Kvalitní zážitek...

...koření dne...

Moji spolupracovníci mne varovali. Jako správný snaživý bažant jsem přikyvoval, div jsem si nepřivodil otřes mozku. Nejsem přeci žádný máslo, stačí říct, já si dám bacha. Říkali mi to i slévači, s kterými přicházím denně do styku. I těm jsem přikyvoval. Už ne tak snaživě, protože jsem se již cítil dostatečně poučen... Přesto jsem si bacha nedal a celá hala ze mě měla celkem srandu.

Včera dopoledne jsem jednomu slévačovi navazoval vzorový kus pro lití. tato moje činnost obnáší výběr nějakého skutečně kvalitního kusu ze začátku lití, proměření tzv. kritických rozměrů a pokud tyto vyhovují, následuje instalace visačky (odtud to "navazování") s nápisem "Vzorový kus", číslem odlitku, datem, podpisem kontrolora (tedy mým) a razítkem, který tomu celému dá punc vážnosti. Poté tento kus odnesu zpět slévačovi a umístím jej na nějaké dobře viditelné místo poblíž jeho pracoviště, aby se v případě nějakých nejasností měl s čím poradit a nemusel kvůli tomu prudit mě nebo některého z mých kolegů.

Toto je sice metoda, která sice dosti vyčerpává kontrolora, ale málokdy vyčerpá možnosti vad, které se na kusu mohou vyskytnout. V tomto případě se mi podařilo navázat kus z formy, v jejíž dutině se odloupl kousek separačního nástřiku a na povrchu odlitku se objevila jakási mapa... A to je špatně! Takže když jsem na to dnes byl upozorněn, rozhodl jsem se v tichosti onu výše zmíněnou visačku z navázaného kusu sundat a dát ji na jiný - tentokrát už pokud možno dobrý... Jenže to se mi opět nepovedlo. Nový kus, který měl nahradit ten včerejší byl na jednom místě nedolitý... Všiml jsem si na odlitku dirky... Měla celkem pravidelné tvary a já si nebyl jist, zda tam má být nebo ne... kancelář s výkresem daleko, lítat pořád tam a zpátky se člověku moc nechce (kor když na hale je okolo 50°C a venku slabých 20...), tak jsem se rozhodl podívat na ten včerejší kus. Přišel jsem za slévačem, vychrlil ze sebe hromadu svých domněnek a hrnul se ke včerejšímu kusu. Kdybych ke koukání použil oči, kdybych nemyslel moc dopředu...kdyby byly v prdeli ryby, že... Zkrátka - nějak mi uniklo, že na tom kusu, po kterém jsem sáhl chybí ta visačka, kterou jsem naň včera umístil. Má těžká ruka dopadla na odlitek, zasyčelo to a já takto zjistil, že jsem právě namísto včerejšího studeného kusu zkusil vzít do ruky jeho právě z formy vytaženého bratříčka. Ruku jsem s nelidsky hlasitým a sprostým řevem odtrhl... Podíval jsem se na ni a viděl nepěkně rudnoucí bříška palce a ukazováku, přičemž palec byl ještě celkem fest rozškrábán ostrými otřepy, o které jsem při prudkém odstraňování ruky z horkého odlitku štrejchnul. Kromě toho jsem na prstech měl růžovo oranžový prášek, který jsem identifikoval jako zbytky separačního nástřiku. Jelikož nemám nejmenší tušení, co je to vlastně za šlichtu, odešel jsem na umývárku, kde jsem onen nástřik ze spálených prstů drhnul kartáčem. Nic jiného mi nezbylo, protože zrnka prášku se do pokožky vpekla a proud studené vody bohužel nestačil... zde jsem nahlas a sprostě řval podruhé...

Nad mými občasnými záchvaty kreténismu mi zůstává rozum stát... Ale obvykle (rozuměj narozdíl od dneška) tyto záchvaty neslouží mému okolí za atrakci a nebolí...

Teď už se cítím skutečně kvalitně poučen!