Paní Pazderová...

...další do sbírky...
Paní Pazderová je svým vlastním osobitým způsobem moje kolegyně. Je společně s dalšími dvěma dámami zaměstnána na výstupní kontrole a náplní její práce je kontrolovat odlitky před tím, než definitivně opustí brány firmy. V praxi to znamená, že se přehrabuje ve vozících s odlitky, prohlíží je, hledá slévárenské vady a je-li potřeba tak pomocí všelikých kalibrů kontroluje rozměrovou a tvarovou přesnost.

Paní Pazderovou ale málokdy uvidíte, že by se zabývala některou z výše popsaných činností. Většinu času tráví v kalírně, sedíce bokem u psacího stolu. Ležérně opřená, natažené nohy, občas se na židli i mírně pohupuje. V levé ruce cigárko, v pravé hrneček s kávičkou... Obě její kolegyně jí za to nemohou přijít na jméno a rozhodně to není jen proto, že u onoho stolu je jen jedna židle...

Za tři týdny, které jsem zatím ve firmě, jsem s paní Pazderovou moc do styku nepřišel. Mám důvod si myslet, že to tak i zůstane, protože mezioperační se pohybuje trochu jinde. Tedy - měl jsem důvod si to myslet. Paní Pazderová mne přesvědčila o tom, že to byla jen iluze. Se šéfem mezioperační kontroly - panem Šiškou - jsme seděli v kanceláři, zapisovali náměry vzorků, když tu se ve dveřích objevila paní Pazderová.
"Pane Šiška, moh byste jít se mnou dólu, já si tam s tim nevim rady..."
Pan Šiška se na mne podíval a šel. Já mezitím zjistil, že paní Pazderová svou lenost povýšila takřka na umění. Ona není líná si pro vás dojít přes půl fabriky, abyste něco udělali za ní.

Když se pan Šiška vrátil, prohodili jsme o Pazderové pár slov:

Šiška: "Tak to je naše pani Pazderová no..."
Já: "Hmmm...koukal jsem, že Hanka jí má hodně ráda, co?"
Šiška: "Pazderovou má každej hrozně rád. V ní je totiž píle jak v prdeli medu..."