Brutal Assault ´06

Minulou středu jsem si odskočil na black metalový festival do Svojšic u Přelouče. Přiměla mě k tomu především skutečnost, že na letošním ročníku se objevili norští Dimmu Borgir.

Cesta do Svojšic byla poměrně dobrodružná a celkem vzato zbytečně dlouhá. Odjížděli jsme ve středu v 16:52 z Hlavního nádraží a zatímco nevím-přesně-kolik desítek kilometrů z Prahy do Přelouče jsme s kamarády za asistence Českých drah urazili během hodiny (+/-), 12 kilometrů z Přelouče do Svojšic nám vzalo zhruba 4 hodiny. Bylo to dané především tím, že na festival dorazilo poměrně dost lidí, kteří se sešli v Přelouči na zastávce autobusu a ne všichni se do onoho autobusu vešli. My se nevešli. Časově nejnáročnějším úsekem se pak ukázaly 4 kilometry z Choltic, kde nás okolo osmé hodiny večerní vysadil motoráček, do Svojšic. Ze čtyř kilometrů se stalo šest, což by nebylo tak nejhorší, ale když my cestou potkali hospodu, kde dělali takový strašlivě dobrý bramboráčky... Tak jsme jich sežrali 18, optali se na cestu a šli dál, tentokrát už dobře. Do kempu jsme dorazili okolo půlnoci, podívali se po nějakém rozumném místě k ubytování, abychom se nakonec šli usídlit na jedno místo na konci vesnice, které by bylo velice sympatické, nebýt všudypřítomných vos...

Během dalších dnů jsme udělali z nouze ctnost. Zřejmě jsme byli jediní, kdo cestou do kempu potkal občerstvovnu a jako takoví jsme byli absolutně nezávislí na stáncích s občerstvením umístěných v areálu. Na oběd jsme chodili do Svinčan (tak se jmenuje ta vesnice, co jsme jí neplánovaně navštívili) a díky celkem dlouhé cestě jsme měli postaráno o zábavu na půl dne... Zajímavé je, že nám to obědvání trvalo den ode dne déle. Ve čtvrtek jsme byli pryč asi tři hodiny zhruba mezi druhou a pátou, v pátek jsme vyrazili v jedenáct a vrátili se ve čtyři, což je stále ještě docela rozumné. Ale v sobotu jsme vyrazili v jedenáct a vrátili se okolo šesté...

Koncerty. Ty byly fajn. Na festival jsem jel vlastně jen kvůli Dimmu Borgir, zbytek kapel mi neříkal buď vůbec nic nebo jen zanedbatelně málo ( no dobře - Napalm death taky znám... o Fear factory jsem taky něco málo zaslechl... ale jinak už vážně ani ťuk), a tak jsem byl zvědavý. Prvním navštíveným koncertem byla produkce skupiny Fear Factory. Moc jí v uchu nemám, ale koncert byl povedený. Kamarád si jej nadmíru užil a pařil takovým způsobem, že ještě dnes nechápu, jaktože si nevyrazil zuby o tu lavičku, co byla před ním. Koncert si nadmíru užila i kamarádka, kterou dotyčný hlavou imaginární kytary šťouchal do ucha... I já si to nadmíru užil, a tak mám zase co stahovat.

Na páteční koncert Dimmu Borgir jsem se těšil jak malé děcko a po areálu coural už hodinu před plánovaným začátkem jejich koncertu. Díky tomu jsem 1) v jednom stánku v areálu ulovil dvě CD Bolt Thrower - sice už je mám, ale ten originál... 2) vyslechl jsem koncert skupiny Amorphis. Zaujala. Sháním. Dimmu Borgir coby zlatý hřeb večera jsem si vychutnával podobně jako kamarád Fear Factory. Divokým pohybovým kreacím zabránil pouze fakt, že jsem stál na lavičce, abych na dotyčné umělce viděl. Na lavičce jsem se moc nezmítal, protože jsem si nechtěl nabít hubu. Pár kousků, které jsem chtěl slyšet sice nezahráli, ale i tak jsem byl spokojen.

Sobota byla, jak už jsem zmínil výše, z velké části věnována obědu. Po obědě (rozuměj v sedm hodin večer) jsem se sešel s jedním kolegou modelářem - řečeným Falkirkem, který se Assaultu také ukázal, a vypili jsme spolu něco piva. Kecali jsme o modelech, o počasí, o ženských... Když u se náhle objevila dvojice jeho kamarádů, z nichž jeden byl následkem zvýšené konzumace v poněkud bojovné náladě, která se projevovala především opakovaným skandováním slov "Podříznout psa!" Svůj podíl viny na této náladě měl i jeden postarší pán z Choltic-Ledce. Druhý z Falkirkových kamarádů se pídil po nějakém občerstvovacím zařízení a dotyčný postarší pán mu na velice slušnou otázku podal velice neslušnou odpověď. A tak jsme začali kout pykle. Bojovný opilec se přitom několikrát stal zdrojem srandy. Poprvé, když se během kutipiklení ujal slova a takto k nám pravil: "Než se zvednu a někam pudu, chci mít před sebou přesný teroristický plán, jak mu zkurvíme zahrádku!" Při tom mlátil pěstí do stolu a po posledním úderu spadl ze židle. A tak jsme způsobili výtržnost (troufám si tvrdit, že neškodnou), když jsme dotyčnému postaršímu pánovi do zahrady vrhli čtyři kelímky s vlastnoručně vyrobenou recyklovanou tekutinou. Bojovníkse poté zadíval na čtyři kelímky v zahradě a prohlásil, že by přecijen radši podřízl toho psa... tak jsme šli na pivo. Po pivu následovali Destruction, klobása, Morbid Angel, Napalm Death. Při poslechu kvalitní muziky jsem si všiml osamělé slečny a moje pozornost byla od té chvíle rovným dílem rozdělena mezi kapely a dotyčnou. Měla dlouhé kaštanově hnědé vlasy, neskutečně výrazné oči a i jinak byla vzhledu příjemného. Už už jsem se chystal zkusit štěstí, když se u ní objevil pohublý uhrovitý chlapec, který vypadal, jako by utekl z Hip Hop kempu... Otráven jsem si šel lehnout.

Celkově se mi festival líbil. Dobrý dojem kazila pouze organizace. Asi nemá cenu komentovat nedostačující počet toi-toiek. Těch je málo vždycky. Ale sprchy, v nichž netekla voda a navíc smrděly víc, než ty toi-toiky, ty mne skutečně otrávily. Velice zvláštně bylo koncipováno i placení ve festivalových občerstvovacích zařízeních. Platilo se pomocí kuponů - jeden stál 12,- a koupit se daly pouze na jednom místě v areálu. nevím, jak na tom byli jiní (a je mi to i celkem fuk), ale mě to docela vadilo. Nechtělo se mi těch kuponů kupovat moc, aby mi nezbyly (co pak s nima?), ale na druhou stranu by jistě bylo velice iritující, kdyby kupony došli dříve, nežli žízeň... Maj kliku, že jsem tam nejel na pivo :-)