Vo ničom...

Nechoďte venčit vopice! Věřte mi...

Matilda u mne bydlí jen pár týdnů a už se stala plnohodnotnou členkou domácnosti. Má své místo, kam jí nikdo neleze, sousedy straší lépe, než můj pes a prakticky kdykoliv díky ní mám možnost uniknout před úklidem a vrátit se, až když je mámin arzenál spotřebován nebo uklizen... A to se vyplatí. Nicméně má i své nevýhody. Nevím, jestli se s tím už narodila, nebo to získala při křtu společně se jménem, ale je to mstivá ženská a když nemá náladu, dovede být převelice protivná. V pátek ráno jsem vstával z pelechu dost neochotně. Jednak jsem se moc nevyspal, a pak mi taky chyběla představa o tom, co s tím svátečním dnem provedu. Z postele jsem se s úsilím vyhrabal a po snídani umyl toho člověka, co na mě koukal ze zrcadla... A pak jsem začal přemýšlet, jak s tou hromadou volného času naložím...Nápad přišel právě při pohledu na Matildu. Sundal jsem ji ze zdi, setřel z ní vrstvu oleje a šel si zatrénovat. Těch pár týdnů, co jsem si jí nevšímal mi dala docela sežrat a já měl po dvaceti minutách toho trénování plné zuby. Nicméně poté, co jsem ji po tréninku něžně uložil k odpočinku, mi nejspíš odpustila - v neděli už byla mnohem přívětivější.

V neděli jsem si šel koupit stojan na cd a při té příležitosti zjistil, že bych se měl veeeelkým obloukem vyhýbat knihkupectvím. Kolem jednoho jsem prošel a z peněženky mi náhle zmizela tisícovka. Knihkupectví se tak připojila k modelářstvím, army-shopům, železářstvím, cukrárnám,... a jiným. Marně se snažím přijít, kolem kterého typu kšeftu mohu projít bez nebezpečí náhlého prudkého úbytku hmotnosti v oblasti peněženky... Ne snad, že bych nějak rád nakupoval. Courání mezi regály/věšáky/něčím takovým mě nebaví vůbec. Jenom občas pro něco jdu a tohle by se mohlo hodit, tamto nejni špatný... a litr v prdeli! Tentokrát jsem neodolal mohutnému cca pětikilovému anglickému výkladovému slovníku. Lesklé černé desky s tučňákem a asi tisíc stran mezi nimi jsem držel v rukou, listoval a na stránky ani nekoukal. Očima jsem těkal po okolí až mi oko padlo na jinou knihu... Párkrát jsem se tu zmínil o Duně - dle mého názoru nejlepším sci-fi (nejlepším, protože jiné jsem nějak neměl potřebu číst). Frank Herbert rozsáhlou ságu začal psát v šedesátých letech, stihl šest knih (které mají dohromady asi 3000 stran) a pak umřel a bohužel nechal dílo otevřené. Ale stal se idolem a příkladem pro další autory sci-fi literatury. Jedním z oněch inspirovaných byl Kevin J. Anderson. Ten jednou prohlásil, že sedmý díl Duny si PROSTĚ PŘEČTE i kdyby si ho měl napsat sám. Za tím účelem vyhledal Frankova syna Briana - toho času rovněž úspěšného spisovatele - a skutečně se společně dali do psaní. Jejich spoluprací sice nevznikl sedmý díl, ale činili se. na svědomí mají už celkem šest knih, které odkrývají historii světa, o němž psal Frank Herbert. V podstatě se jedná o dvě trilogie:

Předehra k Duně (Atreidové, Harkonneni, Corrinové) - mapuje události, které těsně předcházely původní Duně. Začíná cca 40 let před prvním Herbertovým románem...

Historie Duny (Služebnický Džihád, Křížová výprava strojů, Bitva o Corrin) - 10 000 let před původní Dunou. Přibližuje události, které utvářely společnost původního Herbertova světa. Proč se lidská společnost distancuje od jakékoliv formy umělé inteligence. Proč jsou lidé závislí na koření z Arrakis. Proč Harkonneni zatrpkli a kterýmkoliv jiným rodem (Atreidy obzvláště) pohrdají...

V regálu jsem objevil Bitvu o Corrin. Poslední. To prostě jinak nešlo! No fakt ne... no tak nevěřte no... stejně vám to k ničemu neni... No a to by bylo asi tak všechno... Vlastně ne - ještě to venčení vopic. Nooo... v sobotu mě zas někdo dost ošklivě opil (u kmotřičky jsem zaslechl formulku OOO - opravdu otřesně opilý - jelikož bych ten stav lépe nepopsal, dovolím si formulku adoptovat...) a já mám takové podezření, že onen "drobný výdaj navíc" má něco společného s kocovinou, kterou jsem v sobotu ulovil...