropy změnily k nepoznání, přeci jen není každý den. Masterbox se ujal britských tanků a obrněných vozidel, což byl tah v zásadě dost mazaný, protože byť krabičkových verzí tanků je na trhu asi šest, forma stačila vyrobit jedna jen s pár vložkami pro nějaký ten alternativní díl.
Z těch šesti krabiček mi oko padlo na Mk.II female. Nelze říci, že by tato volba byla podložená lhostejno, zda rozumovou úvahou, nebo náhlým vzplanutím. Ten prvoválečný steampunk mě baví tak nějak obecně. Stavba samotná je naprosto bezproblémová záležitost, dílů je málo - to zejména díky zcela chybějícím početným kolečkům podvozku, která jsou na těchto tancích zcela skryta pod pancéřováním, pročež se s nimi výrobce neotravuje.
Barvení modelu jsem si ozvláštnil připomínkou dob, kdy nemaje stříkací pistoli, modely jsem barvil štětcem. V tomhle případě jsem teda neštětcoval celý model. Pouze na sponsony jsem takto domaloval kamuflážní pole světle šedé, světle hnědé a tmavě zelené barvy.
/Vícebarevné kamufláže, které pro britskou armádu navrhl malíř Solomon Joseph Solomon, se na tancích v poli příliš dlouho neohřály. Záhy se zjistilo, že tank se velmi rychle pokryje vrstvou bláta a prachu, čímž si de facto vytvoří kamufláž vlastní. Z výroby se proto vozidla začala dodávat jednobarevná./
Podstavec jsem tentokrát pojal jinak. Místo kusu terénu (do kterého se mi, přiznám se, zrovna nechtělo) jsem si vytiskl kus mapy s vyznačenou frontou v okolí Arrasu a tu nalepil na promořený soklík. Nástřikem několika nepravidelných tenoučkých vrstev silně naředěné šedé, žluté a zelené (vždy směs všech tří, ale pokaždé s jinou převládající barvou) jsem mapu nechal trochu "zplesnivět" a na závěr podstavec zakonzervoval bezbravým lakem. Po proschnutí jsem na něj model přilepil, čímž bylo definitivně hotovo.
A tohle všechno se přihodilo asi tři roky nazpátek. Zhruba od té doby mi tu hnil nedopsaný článek a já se chytil za rypáček až v momentě, kdy jsem si zase jen tak ze sportu během pár dnů sbouchal další z britských prvoválečných tanků - tentokráte Mk.I z bitvy o Gazu - a už zase se mi nechce dodělávat podložku...






Žádné komentáře:

Okomentovat