Vyzyvatel druhý

Pancéřování typu Chobham, hmotnost 64 tun, rychlost 60 km/h, akční rádius 450km, vyzbrojen kanónem L/55 ráže 120mm s dostřelem 9000m...

Výše zmíněná data jsou strohou charakteristikou britského tanku Challenger II. Model tohoto tanku jsem dnes dokončil...

Model je v měřítku 1/72 a pochází z dílen Hong-kongské firmy Dragon. Pakliže tato firma vyrábí vynikající (chtělo by se říci bezkonkurenční) modely bojové techniky v měřítku 1/35 a k nim takřka stejně dobré figurky (i když ty už ne tak docela bez výhrad), technikou v měřítku 1/72 mne zklamala. Na mnohých výliscích najdeme stopy po vyhazovačích (někde i na pohledové straně, abyste je náhodou nepřehlédli), místy staženiny a vůbec spoustu nedostatků, které stavbu neusnadní. Ne snad, že by odstranění těchto vad bylo nějak složité, ale u modelu, v jehož ceně jsem zaplatil i za renomé výrobce mě to sere tak nějak principielně...

Ke stavbě. Po odstranění důsledků výrobcovy nedbalosti, probíhá lepení poměrně klidně. Díly do sebe až na pár vcelku zanedbatelných vyjímek pasují, tubě s tmelem moc zabrat nedáme a ani pilník se přemíry amortizace nedočká. Jediný problém nastane při "obouvání" podvozku do pásů. Jsou dvě možnosti, jak u modelu řešit pásy:

1) článkové. Z plastu vylisované jednotlivé články nebo rovné části vcelku plus jednotlivé články na ohyby jsou tou lepší z obou variant. Drobné mínus spočívá v časové náročnosti na čas a přesnost sestavení. Díky tomu vyvolávají u začínajících modelářů zděšení. Zbytečně řekl bych - výplety na prvoválečných letadlech jsou horší...

2) gumové. Pás je vylisován vcelku z materiálu relativně měkkého s tím, že jejich instalace na model by měla být rychlá a bezproblémová. Není... Existuje čtveřice problémů, přičemž vždy alespoň jeden nastane (obvykle dva). Závisí jednak na tuhosti materiálu, z něhož je pás vyroben a také na jeho délce:

1) Pás je měkký: Bude sice celkem dobře kopírovat pojezd, ale bude se nepřirozeně stahovat a utápět v rozetě.

2) Pás je tvrdý: Sice se nikde utápět nebude, ale budete mít velký problém ho dostat tam, kam patří.

3) Pás je dlouhý "tak akorát": Zřejmě nebudete mít problém s instalací, ale pás nebude na pojezdu dostatečně napnutý a vytvoří na volných místech nevzhledné oblouky.

4) Pás je o chlup kratší: Pokud se vám jej podaří instalovat, bude vypadat dobře. Mohou tomu zabránit tři problémy. Nespolehlivý lepený spoj, výše zmíněné utopení pásu v rozetě (u měkčího materiálu) nebo přetržení (u tvrdšího materiálu)

U Dragoního Challengera jsou pásy vyrobeny z měkkého černého vynilu a jsou o chlup kratší. Takže jednak jsem je musel nechat týden odležet, aby při navlékání vydržel spoj, a pak jsem zjistil, že spoj sice drží, ale mimo jiné i proto, že mu rozetka ulevuje - místo, aby držel v zubech řetězových kol, se pás láskyplně přivynul k náboji mezi nimi... Tak jsem pásy opět sundal a rozetu vystlal ohnutou celuloidovou destičkou. Úspěch se dostavil okamžitě. Nicméně další komplikace, za kterou by si pánové s dráčkem ve firemním logu zasloužili s rozeběhem kopnout někam, kam to hodně bolí.

Další drobné komplikace již byly způsobeny jen a pouze mojí třeskutou šikovností. Příkladně jsem byl nucen z olověného drátu vyrobit novou nožičku pro pravé zpětné zrcátko, protože původní plastovou jsem rozdrtil v pinzetě... Neskuhrám - ta nová stejně vypadá lépe.

Prosté sestavování dílů nestojí za popis. Takže ke zbarvení. V krabičce jsou k dispozici obtisky na dva tanky. Otázka je, do jaké míry je možné mluvit o výběru, když oba tanky mají stejnou kamufláž a dokonce slouží i u stejného pluku. Jeden byl nasazen v rámci KFOR na Balkáně, druhý se zúčastnil cvičení Ulan Eagle 99 v Polsku. Zvolil jsem druhé zmíněné vozidlo, jehož zbarvení je zpestřeno skotskými heraldickými lvy (Lion Rampant) na bocích věže. Patinu jsem na modelu ztvárnil pomocí olejové barvy Umbra pálená a klasické modelářské Europe sand. Výsledek mého cca měsíčního snažení si můžete prohlédnout níže...

Challenger II volacího znaku IIb (two bravo) pluku Královských skotských gardových dragounů (Royal Scots Dragoon Guards); Ulan Eagle 1999