Bucaneer

aneb Piráti ve službách RAF

Je tomu více než padesát let, co Britské Královské Námořnictvo vydalo prostřednictvím specifikace NA.39 požadavek na dvoumístný útočný stroj schopný rychlého letu v nízkých letových hladinách (pod tzv. radarovým stropem), to vše s tisíci librami pum v pumovnici.

Buccaneer S.2

Vítězem daného výběrového řízení se stala firma Blacburn se svým Buccaneerem. Stalo se tak v roce 1955. V roce 1958 se uskutečnil první let a o rok později byla zahájena výroba 40 kusové série Buccaneerů verze S.1. Let prvního sériového stroje se uskutečnil v roce 1962, aby o rok později ve službě na letadlových lodích nahradili letouny Supermarine Scimitar. První peruť, která dostala do výzbroje "Bucy" byla 801th sq. FAA, operující z paluby letadlové lodi HMS Ark Royal.

Buccaneer S.2B vyzbrojený čtyřmi raketami Martel

Poměrně brzy se ukázalo, že motory de Havilland Gyron Junior o taho cca 7000 liber, jsou pro Buccaneer poněkud slabé a proto byly nahrazeny pohonnými jednotkami Rolls Royce Spey o tahu až 11000 liber. Nová verze dostala označení S.2 a do služby se dostala v říjnu roku 1965. Ve stejném roce bylo 16 Buccaneerů dodáno do Jižní Afriky pod označením S.50.

Buccaneer v nízkém letu - výzbroj tvoří 8 pum po 500 librách

V perexu jsem sice zmínil službu u RAF, ale pravda je taková, že RAF o Buccaneery dlouho nejevila zájem. Věci se změnily až poté, co RAF nebyla schopná najít pro dané úkoly letoun podobných kvalit. V roce 1969 tedy vybavila dvě perutě (12. a 208.) letouny, které vyřadila FAA. Druhá vlna dodávek Buccaneerů pro RAF - a nutno podotknout, že větší z těch dvou - proběhla koncem sedmdesátých let, kdy Royal Navy vyřadilo ze služby poslední "velkou" letadlovou loď a pro Buccaneery tak neměla použití.U RAF si Buccaneer ostudu neudělal. Perutě jím vybavené sklízeli na všemožných cvičeních, jako třeba americký Red Flag, jeden úspěch za druhým. Většina jím vybavených perutí sloužila na základnách v Německu, kde se uplatnil kromě své původní role útočného letounu i jako velmi solidní platforma pro průzkumné systémy. Ve službě vydržel až do roku 1992 a během války v Perském zálivu posloužil jako návodčí pro Tornada.

Po konstrukční stránce bych Buccaneer charakterizoval takto: Dvoumotorový, dvoumístný, podzvukový, proudový středoplošník s ocasními plochami ve tvaru písmene "T". Použité motory Spey neměly komoru pro přídavné spalování. Do trupové pumovnice se vešlo 1000 liber bomb. Celková nosnost stroje se pohybovala okolo 7 tun. Pro zajímavost bych uvedl, že ačkoliv byl Buccaneer podzvukový stroj, ukázalo se, že při letu v nízké letové hladině, zatížen 4000 librami pum (tedy v útočné konfiguraci) dosahuje vyšších rychlostí, než třeba o generaci mladší nadzvukové stroje F-111, Tornado nebo Su-24 při stejném zatížení.

Typické výzbrojní kombinace Buccaneerů. Za Ruštinu se omlouvám, v jiném jazyce jsem toto schéme bohužel nenašel.