Dovolená

Sedím doma u počítače, za zvuků Feuer frei! popíjím Canadian Club z palírny Hirama Walkera a jeho synů. Celkovou idylku kazí pouze absence kubánského doutníku a přebytek blbosti posledních dnů...
Zvláštní věci se člověk dovídá ve zprávách z domova i ze světa. Během posledních pár dnů tak často, že jsem rezignoval i na kroucení hlavou. Ukroutil bych si ji a to nechci, páč jí ještě budu potřebovat. Bublan rozehnal Czechtek, zvýšili nám poplatky za televizi, Rusové si pro formu zopakovali svoji specialitu (záchranu potopené ponorky), Japonci oslavili Hirošimu...
Asi by se dalo pokračovat dál a dlouho, ale co z toho - tohle bude stačit. Tedy popořádku.
Czechtek. Žádný z ročníků této kratochvíle se nedá nazvat tuctovým hudebním festivalem, ale asi se shodneme, že tenhle byl něco extra... Už proto, že byl rozehnán i když byl o něco málo legálnější, než ty předešlé. První, co mne na té akci zaujalo je, že o ní nikdo nic nevěděl a troufám si tvrdit, že se na tom dodnes změnilo jen málo. S tím úzce souvisí údiv nad geometrickou řadou rostoucím počtu pobitevních generálů, fundovaně hovořících o tom, jak byl zákrok policie špatný... Další záležitostí, která mi malinko vrtá hlavou je konfrontace Pencových, Havlových a bůhvíčích ještě řečí o bezbranných mladých lidech toužících po zábavě a policejní statistiky, hovořící o skoro devíti desítkách zraněných policistů. Abyste rozuměli - necítím se dostatečně informován na to, abych tenhle spor nějakou objevnou myšlenkou rozlousk, ale mám v rodině policajta, který se toho rozhánění zůčastnil a k tomu navíc si dovolím prohlásit, že svého bratrance znám dost dobře na to, abych věděl, že mu mohu věřit. Jeho popis té akce ve mě budí dojem, že Czechtek nebyl tak nevinný, jak se nám duo Penc a Hejvl snaží namluvit. Cituji: "...nasráno všude, nablito navrch, smrad jak ve vopičárně. Na hlavy nám házeli všechno, co měli po ruce. Pak je taky napadlo mezi nás poslat hořící kouli slámy..." Binární Ládin se v nadpise jednoho svého článku ptal proč u nás nelze uspořádat legální technopárty. Tak proto...
Poplatky za televizi se zvyšují tak často, že už to snad ani nikoho nepohoršuje. Jen nám pánové ve vládě zase prokázali svoji prudkou inteligenci zněním zákona, jež odvádění těchto poplatků upravuje. Poplatky za televizi bude platit každý, kdo má v obydlí svém zavedenou elektřinu... Hmmm hezký...A to taky budu muset přihlásit palírnu, protože jím švestky? Co takhle zkusit chvíli myslet hlavou pánové?
Rusové zase málem přišli o ponorku. Tentokrát se jednalo o malou sedmimístnou s poetickým označením AS-28. Byla hezká, taková červenobílá pruhovaná. Jeden by řekl, že provozovatel fandí Viktorce Žižkov. No nic. Zamotala se do rybářských sítí a podmořských kabelů a chvíli to i vypadalo, že její posádka skončí podobně jako ta na Kursku. Leč tentokrát se ruské námořnictvo svého úkolu se ctí zhostilo a posádku a zřejmě i tu ponorku se podařilo zachránit. Zatim dobrý, ale... blbé je, že čest s níž se Rusové úkolu zhostili, spočívala pouze v tom, že začli hlasitě volat o pomoc. Ukázalo se, že sami by na to nestačili...zase.
O tomto víkendu uplynulo šedesát let od prvního bojového použití jaderné zbraně v historii lidstva. Pro formu zopakuji, že byla použita Američany za účelem zlomení japonského odporu za 2.světové války. Svržena byla na Hirošimu. Po pár dnech následovala druhá na Nagasaki. Musely to být docela pecky, protože si díky nim Hirohito po dlouhé době dokázal dupnout. No ale zpět k těm pietním akcím. Jsem v tom sám nebo ještě někdo má dojem, že Japonci se ke své historii staví poněkud podezřele? Rok co rok se opakují akce připomínající svržení atomových bomb, provázené vyčítavými pohledy směrem k USA. K tomu přidejme památník oslavující letce Kamikaze a nedávnou aféru okolo učebnice dějepisu a vychází z toho zajímavý obraz. Mohlo by mi to být fuk, ale...
1) Podobné tendence, kdy se agresor drze staví do role oběti, najdeme ve světě více a jeden z takových je nám nepříjemně blízko.
2) Japonsko se z rány, kterou jim Američané uštědřili vzpamatovali velmi rychle a to nejen po stránce ekonomické. Důkazem budiž fakt, že státy východní Asie dnes Japonsko vnímají jako větší vojenskou hrozbu než třeba Čínu...
Asi se přestanu koukat na zprávy a půjdu si koupit ten doutník...