pondělí 5. září 2005

Fůrie

aneb Hawker Sea Fury od Special Hobby

Před nedávnem jsem se tady zmínil o letadle Hawker Sea Fury jako o posledním členovi tzv. Letky špatného počasí. To nebylo tak docela přesné, protože rodina stíhaček firmy hawker byla letkou špatného počasí zvána díky bojovým jménům, která tato letadla nosila (Hurricane/Hurikán, Tornado/Tornádo, Typhoon/Tajfun a Tempest/Smršť). Tomu se Sea Fury trochu vymyká. Zmínil jsem se o něm jednak proto, že po konstrukční stránce je přímým následovníkem Tempestu (smršť) a navíc pro něj mám velkou slabost...

Tato slabost nedávno způsobila také to, že jakmile jsem na pultě modelářského obchodu spatřil short-runovou stavebnici tohoto krasavce od firmy Special Hobby, opravdi jen velmi krátce jsem váhal o tom, zda si ho domů odnesu...

Krabička

O historii letounu jsem psal už v článku výše zmíněném, proto jen krátce. Hawker Fury vznikl hlubkou modernizací Tempestu po zkušenostech, které firma Hawker získala při zkouškách kořistního Focke-Wulfu Fw-190. Prototyp vzlétl v roce 1945, ale válka se chýlila ke svému konci a RAF měla dostatek velmi kvalitních stíhacích letadel, proto byla objednávka na letoun Fury stornována. Jenže Sydney Camm byl iniciativní jedinec a na projekt se nevykašlal, Furyho navalizoval a nabídl Královskému Námořnímu Letectvu (FAA). FAA se oproti RAF přebytkem kvalitních stíhaček chlubit nemohla. Americké stroje z Lend-Leasu se vraceli a Seafire (navalizovaná verze Spitfiru) rozhodně plnohodnotnou námořní stíhačkou nebyl. Tak vznikl Sea Fury, který do služby přijat byl. První letoun, který již měl vše potřebné pro službu na letadlové lodi , vzlétl až v roce 1946, sériová výroba začla o rok později a ukončena byla v roce 1950. Sea Fury se vyráběl ve dvou základních verzích - F Mk.10 a FB Mk.11 Rozdíl mezi nimi byl pouze v konstrukci křídla. FB Mk.11, coby stíhací bombardér, měl křídlo upravené pro instalaci pumových a raketových závěsníků... Hawker Sea Fury se dočkal značného rozšíření a kromě 615 kusů vyrobených v Anglii ještě 47 kusů (22x F Mk.10 pod označením Mk.50 a 25x FB Mk.11 jako Mk.51) vyrobila firma Fokker pro potřeby Holandského námořnictva. Kromě FAA a Koninklijke Luchtmacht se Sea Fury objevil v Kanadském námořnictvu, Australském námořnictvu, Kubánském letectvu, Iráckém letectvu, Pákistánském letectvu, Barmském letectvu... Pro zajímavost uvedu, že třeba v Pákistánském letectvu byl Hawker Sea Fury nahrazen až počátkem šedesátých let dvoumachovým letounem F-104 Starfighter...

K modelu samotnému. Je v měřítku 1/72. Vyrábí ho pražská firma MPM v edici Special Hobby. Tato firma vyrábí modely tzv. short-runovou technologií, což v praxi znamená, že model se svojí kvalitou rozhodně nedá srovnávat s produkcí zavedených firem, jako je třeba Revell nebo Hasegawa. To je dané technologií výroby a já za sebe mohu říci, že model Hawkeru Sea Fury se v rámci možností lépe povést asi nemohl. Stavebnice obsahuje dva rámečky tmavě šedého plastiku s cca třiceti součástmi, pytlík polyuretanových odlitků (podvozkové šachty, kokpit, kužel vrtule) a acetátovou fólii v níž je pro jistotu dvakrát vytažen překryt pilotního prostoru. V krabičce samozřejmě nalezneme i plán stavby (přehledný) a obtisky (kvalitní; výrobce Aviprint). Výrobce nám nabízí tři verze zbarvení: dvě britské z války v Koreji (Carmichaelova WJ 232 a jedna bezejmenná VR 943) a jednu Holandskou, sloužící na letadlové lodi Karel Doorman v roce 1952.

V současné době vlastním již několik modelů britských letadel z edice Special Hobby a zjistil jsem, že je-li to možné, jedna verze zbarvení je Holandská. Kromě Sea Furyho se to týká ještě letounů Fairey Firefly a Hawker Sea Hawk. Na ipms nymburk jsem v kontaktu se zástupcem společnosti MPM, panem Alfredem Riedelem, a tak jsem se poptal. Hrozně jsem se tehdy divil, proč u Sea Furyho není nabídnuto zbarvení kanadské (Kanaďané Sea Furyho používali poměrně dlouho a byli s ním nadmíru spokojeni), eventuelně nějaké exotické... vysvětlení bylo "nečekané" - Holandští obchodní partneři kupují více, než ti kanadští a kupují ještě více, když v krabici najdou své výsostné znaky...

Stavbu jsem si rozdělil na fáze - sestava trupu, sestava křídla a nakonec detaily. jak jsem již řekl - model je v rámci možností na vynikající úrovni, proto se zmíním jen o těch pár věcech, které jsem tedy zrovna neocenil. Tý ká se to hlavně trupu, do kterého místo motoru vlepujeme jen jakousi podivnou přepážku, kterou navíc nelze ničím nahradit, protože doplňkové sady s motorem Bristol Centaurus 18 na trhu nejsou. naštěstí je vrtulový kužel dost rozměrný a výhled na tuhle hrůzu uspokojivě zakrývá. Dále bych zmínil jednu nepřesnost ve stavebním návodu. V zadní části trupu se nachází šachta pro ostruhové kolečko, jejíž instalace je v návodu špatně - podle návodu by se ostruha nacházela v přední části šachty, ve skutečnosti byla v její zadní části. Při stavbě křídla jsem na žádný problém nenarazil.

Máme-li hotové křídlo a trup, čekají nás už jen menší sestavy a díly - Hlavní podvozek, vrtule, ostruha, přistávací hák, pitotova trubice, stupačka, přídavné nádrže (pokud je použijeme). Opět jsem nenarazil na větší problémy, jen bych rád upozornil, že podvozkové nohy hlavního podvozku jsou poněkud poddimenzované a letoun na nich stojí poněkud vachrlatě. Při zacházení proto buďte velmi opatrní. Další zmíněné díly jsou z kategorie titěrností, které doplňujeme na model až po barvení, protože by toto barvení nemusely ve zdraví přežít.

Pokud jde o zbarvení, již jsem řekl, že na výběr máme ze tří možností. Jistá nevýhoda právě těchto variant je v tom, že jsou všechny v podstatě stejné - Na všechny použijeme britské námořní barvy Dark sea grey na horních plochách a Sky type S na spodních a bočních. Pouze holandský stroj má narozdíl od obou britských boční plochy v barvě Dark sea grey. Jednoznačně nejatraktivnějším strojem tak je Sea Fury sériového čísla WJ 232, na kterém velitel 802.sq. FAA z lodi HMS Ocean, Peter "Hoagy" Carmichael dne 9. srpna 1952 sestřelil severokorejský MiG-15.

Při barvení modelu jsem se už s problémy setkal a ne právě malými. To samozřejmě nepřičítám modelu samému. Jde o to, že jsem si na Sea Furym zkoušel některé pro mě nové techniky, z nichž některé jsem napoprvé tak docela nezvládl... Navíc se mi podařilo zničit část obtisků, když jsem je nanesl na model a pak maskoval pomocí pásky Tamiya, abych mohl nastříkat invazní pruhy. maskovací páska měla zjevně poněkud silnější lepidlo a při jejím odstraňování šli obtisky dolů s ní. Zbytek obtisků se mi posléze podařilo polít dršťkovou polévkou, takže jsem pana Riedela musel poníženě žádat o nové... Dotyčný byl tak laskav, že mi je poslal a s nimi navíc katalog, ve kterém jsem našel spoooustu modelů, které si ještě budu muset pořídit...

Dnes je tedy Sea Fury hotov. Při stavbě jsem se větších problémů vyvaroval, abych si to při barvení všechno vynahradil. Stavebnice je zpracována kvalitně, a tak jediné, co jsem na ni doplnil byly čtyři dvojice neřízených raket původně ze stavebnice Spitfiru F Mk.14c z dílny firmy Academy. Učinil jsem tak v důsledku zralé úvahy, že bez podvěsné výzbroje Sea Fury vypadá nahatý... Závěrem dvě fotky...

 

Sea Fury 1
Zde ještě bez detailů...

...a tady trochu "naježený"

Žádné komentáře:

Okomentovat