Alien vs. Galahad

Asi málokomu, kdo viděl vetřelce mohlo uniknout, že jeho autor má v Praze výstavu. A jelikož žiju v přesvědčení, že vetřelce zná každý, divím se, že na té výstavě vůbec není tlačenice...
Mezi 14. dubnem a 13. červencem má v Národním Technickém Muzeu výstavu švýcarský malíř a sochař a bůhví, co ještě H.R.Giger. Tento švýcar se narodil v roce 1940 v nevelkém městě Chur. Vystudoval architekturu a průmyslový design Ještě během studií publikuje své kresby v undergroundových časopisech, v roce 1971 vydává portfolio s názvem ARH+. Celkem vzato náhodou mu nehynoucí slávu zajistila kniha Necronomicon, vydaná v roce 1977. Dostala se totiž do rukou tehdy ještě málo známému americkému režisérovi Ridley Scottovi, který Gigerovi dal zakázku, ze které oba žijí dodnes. Na základě této zakázky dal Giger podobu filmovému Vetřelci a dostal za něj Oscara v kategorii vizuálních efektů...

Tedy...ona ta hláška, že Giger žije dodnes ze slávy, jež mu získal Vetřelec není až tak přesná. Jeho obrazy a sochy jsou dost jedinečné na to, aby o ně byl zájem i bez Vetřelce, navíc Giger má na kontě více tučně zaplacených komerčních zakázek. Navrhuje obaly CD pro různé hudební skupiny (Danzig; Magma; Emerson, Lake and Palmer,...), pro skupinu KoRn vytvořil stojan na mikrofon, podle jeho návrhů se vyrábí nábytek... Zkrátka myslím, že Giger by se uživil i bez Vetřelce...


K výstavě samé a mé účasti na ní... Když jsem slyšel, že Giger bude v Praze vystavovat, chytl mne trochu rapl, protože mne bůhví proč jeho dílo docela zajímá a mám doma několik málo z kontextu vytržených obrázků. Chtěl jsem si zkrátka o jeho tvorbě udělat představu o něco ucelenější, než jsem do té doby měl. Považoval jsem proto za nanejvýš vhodné na tu výstavu zajít. Jen se mi nechtělo samotnému a lámal proto kamarády (vlastně spíš kamarádky), aby se mnou šli. Kamarádky se nechytly (asi nejsou hororové typy...), tak jsem šel se dvěma kamarády. Hned na začátku nás nemile překvapilo vstupné, které se rozhodně nemohlo řadit k těm nízkým. S ksichty notně protaženými jsme si tu kapsu provětrat nechali. Když už jsme se tam táhli takovou dálku... Pak nám zakázali fotografovat mistrova díla. To mi bylo fuk jen díky tomu, že mi v mém fotoaparátu někam odešla baterka... Nicméně poté, co mi byla označena vstupenka a já pár vteřin poté vešel do světa Hanse Rudiho Gigera, bylo veškeré do té chvíle prožité příkoří (k již zmíněnému vstupnému a zákazu fotografování se přidal fakt, že jsem byl nucen funět několik pater do schodů...) zapomenuto. Kousek za dveřmi se na mne usmívalo Gigerovo dílo nejznámější - Vetřelec. Od té doby nejsem štonc pochopit, jak takhle malé a roztomilé zviřátko může holými pařáty přemoci partu perfektně vycvičených a po zuby ozbrojených vojáků... Dále jsme si mohli prohlédnout plastiku s názvem "Stroj na rození dětí", který má podle Gigera podobu pistole, v níž svišti slouží coby střelivo. Následovala prohlídka mistrových obrazů, z nichž mnohé dosti zaváněli (chtěl jsem říci smrděli, ale jeden z přítomných kamarádů prohlásil, že jemu to voní...) pornografií...přinejmenším erotickým naturalismem. Jeden z mých kolegů vlastní telefon s digitálním fotoaparátem,a tak zákaz focení několikrát porušil, začež byl potrestán hláškou: "Já tě vidim!", jež vyšla z úst jedné velmi sympatické pořadatelky a následně několika okamžiky studu...
Výstava probíhá ve dvou (horních) patrech muzea, a tak jsme se pomalu přesunuli do toho, z těch dvou , vyššího. V mezipatře jsme chvíli očumovali Nubijskou královnu a Korní stojan na mikrofon (fotku stojanu vidíte na fotce výše a Nubijská královna je mu velmi podobná), a pak ještě chvíli sami sebe v zrcadlech, pro něž dělal Giger rámy...
V horním patře byla jídelna. Nebo to byla zasedačka? Vlastně ani nevím, co to bylo, ale bylo to stylové (opět vidíte na jedné z fotek). Jen si nejsem jist, jak dlouho se dá v takovém křesle sedět... Dále se tam povalovali Strážní andělé (k vidění v titulu, tihle ale byli malinko rezatější...). A pak zase obrazy. K vidění byla hlavně tvorba komerční - obaly CD, návrhy různých filmových příšer, interiérů, exteriérů... prostě teriérů vůbec...
Po naročném, téměř vysokohorském výstupu, nás pomalu, ale jistě začínali bolet nohy, tak jsme chvíli poseděli u velkoplošné obrazovky na níž běželi sestřihy z Vetřelce, Poltergeista, animace Gigerových obrazů, atd...
začla se blížit zavíračka, tak jsme se plni dojmů odebrali domů.
Výstava Hanse Rudiho Gigera je celkem dobrý způsob, jak si zkulturnit odpoledne, a pokud vám nevadí vítr v kapse, vřele doporučuji...;o)))
Závěrem předkládám ještě pár obrázků.






Interiér Giger baru Chateau St.Germain v Gruyéres ve Švýcarsku