Tacticool bačkůrky

Ctěné čtenářstvo si jistě ráčilo povšimnouti, že mě v posledních pár letech začala bavit pěší turistika.
Chodíval jsem na pochody v různých botách. V zimě ve vysoké obuvi vojenského střihu, v létě v pevnějších keckách. Nikdy jsem si na (ne)pohodlí nijak zvlášť nestěžoval, neboť mi přišlo přirozené, že řádově desítky kilometrů chůze bolestivou kombinaci otlaků a únavy přinesou.
Důkladnější užívání sebou přineslo důkladnější opotřebení, pročež nepovažuji za nijak zvlášť rozmařilé rozhodnutí  najít a pořídit obutí pevnostně odpovídající intenzitě nasazení. Volba po přemýšlení v podstatě docela krátkém padla na boty Lowa Zephyr. Pár jmenovaných bot mívá na nohou každý druhý účastník memoriálu čs. parašutistů, navíc si je pořídil parťák, mocně si v nich hoví a vůbec na ně chválu pěje.
I rozhodl jsem se jim dát šanci také. Ze všeho nejdřív jsem potřeboval prolomit psychický blok vystavěný cenou vybrané obuvi. Čtyři tisíce jsem za boty nikdy dříve nedal, pročež jsem si stvořil sofistikovaný plán s jehož pomocí jsem chtěl zásah peněženky zmírnit. Tím byla reklamace staršího páru bot, které jsem sice nosil rád, avšak jim praskala podrážka, což mi, přiznám se, u bot obvykle docela vadí. Cena Zephyrů by se tak alespoň opticky snížila o cca třináct stovek a to se vyplatí.
Pro Zephyry jsem si došel s tím, že je budu střídat se starší obuví. Ta měla posloužit jako záloha, než se nový pár vyšlápne. Příjemným side effectem by ještě bylo, kdyby se závada nalezená na podrážce ještě trochu zvýraznila, aby pak při reklamaci nedošlo k dohadům.
Plán mi úplně nevyšel, protože na střídání nedošlo, protože se z těch Zephyrů fajfkám nechce, protože ty botičky fajfkám neubližujou. Nebudu se pokoušet o žádnou zevrubnou recenzi. Ostatně tu už napsali jiní. Já novou obuv statečně vyzkoušel pětatřiceti kilometry pár dnů po jejím pořízení, abych zjistil, že žádné vyšlápnutí není potřeba - boty byly pohodlný hned.
Myšlenka, že teprve v botách za čtverec člověk pozná, kde mají rezervy ty za třináct stovek, zřejmě nebude nijak převratná, ale přesto si ji tu zavěsím z radosti snad ani ne z myšlenky samotné, jako z prosté skutečnosti, že jsem ten čtverec nespláchnul do hajzlu.