A bridge too far...

Válečná klasika...

Včera jsem se (bože, pokolikáté už...?) díval na válečný film Příliš vzdálený most. Troufám si tvrdit, že se jedná o jeden z nejlepších filmů daného žánru. Léta praxe mne naučila oddělit zrno od plev, poznat skutečně válečný film od akčního snímku, který si na válečný (špatně) hraje pomocí několika historických reálií... Všichni jistě známe třeba série Tucet špinavců nebo Navarone, filmy jako Kam orli nelétají (ten považuji ještě za poměrně slušný...), a tak podobně.

Příliš vzdálený most je film, jehož námět čerpá z událostí, které se v druhé polovině září roku 1944 odehráli na území Holandska. Jelikož chci hodnotit film, nikoliv přednášet historii, tak pouze stručně: Po vylodění v Normandii spojenci dokázali vytlačit německou armádu prakticky z celého území Francie. To s sebou přineslo problémy. Zásobování nestačilo příliš rychlému postupu spojeneckých armád a tyto musely postup zpomalit a ve finále i zastavit. Spojenci disponovali dvěma velkými skupinami armád - na jihu (východ Francie, Alsasko...) to byla převážně americká skupina pod velením generála Pattona a na severu (belgicko-holandské hranice) to byla převážně britská, vedená Maršálem Montgomerym. Bylo veřejným tajemstvím, že se tito dva důstojníci příliš v lásce neměli. Koncem léta 1944 dosáhly jejich spory maxima, protože spolu museli soupeřit o zásoby - pro oba prostě nebyly. Oba dva se na sebe snažili upoutat pozornost vrchního velitele spojeneckých armád v Evropě, generála Eisenhowera. A tak se stalo, že Montgomery přišel s ambiciózním plánem, který měl v případě úspěchu ukončit válku do Vánoc roku 1944. Šlo o rychlý průnik Holandskem do oblasti Porůří, průmyslového centra Německa. Tento průnik měl provést XXX. obrněný sbor gen. Briana Horrockse. Jelikož je Holandsko dosti nízko položený stát, je samozřejmě protkáno několika řekami, z nichž pět přetíná onu cestu, po které se měly přehnat Horrocksovy tanky, bylo nutné zajistit nějaké mosty - dva v okolí Eindhovenu, dva v okolí Nijmegenu a konečně dálniční most přes Rýn v Arnhemu. Toto bylo úkolem tří výsadkových divizí - 101. a 82. americké a 1. britské. V tomto pořadí jim směrem od jihu byly přiděleny cílové oblasti. Plán to byl ambiciózní a nepovedený. Horrocks měl dva dny na to, aby se dostal do Arnhemu po jediné silnici. To se mu nakonec ani nepovedlo - oprace skončila neúspěchem po té, co se Horrocks dostal až za Elst (obec ležící cca 7km od Arnhemu) vlastně na dohled toho času již zbytečně umírajících Rudých ďáblů (přezdívka, kterou si britští výsadkáři získali během nájezdu na Bruneval...). Ačkoliv po akci Montgomery vyjádřil "hrdost a uspokojení" nad jejím výsledkem, nikdo ho nebral vážně. Pomineme-li ztrátu více než 17000 mužů (13266 z nich byly Britové), tedy o cca 7000 mužů větší než při vylodění v Normandii, dojdeme k tomu, že spojenci získali 80km dlouhý výběžek fronty, který nikam nevedl... Pokud jde o Montgomeryho soupeření s Pattonem, po této zpackané operaci dostal přednost Patton...

Tolik k historii. Film se jí drží poměrně solidně. I když jsem nalezl pár odchylek, dojem z filmu narušen nebyl. Čeho si na tomto snímku asi všimnete nejdříve je nadprůměrný počet hvězd - Pánů Herců. Briana Horrockse si zde zahrál Edward Fox (známý z filmu Šakal), velitele britské výsadkové divize, gen. Roberta "Roye" Urquharta výborně ztvárnil Sean Connery, Joea Vandeleura - velitele tankového pluku Irish Guards - hrál Michael Caine, velitele polské parabrigády (skákala s 1.britskou), gen. Sosabowského krásně zahrál Gene Hackman, velitele 2.praporu 1. britské výsadková divize - plukovníka Johna Frosta hrál Antony Hopkins, majora 82. US výsadkové divize Juliana Cooka si střihnul Robert Redford, generály Bittricha a Ludwiga (9. a 10. pancéčová divize SS) nám předvedli Maxmillian Schell a Hardy Kruger,... Zkrátka obsazení nabité...

Kromě hvězdného obsazení nám film skýtá i jiná pozitiva. Je výborně natočen. Vyzdvihl bych nápaditost s jakou byla použita kamera - pohled na tanky XXX. sboru těsně před zazněním povelu "Řidiči vpřed!" - silnici plnou tanků jejichž řidiči netrpělivě tůrují motory mi trochu připoměl atmosféru závodů formule jedna... Dorazí Vás záběr podvozků rozjíždějících se tanků - poté co se po nervózním puštění spojkového pedálu tank lehce zhoupne a uvede se do pomalého, ale sebejistého pohybu a za ním další...a zatěmito dvěma ještě dalších několik tisíc... Vynikajícím kouskem kameramana jsou také záběry na startující Dakoty po okraj plné parašutistů. Pohled na letiště, kde na stojánce stojí seřazené křídlo na křídle, jejich start a odlet do Holandska provázený udivenými pohledy civilního obyvatelstva. V tomto ohledu je povedená scéna, kdy lidé na mši v kostele (akce začala v neděli 17.9.1944) jsou vyrušeny duněním stovek leteckých motorů a po stále větších skupinkách se trousí z Chrámu Páně, aby zhlédly tu velkolepou podívanou na stovky letadel při cestě do Holandska. Že tak většina z těch lidí činila s otevřenými ústy není třeba dodávat... Velmi efektní je také noční pohled na hořící konstrukci Arnhemského dálničního mostu, provázený zvukem trubky plukovníka Frosta (používal trubku na svolávání svých vojáků)...

Příliš vzdálený most nepostrádá ani vtip. Shovívavý úsměv budí scéna, ve které se právě přistanuvší Rudí Ďáblové musí potýkat s uprchlými chovanci psychiatrické léčebny, která byla v rámci přípravy akce bombardována... černý humor byl zřejmě vlastní seržantovi 101. výsadkové, který se sháněl po nějakém kapitánovi a poté co na otázku: "kde je kapitán?" dostal odpověď :"...mrtvej..." prohlásil: "Neptal jsem se JAK mu je, ale KDE je..." Smysl pro humor prokázali i Němci, kteří poté, co zničili pomocí minometů most v Sonu, obětovali ještě dva minometné granáty na to aby plukovníku Bobby Stoutovi zmáčeli uniformu a uhasili doutník... Zajímavé bylo také střetnutí výše zmíněného plukovníka Stouta s velitelem Irských gardistů Joem Vandeleurem. Po zničení Sonského mostu bylo potřeba dostat k řece pontonové mosty a tyto postavit. Jenže...to by se museli dostat přes město plné jásajících Holanďanů... Stout zastihl Vandeleura právě ve chvíli, kdy tímto městem projížděl. Stout: "To je jásotu..." Vandeleur:"Už vás někdy osvobodili?" " Dvakrát rozvedenej, počítá se to?" " Ale ano" "Máte někde ty pontonový sračičky?" "Když říkáte "pontonový sračičky" jistě máte na mysli velkolepý a přesně zhotovený britský most, který je chloubou civilizovaného světa..." "Jo, přesně ten" "Tak ten je někde vzadu..." Na tomto místě musím podotknout dvě věci. Zaprvé velmi mne zaujala britská verze fráze "někde vzadu" - down there somewhere... podle mého názoru má zvuk, který přesně vystihuje význam této fráze... Druhou věcí je, že Bobby Stout je jediná neautentická postava filmu...

Doslova legendární je asi scéna, ve které se jakýsi poskok z Bittrichova štábu na rozkaz svého velitele vydává k Angličanům s tím, že:"...nemá cenu v tomto boji déle pokračovat, můj velitel Vám nabízí kapitulaci." Načež se mu dostalo odpovědi daleko lepší, než jest napoleonské "merde" :" Rádi bychom Vaši kapitulaci přijali, ale bohužel nemáme dostatečné prostředky na to abychom se o Vás o všechny postarali..."

Celý film podtrhuje vynikající scénická hudba. Už jen v titulcích nám i bez obrazu říká vlastně vše o ději filmu. Smělý, sebevědomý nápěv přechází do dramatických momentů, ve kterých jsou snad i vidět Vandeleurovi problémy na jednoproudé dálnici, Cookovo Nijmegenské "vylodění",... Hrdinské finále, za kterým bych hledal poslední vzepětí Britů a po něm následující smutný konec...

Závěrem bych dodal, že film se v Americe nedočkal velkých úspěchů. To bylo způsobeno zčásti jednoduchostí amerického diváka, který prostě neskousne film trvající déle, než hodinu a půl ( Příliš vzdálený most trvá 168 minut...) a zčásti rovněž jednoduchostí amerického diváka, který neskousne, že klaďasové nevyhrajou...