Pani Karasová...

...aneb v pracovním procesu...
To je tak - pracuju už nějakej pátek (přesně druhej) ve slévárně hliníku v jedné malebné obci kousek za Prahou, kterážto obec se krom oné slévárny ještě pyšní přenádherným zámeckým parkem... Ale o ten tu teď vůbec nejde.

Moji noví kolegové dostali na starost moje zaškolení. Mají radost. Poučili mne už o způsobu kontroly odlitků, o ořezávání nálitků a vtokových soustav na pásové pile, poučili mne o bezpečnosti práce na této pile... Ale ze všeho nejvíc mi kladou na srdce - a to dokonce opakovaně: "BACHA NA KARASOVOU! To je ženská od rány, pro sprostý slovo daleko nejde a vsadim se s tebou, že dlaždič by se červenal, kdyby jí slyšel..."

Předevčírem jsem měl možnost si tato tvrzení ověřit v praxi. Na jednom odlitku se objevil malý defekt. Tak malý defekt, že by nemělo smysl s tim slévače prudit, o pozastavení výroby nemluvě... Jednalo se o to, že na jednom z odlitků se na obrubě kolem díry na šroub objevil cca milimetrový otřep. Vzal jsem tedy odlitek, šel za paní Karasovou. Paní Karasová má totiž na povel cídírnu, a tak jsem ji požádal, jestli by nebyla tak moc hodná a neupozornila své podřízené na tuto decentní vadu, aby ji tito mohli odstranit. Takto vlídně ke mně promluvila:

"Ty ses posral ne?! Co si ty čuráci kontroloři jako myslej? To je furt něco - voni na to serou a zmetky za ně lovíme my. Na tohle se ti kámo tak akorát vyseru. V technologickym postupu tahle operace neni, tak s tim běž do prdele! Nás to akorát zdržuje a pak nestíháme..."

Nemaje slov, chvíli jsem koukal... pak jsem si všiml vedle mne stojícího chlapíka, který pomocí elektrického pilníku šolichal nějaký odlitek. Když práci na tomto kusu dokončil, pilník jsem si od něj půjčil a před očima paní Karasové onen otřep odstranil během cca dvou vteřin, abych se jí posléze zeptal, jestli to s tim nestíhánim myslela vážně... Tentokrát, nemaje slov, koukala ona...

Já se sebral, odlitek vrátil tam, kde jsem ho vzal a odešel do kanceláře. Tam jsem potkal kolegu, který zrovna zapisoval náměry do příslušného softu. Převyprávěl jsem mu historku s paní Karasovou, on jen pokýval hlavou a řekl:

"Jooo...pani Karasová - to je složitej držák na píču..."