Písek podle Herberta

Netuším do jaké míry to koho překvapí, ale nejedná se o kuchařský výstřelek pro fajnšmekry. Před nedávnem jsem dočetl poslední z šest původních románů Duny. Před o něco dávnějším nedávnem jsem napsal příspěvek o první knize tohoto cyklu a slíbil, že se zmíním i zbytku, který ani zdaleka není tak provařený, ale vůbec není nezajímavý. Stále ještě plný dojmů z přečteného tento slib dnes plním...
Duna

Otéto knize jsem se zmínil již v předchozím příspěvku. Nicméně ve stručnosti: Děj celé ságy začíná stěhováním Atreidů z Caladanu na Arrakis. Vzhledem k důležitosti planety je obvyklou praxí v impériu přidělovat toto lenní území za odměnu. Spousta věcí nehraje, vévoda Leto Atreides ví svoje...za tímto císařovým krokem vidí nějaké spiknutí a za tím krvelačného barona Vladimira Harkonnena. Jeho obavy se naplnily - Atreidové jsou nedlouho po svém přesídlení napadeni vojáky v Harkonnenských uniformách.Přežije pouze vévodův syn Paul a jeho matka Jessica, kterým se podaří uprchnout k fremenům - domorodým obyvatelům Duny. Tito lidé přijmou Paula za svého vůdce a později pod jeho vedením poráží armádu barona Harkonnena i císařovi sardaukary, kteří se napadení Atreidů účastnili také... Paul se poté stává císařem. V pozadí stojí sesterstvo Bene Gesserit se svým genetickým programem, jehož je Paul výsledkem - nutno říci, že nechtěným, ekonomická nepostradatelnost planety Arrakis...zkrátka intrik je tam tolik, až nám z nich není dobře...

Spasitel Duny

Druhá kniha o světě Duny je nepoměrně útlejší než první román. Dozvíme se z ní "co bylo potom". Paul Atreides je díky genetickým šachům, které Bene Gesserit hrál s celým známým vesmírem člověk se schopnostmi ne úplně lidskými. Jeho předzvěstné schopnosti, smrt matky jeho dětí a neustávající intrikaření proti jeho osobě ho otráví do té míry, že poté, co při jednom pokusu o atentát přijde o zrak, rozhodne se dostát fremenským tradicím, které během svého života mezi nimi přijal za své. Jako slepec odchází do pouště zemřít jako oběť pro Šaj-hulůda (fremenské mytologické pojmenování pro pouštního červa; stařešina pouště).

Děti duny

Odehrává se 11 let po Spasiteli a cca 23 po Duně. Vládu nad impériem převzala po Paulovi jeho sestra Alia. Má podobné schopnosti jako Paul, ale díky své slabé vůli se promění ve zvrácenost - její mysl je zahlcena vzpomínkami jejích dávno mrtvých předků, resp. jejich stále živými osobnostmi, ona je nedokáže ovládat a ona sama se stává loutkou osobnosti svého dědečka - barona Harkonnena. Její vláda je stále krutější, její mocenské ambice jdou tak daleko, že se Paulovi děti - Leta II. a Ghanimu, snaží zabít. Děsí ji postava Kazatele. Tento člověk pravidelně přicházející z pouště a brojící proti překrucování fremenského náboženství (které tou dobou již mělo svého proroka v osobě Paula Atreida) jí připomínal jejího bratra, jež měl být 11 let po smrti. U Leta se rovněž projeví předzvěstné schopnosti jako následek genetických her Bene Gesseritu. On však svůj úděl přijme - neuteče před ním jako Paul, ani mu nepodlehne jako Alia. O vládě nad impériem má vizi pro jejíž uskutečnění učiní velkou oběť - Nechá své tělo pokrýt písečnými pstruhy (vývojové stádium písečných červů) a začne se transformovat v červa.

Božský Imperátor Duny

3500 let po Dětech. Arrakis už jaksi není možné nazývat Dunou - proběhla rozsáhlá ekologická transformace, která planetě dala podnebí nijak extrémní. Následkem je vymření písečných červů a tím pádem i konec produkce melanže. Melanž je koření, produkt červího metabolismu. Má extrémní geriatrické účinky (život prodlužuje až čtyřnásobně), transportní společnost Gilda jej používá pro vyvolání zvláštních schopností u svých navigátorů a Bene Gesserit mimo jiné i s jeho pomocí cvičí své akolytky. Jedná se v podstatě o drogu, jejíž nevýhodou je, že jediným abstinenčním příznakem je smrt. Závislost je tedy nevratná.
LetoII, toho času již takřka kompletně v červím těle přežívá v uměle udržované poušti Sarír. Během své vlády zrušil Landsraad (něco jako parlament - přesně tahle instituce dělala z Impéria konstituční monarchii), převzal genetický program Bene Gesseritu a vládl největší zásobou melanže ve vesmíru. Toto spolu s praktickou nezranitelností jeho červího těla z něj činilo vládce takřka nesesaditelného. Jeho vláda nebyla z nejvlídnějších, byla plná jeh osobních rozmarů a nálad. Ve finále LetoII umírá rukou velitele své osobní stráže Duncana Idaha (to je vůbec zajímavá postava, blíže se zmíním na konci) jediným možným způsobem. Při svatebním procesí LetaII a jeho nevěsty Hwi Nori je pod jeho vozidlem odpálen most přes řeku, do které LetoII posléze padá. Voda je pro písečného červa jed - Leto umírá.

Kacíři Duny

1500 let po smrti Leta II "Tyrana" Staré impérium se rozpadlo na menší od sebe téměř izolované soustavy. Zrušením všech demokratických imperiálních institucí Leto uvrhl vesmír do chaosu. Jedním z následků byl hladomor, který různá společenství donutil utéct do tzv. Rozptylu, jiná odsoudil k zániku. Ze společenství, která hýbala starým impériem hladomor a Rozptyl přežil Pouze Bene Gesserit, Bene Tleilax, Iks a Gilda. Iks a Gilda vlastně jen díky tomu, že jsou to velmi specializovaná společenství (Gilda má monopol na mezigalaktickou dopravu, Iks je jediným producentem technických vynálezů všeho druhu), která navíc ve většině sporů stojí takticky mimo. Bene Gesserit a Bene Tleilax zápasí o přežití. Po oněch 1500 letech se z Rozptylu vrací lidé, kteří do něj v době hladomoru uprchli. Pobyt na neznámém místě a dlouhé odloučení od původních společenských struktur z těchto lidí udělaly nenávistné, pomstychtivé a velmi krvelačné tvory. Takto vznikla ženská sekta ne nepodobná Bene Gesseritu - říkali si Ctěné Matre a byly to právě ony, kdo benegesseriťanky a tleilaxany budil ze sna. Zatímco Telilax se s Ctěnými Matre snaží nějakým způsobem domluvit, Bene Gesserit hledá spásu v dalším gholovi Duncana Idaha. Tomu je v době, kdy se román odehrává cca 15 let, je vychováván na své rodné planetě Gammu (původně Giedi Prime - domovská planeta dávno zaniklého rodu Harkonnenů) a o jeho výcvik se stará Miles Teg. Starý velitel ozbrojených sil Bene Gesseritu. Děj Kacířů je v podstatě o tom, jak jdou Ctěné Matre Duncanovi po krku a jak tento před nimi za pomoci Sesterstva uniká. Během úniku z Gammu se Duncanovi daří zajmout Ctěnou Matre jménem Murbella...

Kapitula Duna

Cca 10 let po Kacířích je Bene Tleilax zničen a Bene Gesserit systematicky ničen Ctěnými Matre. Z asi 30 planet, které sesterstvo spravuje, je jich 16 zničeno, spáleno na prach a vyhlazeno. Stejný osud potkal Dunu, na které se s nepočetnou jednotkou vojáků Miles Teg úporně brání útoku Ctěných Matre. V tomto boji umírá a planeta je nenávratně zničena. Velmi podobně dopadl Lampadas, výcvikové středisko Bene gesseritu, kde byla zničena čtyřmilionová armáda pod velením Tegova nástupce Burzmaliho. Kritickou situaci se sesterstvo snaží řešit. Jednak přistoupí k transformaci své kapitulní planety na poštní planetu s podobným klimatem jako byla na Arrakis. Dalším krokem, ke kterému bene Gesserit přistupuje je vytvoření gholy Milese Tega, v nějž Matka představená Darwi Odradová vkládá velké (nutno říci, že i poslední) naděje sesterstva...
V deseti letech je Tegův ghola probuzen - jsou mu navráceny vzpomínky na jeho první život a tím i na jeho velitelské schopnosti. Společně s Duncanem vypracovává plán na přepad Uzlu - domovské planety Ctěných Matre. Tento přepad se uskuteční a vše zprvu nasvědčuje tomu, že Ctěné Matre podlehnou. Dokonce vydávají rozkaz k ukončení obrany. Jedná se však o past, do níž vojsko sesterstva padne a je prakticky zničeno. Na Uzel se vrací Murbella, která během oněch deseti let prošla výcvikem Bene Gesseritu a stala se Ctihodnou Matkou sesterstva. Po smrti Matky představené Darwi Odradové a demonstraci síly před Ctěnými Matre se Murbella stává Velkou Ctěnou Matre a Matkou představenou zároveň. Dochází tak k jakémusi usmíření mezi Bene Gesseritem a Ctěnými Matre.

Zde bych ukončil velmi stručný popis děje Duny. Jen bych se ještě vrátil k postavě Duncana Idaha. Tento muž se narodil na Giedi Primě otrokům Harkonnenů.. Bůhví jak se mu z Giedi Prime podařilo prchnout a dostat se na Caladan, kde ho Atreidové přijali do svých služeb. Duncan jim byl natolik vděčný za záchranu života, že jméno Atreides bránil s fanatickou vytrvalostí. Zemřel na Arrakis při obraně Paula Atreida a jeho matky Jessicy. Jeho rukou zemřelo 19 sardaukarů, než se podařilo ho zabít. Jeho válečnické dovednosti vedly k tomu, že jeho tělo bylo prodáno na Tleilax, kde měl být vytvořen jeho ghola. Tento ghola se objevuje už ve Spasiteli. Pojme za manželku Alii Atreidovou. V Dětech Duny umírá rukou fremena Stilgara poté, co jej slovními výpady vyprovokuje k útoku... Leto II si během své vlády nechával pravidelně posílat nové a nové Duncany, kteří u něj sloužili coby velitelé osobní stráže. Několik jich Leto II zabil sám, protože i přes loajalitu ke jménu Atreides se postavili proti němu (kvůli jeho krutovládě, která Duncanovi připomínala tu Harkonnenskou). Jisté výhody ve využívání gholy Idaha zřejmě spatřoval i Bene Gesserit, který si jich nechal průběžně poslat 12. 11 z nich bylo zavražděno pravděpodobně samotnými Tleilaxany. Poslední Duncan Idaho uprchl spolu s Milesem Tegem a několika rebelujícími sestrami Bene Gesseritu poté, co se sesterstvo spojilo s Ctěnými Matre...takto jeden muž přežil více než 5000 let a vůbec mu to nebylo blbý.

Závěrem slova Franka Herberta o jeho nejslavnějším díle:

Když jsem psal Dunu...

...nemyslel jsem na to, jestli to bude úspěch nebo prohra.
Staral jsem se o psaní. Šest let jsem sbíral materiál,
než jsem si sedl a začal tvořit příběh. Prolínání všech vrstev
zápletky, které jsem naplánoval, vyžadovalo takový stupeň soustředění,
jaký jsem nikdy předtím nezažil.
Měl to být příběh využívající spasitelského mýtu.
Měl poskytnout další pohled na lidmi obývanou planetu jako energetický zdroj.
Měl proniknout do vzájemně propojených mechanismů politiky a ekonomiky.
Měl se zabývat absolutní znalostí budoucnosti a jejími nástrahami.
Měla v něm být droga ovlivňující vědomí a příběh měl vyprávět o tom, jaké jsou
důsledky závislosti na takové látce.
Pitná voda měla být analogií ropy a vody samé, tedy látek,
jejichž zásoby se každým dnem zmenšují.
Měl to tedy být ekologický román s mnoha podtóny a zároveň kniha o lidech,
o jejich lidských starostech a lidských hodnotách a každou z těchto úrovní
jsem musel sledovat ve všech fázích příběhu. V hlavě mi tedy už nezbylo
moc místa na přemýšlení o čemkoli jiném.
Když byla kniha poprvé vydána, zprávy od vydavatelů přicházely pomalu
a byly, jak se ukázalo, nepřesné. Kritici knihu ztrhali. Dvanáct nakladatelství
ji postupně odmítlo. Neměla žádnou reklamu. Ale přesto se něco dělo.
Dva roky jsem byl zaplavován stížnostmi od knihkupců a čtenářů, že nemohou knihu
sehnat. Celosvětový katalog (Whole Earth Catalog) ji chválil. Pořád mi někdo volal
a ptal se, jestli mám v úmyslu vytvořit kult.
Odpověď: "Proboha ne!"
Pokouším se vysvětlit, jak pomalu jsem si uvědomoval úspěch.
Když byly dokončeny první tři knihy Duny, nebylo pochyb, že je populární - prý
jedna z nejpopulárnějších v celé historii. Po celém světě se prodalo deset milionů
výtisků. Nejobvyklejší otázka, kterou mi dnes lidé kladou, je:
"Co pro vás ten úspěch znamená?"
Překvapuje mě. Ale nečekal jsem ani neúspěch. Byla to práce
a já ji vykonal. Části Spasitele Duny a Dětí Duny jsem napsal dřív,
než byla Duna hotová. Při psaní se rozrostly, ale základní příběh zůstal
nedotčený. Jsem spisovatel, a tak jsem psal. Úspěch znamenal, že jsem mohl
psaním ztrávit víc času.
Když se ohlížím zpátky, uvědomuji si, že jsem instinktivně jednal správně.
Člověk nepíše proto, aby měl úspěch. To odvádí část jeho pozornosti od psaní.
Když to někdo bere doopravdy, tak dělá jediné: píše.
Mezi autorem a čtenářem existuje nepsaná dohoda. Když už někdo vstoupí do
knihkupectví a vydá své těžce vydělané peníze (energii) za vaši knihu,
jste tomu člověku povinni dát trochu zábavy a k tomu navíc tolik navíc,
kolik jste schopni.
A to byl od samého začátku můj záměr.