"Jak je to s výzbrojí?" byla otázka, která mne od návratu do Anglie budila ze sna s celkem drzou pravidelností. Bylo zřejmé, že budeme muset něco vymyslet až na území USA. Zkoušet totiž do Ameriky propašovat něco, co se byť jen tváří, že to umí střílet, je nějaký čas docela o hubu. Napadlo mne, že by se zodpovědnost za tuhle záležitost dala elegantně shodit na hlavy našim klientům, ale bůh ví, jestli bychom nedostali do rukou luk a šípy.
"Jak je to s výzbrojí?" není důležité, kdy přesně a kdo přesně tu otázku položil. Důležité bylo, že nutně musela být zodpovězena a já na ní odpověď neznal. Trochu jsem se bál, že pánové, které jsem během minulého měsíce sehnal, si svůj záměr jít do akce se mnou rozmyslí. Takže si asi každý dokáže představit tu úlevu, když na tuto otázku za mne odpověděl Ir.
"Já to zařídim... Zejtra dám vědět Crayovi a nějak to zorganizujeme..."
Radši se nebudu ptát jak to mínil zařídit, mohlo by se mi to nelíbit. Ale protentokrát bych to možná překous. Druhý den jsem dostal sms, v níž stálo, že se cestou do Dunstonu stavíme "u známých na Floridě", kde si budeme moci náležitě nakoupit. Výlet jsme tedy naplánovali následovně: Já, Ir a Gailor poletíme na Floridu pro zbraně a odtud pojedeme autem do Everettu, kde zbytek skupiny zatím najde ubytování vhodné pro bandu žoldáků. Z několika dnů zabitých v autě jsem nebyl ani trochu nadšený, ale nedalo se nic dělat.
...
"Ježiši Marjá... to je nářez!" vydechl jsem při pohledu na skladiště, které nám mělo posloužit coby obchodní dům. Bylo neuvěřitelně dlouhé, neuvěřitelně široké, neuvěřitelně vysoké, temné a s těmi zakuklenými týpky za zády, kteří nám na cestě sem zavázali oči (stejný postup zopakovali i když jsme sklad opouštěli) bylo celkově velmi působivé i bez toho, že je plné zbraní všeho druhu... Gailor si svoji zbraň vybral sám. Odněkud vytáhl starou pušku Lee Enfield Mk.1 s optikou a se slovy "Tuhle chci" se s ní začal zbližovat... Do jeho výběru jsem mu kafrat nechtěl - nakonec proto jsem ho sem bral, takže jsem nakoupil pro devět lidí:
7 samopalů Sterling + 340 nábojů pro každý
2 kulomety BREN + 450 nábojů pro každý
10 pistolí Walter PPK s tlumičem + 70 nábojů pro každý; v ceně byla i podpažní pouzdra
2 těžké kulomety M2 a pro každý z nich jeden kaslík s municí - bylo na nich napsáno, že se do nich vejde 1000 nábojů. Zkontroloval jsem je a musím říci, že nápis nelhal... V případě těchto dvou zbraní jsem trochu váhal - jsou přeci jen příliš těžké. Vzali jsme je - je to zbraň, která odstrašuje už jen svou velikostí a podle toho, co mi říkal Dunstonský šerif, na velikost ti vandráci dají.
Žádné komentáře:
Okomentovat