Celou cestu na pevninu jsme seděli na zádi a snažili se neusnout. Pokusy o rozhovor s Mantisem pravidelně končily nezdarem, tak jsme brzy rezignovali a rozhodli se na to vyspat. Zkroušený Mantis seděl kdesi v útrobách lodi a když náhodou někdo šel kolem, dočkal se nenávistného pohledu, někdy dokonce i povýšeného odfrknutí. Obvykle jsme to přecházeli poťouchlým úsměvem...
Bylo okolo jedenácté, když si Gailor šel pro něco k pití do kajuty. Sotva zmizel uvnitř lodi, zaslechli jsme, jak řve.
"Do hajzlu...poďte sem! Ten magor je mrtvej!" podívali jsme se po sobě a švihali se podívat, Co to ten Gailor mele. Vletěli jsme do kajuty, jak uragán a Gailora přitom skoro zabili dveřmi. Když jsme se nějak rozumně poskládali do nevelké místnosti, viděli jsme Mantise sedícího na židli, s rukama svázanýma za zády... prostě přesně tak, jak jsme ho uložili ke spánku... Jediným rozdílem byla absence pulzu a pěna u úst. Prohlédli jsme si ho a na klopě kabátu našli stopy po cumlání. Mantis spáchal sebevraždu.
"Hele tak tohle je nářez. Mě přišel jako takovej malej hajzl, takovej...moc posranej na něco takovýho." okomentoval nastalou situaci Chico.
"Tady fakt asi pude o něco většího, než jen partu vagabundů... Proč by se jinak zabíjel, kdyby to byli jen nějaký diletanti s trošku dobrodružnější povahou...?"
Na to jsem neměl co říct. Chico měl naprostou pravdu. Kvůli spojení s nicotnym místnim gangem přeci nebylo nutný sáhnout si na život. K tomu ten děsivý obraz v kyselině rozpouštěných naporcovaných mrtvol dělníků v dole... Sebral jsem se a šel o Mantisovi říct šerifovi.
"Co že udělal?"
"Otrávil se. A byl na to připravenej - měl nějakej sajrajt zašitej v klopě u kabátu.
"Tak Mantis si hrál na Jamese Bonda..."
"Mmm...ten piluli nikdy nenosil."
"No dobře - nechytejte mě za slovíčko Crayfishi...víte jak to myslim ne?
"Ale jo... Co s tělem?"
"Coby...hodíme ho do vody. Nakonec ho k ničemu nepotřebujem."
Kývnul jsem, vrátil se do kajuty a společně s Chicem jsme Mantisovo tělo vynesli na palubu a hodili do moře. Šerif měl pravdu - díky těm papírům, které Tony vytáhl z Mantisova krbu, jsme s jejich zesnulým majitelem stejně neměli o čem mluvit. Letmým nahlédnutím jsem zjistil, že je tam pár kupních smluv na nějaké pozemky v okolí Dunstonu. Při pohledu do těch papírů mne napadaly souvislosti, které by lecos vysvětlovaly, ale bude potřeba je ověřit.
Žádné komentáře:
Okomentovat