Pro ty, kdož nemají tušení, o čem je řeč, Torzo naděje je sbírka básní Františka Halase, reagující na Mnichovský diktát. Zvláště první sloka má sílu člověku přiblížit tehdejší atmosféru...a trochu ho tím vytočit.
Nedávno jsem si na blogu Binárního Ládina ( http://binarniladin.bloguje.cz/106344_item.php ) přečetl stručné pojednání o osobě generála Moravce, člověka, který za protektorátu aktivně spolupracoval s Němci na likvidaci vlastního národa a dost se činil... V závěru tohoto článku najdete otázku ( asi řečnickou ), zda se vůbec o takovém člověku dá říci něco pozitivního. Podumal jsem nad tím a ... možná, že by se něco našlo. Když už ne přímo pozitivní, tak alespoň ospravedlňující by v tomto směru mohly být příčiny jeho jednání. Generál Moravec jako veterán bojů 1. světové války, kterých se zúčastnil v řadách československých legií, mohl být svého času člověk i docela odvážný. To, že se odvrátil od spojeneckých mocností mělo zřejmě svůj důvod ve zklamání, které mu připravily tím, že nás nechaly ve štychu a odehnaly od svých dveří stejně. jako to dnes my děláme toulavým psům. Asi není divu, že pak dštil oheň a síru na národy, jež se k nám takto nepěkně zachovaly... Zda si uvědomoval, co s námi zamýšlejí jeho noví přátelé nevím, ale všichni víme, že cit člověka zaslepí. Většina z nás to zná v souvislostech úplně jiných, ale nenávist je taky cit a zaslepit také dovede... Přesto však, pokud nic nevěděl o záměrech toho šíleného kaprála, bylo by dobré zamyslet se nad jeho duševním zdravím...
Není však jediný jehož duševní zdraví uvádím v pochybnost. Ptám se: Kdo podepsal spojeneckou smlouvu s Francií? ...jediným národem na světě, který dvakrát prohrál válku s Itálií... Podepsat tři spojenecké smlouvy se třemi národy tak, že nepůjde-li Francie, nemusí ani ty zbylé dva, je dle mého názoru na svěrací kazajku...
Francouzi, lidé známí svojí neopodstatněnou hrdostí, bojují špatně sami za sebe a jakýsi rozumbrada české diplomacie se domníval, že za nás budou bojovat dobře... ehm, že za nás budou bojovat... Totiž za 2000 let co na území dnešní Francie sedí stále stejná skupina lidí ( Francouzi ) se těmto povedlo něco neuvěřitelného. Prohráli co se dalo... Francouz je asi jediný tvor na světě, který dokáže prohrát válku aniž by se jí účastnil. Něco takového se stalo během třicetileté války. Té se Francie technicky vzato nezúčastnila, svojí zahraniční politikou si ale nakonec invazi stejně vykoledovala. Tehdy neprohrála, ale příčina nevězí v případném válečnickém umění, ale prostě v tom, že ji časem všichni prostě ignorovali...
A takhle by se dalo pokračovat dál...a věřte, že dlouho. Jeden člověk, o kterém jsem sice nikdy neslyšel ( v jiných souvislostech ), zjevně však velmi chytrý a všímavý, jmenoval se Kilber, prohlásil: Otázka, kterou by si měla položit každá země dostatečně debilní na to aby se spoléhala na Francii, by neměla znít "Můžeme se na Francii spolehnout?", nýbrž "Jak dlouho bude trvat, než se Francie položí?".
Je to smutné, ale v tomhle držíme světový primát pro změnu my. Nevím o jiném "dostatečně debilním" národu, který by se na Francii spolehl tak, jak jsme to ku své zkáze (díky bohu jen skoro) udělali my.
Na závěr jedna poznámka. Francie dnes staví ostře zamítavý postoj k invazi do Iráku. Z výše uvedeného si asi většina lidí dá dohromady dvě a dvě a dojdou k závěru, že se tak děje čistě jen proto, aby byl Francouz ušetřen další porážky. Za velmi zajímavý považuji americký/britský přístup k této francouzské póze. V jednom z dopisů šéfredaktorovi Houston Chronicle kdosi o postoji Francie k otázce Iráku napsal: "Jít do války bez Francie je totéž, jako vyrazit na jelena bez xylofonu...
Ačkoliv jsem se názorům na Francii od srdce zasmál, přecijen mám dojem, že období Napoleonovi vlády do toho schématu trochu nazapadá. Francie sice nakonec prohrála i tehdy,ale Evropu to stálo jisté úsilí . Co se týká naší zahraniční politiky mezi válkami, mám pocit, že Beneš
OdpovědětVymazattehdy hledal kde se dalo a ono těch možností nebylo moc. Po první válce kdosi (tuším, že nějaký Francouz) řekl, o Československu , že tuhle zemi může ubránit jen ministr zahraničí. Ze západu Německo, ,ze severu Polské nároky na Těšínsko, na jihu ex-mocnářství spolu s Uherskou potřebou mít Dunaj jen pro sebe...mám pocit , že spojenci se prostě hledali ber kde ber...
Období Napoleonovy vlády je opravdu poněkud mimo toto schéma. Ale o úsilí, které musela Evropa vynaložit na jeho eliminaci bych řekl, že bylo pouze důsledkem prvotního podcenění... jakéhosi pokusu vyřešit Napoleona s nadhledem. To bych podepřel například faktem, že Britové v boji s Napoleonem byli daleko úspěšnější. Pokud jde o hledání spojenců pro Československo, nejde ani tak o to, koho Beneš našel, jako spíš o to, jak to spojenectví uzavřel... Pověsit všechno na Francouze nebyl zkrátka dobrý nápad...
OdpovědětVymazatJinak si troufám tvrdit, že ta sestava zas až tak špatná nebyla. Británie, Francie a Rusko - tři národy dostatečně silné na to aby od případného útoku odradily silou svých "výhružných pohledů"...tedy kdyby chtěli...