A co děti...

...mají si s čím hrát?!

Když jsem byl dítko malé, dupačkám sotva odrostlé, začal pro mne otec schraňovat angličáky. Tedy...on je vlastně začal schraňovat už v době, kdy pracoval na mé výrobě, ale to teď není důležité. Důležité je, že od mala jsem měl slabost pro autíčka. Dnes díky tomu máme v knihovnách před řadami knih vyrovnány řady kamionů od Matchboxu. Hrával jsem si s nimi moc rád a sestřenici, mající slabost pro panenky, jsem považoval za praštěnou. To mi vydrželo i v době, kdy jsem pochopil, že holky angličákům neholdují tak nějak z principu. Později jsem o ní takto smýšlel, protože poslouchala techno... No o tom také někdy jindy.

Ačkoliv má sestřenice, její panenky a ani její hudební vkus nejsou to, co teď chci rozebírat, nedá mi to, abych výše zmíněný rozpor mezi hraním mým (klučičím) a jejím (holčičím) nevyužil pro demonstraci geniality jendé skupiny hraček. Tyto hračky jsou jakýmsi sjednocujícím prvkem - plyšová zvířátka nebo mončičáci chcete-li. Plyšové hračky myslím učarovali každému dítku. Příkladně já (ačkoliv jinak jsem si nehrál s ničím, co mělo simulovat živou bytost) jsem asi do pěti let v posteli přechovával velkého zrzavého plyšového chlapečka v lacláčích, kterému jsem říkal Jájínek. O dva roky déle mi vydržel o chlup menší plyšový tygr. Nicméně stále byl dostatečně velký na to, aby občas suploval úlohu polštáře a já se po něm mohl válet. Od chvíle, co mne opustil i tygr, jsem měl dlouhou plyšovou pauzu, během, které mne namísto plyšáků začly zajímat dílem modely, dílem takový ty uřvaný, copatý...no víte co myslím ne...(?) Další plyšák se v mém životě objevil ve třinácti letech. Byl jsem tehdá na táboře v obci Sedlo u Číměře a na konci pobytu jsme všichni za slušné chování dostali plyšového psíka velkého asi jako Obelixův Idefix. Tedy tak akorát do dlaně. Toho psíka mám ještě dnes. Na hlavičce má takové poutko (Já mu ho tam nevoperoval, s tím už se narodil), za které visí na háčku nad mou postelí...

Před nedávnem jsem zjistil, že není plyšák jako plyšák. Kamarádka (už mi nebaví řikat jí ex-něco-nebo-tak-něco...) mi poslala fotky plyšových hraček poněkud svéráznějšího střihu, než co jsem výše zmínil... Zde jsou...