Kapitola dvacátá třetí

...na skok doma...
Té noci jsme si doupě prohlédli v rámci možností docela dobře. Byla to jedna z těch pro ostrov typických rybářských chat s velkým molem zabíhajícím nějakých 50 metrů do moře. Kolem chaty bylo poměrně těsně vedle sebe postaveno několik menších srubů, které na tom místě působily stejně přirozeně, jako monokl pod okem půvabné blondýnky... Nejspíš si tam ty sruby postavili vandráci sami, aby měli kde hlavu složit - do chaty by se jich šedesát nevešlo, leda by tato byla nafukovací...Celé tohle ležení bylo zasazeno do ústí hlubokého skalnatého údolí se šumícím potůčkem... Bylo to docela hezké místo.

O dva dny později jsem byl zpět v Londýně. Seděl jsem doma na gauči, na klíně měl telefonní seznam, v němž jsem usilovně listoval a hledal kontakty na své bývalé spolubojovníky, o kterých jsem věděl, že jsou podobně jako já už mimo službu v ozbrojených silách Jejího Veličenstva. Po půl hodině více méně marného hledání jsem se zahleděl do stropu a začal dumat o tom, jaké myšlenkové pochody mne vlastně dovedly k přesvědčení, že všichni žijou v Londýně...

Na stole přede mnou ležel papír s osmi jmény:
Harrold Gough - absolvent Sandhurstu. Z armády odešel, protože mu onemocněl otec a on se musel postarat o chod rodinného podniku, jímž bývalo jedno malé železářství. Poté, co otec zemřel Harrold poněkud na svět zanevřel. Podnik prodal a zašil se bůhvíkam...

Frederick Gibbons - Ir. Podezřívali ho ze spolupráce s IRA. Nikdy mu nic takového nedokázali, ale přesto mu odchod z armády vehementně doporučovali. Dal si říci a za nemalé odstupné si pořídil hospodu.

Sean Hemmings - Skot stejně jako já. Poznal jsem ho na střední škole. Do armády jsme vstupovali spolu. Spolu jsme zkoušeli štěstí u SAS, kde jsme bohužel ani jeden neuspěli, a tak jsme zůstali u Pathfinders. Odešel jsem dříve než on a od té doby jsem o něm nic moc neslyšel...bohužel...

Raymond Hattfield - Velšan. Chlap jak hora, ale dobrák od kosti. Pro ženskou by se přetrh.

Anthony Stephens - Jediný chlap na seznamu, který ve službě nechodil po svých. Sloužil jako řidič tanku u pluku Queen's Dragoon Guards. Poznali jsme se na jednom cvičení v Aldershotu. Se Scimitarem jezdí jako blázen a přes svou poměrně subtilní postavu je to obstojnej bitkař (jak se o tom mohli přesvědčit nějací místní dřevorubci po onom cvičení)

Thomas Dalton - odbarvený blondýn se skutečně kredenciózními rameny. Mimo službu nosil růžová trička a kožené kalhoty. Přesto se našlo jen pár lidí, kteří mu zkusili do očí říct, že je buzerant a ti toho dodnes litují. Tak důkladně jim tlamu asi nikdo ještě nerozbil. Sloužil u pluku Queen's Own Highlanders a kliky vydržel dělat skoro tak dlouho, jako Chico.Z armády byl odejit poté, co dostal onen výše zmíněný nelichotivý titul, stylem výše popsaným se s autorem tvrzení vypořádal. Do druhého dne se ale z autora vyklubal důstojník od tankistů...

James Gailor - jediný námořník, kterého znám lépe, než jen od vidění. Sloužil u 45.sboru Commandos jako snajpr. Rád se chvástal, že s L95 na kilometr vystřelí holubovi oko. To sice nikdy nikdo neviděl, ale při cvičeních, která jsme s Commandos čas od času absolvovali ho vlastně neviděl nikdy nikdo...

Duncan Carragher - představte si holohlavého Buda Spencera s přibarvenou bradkou a módními slunečními brýlemi. Skvělý kumpán do pole i do hospody...
Z armády odešel dva měsíce poté, co já do ní nastoupil. Nikdo neví, proč to udělal... prostě proto.

Tenhle seznam jsme dali dohromady s Chicem onehdá v posilovně. Moc práce nám to nedalo. Poshánět ty lidi bude horší...