Naše nadšení z těžkého bojového vozidla, které jsme pro sebe získali, poněkud ochladlo, když jsme zjistili, že pracovat na úpravách jsou schopni jen Stephens a Carragher. Stephens navíc jen proto, že jako bývalý tankista má k problematice nejblíž. Takže přestavba Wolverina ze začátku vypadala poněkud chaoticky a pánové se občas nevyhnuli nějaké té chybě, kterou posléze museli napravovat. Lafetace dvou půlpalcových kulometů do prostoru, v němž měl původně své místo třípalcový protitankový kanón, trvala skoro celý den.
Na Carraghera se Stephensem byl při práci velmi zvláštní pohled. Nejdřív ze všeho společnými silami vymontovali lafetu se štítem, položili ji na ponk, aby posléze začli kroužit kolem, vzájemně si naznačovali kudy vézt řez a všemožně se dohadovali o tom, jak nejlépe tam ty kulomety zamontovat.
"Hele...ten štít bych dal do hajzlu, tajdle říznul tu lafetu a do toho položil ty zbraně takhle vedle sebe...zásobníkama nahoru..." prohlásil Stephens a svou řeč doprovodil příslušnými gesty.
"Ten štít nemůžeš dát pryč ty vole...ten tam funguje jako doraz pro elevaci. Když tam nebude, tak budu mít závěry těch dvou kulometů furt v klíně..." oponoval mu Carragher.
"To udržíš, ne? No nebo se na ty zbraně udělá takovej přípravek, na něm budou navařený voka. Další voka budou vevnitř ve věži...někde navrchu... No a ty závěry za tyhle voka pověsíme na nějaký ocelový lanka..."
"No dobře. Ale nedával bych tam ty zbraně zásobníkama nahoru. To se budou blbě vyměňovat. Nebudu mít kam votevřít závěr u tý zbraně, která bude na levý straně a nebudu schopnej tam ten pás vložit."
"A jak je tam chceš dát?"
"No normálně - zásobníky do strany."
"To pak ty kulomety budou muset bejt mimo osu jakoby k pravý straně... ten levej by se tam totiž s tim zásobníkem nevešel... Nebo by se kus tý stěny dal vyříznout."
"Neee...nic řezat nebudem. Že budou ke straně přece ničemu nevadí..."
"Ještě by se tam ty kulomety daly trochu víc utopit. Jako že by tolik netrčely z tý věže a ten zásobník by měl místo..."
"To neee... ještě se tam někam musim vejít já čoveče. A navíc při větší elevaci, bych měl spouště u kolenou. Ti řikám, že ničemu nevadí, když budou k tý pravý straně."
"No dobře...to byl jen takovej nápad..." prohlásil Stephens trochu rozmrzelý tím, že Carragher má na všechno odpověď.
Takže když se pánové dohodli, co a jak udělají, pustili se do práce. Nechali jsme je dělat a vytratili se na kouřovou. Z dílny se ozývalo hučení autogenu, rány kovu na kov, občas nějaké to zaklení. Úprava se protahovala, a tak se někteří z nás - konkrétně já a Dalton - sebrali a šli na jedno do té hospody, ve které jsem před nedávnem vypil asi hektolitr zázvorové limonády. Nebyl by to Dalton, kdyby mu zas někdo neřekl, že je buzerant a on mu za to nerozbil hubu...
Úprava byla hotová před setměním. V ponurém osvětlení Croftovy dílny stál Wolverine a se dvěma hlavněmi těžkých kulometů, hrdě čnících ke stropu, vypadal skutečně bestiálně. Stephens s Carragherem zřejmě odvedli dobrou práci, protože tenhle tunning se zalíbil i původně ne právě nadšenému Miltonu Croftovi...
Žádné komentáře:
Okomentovat