Higgs si pro mě přijel osobně. S ním se na místo dostavilo několik uniformovaných policistů, kteří si místo poměrně důkladně prohlíželi, zatímco se Higgs bavil se mnou. Převyprávěl jsem mu co a jak se seběhlo, dle svých možností mu to na místě i předvedl. Celou dobu beze slova pokyvoval hlavou. Dá se říci, že na sobě ani nedával znát nějaké rozladění, na které by měl plné právo, vzhledem k tomu, že jsem ho vytáhl od televize. Když jsme na místě skončili, odvezl mě na stanici, kde má výpověď dostala prostřednictvím policejního protokolu oficiální podobu. Chtělo se mi spát, měl jsem hlad a v doku jsem při čekání na policii trochu prochladl. Celkové nepohodlí podtrhoval Higgs, který neuměl psát na stroji. Díky tomu se zápis protokolu docela protahoval a oba jsme z toho byli poněkud nevrlí. Higgs ještě o to nevrlejší, že díky kazetě z mého záznamníku už existovala souvislost mezi mnou a Stephensem a tak musel případ Stephensovy smrti zase otevřít. Když skončil se zápisem, vytáhl papír z psacího stroje, text si po sobě přečetl a nakonec papír založil. Založil si ruce na prsou, chvíli na mě koukal a bylo vidět, že se chce na něco zeptat. Neodolal.
"Prosimtě... můžeš mi říct jednu věc?"
"Hmmm..."
"Zbraň máš." řekl a vrhl při tom krátký pohled na mé levé podpaží. "proč si ji nepoužil...? Jde na tebe chlap s pistolí a ty ho umlátíš i když máš v kapse kvér...Můžeš mi to vysvětlit?"
"Já ho nechtěl zabít... slíbil mi nějaký informace a já je chtěl. A co se s tim chlapem vůbec stalo?"
"Chápu... Patolog na něj koukal a našel dva druhy zranění, který mohly způsobit smrt. Jednak rozsáhlou tříštivou frakturu lebky v oblasti zátylku a s tim související vnitřní zranění, a pak rozdrcenej hrtan. Prej byl docela oříšek poznat, který z těch zranění bylo vlastně smrtelný, protože vznikly zhruba zároveň. Nicméně nakonec prohlásil za příčinu smrti ten rozdrcenej hrtan... Takže příště se ptej prosím trochu něžněji... nám by se nějaký info taky hodilo..."
"Příště? To mě přivádí k otázce... co se mnou?"
"Kvůli tomu mrtvýmu?"
"Jo..."
"Nic... tvou verzi jsme na místě ověřili a sedí. Takže to uzavřem jako nutnou obranu."
"Dobře." řekl jsem a chystal jsem se k odchodu.
"Crayfishi... měl by ses dát dohromady. Vypadáš jak mrtvola." pravil ke mně starostlivě Higgs.
"No kvůli tobě zrovna ty krasavče inteligentní..."
"Jasný...já blondýnky taky nemusim... já ale myslel spíš to, že ti z vočí kouká tejdení kocovina." Jelikož mu jeho nabádání přišlo až příliš rodičovské, zkusil zavtipkovat a trochu to shodit hezkým šroubovaným: "Ovládl tě Démon Alkohol. Někdo by tě z toho měl vytáhnout!"
"Ale já nechci, aby mě z toho někdo tahal! ...mě se v tom líbí..." odpověděl jsem mu a odešel. Bylo po půlnoci, autobusy nejezdily buď vůbec nebo blbě (zajímalo by mě, jestli je tohle specialita Londýna nebo to tak maj všude, že se slušnej člověk ani z hospody domu nedopraví), tak jsem se rozhodl, že přespím v kanceláři, neb tam jsem to měl z policejní stanice blíž než domů. Procházel jsem potemnělým domem potichu až ke dveřím, od kterých mám klíče, odemkl je a vstoupil do místnosti. Rozsvítil jsem malou stolní lampičku, jejíž světlo mým zrakům odhalilo list papíru, na kterém stálo:
ZBAVIL SES JEN JEDNOHO Z MNOHA KATŮ. PŘIJDOU DALŠÍ...
Sotva jsem poselství na papíře dočetl, průvan praštil dveřmi. Trhnul jsem sebou a tak rychle, že jsem překvapil i sám sebe, jsem se otočil a tasil zbraň. S namířenou zbraní jsem zíral na zabouchnuté dveře. Nechal jsem ruce pomalu klesnout podél těla, otočil se, opřel o stůl a rozbrečel se jako malý kluk, čímž jsem si definitivně nechal vytéct nervy...
Žádné komentáře:
Okomentovat