Už jsem řekl, že vyhlídkou na nějaké čtyři dny v autě jsem nadšený nebyl. Jednak to byly čtyři upocené dny bez sprchy, a pak kufr plný zbraní se dá těžko utajit. Dodržovali jsme všechna americká pravidla silničního provozu, o kterých jsme věděli, protože kdyby nás snad zastavila dálniční hlídka, mohli bychom se dostat do nepěkného průšvihu... Vyhýbali jsme se větším městům, stavěli jen u relativně opuštěných benzinových pump a jinak jeli pokud možno nepřetržitě. Každé dvě hodiny jsme se střídali u volantu, kdo neřídil, jen tak pochrupoval a úplně si boural jakékoliv zdání denního režimu.
Jelikož kdo neřídil, ten spal, nebylo moc s kým mluvit. Aby nebylo ticho, zkusili jsme něco rozumného vymámit z rádia. Nepodařilo se. Nakonec Gailor odněkud vylovil brašnu se svojí sbírkou cd a cestu jsme pak trávili ve společnosti Jimiho Hendrixe, Wilsona Picketa, Janis Joplin, Procol Harum a jiných podobných interpretů, které si já osobně sice poslechnu celkem rád, ale čtyři dny v kuse jsou přeci jen příliš.
Do Everettu jsme dorazili ve čtvrtek 4.listopadu okolo sedmé hodiny večer. Kolegové sehnali solidní dům s velkou garáží. Zacouval jsem do ní, a jak se za autem zavřela vrata, vyložili jsme zbraně. Dle očekávání se obou BRENů chopili Chico a Dalton. Ostatní si rozebrali Sterlingy a pistole...rozebrali, vyčistili, složili... a uložili ke spánku. Jen pistole jsme si svorně všichni ponechali u sebe.
Během těch pár dnů, co pánové byli pospolu vyšlo najevo, že Chico by byl docela obstojná hospodyňka. Navařeno, napečeno...poklizeno... skoro jsem čekal, že ho někde uvidím běhat s prachovkou. Neběhal. Žádná tu nebyla.
Žádné komentáře:
Okomentovat