Odešla,
přibouchla vrata mých vzdušných zámků
...a cimbuří se hroutila.
Ona,
dvě propasti v očích
vlasy-křídla havrana
"Šetři dechem,nekřič"
ruku v ruce naděje a štěstí
jdou pryč.
Láska
horší než zlatá horečka
v jejích rukou srdce praská.
Zlomený klečím
v prachu cesty odnikud nikam,
brečím.
Hořkost,
hořkost v srdci, hořkost v ústech...
pachuť - pro každého jí je dost.
Proklínám
lásku – čarodějnici zlomyslnou
Zuby zatínám
Síly sbírám.
Prsty rejou do hlíny,
když v pěst ruce svírám
Nejistě se zvedám.
Nejdřív na levou, pak i pravou nohu
-jako Fénix z popela vstávám...
Jdu.
Každý krok je bitva, každý metr vítězství.
Stejně jdu!
Máš to pěkný, kámo :-) Vypsat se z bolesti veršema je jedna z nejlepších věcí, jaký můžeš udělat. Taky to tak občas dělám. A věř, že všechno bude za několik dnů lepší (Chtělo by to lááázně) :-) Vždycky je doba, kdy je všechno špatný a nic se nedaří, jenže pak přijde světlý období. Já to mám odzkoušený :-) Teď na to světlo taky čekám :-)
OdpovědětVymazatfňuk... škoda, že to není o mně :D
OdpovědětVymazatAzízam - vypsat se z bolesti veršema je podle mě velmi efektní... jen si zatím nejsem úplně jist, jestli je to i efektivní...
OdpovědětVymazatErgo - škoda, že sem měl potřebu to napsat...
Jak moc to bude efektivní poznáš až časem. Bohužel.
OdpovědětVymazatPravdu díš Mistře...
OdpovědětVymazat